pondělí 20. března O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Televize Nova: Vladimír Železný: "Skuteční zloději jsou Američané z firmy CME" (Volejte řediteli, 18. 3. 2000) O Vladimíru Železném: Drzé čelo lepší než poplužní dvůr (Jan Čulík) Lauder přitvrdil (Milan Šmíd) Co píše o ČR ve své výroční zprávě firma CME (Petr Bradáč) Ještě o Petru Štěpánkovi: Jak se rodí hvězda (Jan Ciglerová, Rolling Stone) Šéfredaktor propadl hysterii: recenze alba Nebezpečný svět (Jana Ciglerová) Český rozhlas: Radiožurnál: Ozvěny plus o správě českých řek: úzkostlivá snaha o objektivitu, ale pořad byl nepřehledný (Jan Čulík) Kosovo: Válka o Kosovo: O rok starší, avšak o nic moudřejší (Guardian) Svět: Popularita politiků (Ivan Hoffman) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

V pátek jsme v Britských listech přinesli rozhovor s bývalým studentem Martinem Mejstříkem, který s kolegy vyvolal v listopadu prohlášením "Děkujeme, odejděte" v české veřejnosti touhu po politických změnách.

(Zas tak obtížné to není, protože lidi v ČR, jak se zdá, projevují tendenci, pořád idealisticky hledat nějakého mesiáše, který za ně vyřeší jejich problémy; počátkem devadesátých let to byl tatíček Václav Klaus, když ten selhal, v létě 1999 hlasovali lidé v Praze 1 drtivou většinou pro Václava Fischera, když ten je neuspokojil, doufali lidi v listopadu 1999 ve známé tváře bývalých studentů... lidem trvá dlouho, než si uvědomí, že záleží na nich samotných a že nemohou čekat na spasitele.)

Stejně jako jejich spoluobčané však v sobě bývalí studenti nenašli energii k tomu, aby vzali vlastní osud do svých rukou a energicky vstoupili do politické arény. Napsal jsem k tomu v páteční poznámce, že domácí český fatalismus, způsobený snad představou, že jsme všichni součástí bezmocného malého národa a že o nás vždycky rozhodují "jiní bez nás" a nemůžeme tedy sami dělat nic, je třeba pro Američany, jimž je nutnost aktivně se účastnit veřejného života vštěpována od mládí, nepochopitelná.

Jsou ovšem i v České republice jedinci, jako například Vladimír Železný, jeden z nejbarvitějších symbolů postkomunistického podnikatelství ve Střední Evropě, kteří svůj vlastní osud vzali energicky do rukou a výrazným způsobem jednali i na mezinárodní scéně. Cynikové by však mohli argumentovat, že to lidi jako Vladimír Železný zase s tou nezávislostí a iniciativou poněkud přehnali: člověk by neměl být natolik nezávislý, že bez skrupulí a bez výčitek svědomí dokáže ve vlastní prospěch lhát jako když tiskne a bezostyšně zradit kohokoliv a každou chvíli tvrdit něco úplně jiného jen proto, že se mu to v dané chvíli zdá z hlediska vlastního prospěchu nejvýhodnější.

Intenzivně se nyní rozbíhají mezinárodní arbitrážní řízení proti Vladimíru Železnému. V  Londýně byla v pátek zahájena arbitráž Ronald Lauder kontra Česká republika, v jejímž rámci Lauder obviňuje ČR, že dostatečně neochránila jeho investice v České republice, koncem minulého týdne také v Amsterodamu pokračovala arbitráž Lauder - Železný, v jejímž rámci chce Lauder odškodné za to, že Železný prodal ještě v roce 1997 5,8 procent podílů v ČNTS za více než 28 milionů dolarů CME a za necelé dva roky tento majetek po shrábnutí většiny peněz bezostyšně novým majitelům znehodnotil. Obdobnou arbitráž jako Lauder nyní zahajuje proti České republice i v Holandsku sídlící firma CME Czech Republic.

Železnému asi začíná být poněkud horko, a tak se zřejmě domnívá, že bude muset rozjet svou propagandistickou mašinérii v České republice na nejvyšší obrátky, aby uchoval svůj vliv alespoň ve své domovské zemi.

Železný se tím, že firmě CME vytuneloval televizi Nova, pokusil podrobit v mezinárodním měřítku zkoušce praxi, kterou má dobře vyzkoušenou z českého podnikatelského prostředí: na spravedlnosti nezáleží, žádné předpisy či civilizační normy se dodržovat nemusejí, v České republice vítězí ten, kdo je nejagresivnější - vždyť největší dojem dělá na veřejnost to, že vyděláváme hodně peněz. Už je úplně jedno, jakým způsobem je vyděláváme. Nejbohatší člověk je tím nejslavnější, nejobdivuhodnější a nejspravedlivější.

(V této souvislosti je třeba pozoruhodné, jak bez mrknutí oka rozšiřuje v České republice po internetu - firma Popron Média s.r.o. pornografii - materiály, k nimž se ještě vrátíme, obdrželo e-mailem malé dítě jednoho čtenáře Britských listů. Na  letáku s explicitně pornografickými fotografiemi, inzerují pornovideopásky, se obrací k zákazníkům firmy Popron Média marketingová pracovnice těmito upřímnými slovy:

"Jmenuji se Ivana Martinů, jsem ředitelka společnosti Bohem Production a mám moc ráda práci v erotickém průmyslu. Nejvíc mě baví pracovat s lidmi, pořádat veletrhy EROTICA, SEX a EROS, kde je možné navázat přímý kontakt se zákazníky..."

Špína je tu prezentována jako něco zcela normálního. Žádná normální civilizační měřítka neexistují, stačí se stylizovat do pózy "seriózního" podnikatele.)

Zdá se ale, že Železný ve své riskantní zkoušce prohraje. Principy lidských styků, podnikání i morálky nejsou všeobecně na světě tak rozkolísané, jak na to byl Železný zvyklý v České republice, kde to dokázal velmi efektivně zneužívat ve svůj prospěch. V Londýně u arbitrážního soudu kazí České republice mezinárodní podnikatelskou pověst už jenom to, že k arbitráži vůbec došlo.

Není vyloučeno, že mezinárodní arbitráže dopadnou pro Českou republiku i pro Vladimíra Železného špatně. Už nyní se musí tedy Železný připravovat na to, aby tyto hrozící skutečnosti na domácí scéně co nejvíce zkreslil ve svůj prospěch. Přišel tedy v sobotu s pozoruhodnou novou verzí událostí: televizi Nova nevytuneloval on, ale naopak to byli oni zlí Američané, kteří

"se tady snažili ukrást, odtunelovat, odvézt, přivlastnit si, televizi, která jim nepatřila, kterou znáte a se kterou kterou jste byli od samého počátku - však jste s námi byli od roku 1994 a víte, co to je za televizi - ti teď křičí: "Chyťte zloděje!"

Je to neuvěřitelné. Ztrátou osobní integrity připomíná Vladimír Železný postavy z některých absurdních her Václava Havla, které manipulují natolik a přešpekulovávají všechno natolik, že už pak nikdo nikdy nezjistí, kde vlastně byla pravda. Železný se obává, že jeho zlodějství bude potrestáno, a tak křičí "Chyťte zloděje" tím, že obviňuje firmu CME, že prý křičí "Chyťte zloděje!" Zajímalo by mě, zda mu tuto nejnovější nehoráznost česká veřejnost spolkne stejně pasivně a věřícně jako předtím.

Není snad třeba dovozovat, že tím, že česká společnost Železnému toleruje jeho manipulativní a lživé eskapády, poškozuje sama sebe.

Na malé české domácí politické scéně je Železný asi příliš velkým pánem - politikové se ho bojí a respektují jeho vliv. Jen tak se dá vysvětlit nepochopitelné chování vládní sociální demokraciei opozičně smluvní ODS, že Železného podvodnictví tolerují.

Je docela možné, že se nám z Železného stane takový malý Miloševič - televizní podnikatel, který bude v zahraničí právoplatně odsouzen, takže nebude moci vytáhnout do ciziny z Čech paty. Ale česká politická scéna ho podpoří. Je doma příliš vlivný. Čeští politikové sáhnou do kapes domácích daňových poplatníků, rádi z peněz občanů zaplatí za Železného pokuty a televize Nova bude pod Železného vedením (vždyť se ale Železný formálně vzdal svého majoritního podílu v CET 21, aby mohl říct, až na něm budou chtít mezinárodní soudy odškodné, že nemá žádný majetek!) dál fungovat v přátelském srozumění s vládnoucími stranami, které bude ve svém vysílání přátelsky podporovat.

Myslíte, že se to nemůže v ČR stát?

Všichni ignorují, o co ve skutečnosti jde

Vláda i občané v ČR se nyní obávají, že je budou Železného spory s firmou CME stát obrovské finanční prostředky. Uvažuje se o různých možnostech mimosoudního vyřešení tohoto problému, třeba že by se Lauderovi dala televize Prima. Nikoliv podle principů spravedlnosti, ale podle z postkomunistického principu, že musíme ustoupit tomu, kdo křičí nejsilněji, je nejdrzejší a tedy pravděpodobně nejsilnější. Ve skutečnosti však jde o něco jiného. Celý tento problém by nebyl vznikl, kdyby měla Česká republika od počátku efektivní, neúplatnou a přísnou regulaci komerčního televizního vysílání. Když získala firma CET 21 vysílací licenci v roce 1993 na základě kulturního televizního projektu, který okamžitě zahodila, jakmile měla licenci v kapse, český regulační orgán měl podniku CET 21 licenci odebrat.

Je to zcela jednoduché. Výmluvy neplatí: smlouvy se musejí dodržovat.

Když začalo být zjevné, že se podnik CME chová v České republice agresivně a snaží se změnit podmínky vysílací licence a poskytnout Železnému možnost získat šedesátiprocentní podíl v držiteli licence CET 21, regulační orgán měl CME hned silně praštit přes prsty.

Ustupování násilníkům se nevyplácí.

Kdyby bývaly vláda, parlament i televizní regulační orgán schopny od samého začátku vystupovat přísně, pevně a zásadově, vytvořily by si autoritu - partneři jako CME a Železný by se poučili, že se s regulačním orgánem není možno hádat, je možno jen plnit jeho příkazy. V Británii by s Železného drzostí regulační orgán pro komerční televizi vyběhl okamžitě.

Spor Železný CME může mít dvojí vyústění. Vyhraje-li Železný, bude dál poškozovat české kulturní prostředí svou podřadnou televizní stanicí. Vyhraje-li Lauder, bude dál poškozovat české kulturní prostředí obdobně podřadnou televizní stanicí.

Česká republika však potřebuje řádnou, neúplatnou a objektivní regulaci komerčního televizního vysílání, s jasně definovanými a uplatnitelnými tresty. Potřebuje regulaci, která by zamezila tomu, aby mohl někdo vydělávat provozováním nekvalitního, lživého a manipulativního vysílání. Regulace musí taky zamezit tomu, aby se jediná, v podstatě monopolní televizní stanice stávala v zemi ve prospěch vlastních podnikatelských zájmů násilníkem a zastrašovatelem. Musí to být regulace, která bude fungovat padni komu padni, tedy třeba i v neprospěch jejích tvůrců, pokud někdy poruší její ustanovení.