Co je nového v České republice

CRo temer neposloucham, takze moje zkusenost neni dostatecne reprezentativni. Ale kdykoliv ho naladim, setkam se s poradem, kde vykladaji nejaci herci, zpevaci nebo znami moderatoru svoje vzpominky a nazory na zivot. Dnes (18. 3. odpoledne) jsem naladila na CRo2 nejaky porad moderovany zpevakem J. Dedeckem. Hoste: E. Pilarova a V. Mlynar. Pred Mlynarem asi neni uniku. Je proste vsude. V televizi, radiu, novinach i casopisech. Vy byste jiste ocenil, ze si s moderatorem tykali.

Mozna J. Zahradil nebyl s tim medialnim bratrstvem prilis daleko od pravdy. Proc mam za svoje koncesionarske poplatky poslouchat propagacni porady politiku?

Porad moc vtipny nebyl, navic J. Dedecek neprilis ciste intonoval.

PS BBC (v anglictine) posloucham temer stale, ale s necim podobnym jsem se nesetkala. Politici tam o svem zivote nevykladaji, ani nevystupuji v estradach. Pokud se tam vyskytnou lidske vzpominky, ilustruji nejakou historickou udalost.

PPS Nechtela bych byt nespravedliva k CRo. Mozna vysila nejake zajimave porady. Problem je v tom, ze  na BBC se mi sice nelibi vsechny porady stejne, ale nikdy me ty horsi nenastvou natolik, abych zavrela nebo preladila radio. (Dnes jsem vyladila CRo, protoze jsem se rozhodla trochu si pestovat svoji ceskou identitu. Tento pokus selhal.) CRo me vetsinou stihne znechutit nebo znudit dost brzy v takove mire, ze se obtezuji radio zavrit nebo preladit.

Po dlouhe dobe jsem vyladila CRo, protoze jsem si rekla, ze neni normalni zit v Cechach a poslouchat jen BBC (pompezni reci o identite sama se sebou nevedu). No a dal uz to znate - uslysela jsem Mlynare a falesny Dedeckuv zpev. (Svoje pisnicky si prirozene muze menit jak chce, ale ctvrttonova hudba neni zcela obvykla.)

Kez by se povedlo odbourat i to klaboseni moderatoru se zpevaky, herci a tzv. osobnostmi.

Pane Culiku, ja jsem asi divna, ale fakt nejsem schopna CRo delsi dobu poslouchat. (Komercni stanice uz teprve ne.) Obcas me krome obsahu stvou i sametove hlasy moderatoru a moderatorek. Ti britsti maji hlasy bezpriznakove a nevnucuji se do podvedomi.

PPPS Druhy pokus s CRo: 19. 3. 15-16 hodin

Vltava vysila diskusi o hudbe. Uryvky jsou hezke, ale kratke, reci moderatora velmi nudne. Na CRo2 jsou nahravky z hudebniho archivu. Zimu slyset nemusim. Radiozurnal vysila hudbu prerusovanou kratkymi prispevky. Dobre snad pro jizdu autem, jako kulisa k zasivani a zehleni nevhodne. Takze preladuji na BBC. Je tam beseda s presidentem Svetove banky. Zivot je proste jinde a zajimave programy taky.

Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147) je znovu k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na tomto místě, v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33, případně přímo v nakladatelství Milénium na adrese avc@unl.pvtnet.cz, kde si knihu můžete objednat e-mailem i prostřednictvím úvěrové karty. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.) - Pokud víte o dalších knihkupectvích, kde je kniha v prodeji, anebo o knihkupectvích, kde si myslíte, že by měla být v prodeji, dejte nám vědět.

Výběr textů z posledních dní:

V pátek jsme v Britských listech přinesli rozhovor s bývalým studentem Martinem Mejstříkem, který s kolegy vyvolal v listopadu prohlášením "Děkujeme, odejděte" v české veřejnosti touhu po politických změnách.

(Zas tak obtížné to není, protože lidi v ČR, jak se zdá, projevují tendenci, pořád idealisticky hledat nějakého mesiáše, který za ně vyřeší jejich problémy; počátkem devadesátých let to byl tatíček Václav Klaus, když ten selhal, v létě 1999 hlasovali lidé v Praze 1 drtivou většinou pro Václava Fischera, když ten je neuspokojil, doufali lidi v listopadu 1999 ve známé tváře bývalých studentů... lidem trvá dlouho, než si uvědomí, že záleží na nich samotných a že nemohou čekat na spasitele.)

Stejně jako jejich spoluobčané však v sobě bývalí studenti nenašli energii k tomu, aby vzali vlastní osud do svých rukou a energicky vstoupili do politické arény. Napsal jsem k tomu v páteční poznámce, že domácí český fatalismus, způsobený snad představou, že jsme všichni součástí bezmocného malého národa a že o nás vždycky rozhodují "jiní bez nás" a nemůžeme tedy sami dělat nic, je třeba pro Američany, jimž je nutnost aktivně se účastnit veřejného života vštěpována od mládí, nepochopitelná.

Jsou ovšem i v České republice jedinci, jako například Vladimír Železný, jeden z nejbarvitějších symbolů postkomunistického podnikatelství ve Střední Evropě, kteří svůj vlastní osud vzali energicky do rukou a výrazným způsobem jednali i na mezinárodní scéně. Cynikové by však mohli argumentovat, že to lidi jako Vladimír Železný zase s tou nezávislostí a iniciativou poněkud přehnali: člověk by neměl být natolik nezávislý, že bez skrupulí a bez výčitek svědomí dokáže ve vlastní prospěch lhát jako když tiskne a bezostyšně zradit kohokoliv a každou chvíli tvrdit něco úplně jiného jen proto, že se mu to v dané chvíli zdá z hlediska vlastního prospěchu nejvýhodnější.

Intenzivně se nyní rozbíhají mezinárodní arbitrážní řízení proti Vladimíru Železnému. V  Londýně byla v pátek zahájena arbitráž Ronald Lauder kontra Česká republika, v jejímž rámci Lauder obviňuje ČR, že dostatečně neochránila jeho investice v České republice, koncem minulého týdne také v Amsterodamu pokračovala arbitráž Lauder - Železný, v jejímž rámci chce Lauder odškodné za to, že Železný prodal ještě v roce 1997 5,8 procent podílů v ČNTS za více než 28 milionů dolarů CME a za necelé dva roky tento majetek po shrábnutí většiny peněz bezostyšně novým majitelům znehodnotil. Obdobnou arbitráž jako Lauder nyní zahajuje proti České republice i v Holandsku sídlící firma CME Czech Republic.

Železnému asi začíná být poněkud horko, a tak se zřejmě domnívá, že bude muset rozjet svou propagandistickou mašinérii v České republice na nejvyšší obrátky, aby uchoval svůj vliv alespoň ve své domovské zemi.

Železný se tím, že firmě CME vytuneloval televizi Nova, pokusil podrobit v mezinárodním měřítku zkoušce praxi, kterou má dobře vyzkoušenou z českého podnikatelského prostředí: na spravedlnosti nezáleží, žádné předpisy či civilizační normy se dodržovat nemusejí, v České republice vítězí ten, kdo je nejagresivnější - vždyť největší dojem dělá na veřejnost to, že vyděláváme hodně peněz. Už je úplně jedno, jakým způsobem je vyděláváme. Nejbohatší člověk je tím nejslavnější, nejobdivuhodnější a nejspravedlivější.

(V této souvislosti je třeba pozoruhodné, jak bez mrknutí oka rozšiřuje v České republice po internetu - firma Popron Média s.r.o. pornografii - materiály, k nimž se ještě vrátíme, obdrželo e-mailem malé dítě jednoho čtenáře Britských listů. Na  letáku s explicitně pornografickými fotografiemi, inzerují pornovideopásky, se obrací k zákazníkům firmy Popron Média marketingová pracovnice těmito upřímnými slovy:

"Jmenuji se Ivana Martinů, jsem ředitelka společnosti Bohem Production a mám moc ráda práci v erotickém průmyslu. Nejvíc mě baví pracovat s lidmi, pořádat veletrhy EROTICA, SEX a EROS, kde je možné navázat přímý kontakt se zákazníky..."

Špína je tu prezentována jako něco zcela normálního. Žádná normální civilizační měřítka neexistují, stačí se stylizovat do pózy "seriózního" podnikatele.)

Zdá se ale, že Železný ve své riskantní zkoušce prohraje. Principy lidských styků, podnikání i morálky nejsou všeobecně na světě tak rozkolísané, jak na to byl Železný zvyklý v České republice, kde to dokázal velmi efektivně zneužívat ve svůj prospěch. V Londýně u arbitrážního soudu kazí České republice mezinárodní podnikatelskou pověst už jenom to, že k arbitráži vůbec došlo.

Není vyloučeno, že mezinárodní arbitráže dopadnou pro Českou republiku i pro Vladimíra Železného špatně. Už nyní se musí tedy Železný připravovat na to, aby tyto hrozící skutečnosti na domácí scéně co nejvíce zkreslil ve svůj prospěch. Přišel tedy v sobotu s pozoruhodnou novou verzí událostí: televizi Nova nevytuneloval on, ale naopak to byli oni zlí Američané, kteří

"se tady snažili ukrást, odtunelovat, odvézt, přivlastnit si, televizi, která jim nepatřila, kterou znáte a se kterou kterou jste byli od samého počátku - však jste s námi byli od roku 1994 a víte, co to je za televizi - ti teď křičí: "Chyťte zloděje!"

Je to neuvěřitelné. Ztrátou osobní integrity připomíná Vladimír Železný postavy z některých absurdních her Václava Havla, které manipulují natolik a přešpekulovávají všechno natolik, že už pak nikdo nikdy nezjistí, kde vlastně byla pravda. Železný se obává, že jeho zlodějství bude potrestáno, a tak křičí "Chyťte zloděje" tím, že obviňuje firmu CME, že prý křičí "Chyťte zloděje!" Zajímalo by mě, zda mu tuto nejnovější nehoráznost česká veřejnost spolkne stejně pasivně a věřícně jako předtím.

Není snad třeba dovozovat, že tím, že česká společnost Železnému toleruje jeho manipulativní a lživé eskapády, poškozuje sama sebe.

Na malé české domácí politické scéně je Železný asi příliš velkým pánem - politikové se ho bojí a respektují jeho vliv. Jen tak se dá vysvětlit nepochopitelné chování vládní sociální demokraciei opozičně smluvní ODS, že Železného podvodnictví tolerují.

Je docela možné, že se nám z Železného stane takový malý Miloševič - televizní podnikatel, který bude v zahraničí právoplatně odsouzen, takže nebude moci vytáhnout do ciziny z Čech paty. Ale česká politická scéna ho podpoří. Je doma příliš vlivný. Čeští politikové sáhnou do kapes domácích daňových poplatníků, rádi z peněz občanů zaplatí za Železného pokuty a televize Nova bude pod Železného vedením (vždyť se ale Železný formálně vzdal svého majoritního podílu v CET 21, aby mohl říct, až na něm budou chtít mezinárodní soudy odškodné, že nemá žádný majetek!) dál fungovat v přátelském srozumění s vládnoucími stranami, které bude ve svém vysílání přátelsky podporovat.

Myslíte, že se to nemůže v ČR stát?

Všichni ignorují, o co ve skutečnosti jde

Vláda i občané v ČR se nyní obávají, že je budou Železného spory s firmou CME stát obrovské finanční prostředky. Uvažuje se o různých možnostech mimosoudního vyřešení tohoto problému, třeba že by se Lauderovi dala televize Prima. Nikoliv podle principů spravedlnosti, ale podle z postkomunistického principu, že musíme ustoupit tomu, kdo křičí nejsilněji, je nejdrzejší a tedy pravděpodobně nejsilnější. Ve skutečnosti však jde o něco jiného. Celý tento problém by nebyl vznikl, kdyby měla Česká republika od počátku efektivní, neúplatnou a přísnou regulaci komerčního televizního vysílání. Když získala firma CET 21 vysílací licenci v roce 1993 na základě kulturního televizního projektu, který okamžitě zahodila, jakmile měla licenci v kapse, český regulační orgán měl podniku CET 21 licenci odebrat.

Je to zcela jednoduché. Výmluvy neplatí: smlouvy se musejí dodržovat.

Když začalo být zjevné, že se podnik CME chová v České republice agresivně a snaží se změnit podmínky vysílací licence a poskytnout Železnému možnost získat šedesátiprocentní podíl v držiteli licence CET 21, regulační orgán měl CME hned silně praštit přes prsty.

Ustupování násilníkům se nevyplácí.

Kdyby bývaly vláda, parlament i televizní regulační orgán schopny od samého začátku vystupovat přísně, pevně a zásadově, vytvořily by si autoritu - partneři jako CME a Železný by se poučili, že se s regulačním orgánem není možno hádat, je možno jen plnit jeho příkazy. V Británii by s Železného drzostí regulační orgán pro komerční televizi vyběhl okamžitě.

Spor Železný CME může mít dvojí vyústění. Vyhraje-li Železný, bude dál poškozovat české kulturní prostředí svou podřadnou televizní stanicí. Vyhraje-li Lauder, bude dál poškozovat české kulturní prostředí obdobně podřadnou televizní stanicí.

Česká republika však potřebuje řádnou, neúplatnou a objektivní regulaci komerčního televizního vysílání, s jasně definovanými a uplatnitelnými tresty. Potřebuje regulaci, která by zamezila tomu, aby mohl někdo vydělávat provozováním nekvalitního, lživého a manipulativního vysílání. Regulace musí taky zamezit tomu, aby se jediná, v podstatě monopolní televizní stanice stávala v zemi ve prospěch vlastních podnikatelských zájmů násilníkem a zastrašovatelem. Musí to být regulace, která bude fungovat padni komu padni, tedy třeba i v neprospěch jejích tvůrců, pokud někdy poruší její ustanovení.

Milan Šmíd

Právě ve dnech, kdy probíhají dvě arbitrážní řízení - CME proti Vladimíru Železnému v Amsterodamu a Lauder proti českému státu v Londýně - jakoby se boje na frontách mezi Lauderem a Železným přiostřily.

Hokej

Ve čtvrtek 16.3. vyšly v pražských denících celostránkové inzeráty s textem: "Mistrovství světa v ledním hokeji 2000 v přímém přenosu zřejmě neuvidímeŠVíte proč?Š (následuje text o tom, že by se mělo hrát fér a bez faulů, a jako příklady nefér praktik jsou uvedeny činy Vladimíra Železného a CET21, které rozhodčí, Rada ČR pro R a TV vysílání, netrestá)ŠZeptejte seŠ (následuje adresa Rady ČR pro R a TV vysílání s telefonem předsedy Josefíka)." Tolik inzerát.

Pro neinformované uvádím: vysílací práva na MS v hokeji zakoupila na tři roky ČNTS pro TV NOVA (letos je to už rok poslední, příští rok má mít MS v hokeji zajištěné ČT). Není mi jasné, proč tato práva ČNTS nemůže zpeněžit tím, že by je prodala České televizi. Vždyť by z toho mohla mít slušné peníze na advokáty. Zřejmě tomu brání smlouva, kterou ČNTS podepsala, a kterou smluvní partner, švédská společnost MTG, třeba nechce změnit. Ale je také možné, že ČNTS chce ukázat veřejnosti, že ještě žije. A proto blokuje změnu smlouvy, neboť podle této smlouvy dostala exkluzivitu pro ČR s možností sublicencí pro Primu TV pouze ČNTS. Doslechl jsem se, že Železný by rád práva k hokeji koupil, peníze na to má a MTG by možná uvítala, kdyby už k jednou zaplacené ceně mohla dostat nějaký přívažek. Takže mně to vychází tak, že blokujícím činitelem není MTG, ale ČNTS, potažmo Vávra, potažmo Klinkhammer a Lauder. Jejich poselství zní: "Mlčeli jste k tomu, když mne v Česku okradli, tak se rozlučte s hokejemŠ!"

Arbitráž

V pečlivě načasované podobě jsme se ve čtvrtek 16.3. také dozvěděli, že český stát bude čelit další arbitrážní žalobě. Ta žaloba byla podána už před více než třemi týdny, 22.3.2000, a na rozdíl od předchozí žaloby, kterou podával americký občan Ronald Lauder proti českému státu odvolávaje se na mezistátní smlouvu o ochraně investic mezi ČR a USA, pak tato - v pořadí již třetí mezinárodní "novácká" arbitráž - vychází ze smlouvy o ochraně investic mezi ČR a Nizozemskem a žalující stranou je CME. Takže pro přehled - zvláště našich novinářů, kteří to všechno pletou dohromady, uvádím:

Arbitráž č.1 - CME vs. Vladimír Železný kvůli smlouvě, kterou Železný se CME podepsal a nedodržel

Arbitráž č.2 - Ronald Lauder vs. Česká republika kvůli nedostatečné ochraně investic ve vztahu k USA

Arbitráž č.3 - CME vs. Česká republika kvůli nedostatečné ochraně investic ve vztahu k Nizozemsku.

Já si osobně myslím, že ta třetí arbitráž nemá příliš velikou naději na úspěch, nicméně její účel je podle mého názoru zřejmý: tlačit českou vládu ke zdi, neboť se budou muset vyčleňovat další milióny na další advokáty z mezinárodních advokátních kanceláří, nemluvě o mediálním šumu v cizině, který českému státu rovněž neprospívá. Zkrátka, Lauder si tak připravil pro dnešní jednání v Londýně jednu další kartu do hry.

Splátky

Týden bohatý na informace o CME byl pak završen 15.3. publikováním výroční zprávy, kterou CME předkládá dohledu nad americkým kapitálovým trhem a který je k mání na adrese:

http://www.sec.gov/Archives/edgar/data/925645/0000889812-00-001188.txt

Ten, kdo společnost CME průběžně sleduje, v ní nenajde žádné převratné novinky. Mě však zajímalo, zda je pravda, co Klinkhammer veřejně o CME vyhlašuje, tj. že jsou stále likvidní a své úvěrové závazky plní. Já jsem totiž před časem v Britských listech v jednom příspěvku, viz

http://blisty.internet. cz/0002/20000209e.html#04

zapochyboval o tom, zda CME splácí svůj dluh půlmiliardový dluh u České spořitelny, když teď tolikrát žaluje český stát. Doslova jsem tam napsal:

Protože věci by se měly uvádět na pravou míru, tak dnes, po prostudování zprávy CME, musím konstatovat: pokud statistiky souhlasí, pak CME své dluhy u České spořitelny plní, neboť v bilanci se objevila tato čísla: nesplacený úvěr v ČS v roce 1998 - 21 207 000 USD, nesplacený úvěr v ČS v roce 1999 - 12 874 000 USD. Jak situace vypadá, arbitráž nearbitráž, seriózní byznys dostal zelenou a Česká spořitelna - pardon, dnes už Erste Bank Sparkassen - se svých peněz do dvou let od CME zřejmě dočká.

Ne všichni však svoje peníze dostanou. Neboť v té zprávě je ještě tento odstavec:

Stručně řečeno: Železný a jeho partneři měli dostat od CME 28,5 miliónů US dolarů (podle smlouvy, která je dnes předmětem arbirtáže č.1). Ty poslední dvě splátky, něco přes pět miliónů US dolarů, na jejich konta už nedošly. A není vůbec jisté, zda někdy dojdou, a zda dokonce Železný a spol. nebudou muset vracet i těch 23 miliónů USD, které už na od CME dostali. To se však dozvíme až po dokončení té arbitráže č.1, což se má stát někdy v květnu, červnu t.r.

Milan Šmíd

17.3.2000

Poznámka JČ: Na to, že Železný dostal jen 23 milionů dolarů a poslední splátky ve výši cca 5 milionů dolarů CME už zmrazila, jsme upozornili v Britských listech poprvé už loni na jaře, dne 27. dubna 1999 na tomto místě.

Plný text výroční zprávy CME určený americké Komisi pro cenné papíry je např. zde: http://www.edgar-online.com/bin/cobrand/?doc=A-925645-0000889812 -00-001188&nav=1

Czech Republic

CNTS suspended operations on August 5, 1999 and has not generated any revenues since that date. Consequently, the Company's results of operations have been materially adversely affected. Despite the suspension of CNTS's operations, the Company believes that the recent transaction with SBS and in particular the CME Put Option on the ITI Note (see ``SBS Transaction'' below) should result in the Company having adequate cash resources to meet its debt service and other financial obligations for the next 12 months. This suspension was caused by CET, the license holder for Nova TV. On August 5, 1999, CET pre-empted CNTS's transmission of programming for Nova TV and announced their withdrawal from the Services Agreement between CNTS and CET.

Dr. Zelezny was removed as General Director and Executive of CNTS on April 19, 1999.

On April 26, 1999, a wholly-owned subsidiary of the Company filed an arbitration claim against Dr. Vladimir Zelezny before the International Chamber of Commerce Court of Arbitration in Paris, France. The Company seeks the return of $23,350,000 paid to Dr. Zelezny, plus interest, and other unspecified damages, based on breaches by Dr. Zelezny of a share purchase agreement entered into in 1997 under which the Company purchased from Dr. Zelezny a company owned by him whose sole asset was a 5.8% interest in CNTS.

The Company is also seeking the forgiveness of the $5,188,000 unpaid balance of the purchase price under the 1997 share purchase agreement. On November 10, 1999, the arbitral tribunal issued a preliminary order directing Dr. Zelezny to take steps to restore CNTS to its prior position as an exclusive provider of critical services for TV Nova. Among other things, the order requires Dr. Zelezny to sever all dealings between CET and other service providers and to resume exclusive relations with CNTS in the areas where CNTS was previously providing these services, including program acquisition, programming and broadcasting services, and brokerage of advertising and receipt of advertising revenues. The preliminary order will remain in effect until the arbitral tribunal directs otherwise. Dr. Zelezny has indicated that he will not comply with the tribunal's order. CME has requested that the arbitral tribunal issue a partial final award against Dr. Zelezny, which would include substantially all of the terms of the preliminary order and substantial fines against Dr. Zelezny for noncompliance with the preliminary order. The arbitral tribunal has scheduled an oral hearing on CME's request for a partial final award for March 16, 2000. A final award in the arbitration, following a final hearing in Amsterdam, The Netherlands, is expected during the second half of 2000. In December 1999, the Czech Media Council approved CET's request for a share capital increase, which was subsequently approved by CET. As a result of the CET share capital increase, Dr. Zelezny's participation interest in CET was reduced from 60% to 11.8% since he did not subscribe to any of the additional share capital. CME believes that the reduction of Dr. Zelezny's participation interest in CET was designed to frustrate the enforcement of the preliminary order, the partial final award the Company is now seeking, and any possible final award of damages against Dr. Zelezny in the ongoing arbitration proceedings between the Company and Dr. Zelezny. The Company has filed several legal actions in the Czech courts to invalidate the CET share capital increase. These actions are pending.

On February 22, 2000, a wholly owned subsidiary of the Company instituted arbitration proceedings against the Czech Republic under the 1991 Bilateral Investment Treaty between The Netherlands and the Czech Republic. The claims asserted by the Company are substantially similar to those asserted by Mr. Lauder in the arbitration proceedings that he has instituted in his personal capacity against the Czech Republic. The claim seeks monetary damages and other relief arising from harm caused to CNTS by the Czech Republic's actions. The arbitration will take place before a tribunal of three arbitrators pursuant to the Arbitration Rules of the United Nations Commission on International Trade Law.

The Company has taken a write-down of $21,480,000 on the full value of the programming library of CNTS and in addition, the Company has taken a write- down of $40,511,000 on the full carrying value of the goodwill relating to purchases of additional equity interests in CNTS made by the Company in August 1996 and August 1997.

Jana Ciglerová

(Jana Ciglerová z časopisu Rolling Stone poslala Britským listům dva své články o Petru Štěpánkovi, které tam vyšly v lednu a v březnu t.r.)

Hudební recenzenti si trhají vlasy, že jeho talent neodhalili dříve. Nezbývá jim než blahořečit jeho neúnavnou snaze prosadit se.

Česká hudební scéna zažívá v posledních týdnech nečekaný šok. Zavedení zpěváci se třesou strachy o své pracně získávané pozice, noví aspiranti slávy to pro změnu rovnou vzdávají. S novým a neuvěřitelně silným soupeřem prý ani nemá cenu bojovat. Nevídaně úspěšná partička v čele s charizmatickým frontmanem zatím nezadržitelně bourá žebříčky nejsledovanjěších českých hitparád. Novým sexsymbolem tuzemských fanynek není nikdo menší než člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Petr Štěpánek (ODS). Se svým bandem Unisono hraje už sice deset let, ale opravdové slávy a bohatství se mu začíná dostávat až nyní.

Inspirace rockerem

Z jeho kapely okresního formátu, kterou do letošního léta znalo jen pár regionálních fandů, je dnes celorepublikově známá skupina, jež se řítí strmě vzhůru hitparádou pro -náctileté Eso TV Nova. V prosinci byl Štěpánek a jeho boys díky nečekanému bombardování telefonátů dokonce na vysokém druhém místě! (Vzpomínáte si, jak před časem přistihl Blesk jednoho zpěváka, jak si do Esa volal sám?) Už v létě jej jeho ctitelky mohly poprvé zahlédnout v prestižním a inteligentním pořadu Čundrcountryšou (opět TV Nova), kde jim nabídl rockovou verzi známé trampské odrhovačky Stánky. Radní je nezklame ani na Silvestra - při přípravě velkolepé televizní show televize Nova jej její zaměstnanci zahlédli, jak se prochází po studiích s ředitelem Železným a zaujatě s ním cosi rozebírá. Svědkové z jejich rozhovoru několikrát zaslechli slova "rada" a "zákony", takže jim bylo jasné, že pánové probírají to, co jej jim oběma společné - hudbu. Štěpánkova rocková balada pak aspirovala na hlavní půlnoční píseň roku 2000! Národ však, bohužel, zůstal ochuzen.

Štěpánek radí

OBLEČENÍ: levné, bavlněné triko černé barvy, na hruď výrazný kříž na masivním řetězu. K tomu vzorované hnědé sako a neznačkové starší džíny. Pro zimní období dlouhý kožený kabát ve střihu "A" s kovbojskými střapci.

OBUV: ochozené polobotky s ostřejšími špičkami na muže nezvykle malé velikosti.

VLASY: po vzoru Štěpánka teď letí dlouhé, mastné a řídké. Ofina kratší než zbytek "účesu", takzvaný styl fotbalista.

NEZBYTNÉ DOPLŇKY: velké a široké slunenčí brýle, které prodávají v Teleshoppingu za 199,- korun. Jsou sice pro řidiče, aby při slabém osvětlení lépe viděli, ale Štěpánek je nesundavá ani v uzavřené místnosti bez oken. "Mám totiž rád hezké věci," prozradil na sebe pan radní své parádnictví při neformálním obědě.

Jana Ciglerová

Redakce Rolling Stonu se při nuceném poslechu alba Petra Štěpánka a jeho party Unisono Nebezpečný svět téměř rozpadla.

Šéfredaktor propadl hysterii, editor zkoušel dělat vtipy, korektor prosil o okamžité vyjmutí cédéčka z přehrávače. Všichni se stáhli do sebe. Zbytek dne zábava v redakční místnosti povážlivě vázla. Poslechem tohoto CD jsme se zkrátka obětovali za vás. Takže, co byste slyšeli, kdybyste ten den byli v redakci s námi?

Asi byste nevěřili vlastním uším. Stylizaci člena ODS, Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a čerstvého kandidáta do Senátu Petra Štěpánka do role křehkého chlapce, který je doslova "vlahý déšť" a hned zase "vichřice zlá", a když se otočí za odcházející dívkou, "slzy v očích má", lze brát buď jako hodně, hodně špatný vtip nebo jako nehoráznou drzost. Člen rozhodujících státních orgánů je navíc zhrzen "nebezpečným světem ve dvacátém století", což ho přimělo k objevnému hlubokomyslnému tvrzení, že "čas nevrátíš zpátky ani náhodou".

Naneštěstí se Štěpánkovi hoši nenechají názory recenzentů odradit: "Kritici píšou, že hrajem sračky/ ale nám to nevadí/ náš úděl holt jsou tancovačky".

Štěpánkovi pomatení voliči mohou mít jistotu, že se bude rvát za jejich blaho od rána do večera: "Kořalka, pivo, holky, víno/asi nám to závidí/ jak máme někdy nakoupíno/ to se hned tak nevidí." Jen aby zpěvákovo odvážné "tak do prdele s televizí/ radši něco vyvedem" nevzal jeho obdivovatel Železný vážně a do Novy ho už víc nepustil...

V sobotu po poledni mi zatelefonoval Daniel Tácha z Radiožurnálu, jehož pořad Ozvěny plus z  12. února jsem v Britských listech kriticky rozebral. Rozboru si povšiml Petr Štěpánek z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a na jeho základě podal na pořad Ozvěny plus stížnost Radě Českého rozhlasu. Rada s jeho stížností plně souhlasila a odsoudila celou řadu pořadu Ozvěny plus jako "bulvár". Tvůrci Ozvěn plus, jak se zdá, s touto paušální kritikou nesouhlasí, i když přiznávají, že pořad z 12. února možná nebyl úplně dokonalý. Daniel Tácha mě požádal, abych od nynějška v Britských listech hodnotil sobotní pořady Ozvěny plus (které se vysílají v Radiožurnálu v sobotu po zprávách v 18 hodin, přibližně v 18.15) pravidelně. Pokusím se tomuto přání vyhovět. JČ

Jak spravovat vodní toky

Sobotní Ozvěny plus se dne 18. března zabývaly otázkou, kdo a jakým způsobem by se měl starat o české vodní toky. Informovaly posluchače, že zřejmě dochází zejména po nedávných povodních v této věci k určitému sporu mezi ministrem životního prostředí Milošem Kužvartem a jinými činiteli, aktivními v tomto sektoru národního hospodářství.

Ozvěny plus neměly tentokrát na danou problematiku předem utvořený názor a úzkostlivě se přidržovaly principu Audiatur et altera pars - Nechť je slyšena i druhá strana. V pořadu se důsledně střídaly názory různých protagonistů k diskutované věci. Mozaikou se pořad snažil předložit určitý názor.

Z pořadu vyplynulo, interpretuji-li ho správně, že provede-li ministr životního prostředí Kužvart zestátnění před časem (snad podivně) zprivatizovaných podniků, které spravují české vodní toky, hrozí nebezpečí, že nejlukrativnější části správy povodí budou po zestátnění těchto podniků opět (korupčně?) rozprodány. Českému rozhlasu sice ministr Kužvart tvrdil, že se po zestátnění podniků povodí nic znovu privatizovat nebude, ale o několik dní později privatizaci už nevyloučil.

Jádrem pořadu byl bezesporu tento rozpor v Kužvartových postojích. Tento hlavní rozpor však už pořad nevyřešil, a to je myslím selhání: měl na ministrovi závěrem důrazně požadovat, aby vyjasnil, jak to tedy je, a nikoliv končit otevřenou otázkou.

Přestože se pořad skládal z mozaiky protichůdných názorů, nebyl uspokojivý. Na první poslech byl totiž dezorientující a nepřehledný. Posluchač si z něho myslím - opakuji, na první poslech, ale většina posluchačů si ho jistě nenahrála a doma neanalyzovala - neodnesl příliš mnoho, snad jen to, že Kužvart něco chce (zestátnění péče o vodní toky) a jiní činitelé jsou proti.

Ten, kdo si přečte transkript pořadu, který bude zanedlouho zveřejněn v Neviditelném psu, uzná, že všechny základní informace k problematice v pořadu obsaženy byly, jenže pro poslech byla jeho forma značně nepřehledná. Pokusme se zauvažovat nad tím, v čem byl problém.

V první řadě jsem získal z pořadu dojem, že je prezentován velmi rychlým tempem a toto tempo je zřejmě nevhodné pro rychlé střídání dokumentárního záznamu střídání názorů jednotlivých mluvčích. (Mezi jednotlivými hlasy se skoro nevyskytla mezera na drobný oddech.)

Dezorientující bylo na tak malé ploše i to, že se v pořadu při čtení jeho textu střídali, a to často skoro po jednotlivých větách, dva moderátoři, mužský a ženský hlas. Na tak malé ploše, jakou jsou Ozvěny plus, by bylo daleko jasnější, kdyby pořad uváděl jen jediný reportér. Jeho hlas by byl mezi citacemi natočených rozhovorů výrazným jednotícím prvkem. Dva hlasy ten pořad tříští a přispívají k dojmu chaosu.

Dovolím si pronést kacířskou myšlenku: zdá se mi, že by byl tento krátký pořad daleko účinnější, kdyby celou problematiku Daniel Tácha vysvětlil jen vlastním hlasem a nekomplikoval její porozumění často dosti nezaostřenými citacemi z rozhovorů s účastníky tohoto sporu, anebo jejich vlastní hlasy použil daleko méně. Zdá se mi totiž, že komentátoři v pořadu často shrnuli argument daného mluvčího výstižněji, než co ten mluvčí pak v dokumentárním záznamu rozhovoru vlastně řekl. Bylo možno problematiku vysvětlit v komentáři jen s minimálním užitím citací a strávit zbytek pořadu rozhovorem s ministrem Kužvartem, kterého bylo zapotřebí donutit, aby vysvětlil, jak to tedy vlastně bude s případnou privatizací lukrativních částí českých povodí po zestátnění podniků spravujících vodní toky, když už pořad Kužvarta přistihl při tom, že si v této věci v minulých dnech protiřečil.

V pořadu nejenže četli komentátoři průvodní text relativně spěšně, ale většina rozhovorů, které pořad obsahoval, byla vlastně koláží - velmi pracným sestřihem natočeného materiálu, obsahující na některých místech velmi časté střihy snad skoro po každém druhém slově. Dávám klobouk dolů před každým rozhlasovým pracovníkem, který si dá tak obrovskou práci se sestříhávaním natočených rozhovorů, sám jsem to dělával a vím, kolik hodin času to zabere (myslím, že většinou pracovníci Českého rozhlasu nestříhají natočené zvukové materiály na počítači, ale dělají to klasicky žiletkou a s lepicí páskou).

Jenže důsledkem tohoto rozsáhlého střihu, kdy slyšíte skok v nahrávce každých několik vteřin, je svým způsobem nepřirozený proud řeči interviewované osoby. To, co původně interviewovaný člověk říkal, je výrazně zhuštěno a  zdramatizováno. Přispívá to k dojmu překotnosti pořadu: posluchač přitom, jak kolem něho v rozhlasovém přijímači pádí všechny ty střihy, nutně stoprocentně nesleduje, co vlastně interviewovaná osoba říká, ale uvažuje nad těmi střihy podezíravě, co asi redaktor z původní nahrávky vyhodil.

Autoři pořadu asi namítnou, že stříhat je nutnost, protože se veřejní činitelé v ČR dosud neodnaučili hovořit rozvláčně. To je pravda, ale měli by přitom uvažovat nad tím, strukturovat rovnováhu mezi reportážními záběry a komentářem tak, aby byl pořad lehčeji sledovatelný a komunikativní.

Podívejme se podrobněji alespoň na část textu:

Tu a tam jsem našel v textu pořadu formulace, které jeho porozumění zbytečně ztěžovaly. Problémy jsem objevil už v ohlášce, kterou pořad začínal:

"Ministr životního prostředí Miloš Kužvart tento týden tvrdě kritizoval akciové společnosti povodí. Podle něj jsou spoluzodpovědné za nedávné povodně. Nestarají se prý o vodní toky. Kužvart proto usiluje o jejich zpětný převod na státní podniky. Ministrova snaha se nelíbí vedení povodí a úředníkům ministerstva zemědělství, pod které doposud povodí spadají. Ministr Kužvart to odmítá a má své argumenty. V případě společnosti povodí jde o více než třicet miliard korun majetku. Autorem dnešních Ozvěn plus je Daniel Tácha, který je připravil společně s Lenkou Šumovou."

Posluchače splete nejasnost a mnohoznačnost. Bude neodborník-posluchač hned sám vědět, co jsou "akciové společnosti povodí"? Co znamená to slovo povodí - je to tady mimochodem jednotné nebo množné číslo? - a jaké jsou to akciové společnosti? Jde o jedno povodí anebo o více povodí? Jde snad o  několik společností, sdružených pod jednotným názvem? Na nejasnosti se posluchač zasekne: bude přemítat, co vyslovená věta znamená, a uniknou mu další souvislosti.

Důležitým novinářským principem je předpokládat, že posluchač o dané problematice neví nic. Ohláška pořadu Ozvěny plus měla tedy začít spíše takto:

"V České republice se o správu vodních toků stará několik soukromých akciových společností. Ministr životního prostředí Miloš Kužvart je tento týden ostře kritizoval. ..."

Nelogičnosti jsou i v dalších částech ohlášky pořadu. Logika argumentace velí, že věty "Podle něj jsou spoluzodpovědné za nedávné povodně" a "Nestarají se o vodní toky" by měly mít obrácené pořadí (informaci rozvíjíme od obecného ke konkrétnímu), tedy ohlášení by mělo pokračovat:

"...Nestarají se o vodní toky. Podle Kužvarta jsou spoluzodpovědné za nedávné povodně."

Pokud jsme hned alespoň stručně nevysvětlili, co jsou ty akciové společnosti povodí vlastně za firmy, nejasná je i v ohlášce věta: "Ministrova snaha se nelíbí vedení povodí a úředníkům ministerstva zemědělství, pod které doposud povodí spadají." Není jasné, co je vedení povodí a posluchač bude asi zmateně uvažovat i nad tím, jak to, že tyto akciové společnosti stále ještě spadají pod ministerstvo zemědělství.

Ve větě "Ministr Kužvart to odmítá a má své argumenty" je část "má své argumenty" zbytečná, to jen vyjádřeno už první částí věty.

Věta v ohlášce "V případě společnosti povodí jde o více než třicet miliard korun majetku" nás má upozornit, že jde o závažný problém, protože je ve hře hodně peněz. Potíž je, že se ta věta jaksi vymyká navozenému problému, který nebyl v ohlášce dostatečně jasně vysvětlen, a kromě toho druhá část věty posluchače dál zmate. V začátku ohlášky se totiž hovořilo o (nejasně definovaných) "akciových společnostech povodí", v závěru však (omylem?) jen o jedné "společnosti povodí". Navzájem si protiřečící informace navodí v divákově mysli chaos.

Pořad začíná:

"Šumová: Transformace podniků povodí a jejich převod pod ministerstvo životního prostředí se připravuje už několik let. (V této větě mělo být hned jasně uvedeno, že jde o úsilí znovu zestátnit podniky povodí. V tom kontextu by bylo daleko jasnější, kdyby místo dezorientujícího slova "transformace" užili autoři pořadu přímo výrazu "zestátnění", či "znovuzestátnění": "Znovuzestánění podniků povodí a jejich převod pod ministerstvo životního prostředí se připravuje už několik let. Pozn. JČ)

Tácha: A podle technického ředitele povodí Moravy Václava Košackého ví málokdo proč:

Košacký: "Zatím vůbec nikdo neprokázal za tu celou dlouhou dobu (střih), v čem by ten státní podnik byl lepší. (střih) Nikdo také nedokázal, v čem jsme špatní, (střih) a svádí se to, že je majetek (střih) zneužitelný. (střih) Což je nesmysl, protože je přísně hlídán dozorčí radou, (střih) která je složena né jenom s .. ze zástupců zemědělství (střih), ale i z ministerstva životního prostředí (střih) a (střih) dopravy."

Šumová: Podniky povodí jsou státními akciovými společnostmi. Jejich vedení proto může se státním majetkem nakládat jako soukromá společnost. Ministr Kužvart tvrdí:

Tácha (zde posluchačem lehce omylem aspoň po dobu trvání této věty zaměnitelný za Kužvarta, měla raději celé dočíst Šumová): Mohou-li se povodí chovat jako privátní firmy, vždy upřednostní tvorbu zisku před péčí o vodní toky.

Kužvart: Už vznik těchto (střih?) akciových společností (střih) byl velmi (střih?) podivný. Vznikly obejitím zákona o velké privatizaci. (střih) Tato vláda je v pořadí čtvrtou, která se snaží tuto situaci napravit. (střih) První usnesení vlády o (střih) navrácení do formy státního podniku již (střih) se usnesla vláda pod vedením tehdejšího premiéra Klause. Tácha: Pardon, že vám skáču do řeči, ale proč si myslíte, že ten model bude lepší? Co aktiva společnosti Povodí nezvládají v tuto chvíli? (Velmi těsný nástřih) Kužvart: Březnové povodně v tomto roce upozornily, že (střih) koryta vodních toků nejsou udržována (střih) - konec dojde k přelití vod do (střih) objektů (střih) a vznikají naprosto zbytečné ztráty jenom proto, že prostě ten správce se o to nestará tak, jak má.

Zkusme ukázat strukturu pořadu dál jen tím, že jen v bodech shrneme jeho další argumenty a protiargumenty. Učiníme-li to, struktura pořadu není špatná:

(Tady chybí poukaz na to, že Krezma argumentuje nevěcně, v podstatě : "řeky čistit nemusíme, stejně by nás to před stoletou vodou nezachránilo".)

Pořad pak obsahuje nejasnou pasáž:

"Kontrolní aktivity kolem podniků povodí vyplývají z lukrativnosti jejich podnikání. A to je podle náměstka ministra zemědělství Rybníčka hlavním důvodem nynějšího úsilí ministra Kužvarta."

Znamená to snad, že Kužvart chce podniky povodí kontrolovat, protože mu tato inspekční role přinese zisk, anebo to znamená, že Kužvart chce podniky kontrolovat, protože příliš vydělávají, a chce zjistit, odkud ty zisky plynou, zda např nejsou nelegální, nebo nejsou na úrok péče o povodí?

Z následujících výroků náměstka Rybníčka nepřímo vyplývá první alternativa, ale v pořadu, který posluchač sleduje, aniž by si mohl nahrávku zastavovat a analyzovat, je to dost nejasné. Rybníček pak v rozhovoru dlouze a poněkud nelogicky - nepřímo - dovozuje, že Kužvart chce privatizovat asi proto, že se Kužvart chce získáním vlivu nad podniky obohatit, protože neexistuje žádný předpis, podle něhož by se měl snažit podniky povodí zestátnit. "Protože se v životě všechno točí kolem moci a peněz, tak jsem sklouzl k těmto jednoduchým závěrům," konstatuje v pořadu Rybníček. Nejsem si jist, zda bylo etické dát v podstatě bez zpochybnění docela velký prostor tomuto Rybníčkovi, jehož "argumenty" byly - jak sám přiznal - jen nepodloženou, emocionální insinuací.

Popularita politiků

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Asi neexistuje obecný návod jak se stát populárním politikem.

Španělský premiér si popularitu získal výrazným snížením nezaměstnanosti.

Francouzský premiér zřejmě zmírní vlnu kritiky, které čelí v poslední době, svým včerejším oznámením o snížení daní.

Český premiér pookřál mezi úsměvy ženské stínové vlády a ruský úřadující prezident se pak popularitě těší například díky knize rozhovorů, ve které líčí, jak jeho dědeček, údajně vynikající kuchař, vařil Leninovi a později i Stalinovi, se kterým nejen spolupracoval, ale také jej přežil, což se prý podařilo málokomu.

O vlivu dědečka-kuchaře na jeho populárního vnuka lze pouze spekulovat, z průzkumů veřejného mínění je ale jasné, že se většině Rusů zamlouvá rozhodnost, s jakou jejich úřadující prezident posílá své vojáky do čečenského pekla.

V závěru presidentské kampaně se voliči podívali na zajatého čečenského polního velitele a vyslechli zprávy o tom, jak má armáda Čečensko pod kontrolou.

Zcela jinak situaci včera popsal velitel ruských leteckých výsadkových vojsk.

Podle něj povstalci tvoří dobře organizovanou a vysoce koordinovanou sílu a z jejich akcí je patrná jednotná linie.

Skutečný obraz hrůzy, včetně utajených ztrát, které utrpěla ruská armáda, se ovšem voliči dovědí až někdy po volbách.

Teď jsou okouzleni dynamickým vůdcem, kterého respektuje svět, jak mohli usoudit například z toho, že ho nedávno přišel pozdravit populární britský premiér.

Populární ovšem jak pro koho. Ministr zahraničí mezinárodně neuznané čečenské vlády včera v Londýně trpce poznamenal, že se britský premiér "může přátelit s kým chce, nevybral si ale ten nejlepší okamžik, ani toho nejlepšího společníka pro návštěvu opery".

Je skoro škoda, že se vyjádřil tak diplomaticky. Čečencům je stejně popularita k ničemu.

17. března 2000