pátek 17. března O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Studenti z "Děkujeme, odejděte": "Nechceme dělat práci za politiky": Rozhovor s Martinem Mejstříkem (Kazi Šťastná) Bohužel, staří studenti jsou pro politiku nepoužitelní (Jan Čulík) Znovu o Petru Štěpánkovi: Z rockera senátorem (Alexander Urban) Věda a společnost: Dobří jaderní vědci a hloupí ekologičtí aktivisté (Jiří Jírovec) Televize Nova: Česká republika čelí další arbitrážní žalobě (Donath-Burson-Marsteller) Ústavní nedokonalosti: Od lesa na hrad (Václav Pinkava) Společnost v ČR a v Americe: Bašta a mléko (Ivan Hoffman) Internet: Jak je to s kupováním potravin přes internet v Praze (Petr Novák) Oznámení: Hodiny češtiny Jiřiny Fuchsové na Loyola Marymount University Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Jiří Jírovec

Nevím, jestli titulek "Dobrý odborník se pozná podle toho, že svůj názor obhájí i proti laikovi", je Váš nebo Daniela Tomka, jehož poznámku uvádí. Ať tak či onak, myslím, že je nesprávný, ledaže laika definujete jako člověka, který je ochoten nechat se o dané věci poučit.

Problém je v tom, že poučitelných lidí ubývá. Vcelku nechtěně to naznačuje i pan Tomek, když píše, že je "vděčný teatrologovi, který se ujme (například) kácení pralesa v národním parku". Výraz "ujmout se něčeho" totiž implikuje neústupnost (v boji za něco).

Není jistě žádný důvod, proč by se teatrolog nemohl o prales zajímat a proč by nemohl klást velmi rozumné otázky a žádat na ně odpověď.

Pokud se teatrolog dozví, že se stromy v pralese mají kácet, protože lze dřevo výhodně prodat, a na kšeftu zainteresovaní lesníci budou tvrdit, že se nic neděje, protože ty stromy zase vyrostou, může jako laik učinit velmi kvalifikovaný závěr, že jde o lumpárnu, proti níž je třeba bojovat. Může ovšem jít i o zákrok ekologicky zdůvodnitelný a ten by měl jako laik přijmout.

Úsloví, že "žáby si nikdy nevypustí rybník", je pěkné, ale pokud jsem si stačil pozorováním svého okolí všimnout, vztahuje se především na aktivisty z nejrůznějších hnutí proti něčemu. Nechť mi pan Tomek ukáže jediný příklad, kdy takové hnutí veřejně připustilo, že nemělo pravdu.

Protože pracuji v podniku Atomic Energy of Canada Ltd (AECL), který vyrábí jaderné reaktory (a současně se zabývá otázkami ochrany životního prostředí a vlivu radioaktivity na živý organismus), mohu bez váhání tvrdit, že "atomoví inženýři" neobhajují jaderné elektrárny, protože to je jejich obživa. Jaderné elektrárny totiž neexistují z potřeby vědců, ale z potřeby ekonomiky. Vědci - a nejen ti, kteří patří do poněkud mlhavé kategorie "atomových inženýrů" - obhajují, a to značně ostýchavě, jediné: chceme-li se dostat dál (třeba za ty jaderné elektrárny), je třeba uvolnit pro výzkum dostatečné množství prostředků a to i na věci, které nemají okamžité praktické upotřebení.

Veřejná výměna názorů mezi laikem a odborníkem bývá bohužel často znehodnocena sdělovacími prostředky, které v rámci politické korektnosti stavějí odborný a laický názor proti sobě tak, jako by byly rovnocenné. Toho lze dosáhnout například tím, že editor zprimitivní odborný názor a nechá zcela zjevné bludy druhé strany bez odpovědi. Běžným trikem bývá utnutí diskuse v okamžiku, kdy laik ztrácí půdu pod nohama.

Před několika lety například vysílala kanadská televize (CBC) pořad o Chalk River Laboratories, které jsou součástí AECL. Byl pojat jako konfrontace dvou pohledů - vědce (shodou okolností mého tehdejšího kolegy z Environmental Research Branch) a členkou hnutí "Concerned Citizens of Renfrew", což je název místního okresu neboli hrabství.

Zastávala jediný názor, ale zato velmi pevně: vědcům se nedá tak nějak věřit. Co udělal politicky korektní editor? Vytvořil z vědce absurdní postavu a navíc posunul celou věc do emocionální roviny. Strach matky bydlící se svými nevinnými, nic netušícími dětmi (záběr typu Madona s Ježíškem a děti hrající si venku, aniž by věděly, že si tím škodí) na řece Ottawě (40 km pod Chalk River Laboratories) musí každý divák pochopit, zvlášť když vidí, jak se vědec bydlící 10 km nad Laboratořemi bezstarostně rekreuje (záběr rodiny na běžkách) a nejspíš vychová děti ke stejné necitlivosti, jakou prokazuje on sám (vědecké děti kutí cosi u počítače). Nějaké argumenty? To by diváky jenom mátlo.

Mohu uvést ještě jeden zajímavý příklad, který se týká AECL, respektive střetu vědců na jedné straně a laiků a sdělovacích prostředků na straně druhé.

Když podle dohod mezi USA a Ruskem došlo k likvidaci určitého počtu jaderných hlavic, vznikl problém, kam s plutoniem, které bylo z hlavic vyjmuto. Jednou z možností je "spálit" plutonium v jaderném reaktoru. Není to převratná novinka, protože plutonium se do některých typů paliva přimíchává. Plutonium z hlavic je ovšem o něco čistší (weapon grade) než plutonium používané jako palivo (reactor grade) a tak Kanada nabídla, že palivo obsahující "weapon grade" plutonium otestuje ve výzkumném jaderném reaktoru v Chalk River.

Jak se dalo očekávat, protinukleární skupiny se případu ujmuly a začaly protestovat ve sdělovacích prostředcích. Mluvčí AECL vysvětlil, že vzorky obsahující 3% plutonia a 97% běžného paliva (uranu) budou připraveny v ruských a amerických laboratořích, přičemž každá ze dvou zásilek bude obsahovat asi 120g plutonia. Uvedl dále, že vzorky mají podobu nerozpustných, nehořlavých a mechanicky velmi odolných keramických pelet. Vzorky měly být přepraveny do Chalk River nákladním autem v kontejnerech, které jsou, jak příslušné normy požadují, prakticky nezničitelné.

Protestující strana na to reagovala námitkou, že AECL nezveřejnilo nouzový plán pro případ, kdyby se přece jenom něco stalo. Když AECL odpovědělo, že takový plán má a zveřejní, bylo napadeno, že zatajuje nebezpečnost zásilky, protože jinak by nouzový plán přece nebyl zapotřebí.

Ve sdělovacích prostředcích se jeden přes druhého rojili starostové různých měst, přes něž měla být zásilka dopravována a opakovali do nekonečna, že vědě tak nějak nevěří. Sdělovací prostředky měly svoji "story", která jim vydržela několik týdnů. Tedy přesně do té doby, než vláda přepravila zásilku vojenským vrtulníkem.

Rozruch kolem zásilky jaderného paliva obohaceného malým množstvím plutonia nevznikl proto, že by odborník nechtěl nebo nebyl schopen laika poučit o zanedbatelném riziku dané akce, ale kvůli velmi úzkým zájmům různých skupin, které se případu "ujaly" a medií, která viděla politicky korektní "story".

Pár gramů plutonia lze vhodnou kampaní zveličit tak, že si ani neuvědomujeme, že tuny plutonia, pěkně nachystané k výbuchu, jsou stále v rukou politiků a vojáků. Naš svět si ovšem potrpí na vymyté mozky, protože těm se lépe vládne.

Jiří Jírovec

PS Výzkumný reaktor v Chalk River pokrývá asi 70% světové spotřeby radioisotopů pro lékařské použití. Radioaktivní materiál je je běžně přepravován po silnici do 200km vzdálené Ottawy na další zpracování a odtud dale na místo určení. Proti tomu ovšem aktivisté neprotestují, protože taková věc se nedá "prodat" - veřejnost dobře ví, že jde o zatím nenahraditelný diagnostický prostředek. Když byla před dvěma lety v AECL stávce a reaktor byl z bezpečnostních důvodů odstaven, nebyl slyšet žádný jásot. Spíše naopak - media odsuzovala "zlé" techniky za to, že spoluobčanům odpírají ozáření.

PPS Přikládám překlad článku, který jsem po dopsání tohoto textu objevil v týdeníku The North Renfrew Times.

Kdo vystoupí na obranu vědy?

"Ti nejlepší jsou nepřesvědčiví, ti nejhorší jsou plni vášnivé naléhavosti." W.B. Yeats

Mezi statisíci schopných vědců je jen několik desítek takových, kteří jsou ochotni věnovat čas tomu, aby vylezli z ulity a hájili vědu. Je ale spousta lidí, kteří zdánlivě autoritativně a s vášnivou naléhavostí hovoří proti vědě, a kterým se dostává široké publicity. Zvláštní zájmové skupiny toho či onoho zabarvení nás bombardují svými pseudovědeckými prohlášeními, která vždy najdou dobrou odezvu v tisku. Jak řekl Mark Twain: "Lež dokáže oběhnout celý svět, zatímco pravda si ještě zavazuje tkaničky."

Jiní nepříliš zodpovědní novináři uznávají dvě jiné zásady: "Nikdy nedopusť, aby se do cesty dobrého příběhu připletla fakta" a "srozumitelný a použitelný výmysl je užitečnější než složitá, těžko pochopitelná pravda."

Zlatým dolem těchto "dobrých příběhů a použitelných výmyslů", z něhož v současné době těží různí sociální aktivisté, je globální oteplování - a s ním údajně spojené rozšiřování tropických onemocnění - a vyvolávání strachu z geneticky upravovaných potravin.

Podobných námětů a s nimi spojených dohadů existují ale stovky. V zásadě představují triumf pavědy nebo vůbec nevědeckého přístupu jak nad skutečnou vědou, tak nad zdravým rozumem.

Každému myslícímu pozorovateli musí být naprosto zřejmé, že hnutí na ochranu životního prostředí, stejně jako jiné aktivistické skupiny, spoléhá na obavy veřejnosti z údajných následků a na jejich neznalost problému. Všechny tyto problémy mají určité společné rysy. Týkají se budoucnosti zdraví lidstva nebo životního prostředí. Vzbuzují dojem, že je ohroženo zdraví mladých matek a že jsou rizikem pro nemluvňata stejně jako nenarozené děti. V obviněních se musí vyskytovat slovo "rakovina". Není třeba připomínat, že nejzákladnějším požadavkem je, aby se lidi vyděsili k smrti, ať je k tomu důvod nebo ne. Dalším důležitým pravidlem je vyhnout se faktům nebo srovnáním. Nikdy neposkytněte žádný takový pohled na věc, který by ukázal, co je doopravdy hlavním rizikem ve společnosti, nebo váš boj o získání srdcí a duší bude prohrán. Udržujte veřejnost v temnotě a pumpujte do ní strach. Strach je hlavní motivátor.

Rafinovanost triků

Účelem je vyvolat v nás zlobu a strach a tím nás zbavit soudnosti. Nic tak snadno nepodnítí nastolení rapidních společenských změn jako veřejné pohoršení a strach. Greenpeace a jemu podobné skupiny dosáhly ve svých podvodech rafinovanosti. Když se konečně dozvíme, co dělají nebo co udělaly, problém se změní a nastoupí nová chvilková mánie.

Měli bychom se ptát, proč se tyto skupiny domnívají, že je důležitější, aby do nás šťouraly jak do sršního hnízda, než aby nám poskytly všechna příslušná fakta.

Člověk vždycky doufá, že přes povyk tisíců šašků zaslechneme alespoň jeden hlas hovořící pravdivě, moudře, ve prospěch poctivé vědy a zdravého rozumu.

To se však stává zřídkakdy. A pokud se to stane, zřídkakdy se tomu dostane publicity. A pokud to publicity dosáhne, zřídkakdy to je k něčemu dobré, i když Galileo málem přišel v důsledku toho o život.

Zdá se, že moderní "věda" se ve sdělovacích prostředcích pozná podle rámusu, stálého opakování a kolektivního souhlasu.

Přesto bychom se měli stále pokoušet šířit nepopulární pravdu proti obecné vědecké naivitě, nebo se nám může stát, že dopadneme jako blboun nejapný.

Globální klimatická změna je realita. Došlo k ní v minulosti a dojde k ní v budoucnosti.

Tato skutečnost je jednou z velmi mála, na které se všichni shodneme. V současné době však nikdo s určitostí neví, jestli nás čeká spíš oteplování nebo jestli směřujeme k další době ledové.

Jisté je, že nevíme dost o  příčinách ani o našem vlivu na tuto změnu, neboť máme k dispozici jen velmi málo spolehlivých klimatologických dat sebraných za příliš krátké období.

Ať už se však jedná o oteplování nebo o dobu ledovou , je tu jak na míru střižená příležitost pro manipulaci s emocemi.

Z ní se vyrojily desítky odvozených problémů, z nichž lze mimo jiné jmenovat stoupání mořských hladin, a tudíž zaplavování měst, přibývání ničivých vichřic, neúrodu a hladovění, vymírání živočišných druhů, šíření malárie a jiných tropických onemocnění.

Jak je to s šířením malárie a jiných tropických chorob do naší části světa jakožto výsledek globálního oteplování?

Říká se, že tato hrozivá tropická nemoc, která postihuje stamiliony lidí a každoročně jich několik milionů zabije, pravděpodobně pronikne během několika málo století až sem. Proč se nám dostává tohoto varování?

Zjevně proto, abychom se vyděsili natolik, že se dáme získat pro Suzukiho nadaci a jiné názory na společnost a budoucnost. O vzácných a ojedinělých případech malárie v Kanadě nebo Dengueovy horečky v Texasu se mluví, jako by byly zárodkem epidemie. Zastavme se však na chvíli a zamysleme se. Vychází se zde z předpokladu, že globální oteplení určitě nastane.

Tuto jistotu však nemáme. A i kdyby v Kanadě nastalo takové podnebí, jakému se těší obyvatelé Floridy nebo Texasu, dostala by se sem taky jejich epidemie malárie?

Jaká epidemie malárie? Florida žádnou nemá. A diví se někdo, proč ne? Malárie je stejně tak nemocí chudoby - podobně jako nevědomost - jako klimatu.

Je úžasné, jak nás strach a nevědomost mohou zaslepit. Abychom mohli uvěřit tomu, že se malárie může v Kanadě stát významnou chorobou, museli bychom ignorovat významný pokrok v lékařství, ke kterému kolem nás denně dochází.

Je zřejmé, že aby tady malárie dosáhla epidemických rozměrů, museli bychom nejen zastavit veškerý lékařský pokrok od této chvíle na dobu několika dalších desítiletí, ale museli bychom se také vrátit do minulosti. Naše vyspělá společnost by se také musela stát tak nuznou, technicky neplodnou a ve střetu s touto nemocí tak bezmocnou, jako je mnoho zemí třetího světa.

Když uvážíme, jak daleko dospěla západní medicina během posledních deseti let, musíme se tázat, jaký motiv mají ti, kteří se nás snaží přesvědčit, že za dalších sto let nikam dál nepokročíme a že lékařská věda nebude schopná čelit nemocem, které nás skutečně mohou ohrozit. Malárie mezi nimi nebude.

Moderní zázrak

Jestli však jsou tito aktivisté schopní přesvědčit dostatečnou část veřejnosti a politiků, že jejich verze problému s malárií dává smysl, pak je možné cokoliv.

Může se jim podařit podrtrhnout nohy lékařskému výzkumu. Nemyslete si, to už se děje.

Může se jim podařit zablokovat moderní zázrak, jakým je výzkum genetického inženýrství zabývající se i nyní moskyty a parazity, kteří způsobují malárii.

Ale i to se děje. Může se jim podařit sabotovat zázrak geneticky upravovaných potravin, které nám poskytují lepší a bezpečnější stravu. To se rovněž děje.

Na každý pokrok ve vědě připadá nějaká skupina aktivistů, kteří jsou proti němu.

Pokud jste se za posledních zhruba dvacet let o to zajímali, mohli jste si všimnout něčeho velmi důležitého; problémy životního prostředí se nikdy nevyřeší ignorancí, hlučným aktivismem, pseudo-vědou, nadměrně omezujícími nařízeními nebo snahou vrátit zpátky čas.

Vyřeší se vzdělaností, bohatstvím, technikou (vědou), pokrokem a energií, což všechno dohromady tvoří podstatu skutečné vědy. Jestli my, vědci, nevytáhneme hlavu z písku a nezačneme vystupovat na obranu vědy, vydáme společnost na milost a nemilost značně naivním a nevědomým lidem, kterým nic nebude bránit, aby učinili přítrž pokroku. A my pokrok potřebujeme, abychom přežili.

Jak řekl C.P. Snow: "Nestačí, aby vědci měli občanskou zodpovědnost. Jejich zodpovědnost je mnohem větší a jiného druhu. Neboť vědci mají morální povinnost říct, co vědí. Budou díky tomu neoblíbeníŠMůže se stát, že budou víc než neoblíbení. To nevadí."

Poznámka:

Dr. John K. Sutherland je konsultant, specialista na zdravotní rizika a ochranu před radioaktivním zářením. Přednáší na University of New Brunswick ve Frederictonu.

C.P. Snow byl spisovatel, fyzik a britský parlamentní tajemník pro technologii.

Z týdeníku The North Renfrew Times přeložila Marie Jírovcová.