pátek 17. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Studenti z "Děkujeme, odejděte":
  • "Nechceme dělat práci za politiky": Rozhovor s Martinem Mejstříkem (Kazi Šťastná)
  • Bohužel, staří studenti jsou pro politiku nepoužitelní (Jan Čulík) Znovu o Petru Štěpánkovi:
  • Z rockera senátorem (Alexander Urban) Věda a společnost:
  • Dobří jaderní vědci a hloupí ekologičtí aktivisté (Jiří Jírovec) Televize Nova:
  • Česká republika čelí další arbitrážní žalobě (Donath-Burson-Marsteller) Ústavní nedokonalosti:
  • Od lesa na hrad (Václav Pinkava) Společnost v ČR a v Americe:
  • Bašta a mléko (Ivan Hoffman) Internet:
  • Jak je to s kupováním potravin přes internet v Praze (Petr Novák) Oznámení:
  • Hodiny češtiny Jiřiny Fuchsové na Loyola Marymount University

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.


  • Upozornění autorům: Prosím, posílejte pokud možno své příspěvky do BL uložené ve formátu html. Díky. JČ

    Postgraduální stipendia na Glasgow University

    K svému pětsetpadesátiletému založení (v roce 1451) vypisuje Glasgow University ve Skotsku stovku tříletých postgraduálních stipendií pro studium ve všech oborech k dosažení doktorského titulu pro studenty z celého světa. Hodnota každého stipendia bude cca 9000 liber (cca půl milionu Kč) ročně. Celkově plánuje vydat Glasgow University na tuto stovku postgraduálních stipendií 1,5 milionu liber (cca 82,5 milionu Kč). Žádosti o stipendium podávejte do 14. dubna 2000. Informace pro uchazeče o stipendia jsou zde.

    Lovci planet

    Včera v pravidelném vědeckopopulárním pořadu Horizon ve 21. 30 vysílala televize BBC pořad "Planet Hunters", o tom, jak vědci nyní hledají, kde mohou existovat mimozemské civilizace. Vědcům trvalo několik desetiletí, než objevili první planetu mimo naši sluneční soustavu. Nyní vědci na univerzitě v St. Andrews vypracovali počítačový program, na jehož základě dokáží odlišit planety od hvězd. Očekávají, že do deseti let lidstvo nalezne planety, na nichž žijí mimozemské civilizace. (Všimněte si, jak rozpracované jsou internetové stránky BBC k jednotlivým televizním pořadům.)

    Tragédie automobilky v Británii

    Nedlouho poté, co Volkswagen dostal od české vlády automobilku Škoda, koupila německá firma BMW britského výrobce luxusních automobilů značky Rover (obdoba Rolls Royce). Byla to typická firma zosobňující britskou státnost (právě asi jako Škodovka), a tak se vyskytlo mnoho pochybností, zda bylo rozumné Němcům Rover prodat. V těchto dnech se BMW rozhodl hodit podnik Rover přes palubu. Firma přestává existovat - ve čtvrtek bylo s konečnou platností oznámeno, že se jí BMW zbavuje, "v důsledku příliš silné libry". (Když BMW koupila automobilku Rover, libra měla hodnotu DM 2,60, dnes má hodnotu DM 3,17.) Firma bude rozčleněna na menší provozy a zlikvidována. Považuje se to za těžkou ránu britskému výrobnímu průmyslu. ("Až dodneška jste nevěděl, že BMW hodlá Rover hodit přes palubu. Nevíte, kolik zaměstnanců tam přijde o práci. Nejste ochoten snížit hodnotu libry. Prosím vás, od čeho jste ministrem? Co tam na tom ministerstvu děláte? Jaký smysl má vaše ministerstvo," ptal se včera večer ve - svého druhu - ekvivalentu Jednadvacítky britského ministra průmyslu a obchodu moderátor Jeremy Paxman.)

    Co je nového v České republice

  • Česká televize si pořadem "Naskočíme?" jak se zdá, zbytečně a pěkně zavařila. Vysíláním pořadu, spolufinancovaného vládou a uváděného Monikou Pajerovou, aktivistkou hnutí Děkujeme, odejděte, se pošetile otevřela možná účelově využívané kritice ze strany Poslanecké sněmovny. Ke sporu o pořadu znovu včera došlo na chodbě Poslanecké sněmovny po jednání jejího výboru pro evropskou integraci, který jednal o propagaci vstupu ČR do EU. Ministerstvo zahraničí dá možná celou věc k soudu. Není spokojeno se způsobem vynaložení peněz, které na pořad poskytlo, ani s tím, že jeho jméno zůstává v titulcích i po rozchodu s  Českou televizí. Ministerstvo zahraničí se od seriálu distancovalo po uvedení dílu, který kriticky hodnotil nedostatek přístupu k informacím v ČR. Hlavní vyjednavač vstupu ČR do EU Pavel Telička ale zdůraznil, že seriálem měla procházet "unijní nit" (ať už to znamená cokoliv, nevěděl jsem že, pan Telička prodává nitě) a kritizovaný díl už prý "unijní niť" neobsahoval. Je však nepřijatelné, aby vládní činitel jakkoliv ovlivňoval pořad nezávislé veřejnoprávní České televize. Je nepřijatelné, aby vláda financovala v České televizi jakoukoliv, třeba i proevropskou propagandu, i třeba přes "jinou" firmu. Nezávislé pořady o Evropské unii musí vyrábět z vlastních prostředků Česká televize sama, vládní úředníci jistě mají právo je kritizovat, ale je pak na veřejnosti, aby si učinila vlastní názor. Jan Zahradil (ODS) začátkem března řekl: "Je nutno vyloučit podezření, že si tady nějaké bratrstvo politicky a mediálně spřízněných kamarádů spojilo příjemné s užitečným a že se snaží přivydělat na evropské komunikační strategii a přitom se ještě i  politicky zviditelnit." Moderátorka pořadu Monika Pajerová totiž byla zaměstnankyní ministerstva zahraničí v době, kdy se šéfredaktorem týdeníku Respekt Petrem Holubem a příslušnou produkční skupinou vyhrála výběrové řízení na zmíněný pořad, spolufinancovaný právě MZV. "Jestli si tady náhodou někdo nepřihrál kšeftík," poznamenal Zahradil. Pořadem Naskočíme? se bude zabývat také sněmovní komise pro sdělovací prostředky.

  • Televizní diváci v ČR asi neuvidí hokejové mistrovství a v inzerátech v MFD a v Právu včera z toho společnost ČNTS obvinila Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. "V ledním hokeji fauly trestají rozhodčí, v obchodních vztazích mají na fair play dohlížet regulační orgány. Domácí rozhodčí - zejména Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání - dosud nenašli odvahu nefér hru odpískat," píše se v  inzerátu. ČNTS doporučuje, aby se lidi zeptali, zda by se nemělo "v zájmu úřadujících mistrů světa a jejich televizních fandů konečně začít pískat jasně a v duchu fair play". Inzerát zveřejnil také adresu rady se jménem jejího předsedy Josefa Josefíka. - Rada se proti inzerátu ohradila, že za nic nemůže. ČNTS má vysílací práva se společností MTG na tento hokej a nedohodla se o jejich převedení na jinou televizi než Novu, pro niž práva původně získala. Od ČNTS chce získat sublicenci Česká televize, jednání vede také televize Galaxie. (Jak vidno i z dnešního přehledu zpráv, v České republice by se skoro nic nedělo, kdybychom neměli Vladimíra Železného...)

  • V Amsterodamu začalo druhé kolo mezinárodního arbitrážního řízení mezi společností Central European Media Enterprises a Vladimírem Železným.. Neočekávalo se, že by trojice arbitrů - Čech, Švýcar a Švéd - na základě čtvrtečního jednání dospěla k nějakému závěru. Arbitři oběma stranám písemně sdělí, co navrhují dál. Tehdy bude jasné, zda budou vyžadovat splnění předběžného opatření z loňského listopadu. Tehdy Železnému nařídili, aby obnvil vztah s ČNTS jako s exkluzívním partnerem. Jiná arbitráž ve věci Ronald Lauder - Česká republika se bude konat v pátek v Londýně, viz níže. Mediální zástupce CME v Praze Michal Donathupozornil, že České republice možná hrozí další arbitráž kvůli sporům o zisky z televize Nova; viz dnešní Britské listy.

  • V pátek se bude v Londýně konat zasedání mezinárodního arbitrážního tribunálu, který řeší spor Ronalda Laudera s Českou republikou kvůli televizi Nova. Arbitráž zahájil Lauder loni v srpnu na základě Dohody mezi ČR a USA o vzájemné podpoře a ochraně investic z října 1991. Podle žalobce nesplnila ČR své smluvní závazky k ochraně Lauderových investic v ČR do televize Nova. Hlavním rozhodčím sporu je předseda rozhodčího soudu Mezinárodní obchodní komory (ICC) v Paříži Robert Briner. Stojí v čele tříčlennému sboru, který spolu s ním tvoří bývalý poradce amerického prezidenta Billa Clintona Lloyd Cutler a z ČR předseda rozhodčího soudu při hospodářské a agrární komoře Bohuslav Klein. Celkové náklady na právní zastupování ČR odhaduje ministr financí Pavel Mertlík na stovky milionů korun. Již samo zahájení arbitrážního řízení neprospívá podle ministerstva zahraničí obrazu ČR v cizině ani přílivu investic. Podle Milana Šmída jsou jen dvě možnosti, jak uspokojit Laudera. Buď by společnost CET 21 obnovila exkluzivní spolupráci s ČNTS, nebo by CME získala jinou celoplošnou licenci. Reálnější je přitom varianta druhá. Již delší dobu CME jedná o koupi televize Prima. Majitelem licencované společnosti FTV Premiéra je společnost Domeana, která byla dceřinou společností Investiční a poštovní banky. Podle tisku by prý mohl stát nabídnout určité kompenzace výměnou za společný postup při prodeji TV Prima. Hovoří se o uspokojování Lauderových požadavků, proč k tomu nepřihodit podmínku, že bude muset v ČR prvozovat jen kvalitní komerční televizi?

  • Sociologický ústav: ČSSD od posledních voleb ztratila dost voličů. Komunisté mají nejvěrnější voliče. Loni v létě se chystalo komunisty znovu v příštích volbách podle Sociologického ústavu volit. 92,5 procenta stoupenců komunistů, jen 30 procent voličů ČSSD je chtělo tehdy volit znovu. Lidovcům zůstalo 75 procent voličů, Unii svobody necelých 68 procent a ODS 67 procent. NA počátku loňského roku řeklo 37 procent populace, že by komunisty nikdy nevolilo.

  • Kvalita vody se v České republice za uplynulých deset let podle ministra životního prostředí Miloše Kužvarta silně zlepšila. "Od roku 1990 bylo postaveno 267 větších čistíren odpadních vod, prakticky všechny aglomerace nad 10.000 obyvatel jsou vybaveny odpovídající čistírnou," řekl Kužvart.

  • Senát upravil a vrátil Poslanecké sněmovně vládní předlohu zakazující jakékoli dodávky pro íránskou jadernou elektrárnu v Búšehru. Stát bude muset českým firmám kompenzovat škody vzniklé zákazem dodávek sjednaných k 1. březnu tohoto roku.

  • Železnice v současné podobě a stavu nemá bez konkurence naději na přežití, řekl ministr dopravy Antonín Peltrám. "Musíme připustit konkurenci více provozovatelů na stejných železničních sítí," uvedl ministr. (Podle zkušeností z Británie však privatizace železnic příliš nefunguje, tam ovšem ani na jednotlivých tratích spolu nekonkurují různé společnosti, to by byl naprostý chaos!) . Transformace Českých drah by měla oddělit železniční infrastrukturu od železničního provozu. ČR potřebuje rovněž vybudovat zhruba 800 až 1000 kilometrů dálnic a rychlostních komunikací včetně obchvatů měst, aby se dostala na úroveň silniční dopravy evropských zemí.

  • Vláda asi prohlásí bývalý židovský hřbitov na Novém městě pražském za kulturní památku.

  • Kabel Plus chce od podzimu nabízet vysokorychlostní internet, Zpočátku by službu mohlo využívat 100 000 domácností v Praze a zhruba 50 000 v Brně. Je nutné modernizovat přenosové trasy a to bude v Praze a v Brně celkem stát stamiliony korun. Cena připojení k Internetu bude různá pro běžné uživatele a pro zákazníky vyžadující určitou minimální garantovanou přenosovou rychlost. Firma počítá s měsíčním paušálním poplatkem ve stovkách korun. Zákazník využívající přístup na  na vysokorychlostní Internet přes přípojku kabelové televize už nebude muset platit poplatky Českého telecomu. Připojení k Internetu přes přípojku kabelové televize od loňského podzimu nabízí pražská společnost Dattelkabel. Časově neomezené připojení v rámci nejlevnější verze služeb vyjde zhruba na 500 Kč měsíčně.

  • V ČR nejsou dostatečně diagnostikováni a léčeni lidé s vysokou hladinou cholesterolu, který vede k infarktům a k mozkovým mrtvicím. Nemoci srdce a cév působí polovinu všech úmrtí, lidé se bojí rakoviny, na niž umírá jen čtvrtina lidí. Lékaři by měli měřit pacientům při preventivních prohlídkách krevní tlak, hladinu cukru a cholesterolu. Pokud je hladina cholesterolu normální, lze měření opakovat jednou za pět let. Vedle vysoké hladiny cholesterolu a vysokého krevního tlaku přispívají k nemocem srdce a cév obezita, cukrovka, kouření a výskyt infarktu v rodině. Rizika se nesčítají, ale násobí. Prevence spočívá ve zdravém životním stylu. Když ani zdravou stravou, dostatkem pohybu a nekouřením se nepodaří vysokou hladinu cholesterolu snížit, podávají se léky.

  • Nové české státní svátky? Proč oslavovat Sv. Václava a NATO? Píše Juliana:

    Vazeny pane Culiku,

    proc se ma ceska statnost odvijet zrovna od svatovaclavske tradice? Pripomina to druhou, pomnichovskou republiku. Meli jsme v Cechach i slavnejsi a osobitejsi panovniky, nez byl sv. Vaclav. Proc se novodobi cesti statnici neodvolavaji na ne?

    PS Myslela jsem, ze statni svatky maji populaci na urcitem uzemi stmelovat. Proto nechapu, jak muze nekdo v kulturnim vyboru parlamentu navrhovat slaveni vstupu do NATO, kdyz vedi, ze polovina ceske populace nepochopila blahodarnost clenstvi v tomto paktu. Ke svatovaclavske tradici ma taky hodne lidi kriticky vztah. Bud si politici mysli, ze budeme radi, ze mame volno, a je nam jedno proc, anebo se domnivaji, ze jeste narod nenastvali dostatecne.

    Poznámka JČ: Pokud vím, vstup do NATO je navrhován jen jako významný den, tedy žádné volno.

  • Proč selhala transformace české ekonomiky? Prostřednictvím Britských listů zveřejňujeme exkluzivní materiál poradce odborů makroekonoma Miloše Picka. Nedostanete v něm odpovědi na nejnaléhavější otázky dneška, avšak Pickova argumentace vás přivede k  zamyšlení. Pickův text obsahuje množství obrázků a grafů, a proto ho nemáme možnost ho rychle zveřejnit přímo na serveru Britských listů (nemáme dosud možnost zveřejňovat na serveru Internet Servisu obrázky). Pickovu analýzu proto naleznete zde.

  • O tom, proč se Madeleine Albrightová asi jen těžko stane českou prezidentkou, píše v angličtině Jan Čulík v aktuálním čísle časopisu Central Europe Review na tomto místě.

  • Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147) je znovu k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na tomto místě, v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33, případně přímo v nakladatelství Milénium na adrese avc@unl.pvtnet.cz, kde si knihu můžete objednat e-mailem i prostřednictvím úvěrové karty. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.) - Pokud víte o dalších knihkupectvích, kde je kniha v prodeji, anebo o knihkupectvích, kde si myslíte, že by měla být v prodeji, dejte nám vědět.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/preh led.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Nechceme dělat práci za politiky

    Rozhovor s Martinem Mejstříkem

    Kazi Stastna

    Tento rozhovor vyšel původně v angličtině v  časopisu Central Europe Review.

    Martin Mejstřík (37) byl jedním z čelných představitelů a otevřených organizátorů studentských demonstrací a stávek, které vedly v listopadu 1989 k pádu komunistického režimu v Československu. Po revoluci se nedal na politiku tak, jako někteří jeho spoluaktivisté, ale nadále vydával publikaci, kterou založil už v roce 1987, Kavárna A.F.F.A. I když časopis vycházel v rámci Socialistického svazu mládeže, Mejstříkovým cílem bylo učinit časopis otevřeným fórem pro studenty z jeho vlastní divadelní katedry i z jiných kateder Karlovy univerzity a během času pomohl založit celou řadu podobných studentských publikací.

    Loni v listopadu Mejstřík a pět dalších studentských organizátorů z roku 1989 vystoupili z ústraní a zveřejnili provolání, požadující odchod nedůvěryhodných politiků, "Děkujeme, odejděte". Několik týdnů po jeho zveřejnění se shromáždilo na Václavském náměstí v Praze asi 60 000 lidí, podpořilo petici a dalo "bývalé studentské aktivisty" do postavení, jaké nechtěli - do postavení politických spasitelů frustrovaných a zklamaných voličů.

    Následující tři měsíce bývalí studentští vedoucí představitelé většinou strávili odmítáním požadavků, aby vytvořili novou politickou stranu. Dva iniciátoři petice mezitím od projektu odstoupili a Mejstřík sám odmítl stát se oficiálním členem nově vytvořené občanské asociace, která vznikla z provolání.

    Koncem února uspořádali autoři provolání "Děkujeme, odejděte" druhou akci - protest proti komunistickému převzetí moci v únoru 1948. Na tuto podivně pojmenovanou akci ("Antiúnor") přišla však jen hrstka lidí a i když se hovoří o možnosti zakládání nové politické strany a o volebních strategiích, jasná politická platforma dosud nevznikla.

    Hovořila jsem s Martinem Mejstříkem o původních cílech iniciativy a o jejích výhledech:

  • S jakými úmysly jste hnutí v listopadu založili a jak se za posledního čtvrt roku změnilo?

    Nic jsme nezaložili. Zveřejnili jsme při příležitosti desátého výročí revoluce provolání a v něm jsme jednoduše vyjádřili to, že se za těch deset let udělalo hodně, ale že je už současná vláda na scéně příliš dlouho, že jsou politikové unavení a že by měli odejít.

    Neměli jsme žádné jiné ambice. Měli jsme silný pocit, že musíme vyjádřit názor na situaci v zemi. Zatrpklost a deziluzi [posledních deseti let], zdůrazněnou opoziční smlouvou, v níž se Občanská demokratická strana, která tvrdila, že je stranou pravicovou, spojila se sociálními demokraty a utvořila monolitní blok, který si rozdělil moc a vyloučil ze hry jakoukoliv opozici. Toto řešení bylo pouze vyvrcholením všeobecného vývoje za nejméně posledních pět let. Proto jsme zveřejnili tu výzvu.

  • Měli jste nějakou představu o tom, kdo by se měl objevit na politické scéně, až tito politikové odejdou?

    Neměli jsme naprosto žádnou představu. Jak jsme řekli v provolání: nechceme situaci řešit, nemáme žádné ambice, každý máme své povolání, ale apelujeme na členy těchto stran, aby se nad situací zamyslili a dospěli k určitým závěrům. Naivně jsme se domnívali, že budou strany samy schopné sebereflexe a že možná přimějeme členy obou stran, kterých se to týká - ODS a ČSSD - aby zrušili opoziční smlouvu a vytvořili standardní politické klima.

  • Proč jste se nechtěli na řešení sami podílet?

    Protože mou kvalifikací je být divadelníkem a novinářem; Igor Chaun je filmový režisér, Vlastimil Ježek byl - tou dobou - řekněme ředitel; Josef Brož je také novinář a Vráťa Řehák je lékař. Kdybychom bývali chtěli jít do politiky, učinili bychom to po roce 1989. Nikdo z nás to nechtěl udělat a nechceme do politiky ani nyní. Chceme dělat svá občanská povolání a zdá se nám, že situaci musejí vyřešit politikové, které platíme z našich peněz, aby situaci řešili. Je to jejich profese.

    Takže od samého začátku, tento balvan, který (zejména Václav Klaus) se nám pokusil dát na bedra - "Vytvořte politickou stranu, setkáme se ve volbách a pak, vyhrajete-li volby, můžete vládnout" - byl jen pokusem svrhnout na nás odpovědnost. A my jsme řekli, a stále to říkáme: nic řešit nebudeme, vyřešte to sami.

    Jednali jsme prostě jen jako občané, kteří mají právo a vlastně i povinnost kritizovat politiky, dohlížet na ně a vyjadřovat svůj názor.

    Reakce veřejnosti byla, ovšem, pro nás neočekávaná. Našemu provolání se dostalo obrovské podpory, což je jen známkou toho, jak silně zatrpklé je obyvatelstvo této země. Rozčarování je všeobecné. Všichni, koho potkáte, jsou nespokojeni, kromě oněch 10 000, kteří jsou nahoře a mají politickou a hospodářskou moc.

  • Když jste apelovali na politiky, aby odstoupili, vůbec se nezdálo, že hlavní strany mají v úmyslu cokoliv měnit. Přesně řečeno, o tomtéž víkendu, kdy se konala vaše demonstrace, byl Klaus jednomyslně znovu zvolen šéfem ODS. Nebylo to tedy naivní požadovat rezignaci politiků, aniž byste lidem nabídli alternativu?

    Nabídli jsme jim alternativu. Ani jeden z nás není členem politick éstrany, ale obrátili jsme se na členy těchto strany, aby se oni, jako členové stran, pokusili změnit situaci a vyvinout tlak na stranický aparát. Proto jsme také zorganizovali demonstraci, aby se konala těsně před sjezdem ODS, protože jsme předpokládali, že volení zástupci na tomto kongresu snad budou slyšet náš apel.

    Bylo to naivní. Možná. Ale myslíme si, že ti, kdo lžou, ti, kdo jsou arogantní a neochotní poslouchat veřejné mínění, jsou tyto dvě strany. A jejich reakce jen dokazují, že bylo naše provolání rozumné a že dobře pochopilo situaci. Politika se v České republice nedělá morálně. Politikové nemají zájem o tuto zemi, větší zájem mají o konkrétní výhody. Zájem této země a jejích občanů je až na druhém, třetím, čtvrtém, pátém místě. A sjezd ODS to jasně dokázal. Jeho účastníci se chovali jako mafiánská klika, která se v nebezpečí shromáždila kolem svého šéfa, namísto aby se pokusila zamyslet se nad tím, zda nemají občané pravdu. Nebyl jediný člověk, který by neinterpretoval provolání jako přímý útok na stranu, namísto toho, aby se zamyslel nad jeho textem.

  • Takže když jste v pondělí zjistili, že byl Klaus znovuzvolen, změnili jste taktiku?

    My jsme žádnou taktiku neměli.

  • Dobře tedy, tak vytvořili jste si pak nějakou taktiku?

    Strčilo nás do toho veřejné mínění, které jsme probudili. Neměli jsme žádnou připravenou strategii. Nebyli jsme skupinou šesti lidí s politickými ambicemi, kteří si chtěli provoláním otevřít dveře do světa politiky.

  • Tak proč jste to dělali v rámci provolání a nikoliv prostřednictvím občanských skupin, atd. - každá osoba zvlášť?

    Jako co? Dělat co? Víte, jak to vzniklo - protože šest zakladatelů je šest relativně známých bývalých studentů z doby před deseti lety. Jsou to lidé, kteří pomáhali zorganizovat studentskou stávku a porazit komunistický režim. Je to šest nikoliv úplně bezvýznamných lidí.

    Provolání vzniklo v té atmosféře, v jaké vzniklo - 17. listopadu 1999, deset let poté, co jsme řekli, že se politika bude muset dělat jinak, že se bude dělat víc morálně než komunistická politika. A bohužel, museli jsme dojít k závěru, že o deset let později se nynější politická elita v některých ohledech chová hůř než komunistická elita. To bylo velmi smutné prozření u lidí, kteří stáli u zrodu nynějšího systému. Proto jsme nechtěli vystupovat v rámci nějaké občanské asociace.

  • Tak jste si prostě představovali, že vláda bude na vaše prohlášení nějak reagovat?

    My jsme si nic nepředstavovali. Chtěli jsme jen ulevit svému svědomí a říci, "Tohle není to, co jsme před deseti lety chtěli."

  • A když přišla taková reakce, jakou jste neočekávali...

    Tak jsme se museli rozhodnout co dál. V podstatě existovala dvojí volba: rezignovat na jakoukoliv další činnost, poděkovat těm, kdo nás podporovali a rozejít se, vrátit se ke své práci (a stále více si téměř myslím, že jsme to měli udělat); druhou možností bylo vytvořit nějakou strukturu, která by útočila na nynější politiky a pokusila by se dosáhnout cílů provolání. Tato struktura by mohla být dvojí - buď občanská asociace nebo politická strana, a o tom se pořád debatuje až do dneška.

  • A proč se iniciativa jako celek tomu vytvoření nějaké politické struktury tak brání?

    Bohužel od nás lidi strašně moc očekávali. Nebyli jsme na to připraveni. Takové očekávání není splnitelné. Ale veřejnost potřebuje tu naději. To je právě to smutné, že vývoj za posledních pět let okradli lidi o naději. Úplně se vzdali. Říkají, "nemáme koho volit", stále méně lidí chodí k volbám. To znamená, že vzniká stejná apatie, jaká existovala za komunismu, a my jsme byli ti lidé, které veřejnost poznala z doby před deseti lety a o nichž si myslela, že by mohli situaci změnit. Ale potíž je, že my jsme ji nechtěli změnit .. my jsme prostě nechtěli do politiky. A proto jsme zklamali jejich očekávání.

  • Nevzniklo tedy vakuum? Zdá se, že není nikdo, kdo by ho naplnil?

    Nevím. Myslím, že ta očekávání nemůžeme splnit. Cílem občanské organizace, která byla nyní založena, by mohlo být naučit lidi, jaká mají práva, naučit je, co dělat s demokracií, ukázat jim, že tady nejsou jen od toho, aby jednou za čtyři roky šli k volbám, ale že každý den, každý týden z těch čtyř let mají chodit za poslanci, ptát se jich na věci a nenechat je usnout.

  • Je to dostatečné jako cíl, pokud jde například o dosažení změny při volbách?

    Samozřejmě, je to všechno dlouhodobý cíl. Řekli jsme, že chceme, aby Klaus a Zeman odešli, a myslím, že to chce většina občanů. Ale samozřejmě Klaus toho velmi chytře využil ve svůj prospěch. Pokusil se z nás udělat nějaké permanentní revolucionáře, kteří nechápou, co je to demokracie.

    Klaus měl pravdu, že jestliže neodejde a jestliže Zeman neodejde, nebudeme mít jinou možnost než počkat až do voleb. A pořád ještě přemýšlíme, jestli ustoupit stranou (tam, kde jsme byli před čtyřmi měsíci) anebo jestli se pokusit docílit toho, aby Klaus - protože tady jde hlavně o Klause - prohrál příští volby.

    A zde jsou zase dvě možnosti. Možná že se budou vyvíjet současně a pak se sloučí. Založení politické strany je stále ještě jedna možnost - čtyři skupiny stoupenců provolání, které znám, se už o to pokoušejí.

    Druhou možností je, že jednáme se současnou opozicí, která je, když vynecháme komunisty, Čtyřkoalice, zejména KDU-ČSL a Unie svobody. Myslím, že se nám za poslední čtyři měsíce podařilo je probudit. Jejich postoj se změnil a na základě našeho provolání začali být aktivní.

  • Takže proč jste odmítli s nimi kandidovat v nadcházejících senátních volbách?

    To je něco, čemu nerozumím. Budete se muset zeptat pana Brože. Možná že jsem se o tom ještě nezmínil, podepsal jsem provolání a pomohl jsem založit občanskou asociaci, ale od začátku jsem řekl, že nebudu pro ni kandidátem ani se nestanu členem. Podporuji asociaci a pomáhám, když mohu, ale nemluvím jejím jménem. A bohužel, musím říct, že v této věci jsme se s Josefem Brožem neshodli. Myslím, že to byla relativně velká chyba.

  • Kdyby vznikla politická strana, vy byste v ní nehrál žádnou roli?

    Kdyby vznikla rozumná strana, udělal bych všechno, aby strana vedla dobrou předvolební kampaň a pokusil bych se přesvědčit voliče, aby pro ni hlasovali, ale nevstoupil bych do té strany.

  • Proč máte takový odpor vůči politickým stranám?

    Nevím. Neumím to vysvětlit. Takový prostě jsem. Princip politických stran se nezdá být perfektní, ale na druhé straně, je jednoduchý a srozumitelný, takže si myslím, že je dobrý. I když musím říct, že jsem přesvědčením monarchista. Raději bych žil v takovém zřízení, jaké má Švédsko nebo Velká Británie, i když Británie se ho zbavuje. Budeme možná muset sem pozvat britskou královnu, až se jí zbaví. Jsem konzervativní člověk. Stýská se mi po takové postavě - ať je třeba jen symbolická - která představuje věčnou instituci, jako je král.

    Řekl jsem Václavu Havlovi roku 1992, nebo kdy to bylo, když začal hledat totožnost českého státu a náš příspěvek Evropě: "Pane prezidente, vytvořte konstituční monarchii a to bude náš příspěvek Evropě."

    Tak zase: existují dvě varianty: vznikne nová strana, pravděpodobně na základě generačním...

  • Stačí to?

    Nevím. Říkám "pravděpodobně". Samozřejmě, že to nestačí. I když osobně si nemyslím, že by bylo tak špatné, kdyby vznikla strana - nebo alespoň politická platforma - která by zastupovala lidi, kteří vyrostli po revoluci, kteří získali zkušenosti v zahraničí, kteří pracovali na Západě, kteří studovali ve Spojených státech, v Británii, ve Francii, v Německu, kteří získali zkušenosti a vrátili se, nebo kteří zde už deset let podnikají a mají každodenní zkušenosti a kteří by měli zájem změnit politiku v této zemi.

    Potíž je, že si myslíme, že devadesát procent nynější politické reprezentace je prostě poznamenáno komunismem, včetně Klause. Klaus se chová tak, jak se chová, a nemyslím, že to má mnoho společného s tím, že u něho nevznikl žádný civilizovaný standard hodnot.

  • A z toho všeho obviňujete komunismus?

    Neříkám, že ze všeho lze obviňovat komunismus, ale myslím si, že lidé, kteří zažili západní demokracii a nezažili komunismus - prostě vyrostli v normální společnosti - se budou chovat jinak než tihle lidi. Tohle je prostě jen skupina lidí, kteří jen parazitují na skutečnosti, že jim moc spadla - zcela nezaslouženě - do klína na základě jednoduchých, demagogických hesel, která už několikrát porušili, a voliči to zatím vždycky přijali.

    Myslím, že generace, která nyní dospívá, se bude umět daleko lépe orientovat a vzniknou z nich voliči, kteří tady vyrostli a kteří takovouhle stranu prostě zlikvidují. Klaus měl úspěch jen proto, že hovořil k voličům, kteří neměli žádnou zkušenost s demokracií a neměli představu, co je demokracie - nebo etika, politická etika.

    Komunismus poškodil morální hodnoty. Za komunismu nemělo nic žádnou hodnotu. Hodnotu měla jen stranická legitimace. Co je slušné nebo neslušné, nepsané zákony - nemluvě o psaných zákonech - to tady čtyřicet let neplatilo. Takže proč by to mělo platit deset let po revoluci?

  • Když mluvíte o demagogických heslech, není heslo "Komunisté, zůstaňte doma", které bylo na plakátech na vaši prosincovou demonstraci, také demagogické?

    Samozřejmě, že to je demagogie, ale co jiného byste tam dala?

  • Proč tam dávat vůbec něco?

    Proč? Protože pan Grebeníček - o tom to přesně všecko je - je to o komunismu. Tyto zásady chování přijal Klaus. Chová se stejně jako Grebeníček a před ním Jakeš a Brežněv v Rusku.

    Grebeníček se naprosto oportunistickým způsobem připojil k nám, k našemu provolání. K nám!? Grebeníček, předseda komunistické strany, se přidá k nám, těm, kteří bojovali proti komunismu. To stačí na to, aby vás to přimělo buď toho člověka zastřelit, anebo mu alespoň říct: "Hele, zůstaň doma a buď rád, že se ti nic nestalo."

    Ze šesti z nás, iniciátorů petice, je alespoň pět pro to, aby byla komunistická strana úplně zakázána.

  • I kdyby pro ni hlasovalo dvacet procent obyvatelstva?

    Mně nezajímá, kdo pro ně hlasuje. Možná, že kdybyste nezakázali NSDAP, dodnes by pro ni hlasovalo třicet procent lidí. Kdo ví.

    Fašistické, nacionalistické, komunistické strany, které mají historicky na rukou tolik krve, by měly být v normální zemi zakázány. Nemluvím například o Francii, kde má komunistická strana úplně jinou historii. Mluvím o Komunistické straně Československa, která se přeměnila na Komunistickou stranu Čech a Moravy a která je odpovědná za statisíce zničených lidských osudů a za desetitisíce politických vražd.

  • Proč na ni ale pořád vydáváte tolik energie?

    Nevydáváme. Řekli jsme tři slova: komunisté, zůstaňte doma. Tři.

  • Ale vaše druhá největší akce se týkala komunistického převzetí moci v roce 1948.

    Ano. Na paměť února. Samozřejmě, o tom tady už půl hodiny mluvíme. Protože paralela mezi rokem 1948 a léty 1999-2000 je velmi silná. Tehdy komunisté také v podstatě převzali moc demokraticky. K žádnému vojenskému puči tady nedošlo. Perfektně se jim podařilo využít veřejného mínění, využít toho, že bylo po válce, že před válkou byla velká krize, využili Mnichova.

    Takže v podstatě využili veřejného mínění a převzali moc. Vládu a začaly čistky. Vytvořili jednotnou Národní frontu a zlikvidovali pluralitní stranický systém. Skončilo to totalitou, politickými vraždami, vězeními, tábory a tak dál.

    To, co udělal Klaus, samozřejmě, byla měkčí verze. Avšak koaliční smlouva mezi dvěma největšími stranami je velmi nekonvenčním přístupem a mohlo by to skončit stejným modelem. Klaus a jeho poradci se chovají stejně. Jsou to demagogové, lžou přesně jako komunisté, využívají demagogie přesně tak, jak ji využívali komunisté a dělají všechno jen proto, aby zůstali u moci a o zájem státu a jeho občanů se nezajímají. Komunisté měli taky zájem jen o moc. O nic jiného.

    Druhým důvodem pro demonstraci bylo, že máme pocit, že jsme dlužni něco těm lidem, kteří bojovali proti komunismu a fašismu. Kteří zažili demokracii teprve ke konci života. Zdálo se nám, že po celých těch deset let od roku 1989 stát - ne že by jim nepoděkoval, ale nepoděloval jim dost.

  • Na této demonstraci bylo daleko méně lidí než na vaší první demonstraci, myslíte, že to bylo proto, že toto téma s lidmi tolik nerezonovalo jako vaše první téma?

    Důvod, proč přišlo míň lidí, byl dvojí. Jedním důvodem je to, že téma komunismu nepřiláká mladé lidi. Je to spíš téma pro starší generaci. Toho lituju, protože to znamená, že nejsme hrdi na to, že naši dědečkové a otcové, no, někteří naši dědečkové a otcové, uměli vzít zbraň a jít do úplně beznadějného boje...

  • Takže nízká účast na této druhé demonstraci nebyla známkou toho, že lidé o vaše hnutí ztratili zájem?

    Druhým důvodem samozřejmě bylo, že lidi o nás ztratili zájem. Ale důležitější bylo, že tuto druhou demonstraci organizovala občanská asociace Děkujeme, odejděte. Už to nemělo to spontánnost. Je to nyní už instituce. Také demonstraci připravil daleko menší tým a nechcí říct chaoticky, ale neměl tu zkušenost. Tak tři dny před demonstrací uvažovali o tom, jestli by to neměli zrušit. Nakonec to nezrušili a já jsem rád, že to nezrušili.

  • Kromě toho, že jste uvažovali, zda se stát či nestát stranou, podnikli jste nějaké jiné, konkrétní, přímé iniciativy?

    Ne. Zakládání asociace bylo samo o sobě dost namáhavý a složitý proces, protože je jedna věc podepsat petici, ale když se sejde sto lidí, každý člověk má jiný názor na to co dál.

  • Jakým konkrétním způsobem se projevila podpora pro hnutí?

    Jedním z hlavních cílů asociace bylo podporovat zájem o politiku v regionech. To se mi skutečně líbilo, a považuji to za nesmírně důležité. Vytvořit nějakou novou politiku, založenou na principu, že budeme občanům naslouchat a že se politika nebude dělat v Praze.

    Proto je ta občanská asociace velmi potřebná a dobrá věc. Vznikají sítě - v Brně, v Hradci Králové, v Liberci, v Olomouci. Tato střediska by se měla zabývat politikou na regionální úrovni. To znamená, měla by dozírat na svou radnici, na své poslance a tak. A kdyby bylo později nutné - například při volbách - zorganizovat celostátní akci, pak by ji zorganizovalo koordinační centrum v Praze.

    Měl jsem skutečně představu, že by regiony pracovaly nezávisle, ale byl zvolen trochu jiný model a bohužel bylo centrum zase založeno v Praze.

  • Myslíte, že by tato možná nová strana mohla využít tohoto naprosto nevyužitého potenciálu regionů?

    Potenciál regionů je obrovský. Bohužel, zatím jsme narazili na to, že Praha tam má špatnou pověst - je to téměř averze - což není dobré. Dosud jsem si povšiml, že regiony mají obrovské problémy a je pravda, že ty problémy jsou z Prahy neviditelné a regiony pořád očekávají, že jim Praha pomůže. Je to svého druhu rozpor: na jedné straně hovoří o centralismu a o pragocentrismu; na druhé straně, kdykoliv vznikne problém, očekávají, že jim Praha pomůže. Myslím, že si regiony musejí uvědomit, že jsou věci, které si budou muset vyřešit samy.

    Ale zase, tohle vzniklo, protože Klaus nechtěl provést decentralizaci. Dodneška bojuje proti regionům. Nechce, aby vznikla volená regionální shromáždění. Potřebuje, aby byli lidi na něm a na Praze závisí. My si myslíme něco jiného. My si myslíme, že bychom měli na Prahu na chvíli zapomenout a řešit problémy v regionech.

  • Hnutí, které vzniklo z provolání, se soustřeďuje na velmi abstraktní témata, jako "slušná politika" a nevznikl žádný konkrétní program. Proč?

    Já vím, je to těžké. V původní verzi provolání bylo něco o křesťanství jako o základu evropské kultury a o principechj, které my, autoři provolání, podporujeme. Nakonec tam zůstal jen příslib vnitřní poctivosti, který je možná jen abstraktním pojmem. V prvních dnech, kdy byly reakce lidí nejsilnější, reagovali lidi taky na tuto slušnost. Jakmile ale začali chodit lidi jako vy - novináři a politologové - a začali to rozebírat, začali se ptát "Co je slušnost?" a "Je to velmi velké a abstraktní", ztratilo to tvar.

    Jestliže lidé reagovali na imperativ slušné politiky, znamená to, že jim chybí tato slušnost. Že to není program? Nevím. Myslím, že to program je. Chovejme se slušně. Je to program. Jsou tisíce příkladů, co je neslušné. Je dohoda mezi Klausem a Zemanem slušná? Je to, že manažeři, kteří způsobí, že banky přijdou o miliardy korun ztrát, dostanou miliony korun odškodného, slušné? Je slušné, že malí podnikatelé jsou zavíráni za dluhy ve výši několika tisíc korun a lidé, kteří ukradli majetek v hodnotě miliard korun, nejsou ani stíháni? Je slušné, že někdo lže?

  • Jak lze tuto slušnost realizovat v každodenním politickém životě?

    Podívejte se na finanční skandál CDU, hrálo to do rukou Klause a všech těch lidí, kteří tvrdí, že politika se bez tohoto typu chování neobejde. "Stává se to každému, i nám. Promiňte, ale neodejdeme," říkají. Klaus se omlouvá, anebo se vlastně ani neomlouvá, jen prostě říká: Já neodejdu, tečka. V Německu takovýto skandál politickou stranu v podstatě zlikviduje. Nemělo se to stát, ale když už se to stalo, alespoň odejdou. Je slušné odejít. To se tady neděje.

    Proto musíme počkat až na volby. Protože jsou tady u moci neslušní politikové. To ovšem neznamená, že Klaus v příštích volbách úplně prohraje, protože mnoho lidí je rádo, že tady Klaus je. Dělá na ně dojem, protože je svým způsobem charismatický a vytváří dojem, že je velmi silný.

  • Konec konců, vždyť Klaus udělal dojem i na některé iniciátory vašeho provolání.

    Ano, na některé. Igor Chaun a já jsme Klause podporovali v roce 1990, když založil ODS.

  • Změnil se za ty roky moc?

    Mám dojem, že jsme ho neznali. Kdybychom ho bývali znali, tak bychom ho nepodporovali. Nemyslím, že se změnil. Klaus je prostě rozmazlené dítě. Rozmazlený, nezralý člověk. Co se dá dělat. Existuje. Zvolili jsme ho.

  • Tak jaký bude další krok?

    Nejdůležitější krok je před námi - volby. Samozřejmě, mohli bychom se pokusi o jinou alternativu, které se Klaus nesmírně obává, a ta je dostat lidi do ulice a donutit Klause, případně Zemana, aby odešli. Ale myslím, že ten čas minul. Ta atmosféra je pryč.

    Osobně jsem očekával, že Richard Falbr, údajný šéf odborových svazů, se nějak vyjádří o našem provolání, ale když pak zjistíte, že se stal senátorem díky ČSSD, je jasné, že nemůže nic říct proti Zemanovi.

    Všichni se na nás dívali jako na šest bílých rytířů. Ale o nás to není. Je to o lidech. My nebudeme cestovat po regionech a přesvědčovat lidi, aby Zemana a Klause svrhli. Nebo se to stane spontánně. Lidi mohou povstat. Nemohou vždycky čekat, až jim někdo dá rozkaz.

    Jinou alternativou jsou volby. A musím říci, že jestli za dva roky Klaus vyhraje, nejsem jediný, který bude uvažovat o emigraci.

    Kazi Stastna, 5. března 2000


    Bohužel, staří studenti - navzdory určitému porozumění české realitě - jsou pro politiku nepoužitelní

    Jan Čulík

    Tento rozhovor je podle mého skutečně deprimující, protože dokazuje, že iniciátoři výzvy Děkujeme, odejděte, nechápou základní princip demokracie. Politiku není možno nechat jen politikům. Je-li občanstvo s danou politickou situací nespokojeno a vznikne-li prostor situaci změnit (a tento prostor zcela zjevně pro šest signatářů petice v listopadu vznikl!) musejí vzít do rukou vlastní osud a vstoupit do politické arény. Nikdo jiný to za ně v demokracii neudělá. Fascinuje mě, jak nám, Čechům, často chybí ta rozhodost vzít vlastní osud za rohy a pokusit se ho řídit - právě to, co mají vrozeno mnozí Američané, pro něž je nepochopitelné, že někdo, komu národ v podstatě v listopadu 1999 nabídl vládu nad zemí, tuto možnost odmítl realizovat.

    Ale z výše uvedeného je také zjevné, že šest signatářů výzvy Děkujeme, odejděte by nebylo zřejmě schopno ani mentálně, ani profesionálně se zhostit odpovědné politické role. Směsice občasných realistických postřehů z dnešní české současnosti a zároveň bezbřehé naivity ("Česká republika by měla být konstituční monarchií, to by bylo přínosem pro Evropu", "křesťanství je základem evropské kultury" (dnešní Evropa je v podstatě bezbožecká) "Všecky nacionalistické, komunistické či fašistické strany musejí být zakázány" (my sami rozhodneme, co mají mít lidi povoleno si myslet) "politika musí být slušná" (jinými slovy, není třeba usilovat o pevné, objektivně fungující právní struktury, bez ohledu na toho, kdo je u moci, ale "morální lidé zemi zachráni") je deprimující, navzdory užitečným postřehům zejména o tom, jak silně je v dnešní České republice zapotřebí decentralizace moci do míst mimo Prahu. Klaus má jistě určité rysy (post)komunistického politika, ale srovnávat ho s Jakešem či Husákem je přece přehnané.

    Rozhovor s Martinem Mejstříkem se mi zdá dokazovat, že iniciativa Děkujeme, odejděte, nemůže být v ČR realistickou, průraznou a profesionální politickou alternativou vůči nynějšímu politickému establishmentu (i když po ní občané přímo volají) - šlo jen o pár intiutivně, emocionálně jednajících "bývalých studentů" bez strategie, které na pár týdnů náhodně vynesla do popředí publicity jejich všeobecná známost z roku 1989 (kdy byli zřejmě také do ohniska veřejného zájmu vyneseni, jak už to ve střední Evropě bývá, zcela náhodně.)


    Petr Štěpánek - z rockera senátorem

    Alexander Urban

    Senátorské tažení člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Petra Štěpánka není v rozporu se současným zněním zákona o mediální radě. Ten totiž zakazuje radním zastávat současně funkce prezidenta, předsedy vlády či poslance (podrobný výčet neslučitelnosti funkcí v paragrafu 4, odstavci 2), ale nikoliv senátora. Je to z jediného důvodu: v roce 1992, kdy vysílací zákon vznikl, senát ještě neexistoval. Připravena je však nová verze zákona, která již prošla vládou a nyní je v parlamentu po prvním čtení. Samostatný zákon o radě bude zrušen a nahradí jej pasáž věnovaná RRTV v zákoně o vysílání. Tento již samozřejmě bude upravovat senátora coby neslučitelnou funkci s členstvím v radě.

    Zákon o vysílání ale pravděpodobně nebude přijat dříve než v zimě, takže Petr Štěpánek svou kandidaturu ještě může bez problémů stihnout - volby do senátu na Chrudimsku, kde snaživý radní kandiduje, se budou konat na letos v listopadu. Jeho protikandidáty jsou kontroverzní poradce Miloše Zemana a šedá eminence ČSSD Miroslav Šlouf a místopředseda Senátu Petr Pithart.

    Podle některých informací prý vedení televize Nova přislíbilo Štěpánkovi v tomto nelehkém boji mediální podporu. Zdroje z ČSSD oproti tomu přísahají, že televizní prezentace nejsledovanější domácí stanice byla naopak zajištěna jejich koni Šloufovi. Pokud mají obě strany pravdu, zdá se, že rozhodující osoby v Nově hrají na několika polích.

    Sami kandidáti se však nezdají být touto paradoxní situací jakkoliv znepokojeni a ještě se navzájem veřejně vychvalují. Petr Štěpánek nejdřív poslal předsedovi rady Českého rozhlasu stížnost na to, že v určitém pořadu ČRo byl Miroslav Šlouf hrubě poškozen, a hrozil, že využije svého mandátu ve velké radě, aby zajistil prošetření tohoto případu.

    Šlouf "za odměnu" ve zprávách TV Nova prohlásil, že je nesmírně těžké mít tak kvalitní a skvělé protikandidáty a že je jen škoda, že senátorských židlí za Chrudimsko není více.

    O tom, že Petr Štěpánek bere svou kandidaturu vážně, svědčí i fakt radikální změny jeho zevnějšku, která by se stručně dala shrnout do sloganu: z rozevlátého rockera uhlazeným byznysmenem.

    Poznámka JČ: Zmíněný rozhlasový pořad Ozvěny Plus však byl skutečně špatný. V příspěvku, zveřejněném v BL dne 15.3., konstatoval Petr Štěpánek, že po případném zvolení do Senátu z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání odejde.


    Hodní jaderní vědci a hloupí ekologičtí aktivisté

    Jiří Jírovec

    Pane Čulíku,

    Nevím, jestli titulek "Dobrý odborník se pozná podle toho, že svůj názor obhájí i proti laikovi", je Váš nebo Daniela Tomka, jehož poznámku uvádí. Ať tak či onak, myslím, že je nesprávný, ledaže laika definujete jako člověka, který je ochoten nechat se o dané věci poučit.

    Problém je v tom, že poučitelných lidí ubývá. Vcelku nechtěně to naznačuje i pan Tomek, když píše, že je "vděčný teatrologovi, který se ujme (například) kácení pralesa v národním parku". Výraz "ujmout se něčeho" totiž implikuje neústupnost (v boji za něco).

    Není jistě žádný důvod, proč by se teatrolog nemohl o prales zajímat a proč by nemohl klást velmi rozumné otázky a žádat na ně odpověď.

    Pokud se teatrolog dozví, že se stromy v pralese mají kácet, protože lze dřevo výhodně prodat, a na kšeftu zainteresovaní lesníci budou tvrdit, že se nic neděje, protože ty stromy zase vyrostou, může jako laik učinit velmi kvalifikovaný závěr, že jde o lumpárnu, proti níž je třeba bojovat. Může ovšem jít i o zákrok ekologicky zdůvodnitelný a ten by měl jako laik přijmout.

    Úsloví, že "žáby si nikdy nevypustí rybník", je pěkné, ale pokud jsem si stačil pozorováním svého okolí všimnout, vztahuje se především na aktivisty z nejrůznějších hnutí proti něčemu. Nechť mi pan Tomek ukáže jediný příklad, kdy takové hnutí veřejně připustilo, že nemělo pravdu.

    Protože pracuji v podniku Atomic Energy of Canada Ltd (AECL), který vyrábí jaderné reaktory (a současně se zabývá otázkami ochrany životního prostředí a vlivu radioaktivity na živý organismus), mohu bez váhání tvrdit, že "atomoví inženýři" neobhajují jaderné elektrárny, protože to je jejich obživa. Jaderné elektrárny totiž neexistují z potřeby vědců, ale z potřeby ekonomiky. Vědci - a nejen ti, kteří patří do poněkud mlhavé kategorie "atomových inženýrů" - obhajují, a to značně ostýchavě, jediné: chceme-li se dostat dál (třeba za ty jaderné elektrárny), je třeba uvolnit pro výzkum dostatečné množství prostředků a to i na věci, které nemají okamžité praktické upotřebení.

    Veřejná výměna názorů mezi laikem a odborníkem bývá bohužel často znehodnocena sdělovacími prostředky, které v rámci politické korektnosti stavějí odborný a laický názor proti sobě tak, jako by byly rovnocenné. Toho lze dosáhnout například tím, že editor zprimitivní odborný názor a nechá zcela zjevné bludy druhé strany bez odpovědi. Běžným trikem bývá utnutí diskuse v okamžiku, kdy laik ztrácí půdu pod nohama.

    Před několika lety například vysílala kanadská televize (CBC) pořad o Chalk River Laboratories, které jsou součástí AECL. Byl pojat jako konfrontace dvou pohledů - vědce (shodou okolností mého tehdejšího kolegy z Environmental Research Branch) a členkou hnutí "Concerned Citizens of Renfrew", což je název místního okresu neboli hrabství.

    Zastávala jediný názor, ale zato velmi pevně: vědcům se nedá tak nějak věřit. Co udělal politicky korektní editor? Vytvořil z vědce absurdní postavu a navíc posunul celou věc do emocionální roviny. Strach matky bydlící se svými nevinnými, nic netušícími dětmi (záběr typu Madona s Ježíškem a děti hrající si venku, aniž by věděly, že si tím škodí) na řece Ottawě (40 km pod Chalk River Laboratories) musí každý divák pochopit, zvlášť když vidí, jak se vědec bydlící 10 km nad Laboratořemi bezstarostně rekreuje (záběr rodiny na běžkách) a nejspíš vychová děti ke stejné necitlivosti, jakou prokazuje on sám (vědecké děti kutí cosi u počítače). Nějaké argumenty? To by diváky jenom mátlo.

    Mohu uvést ještě jeden zajímavý příklad, který se týká AECL, respektive střetu vědců na jedné straně a laiků a sdělovacích prostředků na straně druhé.

    Když podle dohod mezi USA a Ruskem došlo k likvidaci určitého počtu jaderných hlavic, vznikl problém, kam s plutoniem, které bylo z hlavic vyjmuto. Jednou z možností je "spálit" plutonium v jaderném reaktoru. Není to převratná novinka, protože plutonium se do některých typů paliva přimíchává. Plutonium z hlavic je ovšem o něco čistší (weapon grade) než plutonium používané jako palivo (reactor grade) a tak Kanada nabídla, že palivo obsahující "weapon grade" plutonium otestuje ve výzkumném jaderném reaktoru v Chalk River.

    Jak se dalo očekávat, protinukleární skupiny se případu ujmuly a začaly protestovat ve sdělovacích prostředcích. Mluvčí AECL vysvětlil, že vzorky obsahující 3% plutonia a 97% běžného paliva (uranu) budou připraveny v ruských a amerických laboratořích, přičemž každá ze dvou zásilek bude obsahovat asi 120g plutonia. Uvedl dále, že vzorky mají podobu nerozpustných, nehořlavých a mechanicky velmi odolných keramických pelet. Vzorky měly být přepraveny do Chalk River nákladním autem v kontejnerech, které jsou, jak příslušné normy požadují, prakticky nezničitelné.

    Protestující strana na to reagovala námitkou, že AECL nezveřejnilo nouzový plán pro případ, kdyby se přece jenom něco stalo. Když AECL odpovědělo, že takový plán má a zveřejní, bylo napadeno, že zatajuje nebezpečnost zásilky, protože jinak by nouzový plán přece nebyl zapotřebí.

    Ve sdělovacích prostředcích se jeden přes druhého rojili starostové různých měst, přes něž měla být zásilka dopravována a opakovali do nekonečna, že vědě tak nějak nevěří. Sdělovací prostředky měly svoji "story", která jim vydržela několik týdnů. Tedy přesně do té doby, než vláda přepravila zásilku vojenským vrtulníkem.

    Rozruch kolem zásilky jaderného paliva obohaceného malým množstvím plutonia nevznikl proto, že by odborník nechtěl nebo nebyl schopen laika poučit o zanedbatelném riziku dané akce, ale kvůli velmi úzkým zájmům různých skupin, které se případu "ujaly" a medií, která viděla politicky korektní "story".

    Pár gramů plutonia lze vhodnou kampaní zveličit tak, že si ani neuvědomujeme, že tuny plutonia, pěkně nachystané k výbuchu, jsou stále v rukou politiků a vojáků. Naš svět si ovšem potrpí na vymyté mozky, protože těm se lépe vládne.

    Jiří Jírovec

    PS Výzkumný reaktor v Chalk River pokrývá asi 70% světové spotřeby radioisotopů pro lékařské použití. Radioaktivní materiál je je běžně přepravován po silnici do 200km vzdálené Ottawy na další zpracování a odtud dale na místo určení. Proti tomu ovšem aktivisté neprotestují, protože taková věc se nedá "prodat" - veřejnost dobře ví, že jde o zatím nenahraditelný diagnostický prostředek. Když byla před dvěma lety v AECL stávce a reaktor byl z bezpečnostních důvodů odstaven, nebyl slyšet žádný jásot. Spíše naopak - media odsuzovala "zlé" techniky za to, že spoluobčanům odpírají ozáření.

    PPS Přikládám překlad článku, který jsem po dopsání tohoto textu objevil v týdeníku The North Renfrew Times.

    Kdo vystoupí na obranu vědy?

    "Ti nejlepší jsou nepřesvědčiví, ti nejhorší jsou plni vášnivé naléhavosti." W.B. Yeats

    Mezi statisíci schopných vědců je jen několik desítek takových, kteří jsou ochotni věnovat čas tomu, aby vylezli z ulity a hájili vědu. Je ale spousta lidí, kteří zdánlivě autoritativně a s vášnivou naléhavostí hovoří proti vědě, a kterým se dostává široké publicity. Zvláštní zájmové skupiny toho či onoho zabarvení nás bombardují svými pseudovědeckými prohlášeními, která vždy najdou dobrou odezvu v tisku. Jak řekl Mark Twain: "Lež dokáže oběhnout celý svět, zatímco pravda si ještě zavazuje tkaničky."

    Jiní nepříliš zodpovědní novináři uznávají dvě jiné zásady: "Nikdy nedopusť, aby se do cesty dobrého příběhu připletla fakta" a "srozumitelný a použitelný výmysl je užitečnější než složitá, těžko pochopitelná pravda."

    Zlatým dolem těchto "dobrých příběhů a použitelných výmyslů", z něhož v současné době těží různí sociální aktivisté, je globální oteplování - a s ním údajně spojené rozšiřování tropických onemocnění - a vyvolávání strachu z geneticky upravovaných potravin.

    Podobných námětů a s nimi spojených dohadů existují ale stovky. V zásadě představují triumf pavědy nebo vůbec nevědeckého přístupu jak nad skutečnou vědou, tak nad zdravým rozumem.

    Každému myslícímu pozorovateli musí být naprosto zřejmé, že hnutí na ochranu životního prostředí, stejně jako jiné aktivistické skupiny, spoléhá na obavy veřejnosti z údajných následků a na jejich neznalost problému. Všechny tyto problémy mají určité společné rysy. Týkají se budoucnosti zdraví lidstva nebo životního prostředí. Vzbuzují dojem, že je ohroženo zdraví mladých matek a že jsou rizikem pro nemluvňata stejně jako nenarozené děti. V obviněních se musí vyskytovat slovo "rakovina". Není třeba připomínat, že nejzákladnějším požadavkem je, aby se lidi vyděsili k smrti, ať je k tomu důvod nebo ne. Dalším důležitým pravidlem je vyhnout se faktům nebo srovnáním. Nikdy neposkytněte žádný takový pohled na věc, který by ukázal, co je doopravdy hlavním rizikem ve společnosti, nebo váš boj o získání srdcí a duší bude prohrán. Udržujte veřejnost v temnotě a pumpujte do ní strach. Strach je hlavní motivátor.

    Rafinovanost triků

    Účelem je vyvolat v nás zlobu a strach a tím nás zbavit soudnosti. Nic tak snadno nepodnítí nastolení rapidních společenských změn jako veřejné pohoršení a strach. Greenpeace a jemu podobné skupiny dosáhly ve svých podvodech rafinovanosti. Když se konečně dozvíme, co dělají nebo co udělaly, problém se změní a nastoupí nová chvilková mánie.

    Měli bychom se ptát, proč se tyto skupiny domnívají, že je důležitější, aby do nás šťouraly jak do sršního hnízda, než aby nám poskytly všechna příslušná fakta.

    Člověk vždycky doufá, že přes povyk tisíců šašků zaslechneme alespoň jeden hlas hovořící pravdivě, moudře, ve prospěch poctivé vědy a zdravého rozumu.

    To se však stává zřídkakdy. A pokud se to stane, zřídkakdy se tomu dostane publicity. A pokud to publicity dosáhne, zřídkakdy to je k něčemu dobré, i když Galileo málem přišel v důsledku toho o život.

    Zdá se, že moderní "věda" se ve sdělovacích prostředcích pozná podle rámusu, stálého opakování a kolektivního souhlasu.

    Přesto bychom se měli stále pokoušet šířit nepopulární pravdu proti obecné vědecké naivitě, nebo se nám může stát, že dopadneme jako blboun nejapný.

    Globální klimatická změna je realita. Došlo k ní v minulosti a dojde k ní v budoucnosti.

    Tato skutečnost je jednou z velmi mála, na které se všichni shodneme. V současné době však nikdo s určitostí neví, jestli nás čeká spíš oteplování nebo jestli směřujeme k další době ledové.

    Jisté je, že nevíme dost o  příčinách ani o našem vlivu na tuto změnu, neboť máme k dispozici jen velmi málo spolehlivých klimatologických dat sebraných za příliš krátké období.

    Ať už se však jedná o oteplování nebo o dobu ledovou , je tu jak na míru střižená příležitost pro manipulaci s emocemi.

    Z ní se vyrojily desítky odvozených problémů, z nichž lze mimo jiné jmenovat stoupání mořských hladin, a tudíž zaplavování měst, přibývání ničivých vichřic, neúrodu a hladovění, vymírání živočišných druhů, šíření malárie a jiných tropických onemocnění.

    Jak je to s šířením malárie a jiných tropických chorob do naší části světa jakožto výsledek globálního oteplování?

    Říká se, že tato hrozivá tropická nemoc, která postihuje stamiliony lidí a každoročně jich několik milionů zabije, pravděpodobně pronikne během několika málo století až sem. Proč se nám dostává tohoto varování?

    Zjevně proto, abychom se vyděsili natolik, že se dáme získat pro Suzukiho nadaci a jiné názory na společnost a budoucnost. O vzácných a ojedinělých případech malárie v Kanadě nebo Dengueovy horečky v Texasu se mluví, jako by byly zárodkem epidemie. Zastavme se však na chvíli a zamysleme se. Vychází se zde z předpokladu, že globální oteplení určitě nastane.

    Tuto jistotu však nemáme. A i kdyby v Kanadě nastalo takové podnebí, jakému se těší obyvatelé Floridy nebo Texasu, dostala by se sem taky jejich epidemie malárie?

    Jaká epidemie malárie? Florida žádnou nemá. A diví se někdo, proč ne? Malárie je stejně tak nemocí chudoby - podobně jako nevědomost - jako klimatu.

    Je úžasné, jak nás strach a nevědomost mohou zaslepit. Abychom mohli uvěřit tomu, že se malárie může v Kanadě stát významnou chorobou, museli bychom ignorovat významný pokrok v lékařství, ke kterému kolem nás denně dochází.

    Je zřejmé, že aby tady malárie dosáhla epidemických rozměrů, museli bychom nejen zastavit veškerý lékařský pokrok od této chvíle na dobu několika dalších desítiletí, ale museli bychom se také vrátit do minulosti. Naše vyspělá společnost by se také musela stát tak nuznou, technicky neplodnou a ve střetu s touto nemocí tak bezmocnou, jako je mnoho zemí třetího světa.

    Když uvážíme, jak daleko dospěla západní medicina během posledních deseti let, musíme se tázat, jaký motiv mají ti, kteří se nás snaží přesvědčit, že za dalších sto let nikam dál nepokročíme a že lékařská věda nebude schopná čelit nemocem, které nás skutečně mohou ohrozit. Malárie mezi nimi nebude.

    Moderní zázrak

    Jestli však jsou tito aktivisté schopní přesvědčit dostatečnou část veřejnosti a politiků, že jejich verze problému s malárií dává smysl, pak je možné cokoliv.

    Může se jim podařit podrtrhnout nohy lékařskému výzkumu. Nemyslete si, to už se děje.

    Může se jim podařit zablokovat moderní zázrak, jakým je výzkum genetického inženýrství zabývající se i nyní moskyty a parazity, kteří způsobují malárii.

    Ale i to se děje. Může se jim podařit sabotovat zázrak geneticky upravovaných potravin, které nám poskytují lepší a bezpečnější stravu. To se rovněž děje.

    Na každý pokrok ve vědě připadá nějaká skupina aktivistů, kteří jsou proti němu.

    Pokud jste se za posledních zhruba dvacet let o to zajímali, mohli jste si všimnout něčeho velmi důležitého; problémy životního prostředí se nikdy nevyřeší ignorancí, hlučným aktivismem, pseudo-vědou, nadměrně omezujícími nařízeními nebo snahou vrátit zpátky čas.

    Vyřeší se vzdělaností, bohatstvím, technikou (vědou), pokrokem a energií, což všechno dohromady tvoří podstatu skutečné vědy. Jestli my, vědci, nevytáhneme hlavu z písku a nezačneme vystupovat na obranu vědy, vydáme společnost na milost a nemilost značně naivním a nevědomým lidem, kterým nic nebude bránit, aby učinili přítrž pokroku. A my pokrok potřebujeme, abychom přežili.

    Jak řekl C.P. Snow: "Nestačí, aby vědci měli občanskou zodpovědnost. Jejich zodpovědnost je mnohem větší a jiného druhu. Neboť vědci mají morální povinnost říct, co vědí. Budou díky tomu neoblíbeníŠMůže se stát, že budou víc než neoblíbení. To nevadí."

    Poznámka:

    Dr. John K. Sutherland je konsultant, specialista na zdravotní rizika a ochranu před radioaktivním zářením. Přednáší na University of New Brunswick ve Frederictonu.

    C.P. Snow byl spisovatel, fyzik a britský parlamentní tajemník pro technologii.

    Z týdeníku The North Renfrew Times přeložila Marie Jírovcová.


    Tiskové prohlášení

    Česká republika čelí další arbitrážní žalobě

    Praha/Amsterodam 16. března 2000 - Nizozemská společnost CME Czech Republic B.V. dnes oznámila, že zahájila arbitrážní řízení proti České republice. Právě tato společnost vlastní 99% podíl v ČNTS. Stejně jako v případě arbitráže, kterou proti ČR vede Ronald Lauder, otevřela CME arbitrážní spor s Českou republikou na základě smlouvy o ochraně investic uzavřené mezi ČR a Nizozemím.

    Podstatou sporu je shodně jako v případě Lauderovy žaloby nerovné zacházení se zahraničním investorem. Společnost CME Czech Republic B.V. má sídlo v Nizozemí, a tudíž se na ni vztahuje právo na ochranu investic realizovaných nizozemskými subjekty v České republice.

    V dnešním konferenčním hovoru s investory u příležitosti uveřejnění výroční zprávy společnosti za rok 1999 Fred Klinkhammer, prezident a výkonný ředitel CME uvedl, že "společnost uvažuje o sloučení obou arbitrážních řízení, zejména proto, že žalobní důvody jsou téměř shodné".

    V Amsterodamu rovněž probíhá arbitrážní řízení ve sporu společnosti CME proti Vladimíru Železnému za porušení jeho závazků ze smlouvy o prodeji 5,8 % obchodního podílu v ČNTS, které vlastnil prostřednictvím své firmy Nova Consulting. Uveřejnění závěrů arbitrážního tribunálu se ve čtvrtek neočekávalo.

    V pátek bude zasedat v Londýně arbitrážní tribunál ve sporu Ronalda Laudera proti České republice, aby projednal procedurální otázky arbitrážního řízení.

    Kontakt:

    Donath-Burson-Marsteller
    Michal Donath
    Tel.: 02/2421 1220
    Fax: 02/2421 1620


    Od lesa na hrad

    Václav Pinkava

    Spekulovat o tom, kdo by mohl být příštím prezidentem ČR, opět v období kdy je Václav Havel nemocen je sice, někdejšími slovy Miloše Zemana, hyenismus, ale zdá se mi čím dál tím víc náročné vyčíhat jiný okamžik k takové spekulaci. Václav Havel je zosobněním zdraví českého státu.

    Nechám však stranou spekulaci o tom kdo to bude, a obrátím se k tomu jak to bude.

    Ústava je v tomto ohledu zajímavé čtení. Co by se stalo, kdyby žádný nástupce prezidenta zvolen nebyl - z toho kterého důvodu?

    Ve třetí kapitole, článku 58, bodu 8 stojí doslova: "(8) Nebyl-li prezident republiky zvolen ani ve třetím kole, konají se nové volby. "

    Porovnejme oficiální (?) anglický překlad na webu: "(8) If the President of the Republic is not elected even in the third round, a new election shall be held. "

    Nechci vypadat jako hnidopich, ale to je určitá interpretace, ne překlad původního znění. Volby jsou volby a volba je volba. Přesný překlad by zněl "... new elections shall be held." Zachovává to nejasnost originálu, zajisté. Jaké se to konají volby? Opakované volby prezidenta? Nebo jednorázové všeobecné volby politiků, neboť si ani napotřetí nedokázali prezidenta mezi sebou jednoznačně zvolit? Příliš nakrátko ostříhaná interpretace, soudíte?

    Považujete-li za pravděpodobněji 'správný' výklad ten první, zvažte jak mají další opakováné volby prezidenta probíhat. Totiž nikde není psáno jestli čtvrté kolo voleb se vrací k volebnímu principu prvního kola, nebo opakuje nadále princip kola posledního předchozího (třetího atd). Jaký je v tom rozdíl?

    • Abych byl zvolen v prvním kole, musím dostat jak nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců, a k tomu nadpoloviční počet hlasů všech senátorů.
    • V druhém kole stačí nadpoloviční počet hlasů všech přítomných poslanců, a k tomu nadpoloviční počet hlasů všech přítomných senátorů
    • V třetím kole stačí ke zvolení nadpoloviční součet hlasů všech přítomných poslanců a senátorů dohromady.

    Jednotlivá kola voleb se odehrávají s odstupem čtrnácti dnů. Tak dlouho, než se podaří zvolit prezidenta.

    A mezitím?

    Do té doby se pravomoci a povinnosti prezidenta rozdělují mezi premiéra a předsedu poslanecké sněmovny, (pokud sněmovna není tou dobou rozpuštěna - v takovém případě tyto prezidentské pravomoci zastává předsedkyně senátu.)

    Tato zastupitelská forma prezidentství je jediný ústavní způsob jak být de facto prezident, a zároveň zastávat jinou politickou funkci, i jak obejít ustanovení, že prezidenta může dělat jen někdo způsobilý senátorského postu - předseda sněmovny může být i mladší, že ano. Některé z prezidentských pravomocí toto mezidobí neřeší. Ve zmíněném bezčasí nelze například jmenovat a povyšovat soudce, zasahovat do jejich rozsudků, vracet zákony k přehodnocení parlamentu, ani je podepisovat - a tím uvádět v platnost (!). Také nelze jmenovat a povyšovat generály, ani vyhlašovat volby (!!)

    Jede se vesele dál ve zcela nefunkčním státu, naši zastupitelé berou své platy, jen aby nás zastupovali, a hlavně aby volili prezidenta, opět a zas.

    Zvážíme-li současnou politickou garnituru, asi by to pánům velice vyhovovalo. Ostatně, mají tento scénář reálně ve svých rukou.

    Z největší pravděpodobností nás tedy povede do ztracena tandem Klaus-Zeman, unikátní to obdoba arogantního dvouhlavého presidenta vesmíru Zaphoda Beeblebroxe (jehož hlavy se nemají rády) ze sci-fi beletrie Douglase Adamse.

    Takový je důsledek, pokud platí výklad ústavy, že po třetím neúspěšném pokusu zvolit prezidenta se vesele volí prezident ad absurdum.

    To už bych raději chápal formulaci v ústavě tak, že politici na to mají tři pokusy, a pak jim odzvoní.

    Ale víte co? Ještě schůdnější by bylo navrhnout na prezidenta rovnou Klause a alespoň tímto uvolnit zablokovanou politickou scénu. Jak se říká anglicky, vykopnout směrem nahoru.

    Možná, že ten mladý dravý muž v ODS, který mi celkovým dojmem připomíná drátěnku, má docela slušný přehled.

    Václav Pinkava

    (41 let, nesenátor, neposlanec, s českým občanstvím a trvalým bydlištěm v ČR - pokud to někoho zajímá :-)


    Bašta a mléko

    Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

    Velkého překvapení se včera dočkali všichni, kdo si mysleli, že ministři budou opouštět vládu kvůli tomu, že nezvládli své úkoly.

    Je tomu naopak.

    Budou odcházet jako vítězové, poté, co jejich činnost bude oceněna šéfem.

    Prvním příkladem je průkopník akce Čisté ruce pochválený za osobní odvahu při podávání stovek trestních oznámení. Odnáší si prý z vlády "cennou životní zkušenost" a pokud nabídku vládnout dostane příště, opět ji přijme.

    Svět je malý a o překvapení v něm není nouze.

    Nejen v politice se někdy ukáže, že je všechno jinak.

    Dobrým příkladem do série je reklamní kampaň, kterou před původně irským pivním svátkem sv. Patrika zorganizovala americká organizace Lidé pro etické zacházení se zvířaty.

    Místo mléka doporučují pít pivo a zdůvodňují to takto: "Pokud pijete mléko, podporujete produkt, který může mít hrozivé následky pro lidské zdraví, je katastrofou pro životní prostředí a skutečnou noční můrou pro dojnice a telata."

    Mléko obsahuje cholesterol a vysoké procento tuku, pivo nikoli.

    Celonárodní reklamní kampaň pod názvem "Dej si pivo!" je inspirována heslem "Dej si mléko!", které před tím razily na bilboardech mlékárenské firmy.

    V kampani mají přijít na trh otvíráky na pivo se sloganem: "Pij odpovědně! Nepij mléko! Zachraň životy krav!"

    Pivní kampaň, která vyzývá univerzitní studenty, aby zaměnili knír od mléka na horním rtu za pivní pěnu, má samozřejmě i odpůrce.

    Nápad se nezamlouvá americkému Sdružení matek proti řízení v opilosti.

    Odpůrci mléka ovšem nevěří, že se kvůli jejich kampani někdo opije, aby pak šel řídit vůz.

    Jisté je, že tvrdit lze cokoli. Otázka je, zda tomu lidé uvěří.

    Že mléko škodí zdraví, je podobně revoluční zjištění, jako že důvodem pro odvolání je schopnost. Ale kdo ví - třeba se to ujme.

    16. března 2000

    Poznámka JČ: Ale mléko, zejména plnotučné, skutečně není vhodný nápoj pro dospělé, právě kvůli tomu cholesterolu. (Někteří dospělí ho také velmi těžko stravují.) To do mě od mládí vtloukala moje matka lékařka. Velká otázka ovšem je, zda je vhodné nahradit pití mléka pitím piva, které také není zrovna zdravý nápoj. Musíte se dát na červené víno, které je proti infarktu, když ho nepijete víc než dvě skleničky denně...


    Jak je to v Praze s nákupem potravin přes internet

    Petr Novák

    Pane Culiku, k vyzve pana Jana Machacka v  Britskych listech smerem do rozvinutych zemi poznamenavam, ze i tady v Praze mame urcitou miru pokroku. Je priznacne, ze takovou sluzbu zde nezacinaji zavadet velke zavedene obchodni retezce (prevazne v zahranicnich rukach), ale uspesna drava domaci firma panu Voverku orientovana na zakaznika a sluzby. Myslim, ze krome Prahy by mela sluzba fungovat i v Plzni a Brne.

    Nemam osobne zadne prakticke zkusenosti, ale vim, ze jiz nejakou dobu dodavku potravin pres Internet domu nabizi znama prazska kuryrni sluzba Messenger service (resp. jeji sestra Messenger DO DOMU) pod nazvem www.dodomu.cz. Krome potravin maji i letenky, napoje, vina, videopujcovnu, cistirnu a kancelarske potreby a mozna jeste neco dalsiho. A pokud se dobre pamatuji, tak pri nakupu nad 1000 Kc je doprava zdarma, coz je zhruba polovina tech 40 liber v pripade Icelandu.

    Predpokladam, ze nekdo z ostatnich ctenaru prida i prakticke zkusenosti.


    Hodiny češtiny Jiřiny Fuchsové na Loyola Marymount University

    Jiřina Fuchsová

    CZECH IS BACK

    CZECH LANGUAGE & CULTURE (CNTX843.06)

    at LOYOLA MARYMOUNT UNIVERSITY continues

    Instructor: Jirina Fuchs, Czech poet, translator and consultant.

    When: Saturdays, 9:30 a.m. - 12:30 p.m.

    March 18 - April 29, 2000

    (No class on April 22, 2000.)

    Where: LOYOLA MARYMOUNT UNIVERSITY, Los Angeles Pereira Hall No. 20.

    1.5 semester hours Tuition: $130.00

    (Note: For this Spring semester 2000 NO PREREQUISITE NECESSARY.)

    For more info or registration form call:

    (310) 338-1971 or (310) 397-0505

    or visit:

    http://conted.lmu.edu/conted/ web site.

    Instructor Contact: jfuchs@sprynet.com

    TESIME SE NA SHLEDANOU!


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|