Nechceme dělat práci za politiky
Rozhovor s Martinem Mejstříkem
Tento rozhovor vyšel původně v angličtině v časopisu Central
Europe Review.
Martin Mejstřík (37) byl jedním z čelných představitelů a
otevřených organizátorů studentských demonstrací a stávek, které vedly v
listopadu 1989 k pádu komunistického režimu v Československu. Po revoluci
se nedal na politiku tak, jako někteří jeho spoluaktivisté, ale nadále
vydával publikaci, kterou založil už v roce 1987, Kavárna A.F.F.A. I když
časopis vycházel v rámci Socialistického svazu mládeže, Mejstříkovým cílem
bylo učinit časopis otevřeným fórem pro studenty z jeho vlastní divadelní
katedry i z jiných kateder Karlovy univerzity a během času pomohl založit
celou řadu podobných studentských publikací.
Loni v listopadu Mejstřík a pět dalších studentských organizátorů z
roku 1989 vystoupili z
ústraní a zveřejnili provolání, požadující odchod nedůvěryhodných
politiků, "Děkujeme, odejděte". Několik týdnů po jeho zveřejnění se
shromáždilo na Václavském náměstí v Praze asi 60 000 lidí, podpořilo
petici a dalo "bývalé studentské aktivisty" do postavení, jaké nechtěli -
do postavení politických spasitelů frustrovaných a zklamaných voličů.
Následující tři měsíce bývalí studentští vedoucí představitelé
většinou strávili odmítáním požadavků, aby vytvořili novou politickou
stranu. Dva iniciátoři petice mezitím od projektu odstoupili a Mejstřík sám
odmítl stát se oficiálním členem nově vytvořené občanské asociace, která
vznikla z provolání.
Koncem února uspořádali autoři provolání "Děkujeme, odejděte" druhou
akci - protest proti komunistickému převzetí moci v únoru 1948. Na tuto
podivně pojmenovanou akci ("Antiúnor") přišla však jen hrstka lidí a i když
se hovoří o možnosti zakládání nové politické strany a o volebních
strategiích, jasná politická platforma dosud nevznikla.
Hovořila jsem s Martinem Mejstříkem o původních cílech iniciativy a
o jejích výhledech:
S jakými úmysly jste hnutí v listopadu založili a jak se za
posledního čtvrt roku změnilo?
Nic jsme nezaložili. Zveřejnili jsme při příležitosti desátého
výročí revoluce provolání a v něm jsme jednoduše vyjádřili to, že se za
těch deset let udělalo hodně, ale že je už současná vláda na scéně příliš
dlouho, že jsou politikové unavení a že by měli odejít.
Neměli jsme žádné jiné ambice. Měli jsme silný pocit, že musíme
vyjádřit názor na situaci v zemi. Zatrpklost a deziluzi [posledních deseti
let], zdůrazněnou opoziční smlouvou, v níž se Občanská demokratická strana,
která tvrdila, že je stranou pravicovou, spojila se sociálními demokraty a
utvořila monolitní blok, který si rozdělil moc a vyloučil ze hry jakoukoliv
opozici. Toto řešení bylo pouze vyvrcholením všeobecného vývoje za nejméně
posledních pět let. Proto jsme zveřejnili tu výzvu.
Měli jste nějakou představu o tom, kdo by se měl objevit na
politické scéně, až tito politikové odejdou?
Neměli jsme naprosto žádnou představu. Jak jsme řekli v provolání:
nechceme situaci řešit, nemáme žádné ambice, každý máme své povolání, ale
apelujeme na členy těchto stran, aby se nad situací zamyslili a dospěli k
určitým závěrům. Naivně jsme se domnívali, že budou strany samy schopné
sebereflexe a že možná přimějeme členy obou stran, kterých se to týká - ODS
a ČSSD - aby zrušili opoziční smlouvu a vytvořili standardní politické
klima.
Proč jste se nechtěli na řešení sami podílet?
Protože mou kvalifikací je být divadelníkem a novinářem; Igor Chaun
je filmový režisér, Vlastimil Ježek byl - tou dobou - řekněme ředitel;
Josef Brož je také novinář a Vráťa Řehák je lékař. Kdybychom bývali chtěli
jít do politiky, učinili bychom to po roce 1989. Nikdo z nás to nechtěl
udělat a nechceme do politiky ani nyní. Chceme dělat svá občanská povolání
a zdá se nám, že situaci musejí vyřešit politikové, které platíme z našich
peněz, aby situaci řešili. Je to jejich profese.
Takže od samého začátku, tento balvan, který (zejména Václav Klaus)
se nám pokusil dát na bedra - "Vytvořte politickou stranu, setkáme se ve
volbách a pak, vyhrajete-li volby, můžete vládnout" - byl jen pokusem
svrhnout na nás odpovědnost. A my jsme řekli, a stále to říkáme: nic řešit
nebudeme, vyřešte to sami.
Jednali jsme prostě jen jako občané, kteří mají právo a vlastně i
povinnost kritizovat politiky, dohlížet na ně a vyjadřovat svůj názor.
Reakce veřejnosti byla, ovšem, pro nás neočekávaná. Našemu provolání
se dostalo obrovské podpory, což je jen známkou toho, jak silně zatrpklé je
obyvatelstvo této země. Rozčarování je všeobecné. Všichni, koho potkáte,
jsou nespokojeni, kromě oněch 10 000, kteří jsou nahoře a mají politickou a
hospodářskou moc.
Když jste apelovali na politiky, aby odstoupili, vůbec se
nezdálo, že hlavní strany mají v úmyslu cokoliv měnit. Přesně řečeno, o
tomtéž víkendu, kdy se konala vaše demonstrace, byl Klaus jednomyslně znovu
zvolen šéfem ODS. Nebylo to tedy naivní požadovat rezignaci politiků, aniž
byste lidem nabídli alternativu?
Nabídli jsme jim alternativu. Ani jeden z nás není členem politick
éstrany, ale obrátili jsme se na členy těchto strany, aby se oni, jako
členové stran, pokusili změnit situaci a vyvinout tlak na stranický
aparát. Proto jsme také zorganizovali demonstraci, aby se konala těsně před
sjezdem ODS, protože jsme předpokládali, že volení zástupci na tomto
kongresu snad budou slyšet náš apel.
Bylo to naivní. Možná. Ale myslíme si, že ti, kdo lžou, ti, kdo jsou
arogantní a neochotní poslouchat veřejné mínění, jsou tyto dvě strany. A
jejich reakce jen dokazují, že bylo naše provolání rozumné a že dobře
pochopilo situaci. Politika se v České republice nedělá morálně. Politikové
nemají zájem o tuto zemi, větší zájem mají o konkrétní výhody. Zájem této
země a jejích občanů je až na druhém, třetím, čtvrtém, pátém místě. A sjezd
ODS to jasně dokázal. Jeho účastníci se chovali jako mafiánská klika, která
se v nebezpečí shromáždila kolem svého šéfa, namísto aby se pokusila
zamyslet se nad tím, zda nemají občané pravdu. Nebyl jediný člověk, který
by neinterpretoval provolání jako přímý útok na stranu, namísto toho, aby
se zamyslel nad jeho textem.
Takže když jste v pondělí zjistili, že byl Klaus znovuzvolen,
změnili jste taktiku?
My jsme žádnou taktiku neměli.
Dobře tedy, tak vytvořili jste si pak nějakou taktiku?
Strčilo nás do toho veřejné mínění, které jsme probudili. Neměli
jsme žádnou připravenou strategii. Nebyli jsme skupinou šesti lidí s
politickými ambicemi, kteří si chtěli provoláním otevřít dveře do světa
politiky.
Tak proč jste to dělali v rámci provolání a nikoliv
prostřednictvím občanských skupin, atd. - každá osoba zvlášť?
Jako co? Dělat co? Víte, jak to vzniklo - protože šest zakladatelů
je šest relativně známých bývalých studentů z doby před deseti lety. Jsou
to lidé, kteří pomáhali zorganizovat studentskou stávku a porazit
komunistický režim. Je to šest nikoliv úplně bezvýznamných lidí.
Provolání vzniklo v té atmosféře, v jaké vzniklo - 17. listopadu
1999, deset let poté, co jsme řekli, že se politika bude muset dělat jinak,
že se bude dělat víc morálně než komunistická politika. A bohužel, museli
jsme dojít k závěru, že o deset let později se nynější politická elita v
některých ohledech chová hůř než komunistická elita. To bylo velmi smutné
prozření u lidí, kteří stáli u zrodu nynějšího systému. Proto jsme nechtěli
vystupovat v rámci nějaké občanské asociace.
Tak jste si prostě představovali, že vláda bude na vaše
prohlášení nějak reagovat?
My jsme si nic nepředstavovali. Chtěli jsme jen ulevit svému svědomí
a říci, "Tohle není to, co jsme před deseti lety chtěli."
A když přišla taková reakce, jakou jste neočekávali...
Tak jsme se museli rozhodnout co dál. V podstatě existovala dvojí
volba: rezignovat na jakoukoliv další činnost, poděkovat těm, kdo nás
podporovali a rozejít se, vrátit se ke své práci (a stále více si téměř
myslím, že jsme to měli udělat); druhou možností bylo vytvořit nějakou
strukturu, která by útočila na nynější politiky a pokusila by se dosáhnout
cílů provolání. Tato struktura by mohla být dvojí - buď občanská asociace
nebo politická strana, a o tom se pořád debatuje až do dneška.
A proč se iniciativa jako celek tomu vytvoření nějaké
politické struktury tak brání?
Bohužel od nás lidi strašně moc očekávali. Nebyli jsme na to
připraveni. Takové očekávání není splnitelné. Ale veřejnost potřebuje tu
naději. To je právě to smutné, že vývoj za posledních pět let okradli lidi
o naději. Úplně se vzdali. Říkají, "nemáme koho volit", stále méně lidí
chodí k volbám. To znamená, že vzniká stejná apatie, jaká existovala za
komunismu, a my jsme byli ti lidé, které veřejnost poznala z doby před
deseti lety a o nichž si myslela, že by mohli situaci změnit. Ale potíž je,
že my jsme ji nechtěli změnit .. my jsme prostě nechtěli do politiky. A
proto jsme zklamali jejich očekávání.
Nevzniklo tedy vakuum? Zdá se, že není nikdo, kdo by ho
naplnil?
Nevím. Myslím, že ta očekávání nemůžeme splnit. Cílem občanské
organizace, která byla nyní založena, by mohlo být naučit lidi, jaká mají
práva, naučit je, co dělat s demokracií, ukázat jim, že tady nejsou jen od
toho, aby jednou za čtyři roky šli k volbám, ale že každý den, každý týden
z těch čtyř let mají chodit za poslanci, ptát se jich na věci a nenechat je
usnout.
Je to dostatečné jako cíl, pokud jde například o dosažení
změny při volbách?
Samozřejmě, je to všechno dlouhodobý cíl. Řekli jsme, že chceme, aby
Klaus a Zeman odešli, a myslím, že to chce většina občanů. Ale samozřejmě
Klaus toho velmi chytře využil ve svůj prospěch. Pokusil se z nás udělat
nějaké permanentní revolucionáře, kteří nechápou, co je to demokracie.
Klaus měl pravdu, že jestliže neodejde a jestliže Zeman neodejde,
nebudeme mít jinou možnost než počkat až do voleb. A pořád ještě
přemýšlíme, jestli ustoupit stranou (tam, kde jsme byli před čtyřmi měsíci)
anebo jestli se pokusit docílit toho, aby Klaus - protože tady jde hlavně o
Klause - prohrál příští volby.
A zde jsou zase dvě možnosti. Možná že se budou vyvíjet současně a
pak se sloučí. Založení politické strany je stále ještě jedna možnost -
čtyři skupiny stoupenců provolání, které znám, se už o to pokoušejí.
Druhou možností je, že jednáme se současnou opozicí, která je, když
vynecháme komunisty, Čtyřkoalice, zejména KDU-ČSL a Unie svobody. Myslím,
že se nám za poslední čtyři měsíce podařilo je probudit. Jejich postoj se
změnil a na základě našeho provolání začali být aktivní.
Takže proč jste odmítli s nimi kandidovat v nadcházejících
senátních volbách?
To je něco, čemu nerozumím. Budete se muset zeptat pana Brože. Možná
že jsem se o tom ještě nezmínil, podepsal jsem provolání a pomohl jsem
založit občanskou asociaci, ale od začátku jsem řekl, že nebudu pro ni
kandidátem ani se nestanu členem. Podporuji asociaci a pomáhám, když mohu,
ale nemluvím jejím jménem. A bohužel, musím říct, že v této věci jsme se s
Josefem Brožem neshodli. Myslím, že to byla relativně velká chyba.
Kdyby vznikla politická strana, vy byste v ní nehrál žádnou
roli?
Kdyby vznikla rozumná strana, udělal bych všechno, aby strana vedla
dobrou předvolební kampaň a pokusil bych se přesvědčit voliče, aby pro ni
hlasovali, ale nevstoupil bych do té strany.
Proč máte takový odpor vůči politickým stranám?
Nevím. Neumím to vysvětlit. Takový prostě jsem. Princip politických
stran se nezdá být perfektní, ale na druhé straně, je jednoduchý a
srozumitelný, takže si myslím, že je dobrý. I když musím říct, že jsem
přesvědčením monarchista. Raději bych žil v takovém zřízení, jaké má
Švédsko nebo Velká Británie, i když Británie se ho zbavuje. Budeme možná
muset sem pozvat britskou královnu, až se jí zbaví. Jsem konzervativní
člověk. Stýská se mi po takové postavě - ať je třeba jen symbolická - která
představuje věčnou instituci, jako je král.
Řekl jsem Václavu Havlovi roku 1992, nebo kdy to bylo, když začal
hledat totožnost českého státu a náš příspěvek Evropě: "Pane prezidente,
vytvořte konstituční monarchii a to bude náš příspěvek Evropě."
Tak zase: existují dvě varianty: vznikne nová strana, pravděpodobně na základě generačním...
Stačí to?
Nevím. Říkám "pravděpodobně". Samozřejmě, že to nestačí. I když
osobně si nemyslím, že by bylo tak špatné, kdyby vznikla strana - nebo
alespoň politická platforma - která by zastupovala lidi, kteří vyrostli po
revoluci, kteří získali zkušenosti v zahraničí, kteří pracovali na Západě,
kteří studovali ve Spojených státech, v Británii, ve Francii, v Německu,
kteří získali zkušenosti a vrátili se, nebo kteří zde už deset let
podnikají a mají každodenní zkušenosti a kteří by měli zájem změnit
politiku v této zemi.
Potíž je, že si myslíme, že devadesát procent nynější politické
reprezentace je prostě poznamenáno komunismem, včetně Klause. Klaus se
chová tak, jak se chová, a nemyslím, že to má mnoho společného s tím, že u
něho nevznikl žádný civilizovaný standard hodnot.
A z toho všeho obviňujete komunismus?
Neříkám, že ze všeho lze obviňovat komunismus, ale myslím si, že
lidé, kteří zažili západní demokracii a nezažili komunismus - prostě
vyrostli v normální společnosti - se budou chovat jinak než tihle lidi.
Tohle je prostě jen skupina lidí, kteří jen parazitují na skutečnosti, že
jim moc spadla - zcela nezaslouženě - do klína na základě jednoduchých,
demagogických hesel, která už několikrát porušili, a voliči to zatím
vždycky přijali.
Myslím, že generace, která nyní dospívá, se bude umět daleko lépe
orientovat a vzniknou z nich voliči, kteří tady vyrostli a kteří takovouhle
stranu prostě zlikvidují. Klaus měl úspěch jen proto, že hovořil k voličům,
kteří neměli žádnou zkušenost s demokracií a neměli představu, co je
demokracie - nebo etika, politická etika.
Komunismus poškodil morální hodnoty. Za komunismu nemělo nic žádnou
hodnotu. Hodnotu měla jen stranická legitimace. Co je slušné nebo neslušné,
nepsané zákony - nemluvě o psaných zákonech - to tady čtyřicet let
neplatilo. Takže proč by to mělo platit deset let po revoluci?
Když mluvíte o demagogických heslech, není heslo "Komunisté,
zůstaňte doma", které bylo na plakátech na vaši prosincovou demonstraci,
také demagogické?
Samozřejmě, že to je demagogie, ale co jiného byste tam dala?
Proč tam dávat vůbec něco?
Proč? Protože pan Grebeníček - o tom to přesně všecko je - je to o
komunismu. Tyto zásady chování přijal Klaus. Chová se stejně jako
Grebeníček a před ním Jakeš a Brežněv v Rusku.
Grebeníček se naprosto oportunistickým způsobem připojil k nám, k
našemu provolání. K nám!? Grebeníček, předseda komunistické strany, se
přidá k nám, těm, kteří bojovali proti komunismu. To stačí na to, aby vás
to přimělo buď toho člověka zastřelit, anebo mu alespoň říct: "Hele, zůstaň
doma a buď rád, že se ti nic nestalo."
Ze šesti z nás, iniciátorů petice, je alespoň pět pro to, aby byla
komunistická strana úplně zakázána.
I kdyby pro ni hlasovalo dvacet procent obyvatelstva?
Mně nezajímá, kdo pro ně hlasuje. Možná, že kdybyste nezakázali
NSDAP, dodnes by pro ni hlasovalo třicet procent lidí. Kdo ví.
Fašistické, nacionalistické, komunistické strany, které mají
historicky na rukou tolik krve, by měly být v normální zemi zakázány.
Nemluvím například o Francii, kde má komunistická strana úplně jinou
historii. Mluvím o Komunistické straně Československa, která se přeměnila
na Komunistickou stranu Čech a Moravy a která je odpovědná za statisíce
zničených lidských osudů a za desetitisíce politických vražd.
Proč na ni ale pořád vydáváte tolik energie?
Nevydáváme. Řekli jsme tři slova: komunisté, zůstaňte doma. Tři.
Ale vaše druhá největší akce se týkala komunistického
převzetí moci v roce 1948.
Ano. Na paměť února. Samozřejmě, o tom tady už půl hodiny mluvíme.
Protože paralela mezi rokem 1948 a léty 1999-2000 je velmi silná. Tehdy
komunisté také v podstatě převzali moc demokraticky. K žádnému vojenskému
puči tady nedošlo. Perfektně se jim podařilo využít veřejného mínění,
využít toho, že bylo po válce, že před válkou byla velká krize, využili
Mnichova.
Takže v podstatě využili veřejného mínění a převzali moc. Vládu a
začaly čistky. Vytvořili jednotnou Národní frontu a zlikvidovali pluralitní
stranický systém. Skončilo to totalitou, politickými vraždami, vězeními,
tábory a tak dál.
To, co udělal Klaus, samozřejmě, byla měkčí verze. Avšak koaliční
smlouva mezi dvěma největšími stranami je velmi nekonvenčním přístupem a
mohlo by to skončit stejným modelem. Klaus a jeho poradci se chovají
stejně. Jsou to demagogové, lžou přesně jako komunisté, využívají demagogie
přesně tak, jak ji využívali komunisté a dělají všechno jen proto, aby
zůstali u moci a o zájem státu a jeho občanů se nezajímají. Komunisté měli
taky zájem jen o moc. O nic jiného.
Druhým důvodem pro demonstraci bylo, že máme pocit, že jsme dlužni
něco těm lidem, kteří bojovali proti komunismu a fašismu. Kteří zažili
demokracii teprve ke konci života. Zdálo se nám, že po celých těch deset
let od roku 1989 stát - ne že by jim nepoděkoval, ale nepoděloval jim dost.
Na této demonstraci bylo daleko méně lidí než na vaší první
demonstraci, myslíte, že to bylo proto, že toto téma s lidmi tolik
nerezonovalo jako vaše první téma?
Důvod, proč přišlo míň lidí, byl dvojí. Jedním důvodem je to, že
téma komunismu nepřiláká mladé lidi. Je to spíš téma pro starší generaci.
Toho lituju, protože to znamená, že nejsme hrdi na to, že naši dědečkové a
otcové, no, někteří naši dědečkové a otcové, uměli vzít zbraň a jít do
úplně beznadějného boje...
Takže nízká účast na této druhé demonstraci nebyla známkou
toho, že lidé o vaše hnutí ztratili zájem?
Druhým důvodem samozřejmě bylo, že lidi o nás ztratili zájem. Ale
důležitější bylo, že tuto druhou demonstraci organizovala občanská asociace
Děkujeme, odejděte. Už to nemělo to spontánnost. Je to nyní už instituce.
Také demonstraci připravil daleko menší tým a nechcí říct chaoticky, ale
neměl tu zkušenost. Tak tři dny před demonstrací uvažovali o tom, jestli by
to neměli zrušit. Nakonec to nezrušili a já jsem rád, že to nezrušili.
Kromě toho, že jste uvažovali, zda se stát či nestát stranou,
podnikli jste nějaké jiné, konkrétní, přímé iniciativy?
Ne. Zakládání asociace bylo samo o sobě dost namáhavý a složitý
proces, protože je jedna věc podepsat petici, ale když se sejde sto lidí,
každý člověk má jiný názor na to co dál.
Jakým konkrétním způsobem se projevila podpora pro hnutí?
Jedním z hlavních cílů asociace bylo podporovat zájem o politiku v
regionech. To se mi skutečně líbilo, a považuji to za nesmírně důležité.
Vytvořit nějakou novou politiku, založenou na principu, že budeme občanům
naslouchat a že se politika nebude dělat v Praze.
Proto je ta občanská asociace velmi potřebná a dobrá věc. Vznikají
sítě - v Brně, v Hradci Králové, v Liberci, v Olomouci. Tato střediska by
se měla zabývat politikou na regionální úrovni. To znamená, měla by dozírat
na svou radnici, na své poslance a tak. A kdyby bylo později nutné -
například při volbách - zorganizovat celostátní akci, pak by ji
zorganizovalo koordinační centrum v Praze.
Měl jsem skutečně představu, že by regiony pracovaly nezávisle, ale
byl zvolen trochu jiný model a bohužel bylo centrum zase založeno v Praze.
Myslíte, že by tato možná nová strana mohla využít tohoto
naprosto nevyužitého potenciálu regionů?
Potenciál regionů je obrovský. Bohužel, zatím jsme narazili na to,
že Praha tam má špatnou pověst - je to téměř averze - což není dobré. Dosud
jsem si povšiml, že regiony mají obrovské problémy a je pravda, že ty
problémy jsou z Prahy neviditelné a regiony pořád očekávají, že jim Praha
pomůže. Je to svého druhu rozpor: na jedné straně hovoří o centralismu a o
pragocentrismu; na druhé straně, kdykoliv vznikne problém, očekávají, že
jim Praha pomůže. Myslím, že si regiony musejí uvědomit, že jsou věci,
které si budou muset vyřešit samy.
Ale zase, tohle vzniklo, protože Klaus nechtěl provést
decentralizaci. Dodneška bojuje proti regionům. Nechce, aby vznikla volená
regionální shromáždění. Potřebuje, aby byli lidi na něm a na Praze závisí.
My si myslíme něco jiného. My si myslíme, že bychom měli na Prahu na chvíli
zapomenout a řešit problémy v regionech.
Hnutí, které vzniklo z provolání, se soustřeďuje na velmi
abstraktní témata, jako "slušná politika" a nevznikl žádný konkrétní
program. Proč?
Já vím, je to těžké. V původní verzi provolání bylo něco o
křesťanství jako o základu evropské kultury a o principechj, které my,
autoři provolání, podporujeme. Nakonec tam zůstal jen příslib vnitřní
poctivosti, který je možná jen abstraktním pojmem. V prvních dnech, kdy
byly reakce lidí nejsilnější, reagovali lidi taky na tuto slušnost. Jakmile
ale začali chodit lidi jako vy - novináři a politologové - a začali to
rozebírat, začali se ptát "Co je slušnost?" a "Je to velmi velké a
abstraktní", ztratilo to tvar.
Jestliže lidé reagovali na imperativ slušné politiky, znamená to, že
jim chybí tato slušnost. Že to není program? Nevím. Myslím, že to program
je. Chovejme se slušně. Je to program. Jsou tisíce příkladů, co je
neslušné. Je dohoda mezi Klausem a Zemanem slušná? Je to, že manažeři,
kteří způsobí, že banky přijdou o miliardy korun ztrát, dostanou miliony
korun odškodného, slušné? Je slušné, že malí podnikatelé jsou zavíráni za
dluhy ve výši několika tisíc korun a lidé, kteří ukradli majetek v hodnotě
miliard korun, nejsou ani stíháni? Je slušné, že někdo lže?
Jak lze tuto slušnost realizovat v každodenním politickém
životě?
Podívejte se na finanční skandál CDU, hrálo to do rukou Klause a
všech těch lidí, kteří tvrdí, že politika se bez tohoto typu chování
neobejde. "Stává se to každému, i nám. Promiňte, ale neodejdeme," říkají.
Klaus se omlouvá, anebo se vlastně ani neomlouvá, jen prostě říká: Já
neodejdu, tečka. V Německu takovýto skandál politickou stranu v podstatě
zlikviduje. Nemělo se to stát, ale když už se to stalo, alespoň odejdou. Je
slušné odejít. To se tady neděje.
Proto musíme počkat až na volby. Protože jsou tady u moci neslušní
politikové. To ovšem neznamená, že Klaus v příštích volbách úplně
prohraje, protože mnoho lidí je rádo, že tady Klaus je. Dělá na ně dojem,
protože je svým způsobem charismatický a vytváří dojem, že je velmi silný.
Konec konců, vždyť Klaus udělal dojem i na některé iniciátory
vašeho provolání.
Ano, na některé. Igor Chaun a já jsme Klause podporovali v roce
1990, když založil ODS.
Změnil se za ty roky moc?
Mám dojem, že jsme ho neznali. Kdybychom ho bývali znali, tak bychom
ho nepodporovali. Nemyslím, že se změnil. Klaus je prostě rozmazlené dítě.
Rozmazlený, nezralý člověk. Co se dá dělat. Existuje. Zvolili jsme ho.
Tak jaký bude další krok?
Nejdůležitější krok je před námi - volby. Samozřejmě, mohli bychom
se pokusi o jinou alternativu, které se Klaus nesmírně obává, a ta je
dostat lidi do ulice a donutit Klause, případně Zemana, aby odešli. Ale
myslím, že ten čas minul. Ta atmosféra je pryč.
Osobně jsem očekával, že Richard Falbr, údajný šéf odborových svazů,
se nějak vyjádří o našem provolání, ale když pak zjistíte, že se stal
senátorem díky ČSSD, je jasné, že nemůže nic říct proti Zemanovi.
Všichni se na nás dívali jako na šest bílých rytířů. Ale o nás to
není. Je to o lidech. My nebudeme cestovat po regionech a přesvědčovat
lidi, aby Zemana a Klause svrhli. Nebo se to stane spontánně. Lidi mohou
povstat. Nemohou vždycky čekat, až jim někdo dá rozkaz.
Jinou alternativou jsou volby. A musím říci, že jestli za dva roky
Klaus vyhraje, nejsem jediný, který bude uvažovat o emigraci.
Kazi Stastna, 5. března 2000