Nic jsme nezaložili. Zveřejnili jsme při příležitosti desátého výročí revoluce provolání a v něm jsme jednoduše vyjádřili to, že se za těch deset let udělalo hodně, ale že je už současná vláda na scéně příliš dlouho, že jsou politikové unavení a že by měli odejít.

Neměli jsme žádné jiné ambice. Měli jsme silný pocit, že musíme vyjádřit názor na situaci v zemi. Zatrpklost a deziluzi [posledních deseti let], zdůrazněnou opoziční smlouvou, v níž se Občanská demokratická strana, která tvrdila, že je stranou pravicovou, spojila se sociálními demokraty a utvořila monolitní blok, který si rozdělil moc a vyloučil ze hry jakoukoliv opozici. Toto řešení bylo pouze vyvrcholením všeobecného vývoje za nejméně posledních pět let. Proto jsme zveřejnili tu výzvu.

Neměli jsme naprosto žádnou představu. Jak jsme řekli v provolání: nechceme situaci řešit, nemáme žádné ambice, každý máme své povolání, ale apelujeme na členy těchto stran, aby se nad situací zamyslili a dospěli k určitým závěrům. Naivně jsme se domnívali, že budou strany samy schopné sebereflexe a že možná přimějeme členy obou stran, kterých se to týká - ODS a ČSSD - aby zrušili opoziční smlouvu a vytvořili standardní politické klima.

Protože mou kvalifikací je být divadelníkem a novinářem; Igor Chaun je filmový režisér, Vlastimil Ježek byl - tou dobou - řekněme ředitel; Josef Brož je také novinář a Vráťa Řehák je lékař. Kdybychom bývali chtěli jít do politiky, učinili bychom to po roce 1989. Nikdo z nás to nechtěl udělat a nechceme do politiky ani nyní. Chceme dělat svá občanská povolání a zdá se nám, že situaci musejí vyřešit politikové, které platíme z našich peněz, aby situaci řešili. Je to jejich profese.

Takže od samého začátku, tento balvan, který (zejména Václav Klaus) se nám pokusil dát na bedra - "Vytvořte politickou stranu, setkáme se ve volbách a pak, vyhrajete-li volby, můžete vládnout" - byl jen pokusem svrhnout na nás odpovědnost. A my jsme řekli, a stále to říkáme: nic řešit nebudeme, vyřešte to sami.

Jednali jsme prostě jen jako občané, kteří mají právo a vlastně i povinnost kritizovat politiky, dohlížet na ně a vyjadřovat svůj názor.

Reakce veřejnosti byla, ovšem, pro nás neočekávaná. Našemu provolání se dostalo obrovské podpory, což je jen známkou toho, jak silně zatrpklé je obyvatelstvo této země. Rozčarování je všeobecné. Všichni, koho potkáte, jsou nespokojeni, kromě oněch 10 000, kteří jsou nahoře a mají politickou a hospodářskou moc.

Nabídli jsme jim alternativu. Ani jeden z nás není členem politick éstrany, ale obrátili jsme se na členy těchto strany, aby se oni, jako členové stran, pokusili změnit situaci a vyvinout tlak na stranický aparát. Proto jsme také zorganizovali demonstraci, aby se konala těsně před sjezdem ODS, protože jsme předpokládali, že volení zástupci na tomto kongresu snad budou slyšet náš apel.

Bylo to naivní. Možná. Ale myslíme si, že ti, kdo lžou, ti, kdo jsou arogantní a neochotní poslouchat veřejné mínění, jsou tyto dvě strany. A jejich reakce jen dokazují, že bylo naše provolání rozumné a že dobře pochopilo situaci. Politika se v České republice nedělá morálně. Politikové nemají zájem o tuto zemi, větší zájem mají o konkrétní výhody. Zájem této země a jejích občanů je až na druhém, třetím, čtvrtém, pátém místě. A sjezd ODS to jasně dokázal. Jeho účastníci se chovali jako mafiánská klika, která se v nebezpečí shromáždila kolem svého šéfa, namísto aby se pokusila zamyslet se nad tím, zda nemají občané pravdu. Nebyl jediný člověk, který by neinterpretoval provolání jako přímý útok na stranu, namísto toho, aby se zamyslel nad jeho textem.

My jsme žádnou taktiku neměli.

Strčilo nás do toho veřejné mínění, které jsme probudili. Neměli jsme žádnou připravenou strategii. Nebyli jsme skupinou šesti lidí s politickými ambicemi, kteří si chtěli provoláním otevřít dveře do světa politiky.

Jako co? Dělat co? Víte, jak to vzniklo - protože šest zakladatelů je šest relativně známých bývalých studentů z doby před deseti lety. Jsou to lidé, kteří pomáhali zorganizovat studentskou stávku a porazit komunistický režim. Je to šest nikoliv úplně bezvýznamných lidí.

Provolání vzniklo v té atmosféře, v jaké vzniklo - 17. listopadu 1999, deset let poté, co jsme řekli, že se politika bude muset dělat jinak, že se bude dělat víc morálně než komunistická politika. A bohužel, museli jsme dojít k závěru, že o deset let později se nynější politická elita v některých ohledech chová hůř než komunistická elita. To bylo velmi smutné prozření u lidí, kteří stáli u zrodu nynějšího systému. Proto jsme nechtěli vystupovat v rámci nějaké občanské asociace.

My jsme si nic nepředstavovali. Chtěli jsme jen ulevit svému svědomí a říci, "Tohle není to, co jsme před deseti lety chtěli."

Tak jsme se museli rozhodnout co dál. V podstatě existovala dvojí volba: rezignovat na jakoukoliv další činnost, poděkovat těm, kdo nás podporovali a rozejít se, vrátit se ke své práci (a stále více si téměř myslím, že jsme to měli udělat); druhou možností bylo vytvořit nějakou strukturu, která by útočila na nynější politiky a pokusila by se dosáhnout cílů provolání. Tato struktura by mohla být dvojí - buď občanská asociace nebo politická strana, a o tom se pořád debatuje až do dneška.

Bohužel od nás lidi strašně moc očekávali. Nebyli jsme na to připraveni. Takové očekávání není splnitelné. Ale veřejnost potřebuje tu naději. To je právě to smutné, že vývoj za posledních pět let okradli lidi o naději. Úplně se vzdali. Říkají, "nemáme koho volit", stále méně lidí chodí k volbám. To znamená, že vzniká stejná apatie, jaká existovala za komunismu, a my jsme byli ti lidé, které veřejnost poznala z doby před deseti lety a o nichž si myslela, že by mohli situaci změnit. Ale potíž je, že my jsme ji nechtěli změnit .. my jsme prostě nechtěli do politiky. A proto jsme zklamali jejich očekávání.

Nevím. Myslím, že ta očekávání nemůžeme splnit. Cílem občanské organizace, která byla nyní založena, by mohlo být naučit lidi, jaká mají práva, naučit je, co dělat s demokracií, ukázat jim, že tady nejsou jen od toho, aby jednou za čtyři roky šli k volbám, ale že každý den, každý týden z těch čtyř let mají chodit za poslanci, ptát se jich na věci a nenechat je usnout.

Samozřejmě, je to všechno dlouhodobý cíl. Řekli jsme, že chceme, aby Klaus a Zeman odešli, a myslím, že to chce většina občanů. Ale samozřejmě Klaus toho velmi chytře využil ve svůj prospěch. Pokusil se z nás udělat nějaké permanentní revolucionáře, kteří nechápou, co je to demokracie.

Klaus měl pravdu, že jestliže neodejde a jestliže Zeman neodejde, nebudeme mít jinou možnost než počkat až do voleb. A pořád ještě přemýšlíme, jestli ustoupit stranou (tam, kde jsme byli před čtyřmi měsíci) anebo jestli se pokusit docílit toho, aby Klaus - protože tady jde hlavně o Klause - prohrál příští volby.

A zde jsou zase dvě možnosti. Možná že se budou vyvíjet současně a pak se sloučí. Založení politické strany je stále ještě jedna možnost - čtyři skupiny stoupenců provolání, které znám, se už o to pokoušejí.

Druhou možností je, že jednáme se současnou opozicí, která je, když vynecháme komunisty, Čtyřkoalice, zejména KDU-ČSL a Unie svobody. Myslím, že se nám za poslední čtyři měsíce podařilo je probudit. Jejich postoj se změnil a na základě našeho provolání začali být aktivní.

To je něco, čemu nerozumím. Budete se muset zeptat pana Brože. Možná že jsem se o tom ještě nezmínil, podepsal jsem provolání a pomohl jsem založit občanskou asociaci, ale od začátku jsem řekl, že nebudu pro ni kandidátem ani se nestanu členem. Podporuji asociaci a pomáhám, když mohu, ale nemluvím jejím jménem. A bohužel, musím říct, že v této věci jsme se s Josefem Brožem neshodli. Myslím, že to byla relativně velká chyba.

Kdyby vznikla rozumná strana, udělal bych všechno, aby strana vedla dobrou předvolební kampaň a pokusil bych se přesvědčit voliče, aby pro ni hlasovali, ale nevstoupil bych do té strany.

Nevím. Neumím to vysvětlit. Takový prostě jsem. Princip politických stran se nezdá být perfektní, ale na druhé straně, je jednoduchý a srozumitelný, takže si myslím, že je dobrý. I když musím říct, že jsem přesvědčením monarchista. Raději bych žil v takovém zřízení, jaké má Švédsko nebo Velká Británie, i když Británie se ho zbavuje. Budeme možná muset sem pozvat britskou královnu, až se jí zbaví. Jsem konzervativní člověk. Stýská se mi po takové postavě - ať je třeba jen symbolická - která představuje věčnou instituci, jako je král.

Řekl jsem Václavu Havlovi roku 1992, nebo kdy to bylo, když začal hledat totožnost českého státu a náš příspěvek Evropě: "Pane prezidente, vytvořte konstituční monarchii a to bude náš příspěvek Evropě."

Tak zase: existují dvě varianty: vznikne nová strana, pravděpodobně na základě generačním...

Nevím. Říkám "pravděpodobně". Samozřejmě, že to nestačí. I když osobně si nemyslím, že by bylo tak špatné, kdyby vznikla strana - nebo alespoň politická platforma - která by zastupovala lidi, kteří vyrostli po revoluci, kteří získali zkušenosti v zahraničí, kteří pracovali na Západě, kteří studovali ve Spojených státech, v Británii, ve Francii, v Německu, kteří získali zkušenosti a vrátili se, nebo kteří zde už deset let podnikají a mají každodenní zkušenosti a kteří by měli zájem změnit politiku v této zemi.

Potíž je, že si myslíme, že devadesát procent nynější politické reprezentace je prostě poznamenáno komunismem, včetně Klause. Klaus se chová tak, jak se chová, a nemyslím, že to má mnoho společného s tím, že u něho nevznikl žádný civilizovaný standard hodnot.

Neříkám, že ze všeho lze obviňovat komunismus, ale myslím si, že lidé, kteří zažili západní demokracii a nezažili komunismus - prostě vyrostli v normální společnosti - se budou chovat jinak než tihle lidi. Tohle je prostě jen skupina lidí, kteří jen parazitují na skutečnosti, že jim moc spadla - zcela nezaslouženě - do klína na základě jednoduchých, demagogických hesel, která už několikrát porušili, a voliči to zatím vždycky přijali.

Myslím, že generace, která nyní dospívá, se bude umět daleko lépe orientovat a vzniknou z nich voliči, kteří tady vyrostli a kteří takovouhle stranu prostě zlikvidují. Klaus měl úspěch jen proto, že hovořil k voličům, kteří neměli žádnou zkušenost s demokracií a neměli představu, co je demokracie - nebo etika, politická etika.

Komunismus poškodil morální hodnoty. Za komunismu nemělo nic žádnou hodnotu. Hodnotu měla jen stranická legitimace. Co je slušné nebo neslušné, nepsané zákony - nemluvě o psaných zákonech - to tady čtyřicet let neplatilo. Takže proč by to mělo platit deset let po revoluci?

Samozřejmě, že to je demagogie, ale co jiného byste tam dala?

Proč? Protože pan Grebeníček - o tom to přesně všecko je - je to o komunismu. Tyto zásady chování přijal Klaus. Chová se stejně jako Grebeníček a před ním Jakeš a Brežněv v Rusku.

Grebeníček se naprosto oportunistickým způsobem připojil k nám, k našemu provolání. K nám!? Grebeníček, předseda komunistické strany, se přidá k nám, těm, kteří bojovali proti komunismu. To stačí na to, aby vás to přimělo buď toho člověka zastřelit, anebo mu alespoň říct: "Hele, zůstaň doma a buď rád, že se ti nic nestalo."

Ze šesti z nás, iniciátorů petice, je alespoň pět pro to, aby byla komunistická strana úplně zakázána.

Mně nezajímá, kdo pro ně hlasuje. Možná, že kdybyste nezakázali NSDAP, dodnes by pro ni hlasovalo třicet procent lidí. Kdo ví.

Fašistické, nacionalistické, komunistické strany, které mají historicky na rukou tolik krve, by měly být v normální zemi zakázány. Nemluvím například o Francii, kde má komunistická strana úplně jinou historii. Mluvím o Komunistické straně Československa, která se přeměnila na Komunistickou stranu Čech a Moravy a která je odpovědná za statisíce zničených lidských osudů a za desetitisíce politických vražd.

Nevydáváme. Řekli jsme tři slova: komunisté, zůstaňte doma. Tři.

Ano. Na paměť února. Samozřejmě, o tom tady už půl hodiny mluvíme. Protože paralela mezi rokem 1948 a léty 1999-2000 je velmi silná. Tehdy komunisté také v podstatě převzali moc demokraticky. K žádnému vojenskému puči tady nedošlo. Perfektně se jim podařilo využít veřejného mínění, využít toho, že bylo po válce, že před válkou byla velká krize, využili Mnichova.

Takže v podstatě využili veřejného mínění a převzali moc. Vládu a začaly čistky. Vytvořili jednotnou Národní frontu a zlikvidovali pluralitní stranický systém. Skončilo to totalitou, politickými vraždami, vězeními, tábory a tak dál.

To, co udělal Klaus, samozřejmě, byla měkčí verze. Avšak koaliční smlouva mezi dvěma největšími stranami je velmi nekonvenčním přístupem a mohlo by to skončit stejným modelem. Klaus a jeho poradci se chovají stejně. Jsou to demagogové, lžou přesně jako komunisté, využívají demagogie přesně tak, jak ji využívali komunisté a dělají všechno jen proto, aby zůstali u moci a o zájem státu a jeho občanů se nezajímají. Komunisté měli taky zájem jen o moc. O nic jiného.

Druhým důvodem pro demonstraci bylo, že máme pocit, že jsme dlužni něco těm lidem, kteří bojovali proti komunismu a fašismu. Kteří zažili demokracii teprve ke konci života. Zdálo se nám, že po celých těch deset let od roku 1989 stát - ne že by jim nepoděkoval, ale nepoděloval jim dost.

Důvod, proč přišlo míň lidí, byl dvojí. Jedním důvodem je to, že téma komunismu nepřiláká mladé lidi. Je to spíš téma pro starší generaci. Toho lituju, protože to znamená, že nejsme hrdi na to, že naši dědečkové a otcové, no, někteří naši dědečkové a otcové, uměli vzít zbraň a jít do úplně beznadějného boje...

Druhým důvodem samozřejmě bylo, že lidi o nás ztratili zájem. Ale důležitější bylo, že tuto druhou demonstraci organizovala občanská asociace Děkujeme, odejděte. Už to nemělo to spontánnost. Je to nyní už instituce. Také demonstraci připravil daleko menší tým a nechcí říct chaoticky, ale neměl tu zkušenost. Tak tři dny před demonstrací uvažovali o tom, jestli by to neměli zrušit. Nakonec to nezrušili a já jsem rád, že to nezrušili.

Ne. Zakládání asociace bylo samo o sobě dost namáhavý a složitý proces, protože je jedna věc podepsat petici, ale když se sejde sto lidí, každý člověk má jiný názor na to co dál.

Jedním z hlavních cílů asociace bylo podporovat zájem o politiku v regionech. To se mi skutečně líbilo, a považuji to za nesmírně důležité. Vytvořit nějakou novou politiku, založenou na principu, že budeme občanům naslouchat a že se politika nebude dělat v Praze.

Proto je ta občanská asociace velmi potřebná a dobrá věc. Vznikají sítě - v Brně, v Hradci Králové, v Liberci, v Olomouci. Tato střediska by se měla zabývat politikou na regionální úrovni. To znamená, měla by dozírat na svou radnici, na své poslance a tak. A kdyby bylo později nutné - například při volbách - zorganizovat celostátní akci, pak by ji zorganizovalo koordinační centrum v Praze.

Měl jsem skutečně představu, že by regiony pracovaly nezávisle, ale byl zvolen trochu jiný model a bohužel bylo centrum zase založeno v Praze.

Potenciál regionů je obrovský. Bohužel, zatím jsme narazili na to, že Praha tam má špatnou pověst - je to téměř averze - což není dobré. Dosud jsem si povšiml, že regiony mají obrovské problémy a je pravda, že ty problémy jsou z Prahy neviditelné a regiony pořád očekávají, že jim Praha pomůže. Je to svého druhu rozpor: na jedné straně hovoří o centralismu a o pragocentrismu; na druhé straně, kdykoliv vznikne problém, očekávají, že jim Praha pomůže. Myslím, že si regiony musejí uvědomit, že jsou věci, které si budou muset vyřešit samy.

Ale zase, tohle vzniklo, protože Klaus nechtěl provést decentralizaci. Dodneška bojuje proti regionům. Nechce, aby vznikla volená regionální shromáždění. Potřebuje, aby byli lidi na něm a na Praze závisí. My si myslíme něco jiného. My si myslíme, že bychom měli na Prahu na chvíli zapomenout a řešit problémy v regionech.

Já vím, je to těžké. V původní verzi provolání bylo něco o křesťanství jako o základu evropské kultury a o principechj, které my, autoři provolání, podporujeme. Nakonec tam zůstal jen příslib vnitřní poctivosti, který je možná jen abstraktním pojmem. V prvních dnech, kdy byly reakce lidí nejsilnější, reagovali lidi taky na tuto slušnost. Jakmile ale začali chodit lidi jako vy - novináři a politologové - a začali to rozebírat, začali se ptát "Co je slušnost?" a "Je to velmi velké a abstraktní", ztratilo to tvar.

Jestliže lidé reagovali na imperativ slušné politiky, znamená to, že jim chybí tato slušnost. Že to není program? Nevím. Myslím, že to program je. Chovejme se slušně. Je to program. Jsou tisíce příkladů, co je neslušné. Je dohoda mezi Klausem a Zemanem slušná? Je to, že manažeři, kteří způsobí, že banky přijdou o miliardy korun ztrát, dostanou miliony korun odškodného, slušné? Je slušné, že malí podnikatelé jsou zavíráni za dluhy ve výši několika tisíc korun a lidé, kteří ukradli majetek v hodnotě miliard korun, nejsou ani stíháni? Je slušné, že někdo lže?

Podívejte se na finanční skandál CDU, hrálo to do rukou Klause a všech těch lidí, kteří tvrdí, že politika se bez tohoto typu chování neobejde. "Stává se to každému, i nám. Promiňte, ale neodejdeme," říkají. Klaus se omlouvá, anebo se vlastně ani neomlouvá, jen prostě říká: Já neodejdu, tečka. V Německu takovýto skandál politickou stranu v podstatě zlikviduje. Nemělo se to stát, ale když už se to stalo, alespoň odejdou. Je slušné odejít. To se tady neděje.

Proto musíme počkat až na volby. Protože jsou tady u moci neslušní politikové. To ovšem neznamená, že Klaus v příštích volbách úplně prohraje, protože mnoho lidí je rádo, že tady Klaus je. Dělá na ně dojem, protože je svým způsobem charismatický a vytváří dojem, že je velmi silný.

Ano, na některé. Igor Chaun a já jsme Klause podporovali v roce 1990, když založil ODS.

Mám dojem, že jsme ho neznali. Kdybychom ho bývali znali, tak bychom ho nepodporovali. Nemyslím, že se změnil. Klaus je prostě rozmazlené dítě. Rozmazlený, nezralý člověk. Co se dá dělat. Existuje. Zvolili jsme ho.

Nejdůležitější krok je před námi - volby. Samozřejmě, mohli bychom se pokusi o jinou alternativu, které se Klaus nesmírně obává, a ta je dostat lidi do ulice a donutit Klause, případně Zemana, aby odešli. Ale myslím, že ten čas minul. Ta atmosféra je pryč.

Osobně jsem očekával, že Richard Falbr, údajný šéf odborových svazů, se nějak vyjádří o našem provolání, ale když pak zjistíte, že se stal senátorem díky ČSSD, je jasné, že nemůže nic říct proti Zemanovi.

Všichni se na nás dívali jako na šest bílých rytířů. Ale o nás to není. Je to o lidech. My nebudeme cestovat po regionech a přesvědčovat lidi, aby Zemana a Klause svrhli. Nebo se to stane spontánně. Lidi mohou povstat. Nemohou vždycky čekat, až jim někdo dá rozkaz.

Jinou alternativou jsou volby. A musím říci, že jestli za dva roky Klaus vyhraje, nejsem jediný, který bude uvažovat o emigraci.

Kazi Stastna, 5. března 2000