Jak jsem se z etického hlediska vyrovnal se svojí "dvojrolí" hudebníka a člena RRTV

Petr Štěpánek

Vážený pane Čulíku,

jednomu každému novináři, který se mnou na ono téma hovořil, jsem zcela jasně a srozumitelně vysvětlil, jak jsem se z etického hlediska vyrovnal se svojí "dvojrolí" hudebníka a člena RRTV.

Že mnozí z nich skoro nic z toho posléze nezveřejnili, není ani tak moje vizitka, jako spíše jejich. Přesto mě při našem posledním telefonickém rozhovoru docela překvapilo, že ani k  vydavateli Britských listů, kde se do značné míry koncentruje diskuse o českých médiích, nedorazilo z  těchto informací vůbec nic. Naposledy se o  mě v  této souvislosti opět otřel Jaroslav Jírů v Nedělní partii na TV Prima 12. 3. (Ten se ovšem vůbec nenamáhal zeptat přímo u  zdroje, jak se věci ve skutečnosti mají.)

V příloze proto Britským listům zasílám dopis(y), které jsem předsedovi sněmovní komise pro sdělovací prostředky Ivanu Langerovi napsal již loni na podzim, t.j. čtvrt roku (!) před vydáním nového CD a dávno před tím, než kterýkoli žurnalista tuto jistými zájmovými kruhy docela šikovně vyprefabrikovanou kauzu zaznamenal.

Za  zvláště úsměvné pak pokládám, že z týchž úst, která hudebníkovi v  Radě pro vysílání vytýkají, že se chová jako hudebník, lze obvykle slýchat také názor, že mediální rady je třeba odpolitizovat a nominovat do nich zástupce profesních svazů a organizací. Již dnes musím konstatovat, že vzhledem ke svým zkušenostem tímto potencionálním způsobem zvoleným budoucím členům mediálních rad opravdu nezávidím.

Jeden každý z nich totiž bude moci být - až se to někomu bude hodit a bude-li si o to navíc dotyčný koledovat například tím, že bude o svých názorech hovořit příliš otevřeně -, obviněn ze  střetu zájmů. Ono se totiž nějaké to dílko, na kterém se spolupodílel, dříve či později v éteru objeví.

A ještě pár slov k mé možné kandidatuře do Senátu. (Pan Jírů se o ni také otíral.)

O střetu zájmů - vzhledem k členství v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání - nemůže být ani řeč. Zákon zcela jasně vymezuje, že nelze být členem rady a  zároveň poslancem či senátorem. Zákon to nazývá neslučitelnost funkcí, nikoli střet zájmů.

Tuto neslučitelnost funkcí však lze z logiky věcí řešit až v okamžiku, kdy skutečně (a pokud vůbec) nastane.

Podobné úvahy jsou tedy stejný nesmysl, jako kdyby někdo obviňoval ze střetu zájmů poslance, který hodlá kandidovat na úřad prezidenta.

I v tomto případě zákon (dokonce přímo Ústava) obdobně pamatuje na vzájemnou neslučitelnost těchto funkcí.

Přesto! Kdyby někdo hovořil o střetu zájmu v souvislosti poslanec - prezident, bude vypadat jako pitomec.

Když o tomtéž někdo mudruje v  rovině radní - senátor, kdekdo jej ještě považuje za bdělého strážce etiky a práva.

Petr Štěpánek

14. března 2000

MUDr. Mgr. Ivan Langer