Sdělovací prostředníky
Mily pane Nováku,
Na závěr Vašeho zajímavého článku je cosi
jako osobní dovětek na mou adresu, tak si dovoluji reagovat.
Podle hesla "chytrému napověz, hlopému dolož", bych uvítal aby mi někdo
doložil, co bylo nevědecké na mém příspěvku do
debaty, kde jsem upozornil na lapsus v argumentaci pana
Motla na adresu Dany Cihelkové v tom 'detailu' ohledně evoluční teorie. Ta
praví prostou (a Occamově břitvě naprosto vyhovující, bezvadně
tautologickou thesi), že dědičné vlastnosti se šíří do dalších pokolení na
zakladě úspěchu se dědičně šířit (!), a ne na základě toho, zda jsou pro
daného jedince, či pro druh 'vyhodné'. Krk žirafy se nevyvinul, jak tvrdil
před panem Darwinem pan Lamarck,
protože by to bylo pro žirafu užitečné, aby žirafa dosáhla výš na listí,
ale proto, že pokud dosáhla žirafa s delším krkem výš, bylo to pro její
reproduktivní úspěch užitečné. V tom je sice subtilní, ale natolik
podstatný rozdíl, že ty neméně subtilní rozdíly mezi interpretací fyziky z
úst laika a odborníka není vhodné napadat tak nevybíravým způsobem a v tom
samém článku udělat botu. O to šlo, o nepatřičné sebevědomí.
Reakce pana
Motla byla důrazná v lecčems vtipná, ale ještě důrazněji vedle, než
předtím. Sám uznal, že jsem se chytil snad toho jediného, čeho jsem mohl, a
to uznávám i já. Byl to ukázkový lapsus mimo jeho obor, a o to víc je
zarážející, že jej pan Motl s čistým štítem neuznal. Navíc jsme se
dozvěděli jeho velmi vědecký názor, že vynález mého dědy jak leštit lahvové
sklo (směsicí kyseliny fluorovodíkové chlorovodíkové a čert ví čeho ještě,
časově a teplotně tak a tak) je podvod na spotřebiteli ukazující na morální
úpadek naší rodiny.
Nadsázku a osobitý humor beru. Ale exaktní vědec by 'zvážil', že
olovnatý křišťál se pozná na potěžkání, a nelze jej padělat pouhým leskem,
a nedopuštěl by se další logické chyby. I z vědce se stane potrefená husa.
Potěžkáme-li dutým předmětem, který vydává přílišný hluk může to být leckdy
objevné :-).
Nejpikantnější však bylo, že pan Motl si zabrouzdal internetem stylem
Veni Vidi Vici, a poukázal na latinský citát, jehož původ byl mimo
jeho pochybnost mimo naší rodinu, neboť jej použil nějaký Jan Křesadlo v
jedné povídce. (Pan Motl mi však tuto hráčskou chybu férově uznal, mimo BL,
všechna čest, a upravenou versi svého článku vystavil zde :-).
Ještě jednou zopakuji svůj blábol, že svá tvrzení má člověk zkusit
obhájit seriózně (with intellectual honesty) v zájmu vědy a nás všech, ne
kličkovat v zájmu ochrany osobní ješitnosti. Minimálně si přiznejme, že v
dnešní, čím dál tím víc specialisované vědě se každý vystavuje nebezpečí,
že bude vědět víc a víc o menším a užším okruhu, ad absurdum vše o ničem, a
potřebujeme vést dialog jeden s druhým, abychom nepřestali žít jako lidé.
Robert Heinlein v jedné knížce uvedl, že specialisace je typická vlastnost
hmyzu. Ale budiž, ať se alespoň vědecký švec drží svého kopyta důsledně,
pokud mu tak vadí, že se někdy lidsky a veřejně zmýlil. No a, co? Tak mu to
někdo vysvětlí, on se poučí, a jdeme dál. Nebo se bojovně ohradí
nevybíravým zpusobem a zjistíme, že tvrdá věda je tvrdá jen proto, že v ní
pracují paličáci ?
Ve svém dřívejším článku píšete.
Existují vědy exaktní, které pracují s exaktními "tvrdými" a
ověřitelnými daty, hypotézami a teoriemi (třeba fyzika, astronomie nebo
chemie) a vědy, které snad jsou také vědami, ale více se blíží umění
(historie, muzikologie a spousta dalších). S tím naprosto souhlasím.
Zbývá se zeptat, kam patří disciplina zvaná logika ?
Co Vás tak dojalo na tom, co jsem psal, že pochybujete o mém vědeckém
směrování? Není to ta Vaše a priori kategorizace lidí do dvou skupin
- intelektuálů a tvrdých racionálních vědců? Budiž. Považujme tedy přírodní
vědy, které jsem vystudoval, za pavědy, a informatiku, která mne živí za
blábol. Ale snad jste si všimnul, že alespoň já jsem se zdržel úsudků o
fyzice a náročnější matematice než je 1+1, protože si nenamlouvám, že bych
na to stačil. Kdo se hravě pustil do evoluční biologie a ani si svůj omyl
(dodnes?) nepřipustil ? Věda stojí na ověřitelnosti teorií, a ověřitelnost
stojí na logice, nebo ne?
Snad bychom se shodli, že logika je dostatečně zásadní vědecký obor. V
logice však platí jedno pravidlo, které jistě znáte, a i k roli vědy v
lidském živote lze logicky podotknout, že je rozdíl mezi pojmy "nutná" a
"dostačující" Bez vědy se k novým informacím nedostaneme, ale věda nám
nestačí k tomu vzájemnému sdělování, i přes ten nejskvělejší mobilní
telefon.
Musíme si být ochotni naslouchat, a mít tak často skloňovanou společnou
řeč.
To samotné vysvětlování, to přece není tvrdá věda, čili je to zatracené
umění, nebo ne? Je li sdělitelnost 'tvrdé' vědy závislá na něčem tak měkkém
jako jsou psychologie člověka a nuance jazyka, logicky vyplývá, že množina
obou není tvrdá věda v tom smyslu, že "pouze věda přináší nové informace".
Informovat znamená dosáhnout informačního přenosu a neopovrhovat druhou
stranou předem. "Já vím své, a Vy byste to nepochopil" - to není vhodný
princip komunikace.
Nějak se zapomíná na to přenášení - a přenos informací, to je zase můj
obor, kde se cítím pevnější v kramflecích. Způsoby přenosu, neboli
srozumitelnost a akceptovatelnost zprávy je klíčovou záležitostí, nejen
hodnotnost obsahu.
Není asi náhodou, že jak v informatice, tak v diplomacii používáme slovo
protokol. Ke sdělování čehokoliv druhému člověku patří zdvořilost, bohužel
i preambule o tom, jak je sdělující způsobilý o tématu X hovořit. Jde
samozřejmě o obsah. Ale ke komunikaci patří i čestná snaha odesílatele
přesvědčit se, že byl zaznamenán, zaměřen, vyslyšen a (pokud možno)
pochopen.
Zkrátka, nepřu se s nikým, že zpráva nemusí mít hodnotný obsah aby
'stála za řeč'. Jistě se nemáme zatěžovat byť perfektně vyjádřenými bláboly
- (Klidně se vykašlete na to, číst o něco dál, pokud toto platí zde, a jste
si už naprosto jist).
Nelíbí se mi způsoby, jakým se 'moderní' lidé zuřivě hádají a ponižují
navzájem kvůli odlišným názorům, dodnes, bez jakéhokoli znatelného pokroku
k 'dospělosti lidstva'. Děje se to, věda, nevěda. Žádný pokrok v lidech
samotných, (evoluce je přece jenom pomalá) ale pouze v našem teorizování,
modelování počítání a zapřahování externího světa do našich služeb. Věda
sice umožňuje kazateli hlásat fundamentalismus přes satelit, ale to je
pokrok?
Přitom neupírám nikomu právo se vyjadřovat o věcech pro něj zásadních,
na 'téma X' , Raději poskytněme nerozhodným kolemstojícím i opačný názor ke
srovnání, a doufejme, že nepodlehnou různým ismům.
Informační demokracie, ne-efektivní, ne-úsporná, je však nejméně
nebezpečná forma správy věcí lidských.
Ja ani Vám samozřejmě neupírám nárok trivializovat a účelově zkreslovat
mé ilustrativní upozornění, že 1+1=2 sice platí, ale v binární soustavě by
se to samé psalo 1+1=10, takže přenositelnost myšlenky závisí minimálně na
přenosovém protokolu, a formě podání, i v případě, že obě strany umí
počítat. Záleží totiž i na kontextu úvahy. Za nevědecký blábol si v
matematice považujme 1+1=3, ale v reproduktivní biologii platí svým
způsobem 1+1=n, a někteří umějí početná početí lépe než počty :-)
Hlavně setrvejme u slovních přestřelek, a ne skutečných. Právě proto, že
díky pokroku ve vědě máme možnost i na dálku sdělit nepříjemnou finální
informaci - heč, nečekaně umíráš, ty vole! Lze ovšem i napadnout 'jen'
reputaci a důvěryhodnost, ovšem co se rozdává, to se vrací. Kdo plive
nemístně do oblak, sám se poplive...
Slabinou věd exaktních je, že přehlížejí (pa)vědy humanitní, a
zapomínají, že právě padouchové a megalomani financuji vědu až příliš
často, přičemž prostředky jim k tomu dává politická moc. Takový akcelerátor
elementárních částic za 6 miliard dolarů se v Kalifornii neuskuteční proto,
abychom lépe rozuměli vesmíru, ale protože to 'někdo' v nějakém Pentagonu
bude doufat nějak nevkusně využít. Třeba to bude dobré 'jen' k vesmírnému
pohonu dálkových kamiónů, nebo k rozdrcení nějakého asteroidu, který se na
nás bude řítit. Ale pokud ty peníze dali dohromady řadoví spotřebitelé,
tím, že utráceli na blbostech, a část odvedli vládě na daních, pak je na
vědcích aby neopovrhovali těmi laiky příliš okatě.
Ignorovat 'pavědy' typu psychologie nebo politika, nebo žurnalistika,
ekonomie a filosofie, znamená vyloučit ze hry otázky aplikace vědeckých
poznatků v praxi, a nechat v lidských rukou účinnější prostředky ke vlastní
zkáze. Dávat dítěti do rukou zbraň neobhájíte tím, že zbraň je sama o sobě
neškodná. Dítěti dlužíme i jiné vzdělání, než kde se to mačká.
Jinak je lidstvo jeden velký psychopat, který se vyznačuje tím, že co
dělat umí a ví nekontroluje tím co by dělat měl.
Einstein toho řekl hodně mimo vědu, například, "Nevím jakými zbraněmi se
bude vést třetí světové válka, ale v té čtvrté si vystačíme se šutry a
klacky." Na to navazuje, co si notují děti v anglických školách "Sticks and
stones may hurt my bones, but words will never hurt me" - klacky a kameny
mi poraní kosti, ale slova mi nikdy neublíží.
Láry fáry. I slova člověka zabolí, pokud jsou zbytečně ostrá a
nevybíravě 'na tělo', jako useknutá brokovnice.
Pokud jsem se tohoto dopustil samoúčelně, hluboce se omlouvám, a doufám,
že není pozdě navázat skutečný dialog.
P.S. Tuším, jak jste to myslel s těmi narážkami na znalosti Shakespeara
mezi intelektuály, ale na obranu BL musím říct, že to není médium zvláště
intelektuálské podle této definice, neboť mne nikdo zatím nekritizoval za
záměrně okatě 'nepřesný citát' z Hamleta (Act III Scene I) v nedávném článku -
konvenční je dnes formulace "the proud man's contumely". Zda je
tento dnes akceptovaný citát vlastně omyl, o tom lze 'vědecky' vést
diskusi, stejně jako o jiných historických otázkách, jen a jen podle
nepřímých důkazů.
A pouze pokud si povšimneme, že nám něco nesedí proti etablovaným
názorům, a zachováme si soudnost a otevřenou mysl můžeme posunout hranice
vědy i pavědy.
Zájemcům o nevědecká témata, jako je Shakespeare nabízím odkaz
na vysvětlenou - a těm, kteří se zabývají i takovou nevědeckou a ne-exaktní
řečí, jako je angličtina, něco bez překladu, na závěr, převzato od
neznámého autora:
Oh can you tell me, what makes the Sun shine?
and can you tell me, what makes the grass green?
and can you tell me, what makes the sky blue?
and can you tell me, why do you love me?
Nuclear fusion makes the Sun shine,
Chlorophyll plasma makes the grass green
Tyndall and
Raleigh's internal refraction principle makes the sky blue
and testosterone hormone makes me love you.
