pátek 11. února

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Vědecké teorie:
  • Vysvětlí vznik života na Zemi kvantová biologie? Internet:
  • Hackeři zaútočili soustředěně na nejnavštěvovanější stránky internetu Ukrajinci v ČR:
  • Sergej: Za tři dny vydělám, co doma člověk za měsíc (František Roček) Británie očima českého příchozího:
  • Aktivní staří lidé a mezinárodní centrala IBM ve vesnici (Rudolf Merkner) Internet:
  • Hackeři (Ivan Hoffman) Reakce:
  • Chudí nemají nárok (Zdeněk Maštalíř, JČ)
  • Technická poznámka k článku Š. Kotrby Kdo je Remedia MedNet? (Antonín Mareš)
  • Odpověď Jaroslavu Pleslovi: Vládu si neplatíme za to, aby se za naše peníze chválila (Tomáš Škrdlant)
  • Kosovo: Špatný pořad televize Channel Four (Jiří Jírovec)
  • Luboši Motlovi: Chtělo by to trochu víc pokory (Dana Cihelková)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Luboši Motlovi: Chtělo by to trochu víc pokory

    Dana Cihelková

    Jsem velmi na rozpacích, mám-li posoudit, zda panu Motlovi tolik vadí údajná nespokojenost a levicovost B.L. nebo mé nesmysly, triviality, nepravdy, nedorozumění, filozofické a náboženské předsudky a má nadutost. Obávám se, že důvodem jeho razantní kritiky mého příspěvku k problematice ateismu a teismu je spíše nejen jeho nespokojenost s "věčně nespokojeným levicovým plátkem" (B.L.), kterému se on raději vyhýbá. Není to nic nového, čím by překvapil. V archivu B.L. lze nalézt více takovýchto tvrzení, v nichž autor dává na vědomí, že do B.L. vlastně nahlédl náhodou (naposledy si čtenáři na toto téma mohli vychutnat "empirika" Šlajchrta), ale jinak je nečte.

    Pokud pan Motl považuje za nutné z důvodu "udržení dobré nálady" B.L. nečíst, je to zajisté jeho problém. Není mi však jasné, proč si tuto "dobrou náladu" pokazil sepsáním dvanáctistránkového elaborátu, jemuž věnoval několik drahocenných hodin ještě téhož dne, kdy byl můj článek publikován. Nabízí se jisté vysvětlení, vyplývající z jeho subjektivního zařazení B.L. do kategorie "levicových plátků", avšak nejsem si jistá, zda autor tímto chtěl sdělit svému okolí, že on se řadí do opačného ideového proudu, nebo je to jen prevence před káravým ukazováčkem kádrujících českých kolegů (vždyť dnes se v Česku nosí pravicovost).

    Dovedu pochopit, že určitým skupinám lidí B.L. velmi vadí, právě pro jejich nepohodovost a kritičnost k poměrům v této postkomunistické zemi. Míra kritičnosti či servility těch či oněch novin však může být jen stěží měřítkem pravicové či levicové orientace. Ostatně, osobně se domnívám, že B.L. nejsou ani pravicové ani levicové, ale jsou nezávislé. V zemi, kde dlouho bylo módou nekriticky přitakávat "panu profesorovi", se zajisté může stát, že nezávislost na politických celebritách je vykládána jako levicovost. Mě osobně nijak nezajímá, zda B.L. jsou pravicové či levicové a je mi to úplně jedno, právě proto, že jsem nezávislá a pokud mi vydavatel poskytuje potřebný prostor k publikování (který mi je v Česku pod různými velmi stupidními záminkami odpírán), aniž by si nárokoval, co mám či nesmím publikovat, pak nemám důvod se znepokojovat.

    Ta "nějaká omezená ideologická dáma" (děkuji za kompliment) Cihelková si v očích pana Motla zajisté musela hodně nadrobit, když si dovolila z pozice nezávislé novinářky nahlas uvažovat o existenci či neexistenci Boha, jaksi mimo rámec křesťanské teologie, navíc z pozice zkoumání individuálního prožívání víry a k tomu ještě poukázat na ta úskalí vědy, která by mohla opravňovat k opatrnému konstatování: "věda objevuje Boha". Pokud je mi známo, tak většina velikánů teoretické fyziky oplývala velkou pokorou, jak k této vědě samotné, tak k otázce existence Boha. Udivuje mě tudíž, že panu Motlovi je tato problematika naprosto jasná. Například Stephen Hawking neopomenul toto dilema zmínit v každé své knize a nečinilo mu problém hovořit o roli Boha téměř na každé své přednášce.

    Co však považuji od pana Motla za velmi nekorektní, je jeho výsměch něčemu, o čem sám dobře ví, že jakýkoli výklad zahrnující tak rozsáhlý okruh problémů musí být moc a moc zredukován, jednak pro úsporu místa a taktéž z důvodu co největší srozumitelnosti pro nejširší okruh čtenářů. Sám dobře ví, že riziko zkreslení je v těchto situacích velké. Neideologický fyzik by se nesmál, ale položil by doplňující otázky.

    Nemohu tvrdit, že bych byla na danou problematiku odborník, ale taktéž nemohu říci, že by mi byla zcela cizí. Nicméně, kdybych byla nekorektní, nebylo by problémem nachytat pana Motla na švestkách a obvinit jej rovněž z "diletantství a debilit" (omlouvám se za reprodukci těchto neslušností), například, když manipuluje se slovy v rozporu s významem toho, co jsem napsala, a tvrdí, že "kvarková teorie není kosmologie...." (kdo by o tom pochyboval?), případně, když mi podsouvá, že nedokážu rozlišit teorii částicové fyziky od kosmologie, a pak se tomu vysmívá. Jak sám tvrdí, bylo by to na gigabajty. Dovolím si poznamenat, že by taktéž bylo na gigabajty, kdybych měla jeho názory na daný problém uvést na pravou míru. Pouze si dovolím poznamenat, že mé výroky posunul do snáze napadnutelné polohy. Jak už jsem řekla, nepovažuji se za odborníka, ale dovolím si tvrdit, že kosmologie by bez částicové fyziky nemohla být tak úspěšná, jak je, a částicová fyzika bez kosmologie by byla vědní disciplínou s ručením velmi omezeným (a o tom byla řeč).

    V této souvislosti si dovolím konstatovat několik výroků osoby mnohem povolanější (Stephen Hawking): "Abychom mohli studovat počátek vesmíru, potřebujeme teorii, která by kombinovala obecnou teorii relativity s kvantovou mechanikou. Takovou teorií je kvantová gravitace". "V několika posledních letech došlo k takovému pokroku v teorii, že dává naději, že zanedlouho budeme mít plně konzistentní kvantovou teorii gravitace, to je takovou teorii, která bude v souladu s výsledky obecné teorie relativity..."

    Jak vidno, jsou ve fyzice oblasti, kde se kosmologie stýká s částicovou fyzikou v tom nejširším slova smyslu. Je to zajisté na další výklad, kterého však váženého čtenáře ušetřím. Nejsem vyznavač pořekadla: "kdo chce psa bít, klacek si vždy najde. Nicméně, A. Migdal v pojednání "Fázové přechody vakua" říká: "Ve vakuu, a to i tehdy, kdy v něm nejsou žádné částice, ani kvanta polí, probíhají přesto ustavičné kmity polí odpovídajících různým částicím. Vletí-li do vakua částice, pak tyto vakuové kmity (!) ovlivní její pohyb a stávají se pokusně měřitelnými." Migdal ve své práci nehovoří o polích částic, ale hovoří o polích vakua. A to je velký rozdíl!

    Paul Dirac roku 1956 řekl: "...zůstává ještě dlouhá cesta, po níž je třeba jít. Podle mého názoru představuje otázka popsání vakua základní problém, jenž je v dnešní době před fyziky. Nejsme-li schopni správně popsat vakuum, jak se můžeme domnívat, že dovedeme správně popsat cokoli složitějšího?" Od těch dob výzkum ve fyzice vakua sice značně pokročil, ale ne natolik, aby vedl k uspokojivému výkladu těch jevů, které se blíží limitě, ovšem až při velmi malých délkách 10-33 a méně, nebo extrémně vysokých energiích 1028 MeV, pod nimiž přestane být vakuum spojitým prostředím.

    Vraťme se však ke kvarkové teorii. Není pochyb, že vysvětluje většinu interakcí ve světě částic, elegantně zdůvodňuje ty jevy, které byly dříve problematické, ale trpí jednou zásadní vadou. K tomu, aby kvarky mohly být adepty na elementární částice, neměla by tato teorie trpět tak velkým množstvím operátorů, jakých je zapotřebí pro bezrozporný popis interakcí částic. Podezření, že kvarková teorie se sice principiálně ubírá správným směrem, ale ne zcela správně interpretuje dosažené výsledky, domnívám se, je na místě.

    Vraťme se na okamžik k Migdalovi a co z něj vyplývá pro všetečného tazatele. Stěžejní otázkou, jdoucí na samé dno problému, je: "jsou kmity polí vakua, odpovídající různým částicím, jevem vyplývajícím z fundamentálních vlastností strukturální uspořádanosti vakua, tedy kmitají v něm kvanta vakua (podobně jako molekuly vody v šířící se rázové vlně) nebo se v něm šíří pole částic, které je na kvantové struktuře vakua nezávislé (vážené čtenáře prosím o prominutí, více nejde tuto otázku zjednodušit)? V odpovědi na tuto otázku se ukrývá rovněž odpověď na otázku, proč si myslím, že je kvarková teorie dcerou zákona nezamýšleného účinku.

    Není snad blíže skutečnosti konstatování, že kvarková teorie popisuje pravidla v utváření vnitřní architektury částic a rozložení energie v závislosti na této architektuře, přičemž tyto vztahy určují jednak vlastnosti částic a způsoby jejich rozpadů? To by také vysvětlovalo, proč kvarky nemohou existovat vně částic.

    Pan Motl se vysmívá mému příměru, v němž uvádím, že hmota je vlastně "klubíčko kmitajícího nic, napěchované energii". Když se podívám do jedné populárně naučné knihy, zabývající se dialekticko materialistickým výkladem teoretické fyziky (Čelada, Kuba, Cesta do nitra hmoty, 1983 SNTL Praha), mohu se tam dočíst: "Prostor gravitačních sil, prostor elektromagnetických sil, ba i vakuum, v němž nepůsobí zjistitelné síly, jsou zvláštní formy hmoty". Tady má můj kritik k dispozici důvod, proč tvrdím, že dialektický materialismus je vulgární a dosazuje za Boha hmotu (vakuum je zvláštní forma hmoty - mám se chechtat?).

    To není problém, zda byla dříve slepice či vejce, to je problém zásadního významu. K tomu, abych mohla vystavět katedrálu strukturální uspořádanosti částic, počínaje neutriny a konče protony a neutrony (pro větší srozumitelnost pomíjím - se sebezepřením - ostaní částice), od niž by se daly jednoduše odvodit všechny vlastnosti těchto částic a všechny známé interakce, nepotřebuji žádné spekulace o "zvláštních formách hmoty", ale plně si mohu vystačit s modelem, jehož základem je: 1.) kvantum vakua (jaké množství) ve vzbuzeném stavu. 2.) Díra ve vakuu (jaké množství) ve vzbuzeném stavu. 3.) celková energie obsažená v daném jevu (můžeme měřit v MeV). O tom, že to funguje se může pan Motl přesvědčit jednoduše a nepochybuji, že není pro něj problémem přijít na to - jak.

    Příroda má jednu zajímavou vlastnost, která se uplatňuje univerzálně - vyvíjí se od nejjednoduššího ke stále složitějšímu, přičemž každý dosažený stupeň je využit v kombinaci s dalšími stupni, nacházejícími se na téže úrovni nebo na nižších úrovních, ke vzniku vyšších stupňů. To platí jak pro struktury vakua, elementární částice, atomové prvky, molekuly bílkovin, nebo molekuly DNA. Zajisté neříkám nic pozoruhodného, ale chci poukázat právě na tuto univerzálnost, o níž se opírá princip kreativity, který je možno najít už na úrovní strukturální uspořádanosti vakua.

    Model vesmíru, tak jak je pojatý vulgárním materialismem, tvrdícím, že i vakuum je vlastně formou hmoty, která má tu fundamentální vlastnost, že se přetváří v nekonečných proměnách, přičemž vždy budeme hovořit o hmotě, by skutečně ke svému vzniku Boha nepotřeboval a fungoval by jako mechanický stroj, jehož pérko se natáhlo v okamžiku velkého třesku.

    Nevím, jak velkým hříchem je domnívat se, že tak jednoduché to není. Jak velkým hříchem je domnívat se, že má smysl hovořit o tom, co bylo před velkým třeskem a zda jej bylo ke vzniku vesmíru vůbec zapotřebí (nebo historie vesmíru přes singularity)? Je hříchem hovořit o vesmírech více či méně podobných tomu našemu, které jsou od sebe natolik vzdálené, že se nemohou navzájem pozorovat a jejichž míra podobnosti je dána fundamentálními vlastnostmi kvantových struktur vakua v určitém rozpětí energií? Je hříchem hovořit o jiných vesmírech, které jsou méně či více nepodobné našemu vesmíru, jejichž vlastnosti jsou sice rovněž dány fundamentálními vlastnostmi kvantových struktur vakua, avšak s jiným rozpětím energií (Hawking: "Nezbude nám než představu, že existuje jeden jediný vesmír, který pozorujeme, opustit. Namísto toho budeme nuceni přijmout představu, že existuje soubor možných vesmírů, které se vyskytují s určitým rozdělením pravděpodobnosti)? Je za těchto podmínek hříchem hov! ořit o nekonečnu, v němž je náš vesmír pouze jedním z mnoha jiných, ne vždy sobě podobných (Vždyť dvacet miliard světelných let je z hlediska předpokladu existence více vesmírů nicotnou délkou)?

    Možná, že z hlediska respektu k rigoróznímu pojetí výkladu hmotné fyzikální reality, zformovanému uznávanými autoritami teoretické fyziky, to hřích je, obzvláště od laika, který si s fyzikou hraje po večerech. Otázkou však je, kolikrát byl tento hřích spáchán samotnými fyziky a většinou se vždy ukázalo, že k němu měli oprávněný důvod, ačkoli výkřiky, že "Bůh nehraje v kostky", nebyly ojedinělé.

    Zajisté, dnešní kybersvět Boha nepotřebuje, vystačí si se svou virtuální realitou civilizačních vymožeností. A není pochyb, že jsou příjemné. Dovolím si však poznamenat, že velikáni tohoto světa jej zdravili pozdravem "Bůh s vámi" a mysleli to velmi vážně. Ten odklon od kořenů naší kulturní identity neznamenal jen rozchod s teologicky pojatou vírou, projevující se vnitřně prázdnými rituály, ale také ztrátou schopnosti individuálního prožitku víry, po němž přišla nevíra v sama sebe. Otázka teismu či ateismu je především problémem, kde Boha hledat? Obávám se, že v tomto světě se k němu upínají už jen lidé, kteří ztratili poslední naději z možných, jaké tento svět může poskytnout.

    Na všech bojištích světa, kde lidská těla se v okamžiku proměňují v beztvaré cáry a uzlíčky bolesti, je slyšet křik: "Ježíši Kriste, pomoz mi". Všude tam, kde najednou se člověk ocitá na prahu smrti, v nemocnicích, chudinských doupatech, nebo kdekoli jinde, pod tíhou zločinu či zvůle "všemocných", kdy si uvědomí, že tento svět už přestává být jeho součástí a propast mezi bytím a nebytím se začne zvolna rozevírat, upínají se lidé k té nejzazší naději - Bohu. Teismus či ateismus ve světle nejniternějšího vnitřního prožívání individuální úzkosti pozbývá na významu. Ten spor není pro lidi ocitnuvší se v kritických situacích důležitý. K tomu, aby lidé mohli Boha nalézt, musí zřejmě sestoupit do nejzazších hlubin lidské samoty, jejího zoufalství, bolesti a bídy. Dalo by se samozřejmě namítnout, že nic z toho ještě existenci Boha nepotvrzuje, avšak také nevyvrací (kdyby Bůh byl, nikdy by tyto hrůzy nedopustil - opravdu?). Účast na bohoslužbách ještě není potvrzením víry a zrovna tak jim není pobožnost. Těchto samospasitelných mravokárců jsou plné modlitebny a svět kvůli ním nebude ani lepší ani horší.

    Ve chvílích krajní nouze člověk Boha potřebuje a výzkumy z oblasti stavů klinické smrti naznačují, že tato potřeba je zřejmě vyslyšena. Odpůrci těchto výzkumů mohou samozřejmě namítat, že v počátečních fázích klinické smrti může dojít k nějaké intoxikaci mozku a "dobrotivá příroda" to zařídila tak, aby samotný průběh smrti byl pro umírajícího příjemný. Proti tomuto názoru však existuje mnohem pádnější argument, spočívající ve faktu, že evoluce nepreferuje a neupevňuje nic z toho, co pro ni není výhodné. V tomto smyslu se pak můžeme ptát, co výhodného by mohlo být pro úspěšnější existenci druhu homo sapiens v intoxikaci mozku a ve změnách jeho funkce, navozujících stavy blaženosti a pokoje ve fázi klinické smrti, když mrtví už nemají možnost sdělit tuto zkušenost pozůstalým? Nakonec to byla právě věda, která sdělení těchto velmi zvláštních zkušeností umožňuje.

    Ve výčtu pro a proti bych mohla pokračovat velmi dlouho. Pan Motl má zřejmě naprosto jasno, na kterou misku vah si přiložit. V souvislosti s jeho tvrzením, že do vědy se marxismus a leninismus prakticky nepromítl (kolik problémů způsobil studentům, kteří se proti němu bouřili?), bych si dovolila uvést několik takovýchto stupidit: "Diracova hypotéza skvěle zapadla do obrazu, který o více než půl století dříve vytvořil o světě dialektický materialismus, vědecká filozofie Marxova, Engelsova a Leninova...". " ... fyzikové by pohotově přijali Diracovu teorii, kdyby posuzovali svět z hlediska Leninova učení - že vše ve světě je pohybující se hmota, všudypřítomná, nevyčerpatelná a nerozlučně spjatá s pohybem". "Všechna bohatost a neuspořádanost pohybů elektronů a jiných částic, která některé fyziky tak zmátla, je způsobena prostě tím, že elektron je vždy součástí hmotného pole. K pochopení této skutečnosti byla nutná vyspělá filosofická průprava, důsledný materialistický názor na h! motný svět." "Redukovat fyzikální realitu kvantové mechaniky na statistický výskyt částic a jejich impulsů, energií atd, je už sotva možné, takový výklad neobstojí. ... kromě výskytu částic musí být ve vakuu něco fyzikálně reálného." "Svět se vyvíjí do nekonečna, protože hmota a její pohyb jsou nezničitelné." "Elektron je stejně nevyčerpatelný jako atom."(tady něco vařili pejsek s kočičkou). Dalších dialekticko materialistických nesmyslů váženého čtenáře ušetřím.

    K principu neurčitosti: National Institute of Standards and Technology udržel po 100 mikrosekund iont berylia ve stavu "Schrödingerove kočky", kdy spin jeho elektronu směřoval zároveň "nahoru" i "dolu" a celý atom se vyskytoval na dvou místech v prostoru současně". Nelze tady rozvádět, kolik námahy vynaložila "marx leninská fyzika" v dobách reálně socialistických, aby studentům vysvětlila, že Schrödingerova rovnice sice umožňuje výklad, že nelze vypočítat polohu a impulz současně, ale že toto platí pouze matematicky, nikoli fyzikálně (ale běda přeběda by bylo studentovi, který by za reálného socialismu tuto stupiditu veřejně odmítl).

    K výroku: "Vesmír jako gigantický mechanický stroj, udržovaný v chodu působením přírodních zákonů na hmotu, není žádná "vulgárnější podoba dialektického materialismu", nýbrž naprostý pilíř fyziky, který vládl až do začátku 20 století a s Marxem nemá nic společného". Pouhý nepatrný výčet z učebnic dob reálného socialismu uvedený výše dokazuje, že marxisté ten "mechanický stroj", byť opatřený blábolem o věčné a nevyčerpatelné hmotě, chtěli nejen udržet co nejdéle, ale navíc z něj udělali ideologii. Udivuje mě proto, když pan Motl jinde píše: "Ani teorie relativity samotná v žádném smyslu neznamenala pád ideje vesmíru, jako obřího deterministického hodinového strojku." Bylo by zajisté irelevantní jakékoli handrkování filosofických podvodníků, kdyby se ovšem za nevíru v něj v dobách reálného socialismu nevyhazovalo z univerzit a nezavíralo do kriminálu. Nevím, jak by se panu Motlovi líbil budík jehož kolečka se v něm vyskytují nahodile a občas se také trochu jinak točila. Kdyby každá jeho část ukazovala jiný čas a občas kdyby nějaké kolečko zkolabovalo do černé díry. Od roku 1905, kdy se v mechanický vesmírný stroj ještě věřilo, uplynulo mnoho času. Jistěže, galaxie se chovají téměř jako mechanický stroj, ale to jen taková show po straně, jakoby pěna na vrcholcích vzdouvajících se vln.

    K virtuálním částicím: na mou otázku: "Jsou to ještě hmotné objekty nebo už nejsou? Odpovídá: "A co z toho? Tahle otázka nemá žádný vědecký smysl a je naprosto prázdná." Sám sobě zdůvodňuje: "Pokud řekneme, že jsou, asi budou mít navrch dialektičtí materialisté, pokud řekneme, že nejsou, budou mít navrch idealisté. Stupidní jsou obě skupiny, pokud si myslí, že je mezi nimi rozdíl." S tímto závěrem lze souhlasit, s podmínkou, že pan Motl se mýlí v jednom - tato otázka má vskutku velmi velký význam, pokud ji chápeme v kontextu se vším, co vyplývá z fyziky vakua. Pro mne je totiž z mnoha neideologických důvodů důležité, jestli je něco "hmota" a něco jiného "energie", bez ohledu na princip ekvivalence. Rozvádět nebudu, bylo by to na knihu, pouze si dovolím podotknout, že mi to trochu připadá jako "hodinky jako holínky, vždyť oboje se nosí".

    Ke kvantové struktuře vakua: obávám se, že pan Motl nemá zcela pravdu, pokud říká: "pokud chceme být úplně přesní, musíme diskrétní strukturu započítat pro libovolné délky." Bez postranního úmyslu, se nelze takto široce vyjádřit, pokud druhá strana zjevně má na mysli (zjednodušeně řečeno) kvantovou strukturu vakua, tedy o mnoho méně než jsou virtuální elektron- pozitronové a fotonové struktury. Je s podivem, že o kousek dál k tomu říká: "No, alespoň na něco se dá kývnout".

    Není pochyb, že Diracova teorie elektronu platí jen pro fermiony, už jen proto, že větší ambice si nedělala. Podívejme se však na věc jinak. Ve vakuu nejsou elektrony v záporném stavu (moře elektronů v záporném stavu), ale probíhají v něm neustále kmity vakua, které těmto elektronům odpovídají. Malý, ale podstatný rozdíl! Tím zajisté Diracova teorie nic netratí. Otázkou spíše je, proč by příroda postupovala podle více odlišných schémat, když mnohem výhodnější je postupovat podle jednoho výchozího schématu a to aplikovat v různých kombinacích na ostatní částice?

    Řečeno jinak - v širším záběru - k čemu jsou nám dobré kvarky a antikvarky (horní, dolní, spousta barev atd.), když strukturu částic lze vysvětlit mnohem jednodušeji, obdobně, jako lze vysvětlit tabulku prvků pomocí skládačky z neutronů a protonů (odvodit elektronové slupky je pak snadné), způsobem, který bezpečně zvládne každý středoškolák? Právě proto považuji kvarkovou teorii za nechtěné dítko určitého způsobu myšlení, byť by se zdálo, že skvěle popisuje 99 procent pozorovaných jevů ve světě částic. To jedno procento neúspěšnosti je zjevně důsledkem nějaké závažné chyby, dotýkající se podstaty této teorie (bude však zajisté platná tak dlouho, dokud nebude exaktně dokázána jiná teorie - více bezmezerová).

    Na závěr chci panu Motlovi vzkázat, že děkuji za jeho omluvu, zaslanou na mou emailovou adresu a přijímám ji. Pouze si dovolím poznamenat, že ačkoli diskreditace cizího názoru cestou jakoby řízeného úniku informací, není mým oblíbeným způsobem diskuse (a už vůbec nemíním nahrávat těm v pozadí, jimž právě o to šlo), tuto malou indiskreci jsem si dovolila, už jen proto, že reakce má smysl pouze tehdy, dojde-li k ní na stejné úrovni. Nicméně, pominu-li všechny osobní útoky, vulgárnosti a ideologizaci tam, kde není ani omylem, musím váženého čtenáře upozornit, že odpověď pana Motla má z hlediska většinového názoru (proudu) v teoretické fyzice opodstatnění a nelze jeho stanovisko, vyjadřující tento většinový proud, bagatelizovat, jen proto, že v osobní rovině to bylo od něj hodně nefér.

    Kvantová chronodynamika je v současnosti na vrcholu úspěšnosti a pokud bude odpovídat na mnohé otázky, jak tomu bylo dosud, je důvod ji brát vážně. To však neznamená, že okrajové názorové proudy, pochybující o kvarkové teorii jako dlouhodobě udržitelné, nemají právo na existenci, byť by byly zastávány, nazíráno z hlediska pozice pana Motla na Rutgers university, laikem. Diskuse o přírodních zákonech, teoretické fyzice a kosmologii bude vždy bez konce, zrovna tak jako jsou bez konce diskuse o Bohu. Právě proto tuto odpověď uzavírám s přáním pokoje (a více pokory před tajemstvím života) všem lidem dobré vůle.


    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|