pátek 11. února O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Vědecké teorie: Vysvětlí vznik života na Zemi kvantová biologie? Internet: Hackeři zaútočili soustředěně na nejnavštěvovanější stránky internetu Ukrajinci v ČR: Sergej: Za tři dny vydělám, co doma člověk za měsíc (František Roček) Británie očima českého příchozího: Aktivní staří lidé a mezinárodní centrala IBM ve vesnici (Rudolf Merkner) Internet: Hackeři (Ivan Hoffman) Reakce: Chudí nemají nárok (Zdeněk Maštalíř, JČ) Technická poznámka k článku Š. Kotrby Kdo je Remedia MedNet? (Antonín Mareš) Odpověď Jaroslavu Pleslovi: Vládu si neplatíme za to, aby se za naše peníze chválila (Tomáš Škrdlant) Kosovo: Špatný pořad televize Channel Four (Jiří Jírovec) Luboši Motlovi: Chtělo by to trochu víc pokory (Dana Cihelková) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Jiří Jírovec

Pane Čulíku,

Přečetl jsem si Váš překlad pořadu "Cesta k válce", který natočil britský komerční okruh Channel Four a posílám Vám k němu několik otázek a poznámek.

Začnu obecně. Po zkušenostech se soukromými televisními společnostmi v Severní Americe, jsem si takměř jist, že téma války a lidského utrpení nemá v sousedství reklam co dělat.

Mám značné pochybnosti o důvodech, proč Channel Four pořad vůbec natočil. Máte nějakou představu o tom, kdo pořad financoval a jaké firmy byly ochotny umístit v něm svoje reklamy? Zadává britská vláda dává této společnosti nějaké zakázky. Pořad je totiž tak pro-natovský, nebo chcete-li pro-britsko-vládní, že to až zaráží.

Přiznejme autorům pořadu, že objektivitu snad ani nepředstírají. Výroky 22 lidí sestříhali do 73 různě dlouhých sekvencí, oddělených vstupy amerického komentátora. Srbskou stranu zastupoval generál Pavlovič, vrchní velitel jugoslávské armády v Kosovu se dvěma vstupy - v prvním prohlásil, že Jugoslávie neměla důvod hrozbám NATO věřit, protože tato organizace neměla důvod podporovat teroristy a zasahovat do vnitřní politiky jiné země a ve druhém, že mu těsně před začátkem bombardování kdosi z NATO sdělil, že bombardování začne a že má šanci zachránit srbský národ.

Nejvíce vstupů měla ministryně Albrightová (8), generál Clark a vyjednávač Holbrook (po sedmi). Kosovští Albánci celkem 22 z toho zástupci KLA, Gorjani a Thaci celkem 8.

Celý pořad je kompilací materiálů, které nepřinášejí takměř nic nového. Vše je zabaleno do osvědčených emocionálních záběrů.

Po ročním odstupu je to velmi málo, zvlášť když víme, jak to všechno dopadlo. Chybí jakýkoli náznak analýzy i odpověď na otázku, zda NATO vidělo dál než za oslavy 50. výročí založení této organizace.

Komentátor pořadu na jednom místě říká: "Ze Západu přijela (na jednání v Rambouillet -poznámka JJ) Albrightová a riskovala tím vlastní osobní prestiž." Who cares, pane Čulíku, who cares? Svět nepotřebuje ješitné politiky, kteří jsou ochotni poslat bomby na desetimilionový národ, aby patřičně zabodovali v pomíjivých průzkumech veřejného mínění. Proč se pořad nezabýval tím jaký byl plán A a při jeho selhání plán B atd ?

Kdyby šlo o ČT nebo Novu, jistě byste se pozastavil nad tím, že pořad nechal bez povšimnutí výrok Albrightové "Ráda bych řekla, že když se rozhovory rozloží, protože Srbové odmítnou souhlas, budeme bombardovat. Jestliže se rozhovory rozloží, protože Albánci odmítnou souhlas, nebudeme je moci podpořit a budeme muset přerušit veškerou pomoc, která jim je nabízena zvnějšku." i její varování Rugovovi: "zůstanete pod útlakem Srbů a jim na milost a nemilost."

Neměli se autoři pořadu zabývat tím, co ta pomoc zvnějšku vlastně obnášela? Byla hrozba, že kosovští Albánci zůstanou pod útlakem Srbů míněna vážně. "Humanitární" zákrok NATO přece nemohl záviset na tom, zda představitelé KLA podepíší nebo ne. Mohlo si NATO vskutku umýt ruce? Byla by údajná genocida (jak později NATO termín útlak rekvalifikovalo) Albánců pro NATO a USA přijatelná nebo by šli do Kosova tak jako tak?

A co prohlášení Thaciho, že měl v Kosovu dvacetitisícovou armádu? Kde se vzala, kdo ji vyzbrojil? Jak by na takovou situaci reagoval jiný stát? Nenabízí se opět paralela se Severním Irskem? Nepotlačila tam náhodou britská vláda občanské svobody v zájmu udržení pořádku?

Jak dlouho lze měřit dvojím metrem? Jaký je rozdíl mezi izraelskými a srbskými buldozéry, které demolují z terorismu podezřelé domy?

Jednání v Rambouillet je v programu zjednodušeno na schéma zloduch Miloševič odmítl, kdežto přece jenom hodnější KLA podepsala. Jedinou skutečnou novinkou, kterou se divák dozvěděl, bylo to, že si člen delegace KLA spletl Albrightovou s uklizečkou a že první dáma americké diplomacie, je-li uražena, umí nadávat jako dlaždič ("používala velmi explicitního jazyka, který nemohli překladatelé přeložit do albánštiny").

Celou situaci není možné pochopit bez znalosti návrhu rambouilletské dohody (od níž samo NATO později ustoupilo a podepsalo s poraženým Bělehradem dohodu daleko mírnější). Jenže autorům pořadu nešlo o to, aby si divák udělal svůj vlastní názor, ale o to, aby přijal ten, který prodávají.

Nejznámější kanadský deník, The Globe and Mail, otiskl 10. ledna 2000 článek bývalého kanadského velvyslance v Jugoslávii v letech 1990-2, Jamese Bissetta týkající se akce NATO proti Jugoslavii.

O dohodě v Rambouillet tam píše toto: "Bezprostředním důvodem pro bombardování bylo, že Srbové odmítli podepsat ponižující rambouilletskou dohodu, 57-stránkový dokument, který požadoval referendum o autonomii v Kosovu a umožňoval přístup sil NATO do celé Jugoslávie. Takové podmínky by nepřijal žádný suverénní stát. (Zvýraznil JJ.) Tento dokument byl zveřejněn až dlouho po zahájení bombardování. Předseda výboru obrany francouzského Národního shromáždění dostal jeho kopii až 3. června, tedy v době, kdy Srbové již přijali podmínky příměří"! (James Bissette má zjevně na mysli oficiální kopii návrhu dohody. Neoficiální verse byla na Internetu dostupná dříve - poznámka JJ). Pochybuji, že se kterýkoli člen kanadského Parlamentu obtěžoval požádat o kopii dohody. Rambouilletský dokument připravený Američany, byl zcela jasně koncipován tak, aby zaručoval srbské odmítnutí. NATO potřebovalo svoji válku." (Zvýraznil JJ.)

Za ocitování stojí ještě jedna část Bissettova článku: "Aliance se dostala do potíží: ®ádný z jejich cílů nebyl splněn. Bombardování vedlo k humanitární katastrofě a likvidaci moderního evropského státu. Proto bylo nezbytné najít řešení dohodou. NATO muselo nějak zachránit svoji reputaci. Ačkoli urážlivé podmínky dohody z Rambouillet v podstatě vyloučily Rusy z jednání, Aliance se obrátila na Moskvu, aby ji pomohla dostat se z tísně. Bývalý ruský ministerský předseda Viktor Černomyrdin přesvědčil NATO, aby přestalo trvat na dvou nejspornějších podmínkách - referendu a přístupu vojsk NATO do Jugoslavie. NATO udělalo další ústupky: Uznalo svrchovanost Jugoslavie nad Kosovem, souhlasilo s přesunem okupace Kosova pod hlavičku OSN a povolilo, aby jugoslávské jednotky střežily srbská posvátná místa."

Tolik James Bissett.

Nemám, co bych víc dodal. Snad jen to, že jsem pod textem postrádal Váš dodatek, že jde o  ukázku toho, jak se publicistika nemá dělat. Možná jste to považoval za zbytečné, protože jste věděl, že to čtenářům BL dojde i tak.

Jiří Jírovec

PS Kanadská CBC přinesla rozhovor s představitelem organizace Human Rights Watch, která právě publikovala zprávu o důsledcích bombardování Jugoslavie. Zpráva mimo jiné konstatuje, že NATO porušilo mezinárodní zákony (použití kuličkových bomb, bombardování civilních objektů), nikoli však v míře požadované pro obvinění z válečných zločinů.

Jméno toho představitele, ani jeho funkci jsem nepodržel v paměti - patrně v údivu nad tím co prohlásil. Podle něj totiž bylo smyslem zprávy zmapovat situaci tak, aby se NATO v přístí válce vyhnulo chybám, které vedly ke ztrátě životů civilistů.

Podle mě to je zrůdná propagace "čisté" války, v níž zloduchy dostihne kulka nebo laserový paprsek, kdežto poctivý občan přečká někde u karet v krytu a až bude po všem protáhne na sluníčku kostru a vydá se budovat vylepšenou společnost.

Mému chápání se vymyká dělení lidí na vojáky a civilisty - jako by vojáci byli něco méně než ostatní, jako by jejich ztráta byla méně bolestná. Navíc v souvislosti s jakoukoli válkou bychom se měli ptát na všechny oběti. Zprávy z Iráku mluví o tisicích dětí, které každoročně umírají v důsledku války v Zálivu a následného politického manévrování. Kolik lidí zemřelo a zemře v Srbsku a Kosovu kvůli rozbombardované infrastruktuře? Kam se poděly jedovaté látky ze zničených rafinérií a chemiček?

Základní poučení z války by nemělo být, jak ji příště vest ještě lépe, ale jak ji příště zabránit. K tomu bohužel nesměřuje ani pořad Channel Four ani zpráva organizace, která pozoruje lidská práva.

PSS James Bissett se svým článkem dostal na černou listinu kanadského ministerstva zahraničních věcí. Při nedávné návštěvě Bělehradu mu bylo ve dveřích velvyslanectví sděleno, že tam je persona non grata, což bývalý velvyslanec obratem sdělil posluchačům Radia CBC. Podle oficiální verse byli pracovníci velvyslanectví v té době tak nějak pracovně zaneprázdněni a na bývalého velvyslance prostě neměli čas.

Poznámka JČ: Channel Four není americká televizní stanice. Vydělává si sice na provoz reklamami, ale nemá žádné vlastníky ani akcionáře a veškerý zisk musí být podle zákona investován do výroby pořadů. V Severním Irsku britská vláda neomezovala svobody v zájmu veřejného pořádku, pokoušela se jen roztrhnout obě svářející se strany (převážně dělnického původu), aby se navzájem nevraždily.