Reakce na článek se objevily v BL hned druhý den. Všechny jsem
poctivě četl. Názory různé, z domova i ze vzdálenějšího světa. Já chci
reagovat spíše na základě prožitého, tedy přímé zkušenosti. Otázku, kterou
položil Martin Hrbek, si kladu velmi často a mám-li být upřímný, tak
odpověď nejen neznám, ale myslím, že ani neexistuje. Tedy neexistuje v
"naší demokracii". Kdykoliv se dostanu do situace, že mi tato otázka
přebíjí ostatní myšlenky, tak jsou mi aktéry těchto situací nabízeny
odpovědi:
"Staňte se poslancem nebo členem vlády, budete vyvolený....." atd.
Tento článek by byl hodně dlouhý, kdybych jenom ve zkratkách
vypisoval to, co slýchávám. Nesdílím ani špetku naděje, že se něco v
dohledné době změní. Ani výměna generace či dvou tomu nepomůže. Vždyť já
neslyším nic jiného, než výmluvy, proč to či ono nejde.
Nelze nic změnit, protože lidé se nechtějí změnit, a proč taky.
Asi to většině vyhovuje. A těch pár nespokojenců? Eh, ať si pindají, ono je
to časem přestane bavit.
Poslechněte si kteréholiv ministra vlády, poslance, státního
úředníka. Každý má ihned připravenu odpověď, proč nejde něco změnit, něco
napravit, něco urychlit. Podívejte se někdy na přenosy z poslanecké
sněmovny, tam je ukázka produktivity práce, tam je ukázka odborného
přístupu, tam je ukázka českého člověka se vším všudy. Tak co se může
změnit?
A pak! Jim přece všechno funguje! Soudnictví, státní úřady a
jejich úředníci, nikde nemusí čekat, nikde nemusí psát, nikde se nemusí
doprošovat. Stačí říct.
Imunita jaksepatří, správná "česká", aby to bylo všechno potvrzeno.
Tohle už tady bylo, fungovalo to, tak proč v tom nepokračovat.
Arogance moci se nezměnila, zůstala stejná. Je dobře živená
"totalitou podělanosti v nás" a bude to tak hodně, hodně dlouho. Obyčejní
lidé musí pykat, vyvolených může být jen několik. Česká domýšlivost,
arogance, nechuť poctivě pracovat - to všechno má u nás správné podhoubí.
Proč to ničit?
Když mohlo "jedno bezpráví" trvat a fungovat přes čtyřicet let,
proč nemůže to další fungovat třeba sto let, že? Jsme nakonec Češi! Něco
už vydržíme.