pátek 28. ledna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Jaká má být česká veřejnoprávní televize?
  • Projekt pro Českou televizi (Petr Sládeček, bývalý kandidát na ředitele ČT; nenatáhne se jako součást Kompletních BL) Jak se v ČR vedou rozhovory s "celebritami":
  • Rozhovor s Jakubem Puchalským jsem záměrně vedla osobně! (Jana Ciglerová) Česká televize a česká politika:
  • Je pozdě? (Petr Jánský) Internet a svoboda projevu:
  • Čína se rozhodla blokovat rozvoj internetu Mileniální letecká mapa Británie na internetu:
  • Pokrok podnikatelství a technologie rozrušují britské předpisy o utajovaných skutečnostech Internet:
  • Nová generace mobilních telefonů, s přístupem na internet Českí bankovnictví:
  • Informace a dezinformace (Ivan Hoffman) Telekomunikace:
  • Zjevné nepravdy Českého telecomu (Zdeněk Šinkora) Co si počít v demokracii:
  • Raději zapomeňte! (Radomír Tesař) Čečensko:
  • Z Čečenska přicházejí zprávy o znásilňování
  • Ingušsko a Čečensko (Šimon Pánek, Člověk v tísni)
  • O Čečensku: Odvrácená strana světa - dokumentární film z cyklu "Člověk v tísni" Douška na závěr:
  • Blboun nejapný je mrtev ... at žije Blboun nejapný - aneb tumáte internetu až po krk... (Václav Pinkava)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.


  • Upozornění autorům: Prosím, posílejte pokud možno své příspěvky do BL uložené ve formátu html. Díky. JČ

    Co je nového v České republice

  • Že by si to Rada České televize rozlila u parlamentu tím, že jmenovala Dušana Chmelíčka? Zdá se, že parlament stále chce proměnit Českou televizi ve svůj povolný nástroj - někteří poslanci nesou nelibě, že Rada ČT jmenovala ředitelem televize osobu, která by mohla být snad i nezávislá. Situací v České televizi, které Rada ČT ve středu vybrala Dušana Chmelíčka za nového generálního ředitele, se zřejmě bude znovu zabývat sněmovní mediální komise. O zařazení takového bodu na program jejího jednání dnes předsedu této komise Ivana Langra (ODS) dopisem požádalo několik členů komise, kteří se domnívají, že poslanci musí stav v ČT "urychleně" prodiskutovat. Kateřina Dostálová z ODS hodlá usilovat o odvolání rady. Langer ČTK řekl, že zatím není rozhodnut, zda svolá mimořádné jednání komise, protože její zasedání je naplánováno na 11. února. Dostálová soudí, že zvolením Chmelíčka, člena týmu bývalého ředitele Jakuba Puchalského, se situace v ČT neřeší. "Je to konzervace a pokračování toho stavu," řekla ČTK. "Rada už ve funkcích nemá co dělat," soudí poslankyně, podle níž dopis s žádostí o mimořádné jednání komise podepsala většina jejích členů. Veřejnost by měla ostře protestovat proti tlaku poslanců na Radu ČT. I když Parlament - bohužel - dosud Radu České televize jmenuje, přece proboha nemůže takovýmto nehorázným způsobem zasahovat do její práce, která musí být nezávislá. Jak si vůbec může poslankyně takový komentář dovolit!! Veřejnoprávní televize nemůže a nesmí být politickou hračkou parlamentu.

  • Sněmovna přijala zákon k ochraně osobních dat občanů. Zpřísnění podmínek pro shromažďování a zpracovávání osobních údajů občanů je hlavním cílem zákona o jejich ochraně, který přijala Poslanecká sněmovna. Má až na některá dílčí ustanovení platit od letošního 1. června. Předlohu musí ještě projednat Senát. Zákon o ochraně osobních údajů předpokládá vznik zvláštního nezávislého úřadu, který bude kontrolovat, kdo a proč osobní údaje shromažďuje.

  • Poslanci přijali novelu, která zamezí drancování lesů ve vlastnictví fyzických osob.

  • Proti rasismu je zaměřena kampaň s názvem Projekt Tolerance. V jejím rámci je pod patronací vlády od letošního února připravena reklamní kampaň v médiích.

  • Václav Havel podpořil požadavek bývalých osvětimských vězňů, aby se 27. leden, den osvobození Osvětimi, stal významným dnem - Dnem obětí nacismu a Dnem boje proti násilí, rasismu, antisemitismu a xenofobii.

  • Rozhovor s Jakubem Puchalským v IDnes. V pátek v poledne poskytl Jakub Puchalský internetový rozhovor čtenářům IDnes. Britské listy mu položily tyto otázky:

    Vysvetlete prosim konecne jasne, bez eufemistickych politickych korektnosti, proc jste rezignoval. Rekl jste, ze proto, ze Rada CT ve vas nemela duveru. Proc ve vas ztratila duveru? S jakymi plany jste prisel do CT, co se vam podarilo realizovat, co ne? Na jake prekazky jste narazel pri sve praci? Co jste delal dobre, co spatne? Proc vas lidi kritizovali, ze jste nekomunikativni? Meli pravdu? Proc jste nemel jeste na konci roku rozpocet na pristi rok? Je pravda, ze si mohl v CT tocit kazdy, co chtel a rozpocet byl "prosustrovan", coz ohrozilo prijmy vlivnych filmaru a televiznich pracovniku na volne noze, kteri se zasadili o vas odchod? Proc se za dva roky vubec nepohnulo zpravodajstvi CT investigativnim smerem, jak jste to videl v Britanii? Co by podle vas mela CT nyni delat? Dekuji. JC

    Odpoved Jakuba Puchalskeho:

    Ke své rezignaci jsem řekl už všechno a proč ke mně rada ztratila důvěru by měla říci především ona.

  • V Literárních novinách o vlivu PR agentur na český tisk. Píše Juliana:

    " Vazeny pane Culiku,

    V LtN z 26. 1. (c.5/2000) je zajimavy clanek Jiriho Vancury 'Zamysleni nad skandalem'. Nejlepsi je cast o praci PR agentury K2 pro vedeni Ceskych drah. Zajimave je to ale jen pro manipulovane pesacky, novinari podle autora tyto informace uz od zari 1999 znaji. Ze zprav agentury (podavala je mesicne) pro vedeni CD:

    "O kolektivnim vyjednavani media informovala v rozsahu, ktery se nam podarilo pomerne spravne regulovat tak, aby navrhy vedeni CD byly posuzovany jako pozitivni a maximalni a pozadavky odborovych central aby ve vetsine vyznely jako nesmyslne a prehnane... V tomto ohledu jsme povazovali za zasadni spolupraci s Mladou frontou DNES, kde se podarilo spolupracovat jak s domacim zpravodajstvim, tak i s ekonomickou rubrikou... MF DNES informovala o kolektivnim vyjednavani ve velke mire ve prospech managementu. Obdobny postoj k informovani o problemu zaujaly rovnez Lidove noviny, Telegraf, Slovo a Blesk. (Problemy byly jen s Pravem a Hospodarskymi novinami.) ...V ramci personalniho obsazeni mista zpravodaje informujiciho o deni na CD v Ceske televizi se nam podarilo zajistit prevedeni teto problematiky ze zpravodajske na ekonomickou a zde pak zajistit prijeti nami zvolene osoby, ktera na rozdil od drivejsiho zpravodaje spolupracuje v pozitivnim smyslu s vedenim CD... Hlavni oporou nazoru a postoju managenentu CD se v tomto i naslednych obdobich stalo zpravodajstvi Ceske televize a posleze i TV Nova, ktere obe prinasely informace o nesmiritelnych az nesmyslnych pozadavcich odborů naproti vstricnemu postoji nejen managementu CD, ale i ministerstva dopravy, respektive samotneho ministra..."

    Proste neni nad nezavislou zurnalistiku. A bohuzel nekdy nestaci ani cist troje noviny, protoze PR agentury placene lobbystickymi skupinami muzou mit svoje lidi vsude.

    PS Jak se spravne preklada vyraz "spin doctors"? J. Jirovec pise "sarlatani", ale jde spis o specializovane manipulatory."

  • Rozhovor s Puchalským: Čulík už nechápe jemnosti byzantské narážky. Napsal jeden čtenář:

    Rozhovor s Puchalskym jste vubec nepochopil, zrejme jste jiz ztratil smysl pro umeni subtilni byzantske narazky. Ciglerova rika: Ted jste slavnej, ale vyhozenej, co vzkazete budoucimu zamestnavateli? A Puchalsky odpovida: Ze se nemusi bat, uz jsem pochopil, kde je moje misto. I've learned to play along.

  • Pořad o Romech v britské televizi.V sobotu 20. ledna 2000 ve 20 hodin vysílá komerční britský okruh Channel Four pořad pod názvem Gypsies, Tramps and Thieves (Cikáni, tuláci a zloději). Popis tohoto pořadu v novinách nepůsobí nejobjektivněji, Channel Four ovšem vysílá záměrně kontroverzní pořady:

    " Of late, Britain has opened its doors to a convicted rapist, a Chilean dictator and at least one Nazi war criminal. Yet 2,000 Romany gypsies seeking asylum from the Czech Republic, where they are as hated and persecuted as they were under the Nazis, have been refused entry in the past 12 months. This disturbing film ... visits the Czech Republic to reveal just how deep racial hatred runs among ordinary citizens. It highlights the extremists who are literally getting away with murder, and how the president, despite his trendy playwright credentials and friendship with Tony, Bill and Nelson, is after votes rather than justice."

    "Poslední dobou otevřela Británie své dveře odsouzenému pachateli znásilnění (boxeru Mike Tysonovi, pozn. JČ), chilskému diktátorovi a alespoň jednomu nacistickému válečnému zločinci. Avšak 2000 romským cikánům, kteří zde hledají asyl z  České republiky, kde jsou nenáviděni a pronásledováni tak, jak se to dělo za nacistů, byl odmítnut za poslední rok vstup do země. Tento znepokojující film ... navštěvuje Českou republiku a odhaluje, jak hluboce zakořeněná je mezi obyčejnými občany rasová nenávist. Ukazuje extremisty, kterým doslova procházejí vraždy, a líčí, jak prezidentovi, navzdory jeho módní pověsti dramatika a jeho přátelství s Tonym, Billem a Nelsonem (Blairem, Clintonem a Mandelou, pozn. JČ), jde o voličskou podporu a nikoliv o spravedlnost."

  • Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147) je znovu k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na tomto místě, dále v internetovém knihkupectvi Eliška, (knihy.cz, informace o knize je na tomto místě), v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33, případně přímo v nakladatelství Milénium na adrese avc@unl.pvtnet.cz, kde si knihu můžete objednat e-mailem i prostřednictvím úvěrové karty. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.) - Pokud víte o dalších knihkupectvích, kde je kniha v prodeji, anebo o knihkupectvích, kde si myslíte, že by měla být v prodeji, dejte nám vědět.

  • Konkurs na lektora češtiny na Glasgow University. Katedra slavistiky Glasgow University hledá pro školní rok 2000-2001 lektora češtiny. Podrobnosti konkursu jsou zde.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • O tom, že případné jmenování Kamila Čermáka generálním ředitelem České televize by pro jeho úslužnost vůči politikům a nedostatek integrity zřejmě znamenalo katastrofu pro českou nezávislou televizní žurnalistiku, píše anglicky v aktuálním čísle časopisu Central Europe Review Jan Čulík na tomto místě. (CER vychází v pondělí k poledni středoevropského času.)

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.h tm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blp ostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/preh led.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    • Výše uvedené nahrávky jsou k dispozici také ve streaming Real Audio, a to zde.

    Rozhovor s Jakubem Puchalským jsem záměrně vedla osobně!

    Jana Ciglerová

    Reakce Jany Ciglerové na kritiku Jana Čulíka jejího rozsáhlého rozhovoru s Jakubem Puchalským v Nedělních novinách. V rámci férovosti jsme chtěli zveřejnit i celý rozhovor, ale zabránily nám v tom technické potíže. Tak až v pondělí.

    Vazeny pane Culiku,

    vidim, ze nas posledni konfrontacni rozhovor na pude Fakulty socialnich ved ve Vas zanechal silny dojem. Je mi jen lito, ze jste se u meho rozhovoru v Nedelnich novinach s Jakubem Puchalskym nebavilaspon tak dobre jako ja u Vaseho rozboru me prace.

    "Bylo to ode mne naivni. Tak se prece v CR nedelaji rozhovory," pisete.

    Naopak. Takhle se v Cesku rozhovory podle me delaji velmi casto a ja stala o neco uplne jineho. O osobni, lidsky a profilovy rozhovor, coz byla v pripade Jakuba Puchalskeho, tak jak jsem jej znala z drivejsich pracovnich setkani, ambice mnohem vetsi, nez kdybych se chystala udelat s nim profesni interview o jeho cinnostech ve vedeni televize. Bylo by asi i mnohem jednodussi bavit se s nim o televizi, protoze tim dva roky zil a nedelal nic jineho, nemyslel na nic jineho a nezabyval se nicim jinym. Mel by jiste pripravenou spoustu hotovych odpovedi v jeho dobre znamem, spisovnem jazyce a ani na chvilku by neuhnul ze sve povinnosti pozitivne reprezentovat sve verejnopravni medium.

    A to by byla nuda. Cetl byste to Vy (a pravdepodobne byste se u toho - pokolikate uz? ze by Vam to delalo dobre? - rozcilil) a asi tak sedm dalsich medialnich novinaru, mozna par clenu medialni komise a snad i nejaci ti radni. No to je teda ambice...

    "Vsechno, o cem hovori, se tyka Puchalskeho OSOBY, nikoliv jeho cinnosti," pisete. No prave. Tak to melo byt. Takze diky za pochvalu. Vyslo to.

    "Dokonce i hovori-li se o kandidatech na funkci reditele po Puchalskeho rezignaci, je to v rozhovoru s ostnem vycitky," vycitate mi. Jenze! Kdo v te dobe vedel, kdo je Chmelicek? Nehlede na to, ze me zajimalo, jaky byl jeho pocit z toho, ze clovek, ktery byl v nejuzsim vedeni CT, se hned pote hladove vrhl po jeho zidli. Co to s Vama udela vnitrne, lidsky, nikoliv co si o tom myslite jako generalni reditel. To, ze to JP nechtel komentovat, bylo diskretni a tim padem hodne vypovidajici: o te situaci i o Jakubu Puchalskem jako cloveku. Mohl to rict, vzdyt prece odchazi... A osten vycitky? Jediny, kdo tu situaci zminil, jsem byla ja a ja nemam panu novemu generalnimu Chmelickovi co vycitat. Co jste mel na mysli?

    "Jen dotekem se zminila Ciglerova o pravdepodobne korupci reditele sportovniho zpravodajstvi CT Jiriho Baumruka."

    Uplne jinak. Tyto dve otazky nebyly soucasti rozhovoru a do clanku byly zarazeny bez meho vedomi, po autorizaci a nekym jinym navic. Ja i Jakub Puchalsky se od nich distancujeme, coz se jiste doctete v dalsim vydani Nedelnich Novin.

    "Investigativni otazky Jany Ciglerove:" - to byla nejvetsi sranda, triskala jsem se smichy. Z tohoto hlediska pusobi me otazky opravdu skvostne! Jen znovu opakuji, nemel to byt investigativni rozhovor, melo to byt o CLOVEKU Jakubu Puchalskem, o mladem chlapikovi, co se mozna trochu driv nez mel dostal hodne vysoko a jake to pro nej, pro LIDSKOU BYTOST Jakuba Puchalskeho, bylo. Nebo snad neverite tomu, ze i ten Vas nenavideny Puchalsky je clovek? Ani po mem rozhovoru? Ach jo. Tak nic.

    "Poskytl jí snad Puchalsky rozhovor pouze pod podminkou, ze se ho nezepta na nic podstatneho," ptate se podezrivave.

    NESMYSL!!! Zadne podminky dopredu - mezi nami, myslite, ze bych s tim pri sve hrdosti az nafoukanosti souhlasila? Hope not... Na rozhovor s JP jsem cekala skoro dva mesice, profesni rozhovor o televizi jsem mohla mit daleko driv, stacila by mi hodina v kancelari na Kavcich horach. Pokud si nekdo daval podminky, byla jsem to ja: neomezene dlouhou dobu, neformalni prostredi, vecere pri svickach idealni. Protoze jsem chtela, aby to bylo lidsky, ale to uz se ponekolikate opakuji. A Jakubovi Puchalskemu se v urcite dobe znatelne uvolnil planovaci diar.

    "Jak je mozne, ze divka, ktera studuje na fakulte socialnich ved sdelovaci prostredky, se nezepta Puchalskeho, o co vlastne v celem konfliktu slo...", pozastavujete se.

    Vy si uprimne myslite, ze jsme se o tom nebavili? Ze me to nezajimalo? Tesne vedle. Tri hodiny ze ctyr, pro Vasi informaci. Ale o tom to byt nemelo. To umi kazdy. Vy si umite predstavit Jakuba Puchalskeho s cigarem prilepenym na spodnim rtu, v otrhanych dzinach a tricku s napisem, nalejvajiciho pivo anglickym stamgastum? Vy vite, jak se citi clovek, kdyz naproti nemu v metru do sebe zbesile strka manzelsky parecek s igelitkou v ruce, jak vystrizeny z Homolkovic rodiny, a snazi se nenapadne useptnout: "Hele, to je von, mamo, ten Pucholsky!"? Podle me to muze byt docela sranda. Popovidame si o tom, az budem' slavny, ne? Ja Vam pak napisu, kdyz jsem ted postizena tou "hvezdomanii", deal?

    A perlicka nakonec:

    "Anebo proste Nedelni noviny nechtely rozhovor, v nemz by se hovorilo o dulezitych vecech?," tazete se. Naopak. 99procentu clenu redakce NN se muj rozhovor velmi nelibil, pripadal jim nezajimavy. Mate je tedy na sve strane, predkladali stejne argumenty jako Vy. A pry hledaji externisty...

    Takze se mejte a zase nekdy na akademicke pude. Vezmu Vas pak na drink, kdyz jste me ted udelal takhle slavnou...

    Jana Ciglerova,

    povrchni hvezdomaniak rozsirujici brak na ceske medialni scene


    Je pozdě?

    Petr Jánský

    (Petr Jánský zůstává nepřesvědčen volbou Dušana Chmelíčka generálním ředitelem České televize.)

    Situace kolem volby ředitele ČT je mírně řečeno komická. Demokratičtí trubači troubí na poplach. Jejich obavy o nezávislost veřejnoprávní televize přicházejí pozdě. Kde byli, když se tvořil zákon o Radě pro RTV? Proč netroubili v momentě, kdy bylo zřejmé, že půjde o politický, tudíž stranický orgán? Kde byli bubeníci demokracie, když ČSSD s ODS uzavřela opoziční smlouvu s klauzulí o obsazení postů? Snad jediný Josef Lux dokázal zřetelně formulovat, že již tenkrát demokracie v Česku skončila. ®e si vyvolení rozdělili moc a voliče odkázali do role šašků.

    Trubači trubte a bubeníci bubnujte! Stojíte na břehu řeky, jejíž dno vyspádovali inženýři moci nejméně do konce volebního období. Jen blázen by si mohl myslet, že voda poteče do kopce, že jabloň bude plodit něco jiného než jablka a politický orgán žezvolí někoho jiného, než ředitele, který bude státostranám zobat z ruky.

    Jednotliví občané nemají šanci. Hlídat demokracii není ostatně ani jejich úkolem - mají svou práci a své starosti. Od toho jsou v demokracii politické strany. Jen tam, kde opozice selhává a kde způsob vládnutí vyvolává hrubý nesouhlas veřejnosti, musí občané znovu vyjít do ulic.

    Sto tisíc lidí na Václaváku a zablokovaná doprava může přimět císaře, aby blahosklonně shlédl z trůnu a počal naslouchat. Jen razantní vystoupení pracovníků televize a přerušené vysílání může vykázat nastrčeného ředitele z budovy. Najdou se stateční, kteří půjdou v první řadě s kůží na trh? Rád bych věřil, že ano. Jiné volby totiž není, nechceme-li opět rýt držkou v zemi. Pak by už nikdo vládce neohrožoval aférami, už nikdy by se na obrazovce neobjevili nepohodlní lidé. A kdo není na obrazovce, neexistuje. Více prostoru by dostali páni Zemanové a Klausové. Jejich tisíckrát omílané lži by se pozvolna stávali pravdami. Na otázku, kdo je v této zemi nejkrásnější, by zrcadlo televize dávalo stále stejnou, zahníváním páchnoucí odpověď.


    Čína se rozhodla blokovat rozvoj internetu

    Tajní kontroloři budou schvalovat, co se vydává na webu

    Peking se rozhodl uvalit přísná nová omezení na uživatele internetu v Číně, jichž je podle odhadů asi 9 milionů. Čínské úřady jim nyní zakázaly zveřejňovat na internetu "státní tajemství". Potíž je, že nikdo v Číně přesně neví, co je státní tajemství.

    Odborníci na problematiku lidských práv, uvádí deník Guardian, konstatují, že to je nejostřejší zásah, k jakému dosud došlo na světě proti svobodnému využívání internetu. Nové předpisy byly oznámeny v středečním vydání deníku Čínské komunistické strany. Praví se v nich, že "všem organizacím i jednotlivcům je zakázáno zveřejňovat informace, týkající se státního tajemství, na internetu či o nich hovořit v chat rooms, na internetových newsgroups či na bulletin boards."

    Interpretovat nové předpisy bude velmi obtížné v politické kultuře, kde nejsou hranice utajování nikdy přesně definovány. V Číně se zřejmě utajují i hospodářské statistiky a politické zpravodajství, stejně jako vojenská tajemství. Tisk většinou dosud ovládá komunistická strana a jedinou konkrétní definicí, že něco není státním tajemstvím, je to, že to bylo oficiálně zveřejněno v komunistickém tisku.

    Nové předpisy také zakazují, aby čínské internetové stránky zahrnovaly elektronické odkazy na zahraniční internetové stránky. To vyvolává obavy, že se pokusí čínské úřady přerušit styky čínských občanů s politickými organizacemi mimo Čínu. Čína už blokuje přístup k některým zahraničním internetovým stránkám, včetně zpravodajství BBC Online, avšak čínští uživatelé neustále nacházejí mirror sites, zrcadlové stránky, které blokovány dosud nejsou.

    Pozorovatelé vyjádřili znepokojení nad rozsahem čínského omezení zaměřeného proti užívání internetu. Andrew Puddephatt, ředitel britské organizace Article 19, zasazující se za svobodu projevu, konstatoval, že dosud státní úřady ve většině zemí v podstatě vůči internetu nezasahovaly. "Každý vládní pokus začít cenzurovat internet tak, jak se v různých zemích světa běžně cenzurují noviny či televize, musí být považován za velmi vážný precedens, " uvedl.

    Vedoucí čínští politikové byli loni velmi znepokojeni, když se na několika čínských internetových stránkách objevily důvěrné, údajně tajné informace. To, že Čína plánovala v listopadu vypustit družici, bylo zveřejněno na jedné čínské internetové stránce dva dny předtím, než k vypuštění družice skutečně došlo. Neautorizovaná zpráva informovala i o návratu družice na Zemi ve vnitřním Mongolsku.

    K jiným ztrapňujícím porušením zásad utajování došlo, když internetové stránky zveřejnily podrobnosti o programu stavby čínských válečných lodí a informace o konstrukci nových letadel. Většina těchto informací pochází od počítačových nadšenců, kteří nemají politické motivy, ale chtějí ukázat, že jsou dobře informovaní.

    Jeden technik v jednom vesmírném středisku umístil na své internetové stránce fotografii tajného pracoviště jako ilustraci. Technik ze šanghajských loděnic skončil u soudu, když se vytahoval, že jeho loděnice vyrábí první čínskou letadlovou loď.

    Čínský režim se také obává, že internetu začínají využívat náboženské skupiny. Zakázané náboženské hnutí Falung Gong, které věří, že je možno prodloužit život prostřednictvím dechových cvičení, prý využilo loni internetu, aby v dubnu uspořádalo v Pekingu tichou demonstraci tisíců svých členů.

    Čínský prezident si je také vědom, že prezident Clinton i Madeleine Albrightová považují internet za jeden ze způsobů, jímž se bude muset Čína "otevřít" zahraničním myšlenkám. Znepokojení úřadů je tím větší, čím rychleji roste počet čínských uživatelů internetu. V prosinci 1998 bylo v Číně jen asi 2,1 milionu individuálních uživatelů internetu, v prosinci 1999 jich už bylo 8,9 milionu a očekává se, že během letošního roku stoupne jejich počet na 20 milionů.

    Z nedávného průzkumu vyplývá, že téměř polovina uživatelů internetu se připojuje na síť z domova. Dříve užívali většinou lidé internetové kavárny, které bylo lehčí hlídat. Polovina uživatelů internetu žije v Pekingu, ale přístup k internetu se šíří a právě byla otevřena internetová kavárna ve Lhase, v hlavním městě Tibetu.

    Omezující předpisy způsobí vznik nové generace místních cenzorů. Každá internetová stránka velké organizace, napojená na světovou síť, bude muset od nynějška zaměstnávat vlastní kontrolory, kteří budou hlídat, aby nebylo zveřejňováno nic, co vláda považuje za tajné.

    Nové předpisy také zakazují domácím čínským internetovým stránkám, aby si najímali vlastní reportéry, kteří by vytvářeli vlastní původní zpravodajství. Není jasné, jaké budou tresty.

    V posledních několika měsících zlikvidovala čínská vláda několik denních listů, že tiskly "senzacechtivé zprávy" a "články obsahující politické omyly". Několik novinářů bylo odsouzeno do vězení za publikaci "státních tajemství".


    Pokrok podnikatelství a technologie rozrušují britské předpisy o utajovaných skutečnostech

    Dlouhá desetiletí se snažili Rusové získat podrobné letecké fotografie tajných britských vojenských středisek. Od nynějška budou k dispozici na internetu.

    Turisté, kteří jdou po dramatické pěší trase podél jihozápadního pobřeží Británie narazí několik kilometrů severně od města Bude na neočekávaný výhled: z veřejné cesty pro pěší turisty se před nimi otevře pohled na les satelitních talířů a podivných houbovitých struktur v polích. Na mapě je o tom místě uvedeno, že je to "rozhlasová vysílací stanice". Je to ve skutečnosti Sharpnose Point, odposlouchávací stanice GCHQ, elektronického monitorovacího střediska britské vlády v Cheltenhamu. Je umístěna na tomto místě, aby si mohla lehce vyměňovat informace se svým americkým partnerem, americkým Úřadem národní bezpečnosti ve Fort Meade v Marylandu. Podle amerických zdrojů také odposlouchává Sharpnose Point civilní americké telekomunikace prostřednictvím satelitní přijímací stanice firmy British Telecom v Goonhilly Downs, dalších asi 100 kilometrů jižněji na pobřeží.

    Občas se o tom vyskytne zmínka v knihách a v tisku. Málo kolemjdoucích však ví, co tyto stanice vlastně dělají. Po dlouhá desetiletí vydávali Rusové miliony dolarů ve snaze získat letecké fotografie instalace v Sharpnose Pointu, jaké včera zveřejnil deník Guardian.

    Od příštího týdne bude totiž možné získat podrobné fotografie jakéhokoliv místa v Británii z internetu.

    V pondělí bude na nové internetové stránce, getmapping.com zveřejněna britská Mileniální mapa. Tato mapa je inventářem všech budov a všech pozemků v Británii, a to v bezprecedentních podrobnostech. Na mapě je viditelný každý předmět větší než 25 centimetrů.

    Příští týden přichází tato internetová stránka do zkušebního provozu, ale brzo si bude moci každý, kdo má k dispozici počítač, vepsat do internetové stránky poštovní směrovací kód, nebo systém souřadnic a podívat se podrobně na jakékoliv místo této mapy Británie, od Buckinghamského paláce až po jakoukoliv vojenskou základnu.

    Zveřejnění této Mileniální mapy je připomínkou toho, že informace, které kdysi britská vláda utajovala a supervelmoci se je snažily získat za velké peníze, jsou nyní k dispozici tak lehce jako pouhý plán města.

    Předpisy o utajování skutečností velmi silně zaostávají za technickým pokrokem, kterého intenzivně využívají podnikatelské firmy.

    Mileniální mapa je projektem, který zorganizoval Tristram Cary, bývalý odborník britského námořnictva na navigační systémy. Od loňského jara si najal čtyři piloty, kteří vyfotografovali z letadla celou Británii z výšky cca 1200 metrů speciálními počítačovými kamerami. Projekt stál 3 miliony liber a investovala do něho celá řada soukromých investorů, včetně anglické královny. "Vyfotografovali jsme všechno. Nikam nám nikdo nezakázal létat," konstatuje Cary.

    Fotografie s podobnou rozlišovací schopností, totiž na jeden metr čtvereční, jsou už k dispozici komernčně na internetu od americké satelitní společnosti Space Imaging. Její satelit Ikonos , který byl umístěn na oběžnou dráhu loni, míjí totéž místo na zeměkouli jednou za tři dny a máte-li úvěrovou kartu, můžete si objednat za tisíc dolarů fotografie v podstatě čehokoliv.

    "Žádná omezení dnes na světě neexistují. Pracujeme podle principů politiky otevřené oblohy, které jsou součástí principů OSN," vysvětluje ředitel Space Imaging ve Washingtonu Mark Brender. Firma neposkytuje fotografie teroristům ani teroristickým státům, jak je definuje americká vláda, zda to však může zabránit poškozování amerických zájmů, je dost pochybné. "Žijeme teď ve věku informací. Nedá se to zastavit. Mnoho průmyslových odvětví z toho může mít prospěch," uvádí Brender.

    Rusové prodávají fotografie s rozlišovací schopností dvou metrů odkudkoliv na světě už nějakou dobu: Indové prodávají fotografie s rozlišovací schopností pěti metrů.

    Dřívější pokusy zabraňovat fotografování vojenských objektů či špionážních instalací byly nyní také ochromeny dohodou, uzavřenou v roce 1992, po ukončení studené války o "otevřené obloze", jejímž účelem je dohlížet na to, že země dodržují smlouvy o snižování počtu zbraní. Tak si ruská letadla loni vyfotografovala všechny tajné britské vojenské základny, aniž by tomu britská vláda nějak bránila.

    Někteří bezpečnostní experti jsou však znepokojeni. "Fotografie s rozlišovací schopností jednoho metru, to je pro bezpečnostní operace velká bolest hlavy," vysvětluje David Baker, editor Jane's Space Directory. "Je vidět obrovské množství informací, můžete měřit stíny, vypracovat únikové cesty, vidět vrstvy bezpečnostních zařízení. Armáda je tím velmi znepokojena." Technologie však je, jak se zdá, nezastavitelná. "Další etapou bude," pokračuje Baker, "že bude možno radarem proniknout zdmi budov. Pak někdo ve stanu na Blízkém východě si bude moci vypočítat, jak zaměřit řízenou střelu, aby zasáhla i záchod v sídle britské vlády."


    Přichází nová generace mobilních telefonů, s přístupem na internet

    V pondělí tento týden bylo oznámeno, že obří gramofonová společnost EMI se spojuje s firmou Time Warner - která se nedávno spojila s největším americkým poskytovatelem internetových služeb, America Online. V britském rozhlase vysvětlili činitelé společnosti EMI, že očekávají, že v brzké době naprosto odumřou audiocédéčka - hudbu si lidi budou stahovat z internetu. Zároveň oznámila firma Cellnet podniku British Telecom, že uvádí na trh novou generaci mobilních telefonů. Všechno to má souvislost. Všechny tyto informační formáty nyní rychle konvergují, zdůrazňuje deník Guardian.

    Mobilní telefon se stal v mnoha zemích světa, včetně České republiky (navzdory vysoké ceně za jeho užívání!) obrovským hitem. Během kratší doby než deset let začalo mobilní telefon pravidelně používat 40 procent Britů.

    Jenže to ještě vůbec není ona pravá revoluce mobilních telefonů.

    Do několika let bude na světě miliarda mobilních telefonů a užívání počítačů bude jen menšinovou zálibou.

    "Stojíme na začátku internetové revoluce," vysvětluje Brian Greasley, ředitel firmy Genie Internet, což je poskytovatel internetových služeb pro mobilní telefony BT Cellnet. Užívání internetu přejde velkou měrou od počítačů na mobilní telefony.

    "Podíváte-li se na dnešní internet, je založen na existenci 350 milionů počítačů na celém světě. V roce 2003 bude existovat celosvětově asi 400 - 500 milionů počítačů. V současnosti existuje asi 300 milionů mobilních telefonů a do roku 2003 bude v provozu miliarda mobilních telefonů. Všechny tyto mobilní telefony budou obsahovat internetové prohlížeče.

    Greasley hovoří o nových "internetových telefonech". Komunikují prostřednictvím nového standardu, jménem Wireless Application Protocol (WAP). Prostřednictvím této technologie budou, pokud vše půjde dobře, od poloviny února zveřejňovat své texty na nové generaci mobilních telefonů české firmy Paegas také Britské listy a týdeník Central Europe Review.

    Existuje zároveň celá řada dalších zařízení, jako organizátory Psion a Palm, které už využívají mobilní telefonní komunikace a mají přístup k internetu. Nova generace hybridních mobilů, které budou zároveň organizátorem i telefonem, způsobí, že budou tyto nové přístroje pro nás daleko užitečnější než počítače.

    Šířka pásma, prostřednictvím níž budou tyto mobilní přístroje zanedlouho komunikovat, tj. množství informací, které budou odesílat a přijímat, zastíní dnešní konvenční počítače. V létě letošního roku si už budete moci koupit mobilní ekvivalent linky ISDN. V blízké budoucnosti bude možno stahovat si z mobilního přístroje vysocekvalitní video i hudbu.

    Ian Germer, ředitel britského podniku mobilních telefonů Vodafone předpokládá, že do Vánoc roku 2000 bude většina mobilních telefonů v Británii kompatibilní se standardem WAP. Nejzajímavější bude pro uživatele podle Germera vytvářet si vlastní využití pro tuto novou technologii: "Děti na hřišti budou vzájemně soutěžit o to, kdo si vytvoří nejlepší nebo nejsprostší stránku WAP. Lidi si vyvinou vlastní aplikace na pomoc instalatérům nebo na dodávku květin. A v té chvíli se začne bouřlivě rozvíjet elektronické obchodování."

    Velmi důležitý bude v této oblasti marketing. Velmi důležitá je také mladá generace. V Británii dostalo k Vánocům roku 1999 300 000 mladistvých mobilní telefon. Ve věkové generaci od 12 do 15 let to byl nejžádanější dárek. Tito mladí lidé budou mít neuhasitelnou touhu po informacích.


    Informace a dezinformace

    Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

    Josef Tošovský včera řekl, že se mu nelíbí, "jaké informace jsou o České národní bance podsouvány sdělovacím prostředkům".

    Však to také nejsou informace příjemné.

    Pokud jde o podsouvání, pak skutečnost, že policie obvinila nuceného správce Agrobanky z toho, že způsobil škodu ve výši 25 miliard korun, je zpráva ověřená.

    Zpráva, kterou naopak mluvčí Úřadu vyšetřování vyvrátila, hovořila o tom, že stíháni mohou být také členové bankovní rady včetně guvernéra.

    Tu informaci ovšem sdělil tisku vyšetřovatel Jaroslav Skrovný a nechybí jí logika: Podle policie se nucený správce dopustil pochybení a podle guvernéra jednal v souladu s rozhodnutím České národní banky.

    Buďto tedy nepochybil, anebo nepochybil sám.

    Můžeme-li ovšem věřit mluvčí úřadu vyšetřování, bankovní rada je překvapivě mimo podezření. Lze ovšem věřit mluvčím?

    Zrovna včera oznámila mluvčí IPB a Nomury, že zástupci těchto bankovních domů předali ministru financí a premiérovi nabídku na odkoupení většinového státního podílu v České spořitelně.

    Senzační informaci zveřejnily televizní stanice a pak se objevila agenturní zpráva, že podle mluvčího ministerstva financí se ministr Mertlík se zástupci IPB a Nomury sice sešel, nabídku ovšem neobdržel.

    Mluvčí vlády také neví o ničem. V obou případech jde o hodně peněz a nebylo by tedy špatné, kdyby se v zájmu seriózního informování veřejnosti v případě Úřadu vyšetřování domluvil vyšetřovatel se svou mluvčí a v případě IPB a Nomury, kdyby se mezi sebou domluvili mluvčí IPB a mluvčí ministerstva a úřadu vlády.

    O vyšetřování bankovní rady totiž nelze dost dobře uvažovat i neuvažovat a nabídku na koupi Spořitelny lze velice obtížně současně předat i nepředat.

    Vysílá se v pátek 28. ledna 2000.

    Poznámka JČ: Vždycky mě fascinovalo, že nikdo nikdy nepohnal Josefa Tošovského k odpovědnosti za ultraliberální vydávání licencí nepříliš dobře regulovaným soukromým českým bankám, které pak zbankrotovaly a připravily vkladatele o peníze. řece osobně může Josef Tošovský jako guvernér české centrální banky, která má vykonávat dohled nad prací ostatních českých bank...


    Zjevné nepravdy Českého telecomu

    Zdeněk Šinkora

    Nemohu se srovnat s tvrzením pana mluvčího Českého telecomu ohledně výpisu uskutečněných hovorů, že

    Slozitost sluzby nespociva v ziskani dat a jejich zuctovani, ale v jejich zpracovani do formy, kterou je mozne distribuovat 4 milionum zakaznikum mesicne.

    Sám se hromadným zpracováním dat zabývám a je mi jasné, že Telecom ve svém ústředí, které vystavuje účty (každý měsíc ty 4 milióny) pro zákazníky, k dispozici data z databáze hovorů mít musí.

    Papír pro zákazníka umí také efektivně vytisknout a odeslat. V případě tisku úplného výpisu by prostě jenom tisknul celé řádky (z nichž nyní program pouze sumuje několik málo polí), možná na několik papírů místo jednoho. No, nebude to tak úplně jednoduché, data nebudou na jednom místě, budou se muset přenášet - ale kdo jiný než Telecom má pod palcem přenosové linky?

    Příčinu bych viděl jinde - bude li Telecom dávat podrobný výpis v rámci základního poplatku, těžko někomu prodá doplňkovou službu s názvem "Informace o ceně za automaticky uskutečněné hovory", za níž požaduje nehoráznou cenu 294,- Kč za výpis.

    Nedivme se, že se monopolista chová monopolisticky a nečekejme od něj, že nám své chování zdůvodní. To nejspíš přijde řada na více či méně zjevné nepravdy.


    Raději zapomeňte!

    Radomír Tesař

    Nemohu jinak, než alespoň krátce raagovat na článek Martina Hrbka Česká politika: co mají tedy sakra obyčejní lidé dělat??

    Reakce na článek se objevily v BL hned druhý den. Všechny jsem poctivě četl. Názory různé, z domova i ze vzdálenějšího světa. Já chci reagovat spíše na základě prožitého, tedy přímé zkušenosti. Otázku, kterou položil Martin Hrbek, si kladu velmi často a mám-li být upřímný, tak odpověď nejen neznám, ale myslím, že ani neexistuje. Tedy neexistuje v "naší demokracii". Kdykoliv se dostanu do situace, že mi tato otázka přebíjí ostatní myšlenky, tak jsou mi aktéry těchto situací nabízeny odpovědi:

  • "Buďte rád, že už to nejsou komouši, to byste teprve......."

  • "Bude to ještě dlouho trvat, než nastane obrat......"

  • "Ale vážený pane, někteří už čekají 10 let a ještě tak 10 budou čekat....."

  • "Je mi líto, tito úředníci nejsou motivování, pochopte je......"

  • "Zkuste si stěžovat, bude to horší, pěkně po Vás pojedou...."

  • "Staňte se poslancem nebo členem vlády, budete vyvolený....." atd.

    Tento článek by byl hodně dlouhý, kdybych jenom ve zkratkách vypisoval to, co slýchávám. Nesdílím ani špetku naděje, že se něco v dohledné době změní. Ani výměna generace či dvou tomu nepomůže. Vždyť já neslyším nic jiného, než výmluvy, proč to či ono nejde.

    Nelze nic změnit, protože lidé se nechtějí změnit, a proč taky. Asi to většině vyhovuje. A těch pár nespokojenců? Eh, ať si pindají, ono je to časem přestane bavit.

    Poslechněte si kteréholiv ministra vlády, poslance, státního úředníka. Každý má ihned připravenu odpověď, proč nejde něco změnit, něco napravit, něco urychlit. Podívejte se někdy na přenosy z poslanecké sněmovny, tam je ukázka produktivity práce, tam je ukázka odborného přístupu, tam je ukázka českého člověka se vším všudy. Tak co se může změnit?

    A pak! Jim přece všechno funguje! Soudnictví, státní úřady a jejich úředníci, nikde nemusí čekat, nikde nemusí psát, nikde se nemusí doprošovat. Stačí říct.

    Imunita jaksepatří, správná "česká", aby to bylo všechno potvrzeno.

    Tohle už tady bylo, fungovalo to, tak proč v tom nepokračovat.

    Arogance moci se nezměnila, zůstala stejná. Je dobře živená "totalitou podělanosti v nás" a bude to tak hodně, hodně dlouho. Obyčejní lidé musí pykat, vyvolených může být jen několik. Česká domýšlivost, arogance, nechuť poctivě pracovat - to všechno má u nás správné podhoubí. Proč to ničit?

    Když mohlo "jedno bezpráví" trvat a fungovat přes čtyřicet let, proč nemůže to další fungovat třeba sto let, že? Jsme nakonec Češi! Něco už vydržíme.


    Z Čečenska přicházejí zprávy o znásilňování

    (Human Rights Watch, leden 2000)

    (Nazran, 20. ledna 2000) - Organizace Human Rights Watch dnes vyslovila obvinění, že v oblastech Čečenska kontrolovaných ruskou armádou jsou čečenské ženy znásilňovány ruskými vojáky.

    Skupina vyšetřovatelů Human Rights Watch působící v Ingušsku získala informace od několika čečenských uprchlíků, kteří viděli těla obětí nebo se znásilněnými ženami hovořili.

    "Znásilnění je válečný zločin a tato tvrzení o znásilňování v Čečensku jsou velmi závažná," uvedla Regan Ralphová, výkonná ředitelka sekce práv žen organizace Human Rights Watch. Zdůraznila, že podle mezinárodního práva může být válečným zločinem i jediný případ znásilnění.

    Jak vypověděla Malika (jméno bylo změněno), 19. prosince 1999 ruští vojáci znásilnili a zabili její sousedku, třiadvacetiletou Firu (jméno bylo změněno), která spolu s ní žila v čečenském městě Šali. Fira byla podle Maliky "velmi krásná" a byla v pátém či šestém měsíci těhotenství. Během stejného incidentu vojáci zabili také Fiřinu asi šedesátiletou tchyni Rozet (jméno bylo změněno). Malika uvedla, že spolu s dalšími sousedy slyšela z domu jekot, křik a výstřely. Později nalezli mrtvá těla. Human Rights Watch zná jména obětí a svědků, ale na žádost Maliky je nezveřejňuje.

    Před pohřbem se Malika podílela na muslimském obřadu omývání mrtvých těl. Stav těhotné Firy popsala následovně: "Na prsou měla tmavé modřiny. Na rameni byla podivná pravoúhlá modřina. Tmavé modřiny byly také blízko jater. Na krku zůstaly otisky zubů a stejně tak na rtech, jako by ji někdo kousal. Na pravé straně hlavy měla malou díru [od střely] a na levé straně hlavy velkou ránu." Čečenští vesničané, kteří Fiřino tělo pohřbili, nemohli provést soudní ohledání oběti, ale rozmístění a povaha jejích zranění silně naznačovaly, že se jedná o sexuálně motivovaný násilný čin. Rozet, Fiřina tchyně, měla v hrudi střelná zranění.

    Human Rights Watch obdržela podobné zprávy hovořící o znásilňování také z vesnice Alchan-Jurt, kde docházelo v polovině prosince 1999 k vraždění, plenění a dalším zločinům spáchaným ruskými vojáky. "Zejnap" (jméno bylo změněno), dvaatřicetiletá žena z Alchan-Jurtu, poskytla Human Rights Watch jména dvou žen, které se jí svěřily, že byly počátkem prosince ruskými vojáky znásilněny. První ženě bylo pětadvacet let a byla vdaná, zatímco druhá, dvacetiletá, byla svobodná a Zejnap ji dobře znala. Zejnap dodala, že příbuzní té mladší ženy ji chtějí poslat poslat do Kazachstánu na léčení následků znásilnění. Zejnap dále uvedla, že vojáci byli často opilí a žádali po vesničanech vodku a mladé ženy. Podle ní je možné, že došlo k vícero případům znásilnění, ale "i kdyby tomu tak bylo, lidé o tom nebudou hovořit," uzavřela Zejnap.

    Human Rights Watch vyslechla nezávisle ještě další ženu z Alchan-Jurtu, která poskytla obdobné svědectví o případech znásilnění ve vesnici. Pětapadesátiletá Zaman (jméno bylo změněno) uvedla, že bylo znásilněno asi pět nebo šest žen, "včetně jedné staré ženy jako já. Kolem druhé či třetí hodiny v noci přišli do sklepa vojáci. Někteří hlídali, míříce přitom svými zbraněmi [na lidi ve sklepě], zatímco ostatní znásilňovali." Zaman dodala, že mnoho lidí odmítá na téma znásilňování hovořit: "Bylo znásilněno mnoho žen, ale naši lidé o tom mluvit nebudou, neboť se ty ženy musejí vdát."

    Třetí svědkyně z Alchan-Jurtu, čtyřicetiletá Sultan (jméno bylo změněno), informovala Human Rights Watch o dalším případu znásilnění: "Sedm smluvních vojáků [poddůstojníci, kteří slouží v armádě na smluvním základě] znásilnilo ženu v naší vesnici. Je to barbarství. Její rodina žije poblíž hřbitova. V té části vesnice zůstalo málo lidí. Vojáci vytáhli jejího manžela ven na ulici a pak ji znásilnili. Není to mladá žena, je jí asi dvaačtyřicet nebo třiačtyřicet. Znám její jméno, ale naše tradice mi zakazuje jej uvést."

    Zprávy o znásilňování se objevily nehledě na tu skutečnost, že zveřejňování případů sexuálního násilí je v čečenské kultuře silným tabu. Čečenská muslimská kultura a národní tradice striktně upravují vztahy mezi muži a ženami a nepřístojné jednání je tvrdě postihováno, často i za použití násilí. Neprovdané ženy, které byly znásilněny, se budou těžko moci vdát, a se vdanými ženami, které byly znásilněny, se jejich manželé pravděpodobně rozvedou. Tyto faktory ztěžují dokumentaci případů znásilnění a sexuálního zneužití v Čečensku a je tedy pravděpodobné, že všechny případy na světlo nevyšly.

    Znásilnění se považuje za válečný zločin podle druhého Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám, který v článku 4 (Základní záruky) uvádí, že jsou zakázány "v každé době a na každém místě ... urážky osobní důstojnosti, především ponižující a urážející zacházení, znásilnění, nucená prostituce a jakákoli forma nemravného jednání."

    Pro válečný zločin znásilnění bylo v nedávných letech mezinárodními trestními tribunály sestavenými po válkách ve Rwandě (ICTR) a v bývalé Jugoslávii (ICTY) obviněno a odsouzeno několik osob.


    Ingušsko a Čečensko

    Zprávu připravil Šimon Pánek, Společnost Člověk v tísni

    25. ledna 2000

    1. Ingušsko, Čečensko - situace uprchlíků a vnitřních uprchlíků (internally displaced persons), počty, pohyb

    2. Místní úřady, armáda

    3. Humanitární pomoc a humanitární organizace

    4. Co je potřeba?

    5. Dosažitelnost dodávek, ceny

    6. Celní problémy

    7. Logistika

    8. Možnosti vstupu pro cizince, bezpečnost, FSB

    9. Ubytování, strava, dodávky elektřiny, komunikace, doprava, fotografování a filmování

    1. Ingušsko

    V Ingušsku se v momentálně nachází asi 200 000 uprchlíků. Místní úřady oznámily, že maximální počet byl asi 250 000 a nedávno jejich počet odhadly na 230 000. Realističtějšími počty disponuje místní pobočka UNHCR, která porovnává údaje od místních úřadů s údaji od migrační služby a nevládních organizací. Někteří z uprchlíků přišli v září, jiní přicházejí právě v těchto dnech.

    Zde jsou aktuální údaje: V prosinci se asi 50 000 uprchlíků vrátilo zpět do Čečenska, a to převážně do dvou okresů "osvobozených" ruskou armádou během listopadu, tj. Urus-Martanu a Ačchoj-Martanu. Současně na začátku roku 2000 počty přicházejících uprchlíků převýšily počty odcházejících uprchlíků. Podle velmi hrubého odhadu nyní přichází do Ingušska kolem 1000-1500 uprchlíků denně a odchází 500-1000. Nový příliv uprchlíků představují uprchlíci z Grozného a jeho předměstí a ze dvou velkých kavkazských údolí, kde nyní ruská armáda útočí (údolí Věděno a Šatoj, údolí Itum-Kale). Menší část uprchlíků se nachází ve Stavropolském kraji (severně od Čečenska), v Dagestánu (východně od Čečenska) a v Gruzii (jižně od Čečenska), ale jejich celkový počet by neměl přesáhnout 40 000. Prognózy do budoucnosti říkají, že se uprchlíci začnou pomalu vracet zpátky. Jejich počty mimo Čečensko by neměly dramaticky narůst a na jaře nepochybně poklesnou.

    Většině uprchlíků (dle odhadu 150 000) v Ingušsku poskytly útočiště hostitelské rodiny. Dalších 25 000 se nachází v táborech (zahrnují i vlaky a zařízení typu bývaých stavebních ubytoven atd.), ale většina žije ve stanech. Poslední skupina, čítající asi 20 000-25 000, přebývá v improvizovaných obydlích neboli "divokých táborech", jako jsou mešity, dětské školky nebo bývalé obchody, kavárny, garáže, skladiště a velmi často kravíny, vepříny a drůbežárny. Počet uprchlíků v takových místech se pohybuje od 10 (jedna rodina) do 1.200. Většina těchto improvizovaných obydlí se nachází stranou od městských a vesnických center, jsou i zcela volně v přírodě. Média, místní úřady a humanitární pracovníci jim v porovnání s velkými a stanovými tábory nevěnují takovou pozornost.

    Pracovníci Společnosti Člověk v tísni navštívili asi 30 z celkového počtu zhruba 170-200 improvizovaných obydlí, které se v Ingušsku nacházejí. Situace uprchlíků v těchto improvizovaných obydlích je horší než v ostatních útočištích, a to z několika důvodů: Většina improvizovaných obydlí je v porovnání s velkými tábory zásobována hůře, životní podmínky jsou mnohem horší než ty v hostitelských rodinách, v některých místech chybí elektřina a plyn, improvizovaná obydlí jsou obvykle méně organizována než velké tábory, děti nemají možnost chodit do školy, chybí lékařská péče a nepůsobí tam mobilní nemocnice. Lidé v těchto improvizovaných obydlích strádají také duševně, neboť mají pocit, že se na ně zapomíná.

    Problémy v hostitelských rodinách zahrnují psychické napětí a špatnou distribuci dodávek, velké tábory jsou sice zásobeny lépe než jiná útočiště, ale problémem je všudypřítomné bláto, velká koncentrace uprchlíků a zima ve stanech.

    Útočiště:

    Ve velkých stanových táborech jsou stany, většinou pro 10-20 uprchlíků, vybaveny dřevěnou podlahou a železnými postelemi s matracemi. K dispozici jsou kamna a sporáky na vaření, včetně dřeva a uhlí. Ve stanech je také elektřina a ve většině táborů i plyn (improvizovaný, velmi nebezpečný systém). Obecně vypadají stany docela dobře, čistě a teple. Problémem je v těchto táborech voda, neboť její zdroje jsou vzhledem k obrovské koncentraci uprchlíků nedostatečné, a bláto, které je všude a jehož vrstva dosahuje místy 20-25cm.

    Ubytování v hostitelských rodinách je nejlepší. Většina uprchlíků žije u nějakých příbuzných nebo prostě s místními, kteří jim zdarma nabídli útočiště. Někteří z nich platí nájemné (jeho výši neznáme).

    Improvizovaná obydlí: Některá z nich jsou velmi pěkná a zajímavá, např. bývalé bary nebo kanceláře, ale převážná většina je velmi špatná. Nejhorší ze všech jsou v Ingušsku bývalé kravíny, vepříny nebo drůbežárny. Velmi často v nich chybí elektrická energie a plyn, někdy je v nich zima a vlhko, což je třeba případ nedostavěných budov poblíž hlavního města Nazraně. Přinejmenším v polovině z nich chybějí postele a matrace a lidé spějí pouze na dřevěných postelích s pokrývkami místo matrací. Voda je většinou k dispozici, ale neplatí to v každém případě.

    Potraviny:

    Místní úřady za pomoci UNHCR zásobují tábory a o něco méně i improvizovaná obydlí potravinami dodávanými hromadně (moukou, různými druhy kaší, zčásti i cukrem, černým čajem, olejem a fazolemi), v organizovaných táborech dostávají uprchlíci jedno teplé jídlo denně a dostatek chleba. Občas se vydávají navíc konzervy na snídaně a večeře Většina lidí si doplňuje potraviny na trhu. Improvizovaná obydlí jsou zásobována stejnými potravinami, ale není to tolik běžné a vývařovny v nich nepůsobí. Lidé si stěžují (ti v táborech méně, ti v improvizovaných obydlích více) na kvalitu jídla, ti druzí také na jeho množství. Pro děti nebylo během uplynulých čtyřech měsíců distribuováno nic. Uprchlíci v hostitelských rodinách dostávají základní množství přes distribuční systém místních úřadů. S jeho fungováním nemáme zkušenosti, ale vyvolává řadu kritiky ohledně korupce, neefektivnosti a nerovnoprávným pravidlům. Tyto hlasy zaznívají jak od místních obyvatel, tak uprchlíků i humanitárních organizací.

    Zdravotní péče:

    Ve třech největších táborech - Severnyj, Sputnik a Karbulak jsou zdravotnické stany provozovány organizací Lékaři světa (MDM), která zaměstnává místní, tj. čečenské lékaře. Nedostatek léků je vidět na první pohled. MDM se v co nejbližší době hodlá přemístit do Čečenska. Zbytek uprchlíků se snaží dostat ke zdravotní péči v místních zařízeních (jejich kapacita však nedostačuje ani pro místní ingušské obyvatelstvo), nebo zůstávají zcela bez zdravotní péče. Nejhorší situace je v improvizovaných obydlích (cizí lokalita, bez správy a možnosti obrátit se na hostitelské rodiny o radu, bez přátelských kontaktů a známostí, což je princip, který na Kavkaze funguje ze všech nejlépe).

    Školy:

    Fungují pouze ve velkých táborech a jsou organizovány místním ministerstvem školství. Školní potřeby a pomůcky jsou distribuovány také, čečenští učitelé vyučují ve stanech. Část uprchlíků žijících u hostitelských rodin posílá děti do místních škol, u improvizovaných obydlí jsme školy nezaznamenali.

    Čečensko

    Informace z Čečenska jsou velmi útržkovité. V Čečensku není dovoleno pracovat žádným humanitárním pracovníkům a uprchlíci obvykle nejsou schopni podat úplný obraz o počtech, pohybech a potřebách uprchlíků. Situace uvnitř Čečenska se kromě toho také rychle mění. Naše zpráva je založena na informacích z našich prvních dodávek do Čečenska (13. a 23. ledna), na informacích od uprchlíků a čečenských úředníků z "osvobozených" území, kteří smějí vycestovat mimo Čečensko a na informacích od ingušského ministerstva pro krizové situace (EMERCOM).

    Severní Čečensko - většina severních oblastí Čečenska škody neutrpěla. Ruská armáda převzala kontrolu nad tímto územím v samém začátku (srpen 1999), částečně z toho důvodu, že jde o velmi rovinaté území a čečenští vzbouřenci se zde s armádou nemohou utkat, částečně proto, že tato část byla vždy orientovaná promoskevsky a proti Groznému. 90 procent lidí se vrátilo do svých domovů. Rusové mají tuto oblast pod dobrou kontrolou a žádné velké porušování lidských práv z této části hlášeno nebylo.

    Centrální Čečensko - oblast kolem Grozného a oblasti směrem na západ a východ od hlavního města a také na jih k počátku hor. Spadají sem okresy Urus-Martan, Ačchoj-Martan, Šali, Gudermes, Argun.

    Na předměstí Grozného a v jeho okolí občas probíhají boje, občas i ve městech Šali a Argun. Toto území bylo oficiálně "osvobozeno" Rusy během října a listopadu. Rusové je mají pod kontrolou, ale v horách a kolem Grozného probíhají vojenské akce. Tato část se později stane dějištěm partyzánské války. Část uprchlíků se již vrátila a zpátky je tak zřejmě více než polovina obyvatelstva. Část uprchlíků se vrátit nemůže, protože jejich domy byly zničeny (to platí především pro Argun, Šali, Germečuk, Kurčaloj a Urus-Martan), ale o rozsahu škod nejsou spolehlivé informace. V této části se nachází mnoho vnitřních uprchlíků z Grozného a horských oblastí. Podle našich informací je pouze v okrese Šali na 40.000 dočasně vysídlených osob. V Assinovské a Sernovodsku je dalších 20.000 dočasně vysídlených osob, kteří strádají mnohem více než ti v Ingušsku. Nejhorší humanitární situace je právě v této oblasti (nepočítáme-li Groznyj): velké množství vnitřních uprchlíků, místních obyvatel a absence jakékoli humanitární pomoci. Ceny na trhu za 50 kg pytel mouky jsou třikrát vyšší než v Ingušsku.

    Groznyj - přibližně 30.000-40.000 civilistů snažících se přežít. Zdá se, že ingušské ministerstvo pro krizové situace (EMERCOM) přemístilo během posledních 40 dní velké množství lidí z předměstí, když tito lidé opustili město. Ve městě se nachází asi 5.000 bojovníků. Dodávky elektřiny nefungují, někde fungují nebo fungovaly dodávky plynu. Zásoby se nedovážejí, kromě případů, kdy je bojovníci přenášejí na svých zádech skrz některé kanály, které ještě nebyly zcela uzavřeny.

    Hory - Situace je pravděpodobně lepší než v rovinaté části Čečenska, ale oblast je odříznuta od severu více než dva měsíce a od Gruzie tři týdny. Stále existuje několik cest do Gruzie a Azerbajdžánu, ale v zimě je velmi obtížné zdolat vysoké horské přechody. V posledních dvou-třech týdnech přichází z této oblasti do centrální části a do Ingušska stále více a více uprchlíků. Existuje velké nebezpečí, že Rusové by mohli po pádu Grozného začít provádět těžké bombardování horských vesnic. Nyní kontrolují pouze začátek horských údolí a nejeví velkou vůli postoupit dále do hor.

    3. Místní úřady, armáda

    Ingušské úřady vítají humanitární organizace a jsou obecně poměrně nápomocné, ale nacházejí se v obtížné situaci - Ingušsko je na jedné straně součástí Ruské federace a nechce se stát novým Čečenskem, na druhé straně mají k Čečencům nejužší příbuzenský vztah. Činnost Společnosti Člověk v tísni se opírá o dohodu s Ministerstvem pro krizové situace Ingušské republiky (EMERCOM). EMERCOM působí v Ingušsku a spolupracuje s Migrační službou (Migracionnaja služba) při distribuci základních potravin. Občas odesílají konvoje do Čečenska, většinou jeho západní části, které je cílovou oblastí pro alespoň část uprchlíků z Ingušska. Člověk v tísni má s tímto ministerstvem dobrou zkušenost, založenou na předchozí spolupráci v roce 1995 (47 společných dodávek do nemocnic a zdravotnických středisek).

    EMERCOM odpovídá v Ingušsku za koordinaci a žádá humanitární organizace, aby s ním předběžně projednávaly své plány na distribuci, což lze jen doporučit.

    Cizinecká policie je další důležitou institucí a je nezbytné, aby se u nich člověk zaregistroval do 24 hodin po příjezdu. FSB neboli Federální bezpečnostní služba každého cizince dříve nebo později nalezne, ale lze říci, že obecně nedělají problémy. Pouze v oblasti zachytávají "špióny" a zahraniční novináře.

    Ministerstvo vnitra, zejména Oddělení zvláštního určení (SPECNAZ) by mělo každému cizinci, který navštíví Ingušsko, zajistit bezpečnost, a to částečně kvůli častým únosům, ke kterým docházelo v Ingušsku stejně tak jako v Čečensku v posledních 3-4 letech. Oddělení současně dohlíží také na to, čím se cizinci v Ingušsku zabývají. Je zřejmě lepší tuto na tuto službu přistoupit.

    Ozbrojené síly ruské armády a ministerstva vnitra tvoří velmi složitý, propletený celek, zahrnující vojenskou policii, příslušníky FSB, SOBR, OMON, SPECNAZ, federální síly, síly pro zvláštní úkoly a zřejmě několik dalších struktur. Člověk s nimi do styku nepřijde, pokud se nechce dostat do Čečenska. Cesta do Čečenska je skutečně velmi komplikovaná (alespoň v této chvíli).

    Lze říci, že severní Kavkaz je prošpikován policií a armádou a člověk by si měl být vědom, že jej dříve či později naleznou. Doporučení proto zní chovat se obezřetně, nesnažit se fotografovat vojáky, dostat se ilegálně do Čečenska atd. Na druhé straně, spíše než převozu do Moskvy a vypovězení ze země, hrozí riziko převozu do Mozdoku (velitelství celé operace v Čečensku). Násilí proti cizincům nebylo zaznamenáno, pouze bylo zničeno několik fotoaparátů.

    4. Humanitární pomoc a humanitární organizace

    Ingušské ministerstvo pro krizové situace (EMERCOM) za podpory dalších ministerstev z jiných částí Ruska odvádí obstojnou práci: distribuuje základní potraviny zakoupené z federálního rozpočtu nebo darované UNHCR. UNHCR poskytuje zdarma jídlo, určité množství přikrývek a stanů a provádí monitoring a registraci vnitřníchuprchlíků. Dánská Rada pro uprchlíky (Danish Refugee Council) je hlavní nevládní organizací působící přímo na místě a každému uprchlíkovi v Ingušsku přiděluje zimní bundu a boty a pro uprchlíky v hostitelských rodinách v části Ingušska také jídlo. Brzy zřejmě provedou novou registraci všech uprchlíků. Mezinárodní výbor Červeného kříže (ICRC) je rovněž přítomen a zásobuje velké tábory a také některé improvizovaná obydlí balíčky, ale pokud je nám známo, tak pouze příležitostně. Lékaři světa (Medecins du Monde - MDM) provozují v hlavních táborech tři zdravotnické stany, kde působí místní lékaři. Při nejbližší příležitosti se chystají přemístit do Čečenska. Lékaři bez hranic (Medecins Sans Frontiers - MSF) jsou přítomni, ale o jejich činnosti nemáme informace. UNICEF, který má velké problémy v celním úřadem ve Vladikavkazu, právě dorazil s žádanou zásilkou zimních stanů pro improvizované školy, určitým množstvím umělohmotných kanystrů a školními potřebami a pomůckami. Action Against Hunger a Armáda spásy také právě dorazily a chystají se zahájit svou činnost. WFP má brzy zahájit rozsáhlé dodávky základních potravin (pravděpodobně mouky, oleje a rýže nebo fazolí). Tento seznam není úplný.

    Kromě ingušského EMERCOM, Červeného kříže Ruské federace (o jehož činnosti nemáme informace), Humanitárního fondu Lebeď a Společnosti Člověk v tísni nikdo v tuto chvíli uvnitř Čečenska nepracuje.

    5. Co je potřeba?

    Ingušsko: Potřeba je mnoho věcí. Základní potraviny jsou víceméně zajištěny, chybí masové a zeleninové konzervy, doplňkové potraviny, dětské potraviny - dětská výživa, sušené mléko, dětské přesnídávky, zelenina a ovoce, maso, nějaké margaríny a marmelády či něco podobného, sušenky... Teplé oblečení, spodní prádlo a matrace jsou v malém množství. V některých oblastech je velký nedostatek dětských potřeb do školy a pro volný čas. Zdravotní péče a základních léků se nedostává téměř nikde. Existuje také nedostatek hygienických potřeb, zejména v případě uprchlíků v hostitelských rodinách a improvizovaných obydlích.

    Čečensko: Situace je mnohem horší než v Ingušsku. Právě v tuto chvíli jsou potřeba základní potraviny (mouka, cukr, těstoviny, olej), cokoli navíc jako jsou konzervy, margarín, dětská výživa apod. je pro ně téměř zázrak. Když například konvoj Člověka v tísni dorazil do Alchan-Jurtu 24. ledna, místní obyvatelé (z původních 95.000 zbylo asi 7.000) při pohledu na 18 tun mouky, cukru a těstovin plakali, neboť, jak říkali, poslední zásilku dostali před třemi měsíci. Nedostatek hygienických potřeb je prostě katastrofální. Uprchlíci ve vlaku poblíž Sernovodsku (2.000 dočasně vysídlených osob) obdrželi za poslední měsíc pouze polovinu mýdla na rodinu - nic víc. Pravidlo pro zásilky do Čečenska je nyní jediné: čím více, tím lépe.

    6. Dosažitelnost dodávek, ceny

    V Ingušsku je možné zakoupit téměř cokoli ze základních potravin. Všechny severokavkazské cesty jsou plné kontrlních bodů a je mnohem lepší platit "franco Nazraň" než se cestou do Ingušska podrobit nejrozmanitějšímu popotahování na každém kontrolním stanovišti. Ceny jsou obecně nižší než v Evropě, případně stejné. Např. 1 tuna mouky = 180 USD, 1 tuna cukru = 270 USD, 1 litr oleje = 0.5 USD, 1 tuna sušeného mléka = asi 1.100-1.200 USD, 1 kg jablek = 0.25 USD atd. Problém představují speciálnější léky, velká množství oblečení a bot a některých dalších, ale specifických druhů zboží. Objednání a dodání zboží je možné, v případě nutnosti objednávky z jiného regionu vše trvá maximálně několik dní.

    7. Celní problémy

    Ingušská celnice v Nazrani byla federálními úřady uzavřena, a to pravděpodobně s cílem zamezit pašování zboží, zbraní apod. Existují dvě možnosti, jak proclít svou zásilku: první je ve Vladikavkazu, ale Ingušové, zejména muži, tam nemohou cestovat z důvodu války mezi Osetií (Vladikavkaz je hlavním městem) a Ingušskem v roce 1992, druhá možnost je ve Stavropolu v Ruské federaci, na sever od Kavkazu.

    8. Logistika

    V Ingušsku není problémem vyřešit základní logistické problémy, neboť místní řidiči nabízejí za úplatu přepravu osobními automobily, malými dodávkami, autobusy nebo nákladními vozy. S největší pravděpodobností to samé platí i pro skladiště, neboť ekonomická krize vyprázdnila většinu továren, takže nebude problémem si skladiště pronajmout. V roce 1995 Člověk v tísni jedno takové skladiště pronajaté měl.

    Přístup do Čečenska je v současné době umožňován pouze nákladním vozidlům armády a EMERCOM.

    9. Možnosti vstupu pro cizince, bezpečnost, FSB

    Cizinci mohou do oblasti cestovat, je ale potřeba si uvědomit, že je nutné se zaregistrovat během 24 hodin a že bez podpory místních přátel či humanitární organizace budou mít cizinci problémy s FSB a ministerstvem vnitra. S ingušskými úřady je možné jednat, ruské úřady přítomnost cizinců nevítají a jsou podezřívavé. Situace z hlediska bezpečnosti je nyní mnohem lepší než před válkou: čečenské kriminální gangy z oblasti uprchly, čečenská hranice je uzavřená a také se změnila atmosféra, když cizinci začali pomáhat obětem války. Jisté riziko únosů přesto stále existuje. Je záhodno nosit patřičné tmavé oblečení, neukazovat fotoaparáty a dát pozor na další znaky prozrazující cizí původ nebo movitost, chovat se zdrženlivě a opatrně. Pokud cizinci odmítnou použít služby státní bezpečnosti (ingušskému SPECNAZ), doporučuje se mít s sebou řidiče s vlastním vozidlem a znalého místních poměrů.

    10. Ubytování, strava, dodávky elektřiny, komunikace, doprava, fotografování a filmování

    V Nazranu je jediný hotel - Asa, a ceny v něm se pohybují kolem 15 USD za noc. Je však plný lidí z FSB. Pro delší pobyt je vhodnější ubytování v soukromí, které přijde pro 2 osoby na zhruba 400 USD za měsíc. Za osobní auto, které je vždy s řidičem, zaplatí cizinci od 100 USD za den v případě novinářů až do zhruba 1.000 USD za měsíc v případě humanitárních pracovníků. Jídlo je v levnějších restauracích obecně špatné a stojí kolem 3 USD. Je lepší se stravovat v hotelu Asa nebo restauracích vyšší cenové skupiny, případně se dohodnout s místními obyvateli, že vám budou vařit jednou denně. Dodávky elektřiny i vody jsou celkem obstojné, výpadky jsou pouze několik hodin denně. Problémem je komunikace. Nejsou k dispozici téměř žádné telefonní linky do zahraničí a pokud ano, tak na poštovním úřadě a jejich spolehlivost je mizivá. Nejlepší je satelitní telefon.

    V Ingušsku lze fotografovat a natáčet vše, co je spojeno s humanitární prací, bez povolení. Fotografovat ve městech a na vojenských kontrolních stanovištích je možné pouze se speciální akreditací vystavené v Moskvě ruským ministerstvem zahraničí. Do Čečenska je přísně zakázáno brát si s sebou jakékoli fotografické přístroje či kamery. Výjimky z tohoto pravidla jsou komplikované, ale trvale působící humanitární organizace je někdy mohou obdržet.

    11. Působení Společnosti Člověk v tísni v Ingušsku a Čečensku

    Ingušsko - Po zjištění situace se Člověk v tísni rozhodl pro práci v impovizovaných obydlích ve čtyřech z ingušských měst a vesnic a pro zajišťování doplňkových potravin, vyučování, základní lékařskou péči a chybějící základní potřeby (matrace, přikrývky, topení...) pro děti. Jedná se asi o 3.000 dětí žijících v podmínkách, které jsou horší než podmínky ve velkých táborech či hostitelských rodinách. Dalších 6.000-7.000 dětí je v jiných improvizovaných obydlích, ale Člověk v tísni není momentálně schopen se o všechny z nich postarat. Kromě potravin, vyučování a zdravotní péče potřebují oblečení. Program doplňkových potravin nezahrnuje děti mladší 6 měsíců a je skutečně lepší než jim dávat pouze mouku a cukr.

    Čečensko - Člověk v tísni je první nevládní organizace, která zahájila dodávky do samotného Čečenska. Lidé zde jsou v mnohem horší situaci než uprchlíci v Ingušsku a jakékoli další peníze nebo dodávky potravin či hygienických potřeb jsou více než potřebné. Společnost Člověk v tísni do Čečenska dopravila již 36 tun nákladu a další konvoje budou následovat. Finanční zdroje jsou ale omezené a Společnost Člověk v tísni zcela jistě uvítá další společné zásilky. Z hlediska logistiky a bezpečnosti je mnohem lepší nakoupit základní potraviny v Ingušsku a pak je hromadně přepravit do Čečenska než přepravovat malé soukromé věcné dary zaslané ze zahraničí.

    Leden 2000

    Společnost při ČT Člověk v tísni

    ph. (02.) 6113 4401

    www.pinf.cz

    pinfcz@czech-tv.cz


    Odvrácená strana světa

    dokumentární film z cyklu "Člověk v tísni"

    Námět a kamera: Petra Procházková, Jaromír Štětina

    Režie: Pavel Hanuš

    Explikace:

    Na sklonku minulého roku se podařilo novináři Jaromíru Štětinovi proniknout společně se třemi zahraničními kolegy přes linie ruské armády do obklíčeného Grozného a natočit zde přes 20 hodin unikátního obrazového svědectví. "Hlavní a jedinou pohnutkou, proč jsme do toho kotle šli, byla snaha zjistit, co se tam opravdu děje," říká J. Štětina, který po návratu do Čech sestříhal společně s režisérem Pavlem Hanušem z natočeného materiálu 23 minutový dokumentární film "Odvrácená strana světa".

    Film nás zavede do hlavního města Čečenska ve chvílích, kdy pět tisíc obránců města vzdorovalo již po několik týdnů pozemním útokům ruské armády a nabídne nám exkluzívní rozhovory s představiteli obou válčících stran: se zástupcem generálního štábu ruské armády generálem Valerijem Manilovem, s čečenskými polními veliteli Šamilem Basajevem, Ruslanem Gilajevem, prezidentem Aslanem Maschadovem či s velitelem obrany města generálem Aslanbekem Ismailovem, s nímž autoři filmu pobývali několik dní přímo v generálním štábu obrany města. Řadu záběrů filmu natočil Jaromír Štětina v předních liniích fronty a v zákopech, svou hlavní pozornost však věnoval lidem postiženým nejvíce válkou - prostým obyvatelům Grozného, kteří v té době žili již třetí měsíc ve sklepích bez vody, topení a elektřiny.

    Film "Odvrácená strana světa", který odvysílá Česká televize 1. února ve 22.20 na prvním programu, natočila v Čečensku agentura Epicentrum ve spolupráci se společností Člověk v tísni, o.p.s. a je součástí širšího cyklu filmů s názvem "Člověk v tísni.", který nás bude po celý rok zavádět do neklidných končin našeho světa a přinášet svědectví o životě lidí postižených válkami, politickými represemi či přírodními katastrofami.


    Blboun nejapný je mrtev ... at žije Blboun nejapný!

    aneb tumáte internetu až po krk...

    Václav Pinkava

    V překladu článku z New Scientist v Britských Listech zde jsem postřehl zmínku o Blbounu nejapném, aneb jakémsi ptáku 'Dronte'.

    Žel, tento název byl oficiálně zrušen a nahrazen prosaickým názvem Dodo mauritánský, obdobně jeho původní latinská forma Didus Ineptus byla nahrazena zařazením Raphus Cucullatus, a to už v roce 1758. (uvedeno zde) Dronte je však název německý a francouzský, tedy ani český, ani anglický.

    Dále se na internetu dozvídáme, že Blbouna měl ve své přírodopisné sbírce i náš Rudolf II. Zatímco z několika vycpaných anglických exemplářů nevydržel ani jeden, jen hlava a noha zůstaly z posledního kusu, spáleného v Oxfordu roku 1755. (viz zde), mám pocit, že v Praze se asi rudolfinským alchymistům podařilo blbouna hybridisovat s člověkem ...

    Na jiné adrese se dozvídáme, že 'dodo' pochází z holandského 'dodoor' neboli pomalý-neobratný a že jej roku 1598 objevili Holanďané. Jinde se uvádí, že název pochází z holandského 'dodans' neboli blb. Avšak zde je holandsky (!!) napsáno, že blbouna r.1598 objevili Portugalci a že právě portugalsky znamená dodo=hňup. Toto tvrzení nám potvrzuje, i s hudební kulisou, jiná stránka zde: zatímco jiní uvádějí za objevný ročník 1599. Inu, objevování nám někdy trochu trvá.

    Zde se zase dozvídáme, že Blbouna roku 1627 poprvé zaznamenal Angličan, nějaký Thomas Herbert, (čímž byl objeven definitivně pro lidstvo, že ano). V roce 1638 se na Mauriciu usídlili Holanďané, kteří Blbouna do padesáti let vlastní blbostí zcela přetrumfli. Jine zdroje uvádějí, že Blboun vymřel roku 1681, což považuji za milosrdnější, než agonii až do roku 1683. Německé (rozuměj přesnější) zdroje uvádějí rozpětí od Blbounova objevení k zániku od 1599 do 1693, zatímco zde se v samotném technickém nadpisu html stránky skrývá údaj 1598-1691.

    Odkazů jsem našel přes třicet tisíc, z toho několik set bude relevantních. Blboun tedy žije v myslích lidstva.

    Nicméně Blboun žije dál nejen na internetu. Dodnes figuruje na mauricijské vlajce. Podle této stránky se zjevně převtělil v kočku, a na Slovensku se nějaký nadšenec jménem Dodo okázale oženil. (asi Jozef, že?) Souvislost mezi svatbou a tímto ptákem najdete i na anglických stránkách zde, přesněji zde. Skutečnost že nelétavý ač nemotorný Dodo je oblíbeným ptákem těchto britských novomanželů ponechávám vaší ctěné úvaze. Decentně opomeňme též pornohvězdu 'Dodo' Cheng, která mi svými odkazy zahltila internetový prohlížeč, když jsem zadal heslo 'Dodo'. Až příliš živá ptákovina.
    Nejen toto, ale i patetická sentimentalita a blbost kráčejí na internetu ruku v ruce, například zde .

    Skutečnost, že byl zrušen trefný popisný název Blboun nejapný, lamentuje Jan Křesadlo ve svém cestopisném článku, (který jsem nedávno přeložil a vydal s doprovodnými ilustracemi zde. Článek pojednává o poněkud šťastnějším osudu bermudského ptaka Kahau, jehož osud byl považován za obdobu osudu Blbouna po celých 350 let, až byl znovu objeven v roce 1951. Zmrtvýchvstání ptáka Kahau se stalo podnětem pro rozsáhlý ekologický projekt.

    Ekologie je totiž zajímavá oblast vědy, i když to někteří nelétaví ekonomové nechápou.

    Například vyhynutí Blbouna roku 1681 mělo za následek i ohrožení mauricijského stromu 'Calvaria' , jehož semena údajně potřebovala ke svému vyklíčení aby nejprve prošla blbouním zažívacím traktem.(viz odkazy zdezde). Není mi sice jasné, jak toto lze s odstupem času určit, ale hypotesa je to zajímavá a zdá se, že v tomto ohledu blbouna zastoupí i krocan, (zastupitelnost mezi krocanem a blbcem nalezneme i v americkém slangu).

    Politujme tedy nejen nešikovného ptáka, který neodolal pokroku. Nezapomeňme ani na jeho krásné české, a původní latinské jméno. Blboun nejapný, Didus Ineptus.

    Jakou to sílu má slovo. Málokdo si dnes povzdechne nad jinými, i velmi příbuznými vyhynulými druhy ptactva, jejichž jména byla méně jadrná, a jejich vzezření méně komické. (Srovnejme seznam zde.)

    Dost bylo internetu . Tento odkaz považujte za užitečnou informační tečku.

    Ale nutno pochválit Britské listy za nedostatečné respektování pofiderních a 'politically correct' přírodopisných nálepek.

    Ať BL i nadále upozorňují na Blbouny nejapné, ve všech jejich historických provedeních, aby Blbouni neupadli v zapomnění, až budou z neuznání, námi hloupějšími lidmi vyhlazeni, i kdyby až za necelých sto let.

    Václav Pinkava


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|