![]() |
O slušnostiJan LipšanskýStalo se mi včera, že jsem na dost exponovaném místě v Praze přecházel přechod pro chodce. Než jsem stihl dosáhnout druhého "břehu", vjelo mezi mne a chodník auto a řidič naprosto samozřejmě zaparkoval na zmíněném přechodu pro chodce. Také jsem to řidiči, mladšímu muži s náušnicí v uchu typu Podnikatel, řekl: "Tady je, pane, přechod pro chodce." "No a? Tohle je moje auto, ne vaše," zněla odpověď. "A jak tady mají chodci přecházet?" "To je jejich věc." To mne naštvalo: "Pane, vy jste sobec." A řidič, pravděpodobně účastník kursu asertivity, s klidem řekl: "Jsem," a byl pryč. Auto tam zůstalo stát a překáželo. Jestli jsem se v zahraničí s něčím setkal, tak to byl respekt před zákony a obyčejná lidská slušnost. S výše uvedeným přístupem však nevím, jak chceme my, Češi, kamkoliv do Evropy. Když jsme byli se ženou na svatební cestě ve Španělsku, zarazilo nás chování Čechů v jídelně natolik, že jsme plynně přecházeli do angličtiny. Jídla se totiž podávala formou švédských stolů. A jakoby roky nejedli, čeští turisté snědli neuvěřitelné množství jídla. Tříčlenná rodina dokázala na posezení sníst 19 zmrzlin (!), třikrát si šli přidat, a když přinesla obsluha z kuchyně něco nového, hned se vrhali ke stolu, aby si nabrali i tuto novinku a něco jim tak neuteklo. Podařilo se jim dokonce převrhnout tác s jídlem, který přinášel číšník. Ne že by však uhnuli stranou, dokud uklízečka omáčku nevytře. Protože se najednou na jedné straně švédského stolu uvolnilo místo, začali Češi capat v rozlitém jídle, aniž by uhnuli. Později jsme zjistili, že když přicházejí Češi na jídlo (nedalo se to splést - byli první v řadě a strkali se, aby byli prvními z prvních), obsluha záměrně nenosí příliš mnoho jídla do švédských stolů, aby zbylo na ostatní hosty. Proč se o tom zmiňuji? Protože to všechno vypovídá o tolik vychvalované české povaze. Nejen v zahraničí nás budou soudit také podle našeho morálního profilu. A bohužel v této oblasti zaostává Česká republika nejvíce. Jan Lipšanský
|
![]() |