O slušnosti
Stalo se mi včera, že jsem na dost exponovaném místě v Praze
přecházel přechod pro chodce. Než jsem stihl dosáhnout druhého "břehu",
vjelo mezi mne a chodník auto a řidič naprosto samozřejmě zaparkoval na
zmíněném přechodu pro chodce. Také jsem to řidiči, mladšímu muži s náušnicí
v uchu typu Podnikatel, řekl:
"Tady je, pane, přechod pro chodce."
"No a? Tohle je moje auto, ne vaše," zněla odpověď.
"A jak tady mají chodci přecházet?"
"To je jejich věc."
To mne naštvalo: "Pane, vy jste sobec."
A řidič, pravděpodobně účastník kursu asertivity, s klidem řekl: "Jsem,"
a byl pryč. Auto tam zůstalo stát a překáželo.
Jestli jsem se v zahraničí s něčím setkal, tak to byl respekt před
zákony a obyčejná lidská slušnost. S výše uvedeným přístupem však nevím,
jak chceme my, Češi, kamkoliv do Evropy.
Když jsme byli se ženou na svatební cestě ve Španělsku, zarazilo nás
chování Čechů v jídelně natolik, že jsme plynně přecházeli do angličtiny.
Jídla se totiž podávala formou švédských stolů. A jakoby roky
nejedli, čeští turisté snědli neuvěřitelné množství jídla. Tříčlenná rodina
dokázala na posezení sníst 19 zmrzlin (!), třikrát si šli přidat, a když
přinesla obsluha z kuchyně něco nového, hned se vrhali ke stolu, aby si
nabrali i tuto novinku a něco jim tak neuteklo.
Podařilo se jim dokonce převrhnout tác s jídlem, který přinášel číšník.
Ne že by však uhnuli stranou, dokud uklízečka omáčku nevytře. Protože se
najednou na jedné straně švédského stolu uvolnilo místo, začali Češi capat
v rozlitém jídle, aniž by uhnuli. Později jsme zjistili, že když přicházejí
Češi na jídlo (nedalo se to splést - byli první v řadě a strkali se, aby
byli prvními z prvních), obsluha záměrně nenosí příliš mnoho jídla do
švédských stolů, aby zbylo na ostatní hosty.
Proč se o tom zmiňuji? Protože to všechno vypovídá o tolik vychvalované
české povaze. Nejen v zahraničí nás budou soudit také podle našeho
morálního profilu.
A bohužel v této oblasti zaostává Česká republika nejvíce.
Jan Lipšanský
