Zemské noviny příliš zkrátily rozhovor s Martinem Vadasem
Martin Vadas
Zemské noviny - k rukám Jiřího Bigase, šéfredaktora
Praha 8.1.2000
Věc: Tisková oprava - Zemské noviny 2000-01-04 - Anketa
Vážený pane šéfredaktore,
dovoluji si Vás seznámit se skutečností, že ve Vaší redakci došlo ke
zkreslení smyslu mé odpovědi na telefonické otázky Vašeho redaktora,
který se do telefonu představil jako p.Wohlh‘fner, pracující pro
Nedělní noviny(?). Proto Vás žádám o zjednání nápravy - omluvou a
tiskovou opravou ve Vašem listu.
Anketa - Co udělal Puchalský špatně?
Martin Vadas nikdy neřekl:
Martin Vadas, režisér: To je na seriózní analýzu. Za prvé tajil
projekt, na jehož základě byl radou
vybrán a v němž, jak se nakonec ukázalo, nebylo o mnoho víc než kritika
dosavadního stavu. Ale i
to málo, co v něm bylo, nedokázal naplnit. V citlivé době těsně před
volbami jmenováním Ivana
Kytky šéfem zpravodajství a následnými problémy s ním úplně rozvrátil
zpravodajství, což se v
důsledku podepsalo na stavu, jaký teď v republice panuje. Nerespektoval
autorský zákon,
dával příliš velký prostor lidem jako je Alena Müllerová, osoba figurující
jako číslo dvě při
vytunelování Krátkého filmu, nebo největší soukromý dodavatel televizních
pořadů Fero Fenič.
Chyba byla také na Radě České televize, která ho neustále chlácholila a
utvrzovala v jeho
postojích. Proto by neměla mít právo volit nového ředitele.
Ale naopak Martin Vadas řekl:
Puchalský udělal v České televizi tolik špatného, že by si to vyžádalo
seriózní analýzu. Taktickou chybou bylo, že tajil svůj tzv. "projekt", ve
kterém, jak se po roce a půl ukázalo, nebylo nic o řízení České televize
- jen dojmová neodborná kritika předchozího stavu. To málo vizí, které
sliboval, nikdy nenaplnil. Naopak. Na vlastní řízení a slibovanou
reorganizaci České televize, ve kterých se nevyznal, si generální ředitel
Puchalský najal externí konzultační firmu Deloitte & Touche, kterou
platil penězi koncesionářů.
Nabízí se otázka, proč vlastně rada zvolila autora takového prázdného
projektu.
Největší selhání bylo v personální práci - mladou dívčinu s praxí
ředitelky mateřské školy pověřil řízením tzv. útvaru lidských zdrojů.
Puchalský v tzv. "projektu" sliboval zlepšení zpravodajství v týmu
s Kytkou. Jejich zpravodajství totálně selhalo již v r. 1998 ve zvláště
citlivé předvolební době. Země se řítila do voleb a oni vysílali "zprávy
bez zpráv"! Zcela odepsali politické zpravodajství - ne dva dny před
volbami, ale dva měsíce! Důsledky občanské dezorientace sklízíme
dodnes. Puchalský s Kytkou jednali podobně jako redaktoři Slovenské
televize před volbami 1992. Tehdy to mělo za následek rozpad ČSFR a
vyzdvižení Mečiara. Namísto politického zpravodajství, které by
prosvětlilo záměry a chování jednotlivých stran, hráli bouračky,
reportáže o rybníkářích a spořádaných poutích křesťanů... Koncepce
zpravodajství Puchalského a Kytky, realizovaná v r. 1998 je jednou
z příčin současného politického patu a občanského přešlapování na
místě v ČR.
Puchalský ještě dnes s oblibou utrácí peníze koncesionářů na tzv.
"dynamické znělky pořadů", za což býval chválen i Radou ČT, ale
vůbec je nezajímá to, co bych nazval: "veřejnoprávní nic uvnitř" takto
oznělkovaných pořadů.
V personální politice ho vůbec nezajímala profesionalita a odbornost.
Jeho "Rudá Irma", jak jí někteří zaměstnanci na chodbách v ČT říkali,
měla jediné heslo: "mládí vpřed".
V konkurzní komisi na místo producenta dokumentu ČT seděla paní
šéfproducentka Alena Mžllerová, která v průběhu devadesátých let,
kdy docházelo k vytunelování Krátkého filmu, byla v této akciové
společnosti číslem 2 - ředitelovala program. Vedle ní ve veřejném
konkursu seděla ona ředitelka mateřské školy, jinak ředitelka lidských
zdrojů ČT (později na hodinu z ČT propuštěná jako nepoužitelný "lidský
zdroj") a Fero Fenič, majitel a jednatel Febio sro. - tehdy největší
soukromý dodavatel pořadů pro Českou televizi. Měl si tam zřejmě
vybírat budoucího zadavatele pořadů. Paní Mžllerové nic neříkal
pojem střet zájmů, když jsme o tom jednali na valné hromadě FITESu
v lednu 1999. Hájila se, že hledala člověka s manažérskými
schopnostmi. Výsledkem tzv. "konkurzu" bylo, že paní Mžllerová
jmenovala vítězkou konkurzu - režisérku Pistoriusovou, která se po čase
v této funkci projevila jako málo příčetná, a proto již ani ona nepůsobí
ve funkci. Po třičtvrtě roce se paní Mžllerová údajně omluvila několika
spolupracovníkům, zůstává však šéfproducentkou a má další snad i
ředitelské ambice.
Puchalský v České televizi nezajistil respektování autorského zákona.
Když byl na takové jevy upozorněn, odpovídal frází "odmítám Váš
názor...". Tento vzděláním "novinář" nerozpoznává ani rozdíly mezi
skutky, které se udály, a názory.
Hlavní "vinu" za současný stav v ČT nese však Rada České televize,
která Puchalského ve všech jeho omylech utvrzovala a rok a půl jej
slepě chválila, aby ho nakonec - ze dne na den - 25.11.1998 potopila.
Není tou nejpodstatnější vinou rady, že zvolila špatně. To se může
stát. Je však nepřijatelné, že rada za doby Puchalského ředitelování
televizi nekontrolovala, nezabývala se ani stížnostmi na ředitele, ačkoliv
právě to jí zákon ukládá ...
Taková rada nemůže mít morální právo volit nového ředitele, ať se to
paní Buzkové líbí nebo ne. Rada jako celek by naopak měla
následovat radního Weise a s omluvou odejít do zapomnění.
Nejzávažnějším proviněním Puchalského je, že vědomě nastupoval do
funkce ředitele veřejnoprávní televize s politickým krytím jedné politické
strany - ČSSD ( ještě dnes je paní Buzková nejhorlivějším zastáncem
Rady, i když dnes ruku v ruce s poslancem Mlynářem (US), který říká,
"přestože vím, že rada v rozporu se zákonem řídí Puchalského, držím
radu nad vodou" ... Zřejmě tak činí proto, že je mj. díky této radě dle
agentury Innovatio nejfrekventovanějším politikem na veřejnoprávní
obrazovce. Snad i proto hlasuje proti frekvenční analýze na zasedání
komise.
Dnes Puchalský najednou hovoří o politickém nátlaku, který cítí. Proč
však nevzdoroval politickým tlakům podobně jako bývalý ředitel zámku
Štiřín - zveřejněním v době, kdy takové tlaky (byly-li) byly aktuální?
Puchalský by měl vysvětlit i vztahy a smlouvy s AK JUDr. Radka
Pokorného s vazbou na ČSSD. Podle Iva Mathého byl to právě on, kdo
přebíral Českou televizi do rukou Jakuba Puchalského.
Mnozí novináři se tváří, že by bylo vhodné, aby někdo další
pokračoval v "Puchalského reformách". Nikdo z nich však neuvádí
v čem tyto tzv. "reformy" spočívaly anebo spočívají. Puchalský prý
údajně rozvrátil produkční a producentské klany, které se prý za
Mathého konzervovaly ještě z dob Československé televize. Podle mé
zkušenosti však Puchalský rozoral i to, co mohlo fungovat a ustavil a
přivedl klany nové - např. z bývalého vytunelovaného Krátkého filmu,
Barrandova, reklamních agentur nebo přímo z ulice. Vůbec není
zřejmé, které z těchto klanů byly nebo jsou pro veřejnoprávní poslání
České televize nebezpečnější. Puchalský však nepřispěl ke
zprůhlednění způsobu zadávání zakázek a zefektivnění výroby. Jeho
poslední opus ze dne 27.12.1999 - limity spotřeby materiálu a
strojového času na výrobu pořadů - je dalším důkazem, že televizní
výrobě ani za dva roky neporozuměl.
Pojetí veřejné služby Puchalským dobře reprezentuje např. pořad
"Jízda", kterým nahradil "Motoristický magazín". Jízda je snůškou
skryté a otevřené reklamy (je podivuhodné, že Rada ČT i RČRRTV
mlčí) snad ještě více než její předchůdce. Dnes je však
"dynamičtější" a je dodáván soukromou firmou, která údajně zvítězila
v jakési tajné soutěži. Vyhrála v ní údajně ještě neexistující sro.
bývalých pracovníků ČT.
Major Zeman je už jen kytičkou na dortu Puchalského úsilí o reflexi
minulosti a pěstování kulturního odkazu této země.
Samostatnou kapitolou Puchalského hříchů je jeho P.R. strategie -
arogance a nevěrohodné podbízení se koncesionářům líbezným
hlasem z obrazovky.
Česká televize za Puchalského ředitelování oslovila zřejmě všechny
novináře, kteří v minulosti napsali cosi kritického vůči ČT - nabídla jim
pořad, nebo jinou "spolupráci". Puchalský si za peníze koncesionářů
"spřátelil" všechna tisková média - uzavřel s nimi smlouvy na
společné reklamní kampaně, sociologické průzkumy, inzerci apod.
Hlavní deníky i týdeníky se neodvažovaly déle než rok psát kriticky na
adresu ČT - některým to vydrželo dodnes. Na konkrétní nedostatky
podobně jako za ředitele Mathého poukazovali pouze někteří členové
Filmového a televizního svazu FITES. Ostatní kolegové producenti,
profesní asociace a Akademie vykazovaly pouze zdrženlivost nebo ticho
- snad aby nebyly ohroženy jejich obchodní zájmy. Dokonce i
Poslanecká sněmovna PČR dál mechanicky schvalovala nehorázné
výroční zprávy Rady ČT.
Až major Zeman zdvihl pokličku přetopeného kotle. Míra trpělivosti
přetekla, s kritiky se roztrhl pytel. Dokonce i členové Stálé komise pro
sdělovací prostředky poslanecké sněmovny parlamentu ČR si dovolili
klást otázky, na které se jim ze strany radních nedostávalo uspokojivých
odpovědí. Někteří novináři tyto (zpravidla věcné) dotazy kvalifikovali
jako nepřípustný nátlak politiků na nedotknutelnou veřejnoprávní
televizi. K hysterickým výkřikům se připojil i senátor Žantovský (ODA) -
do MFDnes napsal: Ruce pryč od České televize!
Je pozoruhodné sledovat, kteří politikové a novináři okřikují
spoluobčany - koncesionáře uplatňující právo svobody projevu bez
ohledu na možné existenční důsledky takového jednání. Kde jsou ty
projevy politického nátlaku?
Největší "vinou" Puchalského ředitelování je snížení věrohodnosti
myšlenky televize veřejné služby, ke které přispěl komercionalizací
České televize a bulvarizací jejího zpravodajství a dalších pořadů.
Kdo tyto dlouhodobé škody napraví? Současná Rada České televize
to nebude.
Martin Vadas