Rozhlas BBC o otřesné situaci Romů na Slovensku

12. 10. 2015

Zahraniční vysílání BBC v angličtině (BBC World Service), které má celosvětově 300 milionů posluchačů, vysílalo v neděli 11. října padesátiminutovou reportáž o situaci Romů v Rumunsku, v Maďarsku a na Slovensku. Evropská unie totiž před deseti lety přislíbila, že situaci Romů radikálně zlepší. Neudělala pro ně nic. Nejdrsnější situace Romů je v Maďarsku, kde jsou Romové vražděni a prchají do zahraničí. Avšak i v Rumunsku a na Slovensku je jejich situace drastická. Pořad připravila reportérka Delia Radu a je v angličtině ZDE. Překládáme z něho část týkající se Slovenska.

Reportérka: Právě jsem přistála v Košicích, na východním Slovensku. Nedaleko od Jarovnice, což je největší romská osada na Slovensku. Romové žijí na Slovensku v oddělených brlozích na okrajích vesníc a měst. Romské děti jsou vyučovány v oddělených třídách nebo školách. Jdu se přesvědčit na vlastní oči, co to znamená být Romem v Jarnovnici na Slovensku.

Setkám se tu s Erikou Gorlovou, je to jedna z nejznámějších proromských aktivistek na Slovensku. Vezme nás do osady Jarovnice.

Erika Gorlová: "Vítejte v našem středisku. Jmenuju se Erika Gorlová, jsem z Prešova. Pracuju jako knihovnice ve Státní vědecké knihovně v Prešově v oddělení dokumentace a informací o romské kultuře.

Reportérka: Jak vypadá ta osada?

Erika Gorlová: Až 30 procent romské populace na Slovensku žije v těchto osadách. Romské osady jsou na okrajích vesnic. Jsou to brlohy bez infrastruktury. Obyčejně tam není ani tekoucí voda, ani elektřina. V těch osadách žijí jen Romové. Obyčejně je mezi neromskou částí vesnice a romskou osadou nějaká přirozená bariéra, potok, řeka, kopec, anebo umělá bariéra jako most nebo silnice.

Reportérka: Můžete vysvětlit, co ta segregace znamená? Jak žijí?

Erika Gorlová: Žijí v extremní chudobě. V extremním ponížení. Nemají skoro žádné pracovní příležitosti. Přirozeně, ta segregace vyvolává strach. Strach je silně viditelný jak v romské, tak v neromské komunitě. Lidé spolu netráví čas. Nyní, po více než třiceti letech systematické segregace se generace navzájem neznají a bojí se. Neromská komunita obyčejně považuje Romy za bezpečnostní riziko. A napětí roste.

Reportérka: Můžete mi sdělit, kolik romských dětí je umisťováno do segregovaných skupin? A do škol pro děti s mentálními problémy, když to jsou bilingvní děti.

Erika Gorlová: Všechny děti ve všech osadách na Slovensku jsou umisťovány do zvláštních škol. Mnohokrát jsme zažili situaci, kdy ředitel školy chce romské děti integrovat, ale jakmile s tou integrací začnou, bílí rodiče prostě své děti vezmou pryč a ve škole zůstanou jen romské děti. Škola se tak stává segregovanou školou, anebo je proměněna ve zvláštní školu pro romské děti. V mnoha školách stát prohlašuje, že důvod, proč jsou romské děti ve zvláštní škole, je proto, že mnoho z nich se narodilo v důsledku incestu. Chtěla bych vidět studie, které to dokazují.

Reportérka: Znáte ten výrok Václava Havla? "Romové budou lakmusovým papírkem nejen pro demokracii ve východní Evropě, ale i pro občanskou společnost." Všechny tyto země ve východní Evropě jsou nyní demokracie. Co myslíte, dokáží projít Havlovým testem?

Reportérka: Ne. Vůbec ne. Myslím, že cílem je pomalá a systematická genocida Romů. Méně násilným způsobem. Nemáme tu koncentrační tábory. Avšak jsou udržováni ve svých brlozích, jsou naprosto odděleni od společnosti, jsou považováni za bezpečnostní riziko pro obyčejné lidi, pro slušné lidi. Romové jsou neslušní. Jsou nebezpeční. Společnost od nich musí být očištěna. Mělo by se s nimi skoncovat.

Reportérka. Přehrála jsem Erice, co mi řekla před deseti lety. Vysvětlila, proč romské děti nechodí do školy, zejména v zimě:

Erika Gorlová: Je to jednoduché. Nemají boty. Nemohou jít z osady dva nebo tři kilometry do škol, které jsou uprostřed vesnic.

Reportérka: Tak mají boty teď, po deseti letech?

Erika Gorlová: Mnoho z nich pořád nemá boty. Je to z důvodů jejich extremní chudoby. Takže z téhož důvodu mnoho z nich dál nechodí do školy.

Reportérka: V brlozích jsem byla obklopena desítkami dětí a několika dospělými. Některé děti měly boty, ale jiné ne. Byla jsem opravdu šokována tím, co jsem viděla. V těchto brlozích žije nacpáno více než pět tisíc lidí. Jsou odděleni od slovenských sousedů budovou policie a špinavým potokem. Bylo to, jako kdybych vstoupila do jiného světa. Extremní chudoba je všude. Většina příbytků je postavena z kusů dřeva, vlnitého plechu, umělé hmoty a z kusů starých roztrhaných koberců. Je obtížné určit, kde jeden brloh končí a druhý začíná. Všichni chtěli vědět, proč jsem přišla. Někteří lidé mě požádali o pomoc. Nikdo se mnou nechtěl mluvit, ale chodili za mnou. Na jedné straně ulice jsou lépe postavené domy, natřené pestrými barvami. To jsou domy Romů, kteří pracovali v zahraničí. Ale ani tyto domy nemají tekoucí vodu a elektřinu. Naproti byl malý činžák, který staví místní komunální úřad. Program poskytnutí bytů pro nejchudší obyvatele v Jarovnici byl zahájen r. 2005. Staví se asi 30 bytů ročně. Radnice má velmi dlouhý seznam čekatelů na byt.

(Zvuk zvonu)

Reportérka: Sedím na lavičce v Prešově. Z Jarovnice to není příliš daleko. Je to tady velmi poklidné. Všechno je tu v pořádku, je tu čistota. Sedím u katedrály v centru Prešova. Slovensko na mě působí jako východoevropská země, které se daří docela dobře. Je to šokující. Byla jsem šokována. Ten pocit vyloučení, je to hmotné vyloučení ze společnosti, je to geografické, hmotné vyloučení, je ekonomické, je sociální. Tito lidé jsou vyloučeni ze společnosti na lidské úrovni. Jsou jim odepřena základní práva.

Zdroj v angličtině (audio od 35.55 ZDE

Rasismus | Slovensko
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 12.10. 2015