Podle Jana Paula umělec vyjadřuje v díle sebe a způsob, jakým reflektuje svět umění. Tou definici naznačuje, že umění a umělec mají vlastně něco co dělat s tím, že někdo něco umí. To je vlastně hezké, ale není tak jasné, co to znamená, protože na jedné straně nejen taky laik něco umí (když ale normálně ne tak skvěle) a na druhé straně existuje taky slovo umělý - a co kdyby tohle slovo bylo základem všeho umění. V němčině je to jazykově možná ještě zajímavější, protože 'Kunst' (umění) má menší podobnost s 'können' (umět) než s 'künstlich' (umělý). Tak jak na to... Nejprve bych se chtěl podívat na ty, kteří mají s uměním co dělat.

Když je umělcem jen ten, kdo pracuje v souladu s definicí Jana Paula, tak ten malíř, který maluje jen kopie, není umělcem. Vydělá si štětcem peníze, ale to co dělá, to by nebylo umění. S tím se klidně dá souhlasit, nebo ne? A co portrétisté na Karlově mostě? Jsou to malující neumělci? A ještě složitější. Co Francisco José de Goya y Lucientes? Jasně, že byl umělcem. Každý by s tím souhlasil, ale je ta jeho série "Hrůzy války" umění, a jeho portréty od dvora vlastně ne? A co Higasiyama Kaji a Paul Jackson Pollock? Jak já vím, oba pracovali na obrazech, které ležely na podlaze, jeden je maloval, druhý nechal kapat barvu. Jsou oba umělci? Také podle Jana Paula?

Mohlo by se zdát, že to není všechno tak jasné, ale je to ještě horší...

Jeden z otců moderního umění je Marcel Duchamp, který asi není tak známý svým uměním jako malíř, ale jako umělec, který pracoval s objekty a vystavil na příklad podepsanou pisoárovou mísu. Jednou jsem se skutečne hádal s dr. Evou Sturmovou z hamburské university, protože já jsem měl Duchampa míň za prozíravého umělce ale víc za s umělci hrajícího šachisty. Jasně, že jsem ji nedokázal přesvědčit...

Warhol zase může být příkladem toho, že Jan Paul se svou definici mohl mít pravdu, protože on, ten světoznámý slovenský umělec si o sobě (alespoň kdysi) myslel, že vlastně není umělcem, ale jen dobrým grafikem. A co na to Joseph Heinrich Beuys, který je známý tím, že říkal, že 'každý člověk je umělec'. Ta jeho koncepce vycházela z toho, že vlastně každý člověk 'něco umí' a že 'umění' je víc spojeno s adjektivem 'umělý' než se slovesem 'umět'.

Každý umělecký čin je něco aktivního a každý člověk, který něco vytvoří, vychází ze se sebe a spojuje se tím se svým okolím. Kde a s jakým vzděláním to kdo dělá, to je vlastně jedno. To jeho dílo je něco umělého, a protože to umí dělat, pro něho je to umění - a s tím vlastně podle Beuyse pro všechny. V tom bych souhlasil s Beuysem. Jestli ten člověk to dělá v ateliéru nebo v kuchyni, s nějakým modelem, nebo bez toho, sám pro sebe, nebo pro nějakého objednávatele nebo sběratele, to už je jedno. A ta otázka, jestli si ostatní myslí, že se to dílo povedlo, to je úplně jiná věc, možná ale také věc toho tvůrce, kdyby se chtěl uplatnít na trhu, ale není to podstatou, to se ví z psychologie a z umělecké terapie.

A něco k argumentaci Jana Paula. On píše o tom, že 'v uměleckém díle je obsaženo jenom to, co do něho umělec sám vloží a pokud tam nic nevloží, nic tam také nebude. To podle mého je omyl, protože umělecké dílo vzniká nejen jednou, nejen pod rukama umělce, ale také v očích pozorovatelů, buď v atelieru nebo v muzeu, v kostele nebo v nebo v soukromé sbírce. Umění je také věcí pozorovatelů. Vím, že s tím je spojena otázka kvality, ale o té se nedá přít, také ne, když akademičtí umělci toho asi politují...

Pozn. JČ: Podle mého názoru vytváří umělec složitý model skutečnosti, podle svého talentu a podle svých zkušeností. Umělecké dílo je to tehdy, když má umělec dostatečně velký talent, aby vytvořil tak složité dílo, které svou závratností uchvacuje a jeho složitá struktura vede k synergii -- že je totiž efekt díla víc než pouhý součet jeho jednotlivých částí. Zároveň přináší umělecké dílo něco nového. Struktura skutečného uměleckého díla je natolik složitá, že ji nelze stoprocentně rozumem uchopit, vždycky něco přesahuje a vždycky zůstane nějaká mnohoznačnost, která vytváří napětí. (Proto je pošetilé, když se učitelé ptají žáků: "Co tím chtěl básník říci?" Pokud by bylo možno opsat jinými slovy, "co chtěl básník básní říci", nebylo by nutno psát tu báseň.) Protože je ve své složitosti umělecké dílo vždy do určité míry rozumem neuchopitelné a mnohoznačné, různí jeho recipienti v něm objevují různé věci.