Končí existence televize tak, jak jsme ji znali?
Televize stojí nyní před nejradikálnějšími změnami v její historii, argumentoval 24. prosince 1999 v deníku Financial Times jeho filmový a televizní kritik Christopher Dunkley. Ve srovnání se zralými nástroji komunikace, s malířstvím, s dramatem, s tiskem, jemuž je 500 let - je televize pouhým nemluvnětem. Skutečný společenský význam má teprve padesát let - dobu kratší než jeden lidský život.
Budoucí historikové se asi budou divit, že první půlstoletí historie televize se tolik odlišovalo od toho, čím se posléze televize měla stát. Jak přichází rok 2000, televize přechází od éry nedostatku vysílacích frekvencí do věku digitální hojnosti.
V minulých desetiletích byla televize zdrojem společných celonárodních zážitků, protože lidé v každé jednotlivé zemi v podstatě sledovali tytéž televizní pořady. ("Viděli jste včera toho Bolka Polívku?") Televize bude brzo, alespoň teoreticky, schopna nabízet pořady, ušité přímo na míru milonu individuálních požadavků. Vzhledem k tomu, že se bude snažit uspokojit nekonečný počet individuálních preferencí, mohla by se stát novým nástrojem sociální izolace, nebo alespoň pozoruhodně přesným definovatelem různého vkusu.
Ovšem, technologický pokrok byl lidem nabízen mnohokrát už v minulosti a mnohdy se stalo, že ho veřejnost ignorovala. Kolikrát byl například lidem už nabízen videofon? Avšak v případě digitální televize víme, že k této revoluci, alespoň v Británii dojde, protože britská vláda chce přejít na digitální systém, aby mohla prodat staré vysílací frekvence za miliony liber.
Je pravda, že technologie sama o sobě nezaručuje, že se budeme dívat na jiné pořady. Dosavadní nové technologie, které už byly přijaty - satelit, kabel a nejvýznamněji videorekorder, který způsobil, že velké množství moci přešlo od televizních stanic k divákům - měly na televizní vysílání menší dopad, než mnozí předpovídali. I když jsou tyto technologie k dispozici už celá léta, ovládly pouze 15 procent divácké obce - staré terestrické televizní stanice si zachovaly celých 85 procent. (To platí pro Británii, kde je terestrické televizní vysílání tradičně velmi kvalitní a pro levné kabelové a satelitní televizní stanice je velmi obtížné mu konkurovat. V České republice to může být jinak, protože terestrické televizní vysílání je nekvalitní, a tak se může stát, že diváci začnou ve větším počtu přecházet k některým kabelovým televizím: namátkově zjišťuji, že se to u některých kabelových okruhů, nabízejících zejména dokumentární filmy, už začíná dít: lidé v ČR je zřejmě sledují více, než nakolik sledují satelitní a kabelové stanice v Británii, pozn. JČ)
Nicméně, pohlédneme-li tak deset let do budoucnosti, je obtížné si představovat, že si terestrické televizní stanice stále udrží 85 procent divácké obce. Když vznikl knihtisk, církvi se nepodařilo udržet převahu Bible jako jediného čtení a BBC a ITV zaznamenají bezpochyby podobné těžkosti. Proto se už celou řadu let snaží BBC vnitřními reformami přizpůsobovat vznikající technologické revoluci.
Často se také hovoří o jiném aspektu technologické revoluce, totiž o konvergenci jednotlivých formátů. V budoucnosti se očekává sloučení televize, telefonie a počítačů. Zanedlouho nebudeme mezi těmito formáty rozlišovat, protože budeme mít jedinou, univerzální síť, končící terminálem u nás doma a bezpochyby i na náramku na zápěstí. Budeme jeho prostřednictvím moci sledovat televizní pořady, provádět bankovní transakce, poslouchat rockovou hudbu a brouzdat po internetu. Už nyní poskytují kabelové společnosti levné telefonní služby.
Jak se ale v budoucnosti změní televizní pořady? Televize se právem nazývala během prvního půlstoletí své existence médium (tj. médium jako při duchařské seanci), protože často zprostředkovávala materiál z nějakého jiného zdroje, z divadla, z přednáškové síně, z kina, odjinud. Během většiny doby své existence si televize vypůjčovala odjinud, v nejlepším případě adaptovala.
V nynější situaci je to jiné. Už si televize nepůjčuje formy od novin, ze showbyznysu či ze školství, vytváří vlastní formy a vlastní realitu. V roce 1952, kdy neexistovaly žádné televizní seriály, bylo například nepředstavitelné, jak centrální roli mohou v televizi hrát hvězdy televizních seriálů, jako moderátoři zábavných pořadů, jako hosté zábavných chat shows a dokonce i jako filmoví kritici.
V novém miléniu bude zřejmě tento proces, kdy si televize vytváří vlastní materiál a vlastní svět, dále pokračovat a je obtížné si představit, že to bude znamenat něco jiného než ještě lidovější a jednodušší pořady. Přesun směrem k stále primitivnější televizi se zdá být nezastavitelný, stejně jako tendence televize přebírat události, které se dříve děly samostatně, ať už jde o sport či politiku, a přetvořit je tak, aby vyhovovaly televizi.
Proti argumentu, že televize všecko proměňuje na nejnižšího společného jmenovatele a homogenizuje to, se nám namítá, že ve věku digitální hojnosti si bude moci každý sledovat svůj vlastní specializovaný digitální okruh, od okruhu věnovaného divadlu až po okruh, věnovaný starým automobilům.
To je silně pochybné. Zkušenost ze satelitní a kabelové televize nás poučuje, že komerční televizní stanice dokáží vydělávat, když vysílají sport nebo celovečerní filmy, ale sny o celých televizních okruzích, věnovaných starým automobilům nebo jen zahradnictví, zůstávají pouhými sny. Když potřebují zahradníci, prodejci aut či pojišťovny reklamu v televizi, koupí si ji uprostřed vysoce sledovaného televizního seriálu a nebudou dělat specializované pořady. Není důvodu, proč by se to mělo změnit jen proto, že vznikne digitální televize.
Jaké změny tedy vyvolá digitální televize? Poskytne veřejnoprávním televizním stanicím téměř nekonečné množství vysílacího času, ale každý nový televizní okruh bude pro ně velkou finanční zátěží. Proto nyní BBC požaduje zvláštní koncesionářský poplatek 24 liber ročně pro majitele digitálních televizních přijímačů, vedle už existujícího ročního poplatku 100 liber za tradiční televizi.
BBC argumentuje, že jestliže chceme mít na na nových digitálních okruzích kvalitní programy, musíme jí poskytnout více peněz.
Co se týče komerčních televizních společností, které budou bezpochyby nejvíce využívat novou digitální technologii, už více, co komerční televizní společnosti učiní, když získají další vysílací kapacitu. Začnou skupovávat vysílací práva na celovečerní filmy a zejména na sport a začnou prodávat přístup k okruhům, na němž to vysílají, dramaticky malému počtu diváků za dramaticky vysoké ceny. Také začnou vysílat množství repríz a dá se očekávat, že zejména v prvních letech digitálního televizního vysílání se právě toto stane. Vzniknou televizní okruhy pro klasické filmy z třicátých let, které se budou neustále opakovat. Tytéž filmy se budou na nejrůznějších kanálech vysílat znovu s kaskádovitým desetiminutovým zpožděním, takže v libovolnou denní dobu budete moci sledovat tentýž film od začátku.
Jinými slovy, dá se očekávat, že v prvních letech přinese digitální televizní revoluce hlavně změny v oblasti technologie a programového schematu a nikoliv v oblasti obsahu pořadů. Můžeme očekávat, že budeme obklopeni daleko větším množstvím televize, než dosud, ale bude to stejná, lidová televize jako dneska.
