O první pomoci

Česká pošta: Kdy pošta není pošta

Jan Čulík

"Já jsem ale myslela, že jsem na poště," bránila se zákaznice, jíž jaksi nešlo na rozum, že pošta tady zřejmě není od toho, aby přijímala dopisy. Poštovní úřednice, i vedoucí pobočky, rezolutně odmítaly dopisy přijmout: "Vy nám to tady necháte, zaplatíte zálohu, my to uděláme v noci a vy si pro drobné přijdete zítra."

"Ale já sem v žádném případě zítra nepůjdu znovu," namítala rozumně zákaznice. Nakonec ji byly prodány známky a zákaznice je měla na dopisy přilepit sama.

"Jenže já to budu muset sama razítkovat ručně," bědovala posléze poštovní úřednice.

"Já vám to sem vezu z pražského předměstí právě proto, abyste to ručně razítkovat nemusela, protože vím, že máte-linku," pravila zákaznice.

"Ale linka nefunguje, je zahlcená," (atd.) následovalo bědování poštovní úřednice.

Nakonec byly dopisy prohnány poštovní linkou, jenže se úřednice spletly o sto dopisů a přičetly je na účet jiné firmě, na což je zákaznice před odchodem musela upozornit.

Služby České pošty holt nejsou vždy nejdokonalejší.

Vlastně člověk někdy skutečně neví, jestli je opravdu na poště.

Británie: Děti mohou očekávat, že se dožijí sta let

Lidé v Británii jsou nyní tak zdraví, že se dá očekávat, že průměrný věk stoupne až na 100 let, konstatoval oficiální lékařský mluvčí britské vlády. Průměrná délka lidského života stoupla v Británii za dvacáté století o více než třicet let. Britští muži se nyní v průměru dožívají 74,4 let a britské ženy 79.6 let.

Průměrná délka lidského života stoupá každých deset let přibližně o dva roky a dr. Pat Troopová, Deputy Chief Medical Officer (náměstkyně hlavního lékařského poradce britské vlády) konstatovala, že není důvodu, proč by se měl růst zatavit. "Bude to pokračovat, než dosáhneme přirozeného věkového limitu lidského organismu, což je pravděpodobně 95 až 100 let, řekla Troopová.

Věk Britů se prodlužuje v důsledku lepší výživy, lepšího ubytování a pokroku lékařské péče, která zlikvidovala riziko mnoha nemocí. V první polovině dvacátého století vzrostla rychle průměrná délka života v důsledku dramatického poklesu kojenecké úmrtnosti. Nyní se věk prodlužuje proto, že staří lidé žijí daleko déle než dříve. Přitom je velmi důležitá zdravotnická prevence. Jedna americká studie dokázala, že při prodloužení lidského věku o třicet let v tomto století došlo k prodloužení o 25 let v důsledku lékařské prevence a jen o pět let v důsledku lepší léčebné péče.

Hlavním důvodem rychlého růstu dlouhověkosti je pokles počtu kuřáků. Zatímco v Británii v roce 1970 kouřil každý druhý občan, nyní je to jen každý čtvrtý občan. Za posledních dvacet let klesl počet úmrtí na rakovinu plic v Británii o třetinu. Rakovina u dětí je nyní v šedesáti procentech případů vyléčitelná, dětská leukémie v sedmdesáti procentech případů. Devadesát procent případů rakoviny varlat je nyní vyléčitelných.

Došlo také v podstatě k úplné likvidaci smrtelných nakažlivých nemocí. Očkování zlikvidovalo nemoce jako černý kašel, tetanus a záškrt. Loni zemřely v pětašedesátimilionové Británii na černý kašel jen dva kojenci, jen jediná žena středního věku zemřela na tetanus.

V sedmdesátých letech mohl očekávat pětašedesátiletý muž, že se dožije 77 let, kdežto nyní může očekávat, že se dožije 81 let. Britský statistický úřad uvedl, že počet stoletých občanů, jichž nyní v Británii žije 13 000, vzroste do roku 2066 na 100 000.

I když lidé dramaticky omezili konzumaci tuku a červeného masa a jedí daleko více ovoce, je zapotřebí dalšího pokroku. "Musíme teď lidi přesvědčit, aby jedli víc zeleniny," konstatovala Troopová. Taky se lidé nyní daleko méně pohybují než dříve.

Genetik Chris Morris, z  Ústavu pro zdraví starých lidí v Newcastlu je přesvědčen, že v nadcházejících desetiletích stoupne průměrná délka věku žen až na devadesát let. "Očekáváme, že průměrný věk v nadcházejících třiceti letech stoupne o pět až deset let, částečně v důsledku změn toho, co lidé jedí, a částečně v důsledku vzniku nových léků," uvedl. "Omezíte-li spotřebu soli, oddálíte svou smrt o  dva až pět roků . Omezíte-li k tomu spotřebu cholesterolu, oddálíte smrt o další dva až pět roků. Přidáte-li k tomu léky proti vysokému tlaku, můžete si přidat dalších dva až pět let.

Očekává se, že se začátkem nového milénia přestanou v Británii kouřit miliony lidí, v důsledku největší propagandistické kampaně proti kouření, která bude zahájena tento týden a potrvá dlouho do nového roku.

Očekává se, že až 11 milionů britských kuřáků přestane kouřit a vláda přijde o 6 milion liber denně na daních z cigaret. Ministerstvo zdravotnictví zahájilo svou "humornou" reklamní kampaň proti kouření v televizi včera. Farmaceutické společnosti využijí marketingové příležitosti a vydávají desítky milionů liber na reklamu na nikotinové nálepky a žvýkačku. Komerční televizní stanice především pro mladé lidi Channel 5 bude každý den zahajovat a končit své pořady rozhovory s kuřáky, kteří se rozhodli přestat kouřit a vysílat průběžně seznam jmen lidí, kteří se rozhodli vzdát se kouření. Veřejnoprávní BBC začíná vysílat televizní seriál, jehož cílem je pomoci lidem zbavit se kouření.

Vládní reklamní kampaň se soustřeďuje především na to, že se většinou kuřákům nepodaří přestat kouřit na první pokus. "Nepřestávejte nekouřit!" bude televize neustále apelovat na diváky. Budou se vysílat videodeníky kuřáků a budou se jim doporučovat tipy, jak se od kouření osvobodit - například prý nestačí cigarety jen vyhodit do odpadků, musíte si je rozmočit proudem vody pod kohoutkem, jinak je večer ve slabé chvilce v odpadcích zase vyhledáte.

Ti, jimž se nepodaří přestat kouřit, se o to mohou znovu pokusit v dubnu 2000, kdy britské ministerstvo zdravotnictví uvede do provozu celostátní síť protikuřáckých klinik. Ty budou mimochodem poskytovat nikotinové nálepky a žvýkačku lidem s nízkými příjmy zadarmo.

Kouření stále usmrcuje v Británii 120 000 lidí ročně. Třicetkrát více lidí umírá v Británii na kouření než na automobilové nehody na silnicích.

Co dělat při úsilí nekouřit

Končí existence televize tak, jak jsme ji znali?

Televize stojí nyní před nejradikálnějšími změnami v její historii, argumentoval 24. prosince 1999 v deníku Financial Times jeho filmový a televizní kritik Christopher Dunkley. Ve srovnání se zralými nástroji komunikace, s malířstvím, s dramatem, s tiskem, jemuž je 500 let - je televize pouhým nemluvnětem. Skutečný společenský význam má teprve padesát let - dobu kratší než jeden lidský život.

Budoucí historikové se asi budou divit, že první půlstoletí historie televize se tolik odlišovalo od toho, čím se posléze televize měla stát. Jak přichází rok 2000, televize přechází od éry nedostatku vysílacích frekvencí do věku digitální hojnosti.

V minulých desetiletích byla televize zdrojem společných celonárodních zážitků, protože lidé v každé jednotlivé zemi v podstatě sledovali tytéž televizní pořady. ("Viděli jste včera toho Bolka Polívku?") Televize bude brzo, alespoň teoreticky, schopna nabízet pořady, ušité přímo na míru milonu individuálních požadavků. Vzhledem k tomu, že se bude snažit uspokojit nekonečný počet individuálních preferencí, mohla by se stát novým nástrojem sociální izolace, nebo alespoň pozoruhodně přesným definovatelem různého vkusu.

Ovšem, technologický pokrok byl lidem nabízen mnohokrát už v minulosti a mnohdy se stalo, že ho veřejnost ignorovala. Kolikrát byl například lidem už nabízen videofon? Avšak v případě digitální televize víme, že k této revoluci, alespoň v Británii dojde, protože britská vláda chce přejít na digitální systém, aby mohla prodat staré vysílací frekvence za miliony liber.

Je pravda, že technologie sama o sobě nezaručuje, že se budeme dívat na jiné pořady. Dosavadní nové technologie, které už byly přijaty - satelit, kabel a nejvýznamněji videorekorder, který způsobil, že velké množství moci přešlo od televizních stanic k divákům - měly na televizní vysílání menší dopad, než mnozí předpovídali. I když jsou tyto technologie k dispozici už celá léta, ovládly pouze 15 procent divácké obce - staré terestrické televizní stanice si zachovaly celých 85 procent. (To platí pro Británii, kde je terestrické televizní vysílání tradičně velmi kvalitní a pro levné kabelové a satelitní televizní stanice je velmi obtížné mu konkurovat. V České republice to může být jinak, protože terestrické televizní vysílání je nekvalitní, a tak se může stát, že diváci začnou ve větším počtu přecházet k některým kabelovým televizím: namátkově zjišťuji, že se to u některých kabelových okruhů, nabízejících zejména dokumentární filmy, už začíná dít: lidé v ČR je zřejmě sledují více, než nakolik sledují satelitní a kabelové stanice v Británii, pozn. JČ)

Nicméně, pohlédneme-li tak deset let do budoucnosti, je obtížné si představovat, že si terestrické televizní stanice stále udrží 85 procent divácké obce. Když vznikl knihtisk, církvi se nepodařilo udržet převahu Bible jako jediného čtení a BBC a ITV zaznamenají bezpochyby podobné těžkosti. Proto se už celou řadu let snaží BBC vnitřními reformami přizpůsobovat vznikající technologické revoluci.

Často se také hovoří o jiném aspektu technologické revoluce, totiž o konvergenci jednotlivých formátů. V budoucnosti se očekává sloučení televize, telefonie a počítačů. Zanedlouho nebudeme mezi těmito formáty rozlišovat, protože budeme mít jedinou, univerzální síť, končící terminálem u nás doma a bezpochyby i na náramku na zápěstí. Budeme jeho prostřednictvím moci sledovat televizní pořady, provádět bankovní transakce, poslouchat rockovou hudbu a brouzdat po internetu. Už nyní poskytují kabelové společnosti levné telefonní služby.

Jak se ale v budoucnosti změní televizní pořady? Televize se právem nazývala během prvního půlstoletí své existence médium (tj. médium jako při duchařské seanci), protože často zprostředkovávala materiál z nějakého jiného zdroje, z divadla, z přednáškové síně, z kina, odjinud. Během většiny doby své existence si televize vypůjčovala odjinud, v nejlepším případě adaptovala.

V nynější situaci je to jiné. Už si televize nepůjčuje formy od novin, ze showbyznysu či ze školství, vytváří vlastní formy a vlastní realitu. V roce 1952, kdy neexistovaly žádné televizní seriály, bylo například nepředstavitelné, jak centrální roli mohou v televizi hrát hvězdy televizních seriálů, jako moderátoři zábavných pořadů, jako hosté zábavných chat shows a dokonce i jako filmoví kritici.

V novém miléniu bude zřejmě tento proces, kdy si televize vytváří vlastní materiál a vlastní svět, dále pokračovat a je obtížné si představit, že to bude znamenat něco jiného než ještě lidovější a jednodušší pořady. Přesun směrem k stále primitivnější televizi se zdá být nezastavitelný, stejně jako tendence televize přebírat události, které se dříve děly samostatně, ať už jde o sport či politiku, a přetvořit je tak, aby vyhovovaly televizi.

Proti argumentu, že televize všecko proměňuje na nejnižšího společného jmenovatele a homogenizuje to, se nám namítá, že ve věku digitální hojnosti si bude moci každý sledovat svůj vlastní specializovaný digitální okruh, od okruhu věnovaného divadlu až po okruh, věnovaný starým automobilům.

To je silně pochybné. Zkušenost ze satelitní a kabelové televize nás poučuje, že komerční televizní stanice dokáží vydělávat, když vysílají sport nebo celovečerní filmy, ale sny o celých televizních okruzích, věnovaných starým automobilům nebo jen zahradnictví, zůstávají pouhými sny. Když potřebují zahradníci, prodejci aut či pojišťovny reklamu v televizi, koupí si ji uprostřed vysoce sledovaného televizního seriálu a nebudou dělat specializované pořady. Není důvodu, proč by se to mělo změnit jen proto, že vznikne digitální televize.

Jaké změny tedy vyvolá digitální televize? Poskytne veřejnoprávním televizním stanicím téměř nekonečné množství vysílacího času, ale každý nový televizní okruh bude pro ně velkou finanční zátěží. Proto nyní BBC požaduje zvláštní koncesionářský poplatek 24 liber ročně pro majitele digitálních televizních přijímačů, vedle už existujícího ročního poplatku 100 liber za tradiční televizi.

BBC argumentuje, že jestliže chceme mít na na nových digitálních okruzích kvalitní programy, musíme jí poskytnout více peněz.

Co se týče komerčních televizních společností, které budou bezpochyby nejvíce využívat novou digitální technologii, už více, co komerční televizní společnosti učiní, když získají další vysílací kapacitu. Začnou skupovávat vysílací práva na celovečerní filmy a zejména na sport a začnou prodávat přístup k okruhům, na němž to vysílají, dramaticky malému počtu diváků za dramaticky vysoké ceny. Také začnou vysílat množství repríz a dá se očekávat, že zejména v prvních letech digitálního televizního vysílání se právě toto stane. Vzniknou televizní okruhy pro klasické filmy z třicátých let, které se budou neustále opakovat. Tytéž filmy se budou na nejrůznějších kanálech vysílat znovu s kaskádovitým desetiminutovým zpožděním, takže v libovolnou denní dobu budete moci sledovat tentýž film od začátku.

Jinými slovy, dá se očekávat, že v prvních letech přinese digitální televizní revoluce hlavně změny v oblasti technologie a programového schematu a nikoliv v oblasti obsahu pořadů. Můžeme očekávat, že budeme obklopeni daleko větším množstvím televize, než dosud, ale bude to stejná, lidová televize jako dneska.

John von Neumann - architekt počítačového věku

Práce Johna von Neumanna v oboru matematiky, při vynalézání atomové bomby a počítače je symbolem intelektální brilantnosti i lidského barbarství, které charakterizují naši dobu, napsal v pátek 24. prosince deník Financial Times.

Za začerněným oknem britského vlaku uprostřed druhé světové války, v zimě a v nepohodě seděli dva muži nad kuem papíru a zuřivě psali. Jeden z nich, mírně obtloustlý a s jemnou aureolou cizince, dělal na papír většinu poznámek. Jeho společník, mladý Angličan k tomu dělal připomínky. Byl duben 1943. Na hrubém oficiálním vládním papíře psal John von Neumann svůj první počítačový program.

Historický význam této události je omezený: program nebyl nikdy uveden do praxe. Nebyl ani napsán pro skutečný počítač - výraz "počítač" nikdo ještě ani nepoužívá.

Ale vlak v 6.44 z Bath do Londýna byl svědkem okamžiku, který je symbolický pro nejvýznamnější vývoj ve dvacátém století. Uprostřed války, která se vedla o přežití evropské civilizace, aplikoval jeden z nejinteligentnějších mozků století plnou silou matematickou teorii na hrubě praktický úkol: automatickou kalkulaci vzorce bombových výbuchů.

Po celý svůj život aplikoval von Neumann čistou teorii na naprosto praktické problémy. Symbolizoval také přesun intelektuální brilantnosti z Evropy do Ameriky. Von Neumann byl jedním z lidí, kteří pro příští generace budou symbolizovat intelektuální dědictví dvacátého století.

Von Neumannova práce v oboru matematické teorie, na vývoji atomové bomby, při vytváření počítače až ke strategii střel v období studené války a po ekonomii je významná sama o sobě. Zároveň také odráží atmosféru doby, energickou víru poloviny století, že lidský mozek dokáže zkrotit a zapřáhnout fyzický svět.

János Neumann se narodil v Budapešti v roce 1903. Jeho otec byl právník a bankéř. Rodina byla bohatá a tři její generace žily v jednom rodinném činžáku. Byli to sice židé, ale neměli silné náboženské přesvědčení: židovské svátky považovali, jak řekl Neumannův bratr, za "nenáboženskou příležitost k setkání příbuzných".

John a jeho dva bratři chodili v Budapešti do luteránského gymnázia, protože "to byla v nejlepší škola v tom městě". Všichni tři bratři chodili na francouzštinu a němčinu, ještě než jim bylo šest. Anglicky se naučil John později, takže i když mluvil anglicky plynně, vždycky si zachoval maďarský přízvuk.

Učil se lehce. Když mu bylo šest let, dokázal z hlavy dělit osmiciferná čísla. V dospělosti soutěžil s jedním raným počítačem v rychlosti kalulací a vyhrál. Po celý život měl dokonalou paměť: měl schopnost citovat celé pasáže textu poté, co si je jen jednou přečetl.

A četl hodně: jeho otec koupil ve výprodeji nějakého panství celou knihovnu a von Neumann ji celou přečetl, zejména se mu líbila čtyřiačtyřicetisvazková Všeobecná historie od německého historika Wilhelma Onckena. Po celý svůj život pak mohl vést erudované debaty s profesionálními historiky na témata tak rozdílná, jako bylo byzantské impérium či raná historie Latinské Ameriky.

To, že rád četl, mu občas působilo problémy. Měl cvičit na klavír a rodina se divila, že pořád hraje jen stupnice. Ukázalo se, že má na klavíru knihu a čte ji - že ignoruje skladby, které se má naučit a jen přitom automaticky hraje stupnice.

Na gymnáziu poznali velký von Neumannův matematický talent. Učitel matematiky navštívil jeho otce. Varoval ho, aby z Johna neučinili "zázračné dítě". Vysokoškolský učitel z budapešťské univerzity připravil Johnu von Neumannovi individuální kurs matematiky a spolu s ním publikoval John ve věku 17 let svůj první vědecký článek.

První světová válka nijak nenarušila idylický život von Neumannovy rodiny, ale když se po ukončení války Rakousko-Uhersko rozpadlo, v Maďarsku krátkodobě vznikla komunistická republika rad. Von Neumannovi odjeli ze země a vrátili se až po pádu republiky. Johnovi to vštípilo dlouholetou nedůvěru vůči komunismu.

Bylo jasné, že pokud chce dělat John matematickou kariéru, bude muset natrvalo opustit Maďarsko. Domovem pokročilé matematiky bylo Německo, zejména Berlín a starobylá univerzita v Goettingen, kde působil známy David Hilbert. John tedy začal, na otcovo přání, aby získal praktické vzdělání, studovat v Curychu chemické inženýrství. Na budapešťské univerzitě získal doktorát z matematiky a pak se přestěhoval do Berlína, odkud často jezdil do Goettingen.

Ústředním matematickým projektem tohoto období byl pokus zrekonstruovat celý obor na stoprocentně logickém a dokazatelném základě. Cílem bylo dokázat, že každý matematický teorem tvořit součást jediné, souvislé struktury neotřesitelné, racionální logiky, založené na několika zjevných axiomech. Tento "formalistický" projekt, který nejlépe shrnul David Hilbert svým seznamem nevyřešených problémů z roku 1900, musel selhat: v roce 1931 dokázal Kurt Goedel, že každý matematický systém, který je natolik složitý, aby byl zajímavý, musí vždycky obsahovat neřešitelné paradoxy.

Avšak metodologický přístup zůstal neobyčejně vlivný. Von Neumann se několikrát sám pokusil pokračovat v Hilbertově programu, a Alan Turing, britský matematiky, vyřešil v roce 1936 jednu z nejdůležitějších Hilbertových otázek, Entscheidungsproblem, vědeckým článkem, který se stal teoretickým základem počítačové vědy.

Formalistický přístup, s důrazem na rigorózní argumentaci, vycházející od základních pravd, se stal ve fyzice a ve společenských vědách základní metodou. Neumann aplikoval tento přístup na základy teorie množin. V roce 1927 pak zformalizoval kvantovou mechaniku, teorii o struktuře atomů a molekul, umístil ji na rigorózně matematickou základnu a mimo jiné poskytl i vysvětlení, jak mohou koexistovat konkurující teorie o "vlnění" a o "částicích".

V roce 1928 také začal pracovat na "teorii hry" což byl obor matematiky, který von Neumann v podstatě vynalezl a posléze (s ekonomem Oskarem Morgensternem) ji aplikoval na ekonomii. Je podstatou obchodování s derivativy a tzv. "rizikové technologie".

Dvacátá léta a začátek třicátých let dvacátého století byla obdobím, kdy vyspělý vědecký teoretický výzkum dosáhl v Evropě vrcholu. Stoupalo politické napětí antisemitismus vedl k tomu, že středoevropští židovští univerzitní pracovníci odcházeli do zahraničí a Spojené státy začaly stále více využívat své ekonomické moci k vytvoření své intelektuální a kulturní převahy. Symbolem bylo v roce 1930 založení Ústavu pro vyspělá studia v Princetonu - jeho zakladatelem byl Albert Einstein. Von Neuman se stal členem tohoto ústavu v roce 1933. Do konce třicátých let byl světovým centrem matematiky a teoretické fyziky Princeton, nikoliv už Goettingen.

Von Neumannovi bylo teprve něco nad třicet, nedávno se oženil a v oboru měl vynikající pověst. "Matematikové dokazují, co se jim dokázat podaří; von Neumann dokazuje, co chce" - zněl dobový vtip.

Von Neumann brzo pohodlně ztloustl. Byl ale netypickým akademikem: všebecně mu lidé říkali Johnny, byl velmi družný, rád vyprávěl sprosté vtipy, měl pověst, že okukuje pěkné ženské a že jezdí s automobilem jako blázen. Jeho pohodlný dům v Princetonu se stal součástí tvrdě pijácké akademické společenské scény. Jeho první manželství se rozpadlo a znovu se oženil v roce 1938.

Pracoval ustavičně, v roce 1937 vydal další článek o ekonomii, kteerý se stal v mnoha ohledech základem moderní teorie růstu. Když začala válka, byl využíván pro řešení matematických problémů moderních zbraní. Pracoval pak v Manhattan Projektu na výrobě atomové zbraně. Jeho "čočka pro implozi" byla použita jako rozbuška pro druhou bombu, Fat Boy, která zničila v roce 1945 Nagasaki.

Seznámil se v tajných vojenských institucích s konstruktéry ENIACU, rychlého elektronického počítacího stroje. Vyvolalo to jeho zájem o počítače. Stal se čelným tvůrcem koncepce raných počítačů.

Po druhé světové válce pracoval von Neumann jako poradce pro celou řadu podniků, ale stále více ho přitahovalo vojenství. Vážně doporučoval vývoj vodíkové bomby a charakterizoval se jako "extrémní antikomunista a jako daleko militarističtější člověk než mnozí". Po jeho smrti svědčil reportér časopisu Life, že von Neumann v roce 1950 řekl: "Když říkáte, budeme bombardovat Rusy zítra, proč je nebombardujeme dneska? Když říkáte dneska v pět, proč ne už dneska v jednu?"

I když se často píše, že von Neuman byl pro zahájení "preventivní války" proti Sovětskému svazu, byly to pravděpodobně jen charakteristické - i když poněkud nevkusné - řeči, jimiž zdůrazňoval svou příslušnost k jestřábům.

Není však pochyb, že von Neumann podproval vytvoření silného amerického jaderného arzenálu. Byl předsedou odborného výboru, který přesvědčil prezidenta Eisenhowera, aby zahájil závod v oblasti řízených střel, a byl členem Komise pro atomovou energii, která byla odpovědná za jaderné zbraně, jimiž měly být rakety vybaveny.

Von Neuman nebyl tupá militarista. Byl přesvědčen, že jediným způsobem, jak se vyhnout ničivému konfliktu, je vytvoření celosvětové vlády, ale vzhledem k tomu, že neviděl možnost, jak toho dosáhnout, byl rozhodnut hájit svou adoptovanou zemi co největším množstvím zbraní.

Z širšího hlediska představovalo jeho myšlení charakteristickou víru dvacátého století, že síla intelektu dokáže proměňovat hmotný svět. V pozdějších letech zkoumal teorii seberozmnožovacích automatů a také se zajímal o to, jak předpovídat a nakonec i řídit počasí. I když si brzo uvědomil, že emise kysličníku uhličitého způsobují globální oteplování, zároveň byl přesvědčen, že by mnohli vědci začernit led a sníh na pólech a změnit tím systém počasí na Zemi. Obával se, že by se to mohlo stát zbraní a mohlo by to hrozit zkázou ve velkém měřítku podobně jako jaderná válka.

Když byl nejvlivnější, v roce 1955, onemocněl rakovinou. Jeho přítel, fytik Eugene Wigner, později napsal: "Když si von Neumann uvědomil, že je nevyléčitelně nemocen, jeho logika ho donutila uvědomit si, že přestane existovat a přestane mít myšlenky ... Bylo srdceryvné být svědkem frustrace jeho mysli při osudu, který viděl jako nevyhnutelný, ale nepřijatelný." Zemřel v roce 1957.

O čtyři desetiletí později, kdy jsme obklopeni vědou a technikou, jíž stál von Neumann u kolébky, zústává jeho charakter stále ještě hádankou, přestože to byl velmi přístupný člověk, který napsal mnoho vědeckých článků a mnoho dopisů. Byl pravděpodobně ovlivněn tradičním - a pochopitelným - středoevropským pesimismem. Nebyl to génius - rozervanec, v mnoha ohledech byl von Neumann normální člověk, který se věnoval s obrovskou energií a mentální jasností zásadním otázkám své doby. Samozřejmě to muselo být doprovázeno chybami, přeháněním a špatnými soudy. Ale v tom byl charakteristickým představitelem dvacátého století stejně jako svými vědeckými objevy i vojenským poradenstvím.

Paměti Nicholase Vonneumana, pod názvem John von Neumann As Seen by His Brother jsou na prodej v soukromém vydání za dvacet dolarů, adresa, Nicholas A. Vonneuman, 1396 Lindsay Lane Meadowbrook, Penmnsylvania, 19046 USA.

Diskuse:

Co má Čulík proti českým vánočním kaprům?