Boj o kontrolu nad informacemi
Nebývalá aktivita předsedy sněmovní komise pro sdělovací prostředky Ivana Langera (ODS) v souvislosti s kritikou poměrů ve veřejnoprávní televizi, spíše než o čemkoli jiném, svědčí, že ODS opět oprašuje metody z dob, kdy měla pod kontrolou převážnou část masmédií a rozhodovala, jaké informace se občan může dozvědět a jaké podléhají "tiché cenzuře". Spojitost náhlé péče celebrit této strany o obsah vysílání ČT s nelibostí nad způsobem, jakým ČT informovala veřejnost o výzvě "Děkujeme, odejděte", je více, než zřejmá. V ODS si totiž neuvědomili, že doby, kdy o personalistice se rozhodovalo na partajních sekretariátech, jsou v nenávratnu. Pana Langra, překypujícího starostmi nad objektivitou televizního zpravodajství, ani nenapadlo zodpovědět všetečnou otázku některých novinářů, zda může potvrdit, že někteří horlivci z ODS telefonovali do televize a pohoršovali se nad prostorem, jaký byl v tomto veřejnoprávním médiu poskytnut někdejším studentským vůdcům.
Ponechme stranou otázku, zda výzva "Děkujeme, odejděte" má skutečně tak velký význam, aby ji ČT poskytovala ten prostor, jaký měla a podívejme se na tento problém z jiného konce. ČT je veřejnoprávní instituce, která by měla být absolutně nezávislá na zájmech politických stran. Měla by nás tudíž informovat o všem, co se ve společnosti děje a nikoli jen o tom, co komu vyhovuje, aby se z toho dění dostalo na obrazovku. Selektivní výběr informací, zúžený jen na politické tance ze Sněmovní ulice, navíc přísně střežený sekretariáty, aby (nedej bože) se někdo ze "státotvorných" politiků nebyl na obrazovce déle, než jiní o nic méně "státotvorní" politikové, je ta nejhloupější z možných variant, s jakou lze před veřejnost přijít.
Obávám se, že problémem ČT není způsob, jakým informovala o aktivitách někdejších studentských vůdců, ale je jejím problémem, že téměř vůbec neinformuje veřejnost o jiných občanských aktivitách, jejichž obsah je neméně závažný. Podíváme - li se, kdo se zajímavých osobností se ve zpravodajství nebo v publicistice ČT1 a ČT2 objevuje, pak zjistíme, že to jsou vždy jedni a titíž lidé, jako by v této zemi nebylo nikoho, kromě nějakých dvaceti třiceti lidí, kdo by měl co říci.
Ta výtka, že v ČT bylo "přemlynářováno" je nepochybně na místě, avšak, kdo sleduje například pořad "Sněží" (ČT2), musel už dávno dojít k závěru, že je tam "přefendrychováno". Kdo si pamatuje úřadování pana Fendrycha z dob, kdy působil ve funkci náměstka ministra vnitra, při vzpomínce, co vše se tam tehdy dělo, jen nevěřícně kroutí hlavou. Jan Ruml, když už nic jiného, měl alespoň tolik kuráže, že se k těm lapsům (velmi skromně) přiznal a položil funkci předsedy US.
Kdybychom měli věřit televizní obrazovce, pak bychom museli konstatovat, že náš veřejný život se skládá, ze "státotvorné pravice" (ODS), "principiální" pravice (US), lavírujícího středu (KDU - ČSL), hloupé levice, která se znemožnila už tím, že existuje (ČSSD) a extremistické levice (KSČM), o které není slušné se bavit. Je to velmi málo na zemi s deseti milióny obyvatel. Kde se poděly organizace a občanské iniciativy, zabývající se problematikou lidských práv, nebo sledováním zákonnosti? Kde se poděla ekologická hnutí, o ekologii jako vědní disciplíně ani nemluvě? Kde se poděli ti ostatní nezávislí publicisté, kteří nepatří do žádného spolku oblíbenců výše jmenovaných politických stran? Přesně to je totiž problémem veřejnoprávní televize. Život občanské společnosti se pro ni smrskl na fankluby těch, kteří se spolu baví.
Vraťme se však k otázce, zda má Ivan Langer právo zasahovat do chodu veřejnoprávního média způsobem, jakým učinil. S tím úzce souvisí petice třista padesáti zaměstnanců, požadující odchod Jakuba Puchalského. Způsob, jakým se Langer v této záležitosti angažuje totiž vyvolává podezření, že ta petice mohla vzniknout na objednávku. Schůzka, kterou minulý týden v pátek Langer svolal, prý proto, aby se zájemci mohli seznámit s důvody, proč petice vznikla, však nepřinesla nic, co by tyto důvody osvětlilo. Spíše se zákulisně pletichařilo, kdo převezme žezlo po Puchalském.
Jinou otázkou je, zda těch třista padesát nespokojených lidí zvolilo tu nejlepší formu protestu a zda se obrátili na správné adresáty? Rozhodně však nevzali v úvahu, že jsou zaměstnanci veřejnoprávní instituce, která má své závazky vůči celé občanské veřejnosti a která by měla plnit ty funkce, na něž komerční televize nedosáhne. Není mi tudíž jasné, proč se v těchto věcech, které by měly být záležitosti veřejné diskuse, neobrátili na veřejnost, ale obrátili se na politika, o němž je známo, že je členem strany, kterou nejširší občanská veřejnost příliš nezajímá. To podezření na politické tlaky, potvrdil ombudsman EU Jacob Söderman (LN, 18.12. Situace v ČT), jehož výtka, že "je důležité od sebe oddělit činnost dozorčích a výkonných orgánů", postihla slabost českých státních orgánů - vměšovat se do věcí, které jim nepřísluší. Neudivuje, že tentýž názor sdílí mnoho dalších osobností, mezi něž například patří Jaroslav Šonka z Evropské akademie věd v Berlíně (LN tamtéž: "Podezření z politického nátlaku v tomto případě nelze vyloučit...").
V neposlední řadě, o tom, kdo bude či nebude generálním ředitelem ČT by neměli rozhodovat její zaměstnanci nebo různé fankluby politiků, ale výhradně Rada ČT. Chování pana Langera, obcházející Radu, zpochybňuje, zda právě on je tou nejvhodnější osobou, kdo by měl být šéfem poslanecké mediální komise. Přinejmenším svým podivným chováním dokázal, že mu jde o vše možné, jen ne o nezávislost ČT.
Asociace českých kameramanů (50 členů) se dožaduje, aby místo generálního ředitele zaujal Ivo Mathé. Ani tito pánové zřejmě nepochopili, že pracují ve veřejnoprávní instituci. Se vší úctou k tomu, co Ivo Mathé pro ČT v minulosti učinil prospěšného, obávám se, že většinu koncesionářů už velmi dlouho nezajímá někdejší "státotvorná pravicovost" televizních moderátorů, předhánějících se v předklonech před politickými celebritami, byť by pronášely kdovíjaká "moudra". Doby "neotřesitelných pravd" nejen, že pominuly, ale navíc ukázaly, že pouze názorová pluralita může vést k něčemu pozitivnímu. Zamrzlost české politické scény má své kořeny, mimo jiné, také v zamrzlém dialogu mezi novináři a žurnalisty navzájem a tudíž také směrem k občanské veřejnosti.
Odchodem Jakuba Puchalského skončila další etapa vývoje programové náplně vysílání ČT. Zanechává za sebou mnoho dobrého, ale také mnoho nedodělků. Obávám se však, že ty nedodělky jsou součástí celkové nevyzrálosti české mediální scény. Klanová uzavřenost je pouze jednou z mnoha překážek, kterou bude muset nový generální ředitel ČT překonat. A nejen to. Výtky, namířené proti Puchalskému, ukázaly, že více než odborného rázu byly emocionální. Například, části zaměstnanců ČT velmi vadilo, že je příliš mladý a profesně nezkušený. Kupodivu jim toto mládí vůbec nevadí u Ivana Langera, jehož zkušenosti s veřejnoprávní institucí on sám demonstroval způsobem více než zarážejícím.
Z jiného soudku byl nedávný odchod programového ředitele Gordona Lovitta ("přece si nenecháme líbit, aby nám do toho mluvil nějaký Angličan"). Šlo o malý český xenofobní rasismus, nebo o aplikaci hesla "když chce někdo psa bít, klacek si vždy najde"? Není to totiž první případ, kdy cizinec byl z české kotliny vypoklonkován tímto neomaleným způsobem. Nepochybuji, že ti, jimž jeho "angličanství" tolik vadilo, by se přetrhli horlivostí, kdyby dostali šanci v BBC. Všimněme si, jak málo se o důvodech odchodu Gordona Lovitta psalo v českých novinách. A pokud ano, tak způsobem velmi zastírajícím skutečné důvody (například Právo, 16.12. Puchalský položil funkci..., str.2, druhý a třetí sloupec).
Nejbližší budoucnost ukáže, jak z této šlamastiky vybruslí nejen Ivan Langer, ale také ODS. Přesvědčit občany, že pouze tato strana má patent na rozum a vše ostatní od (levicového) ďábla jest, už nelze. Zrovna tak už nelze předstírat, že zde nejde o žádnou rvačku o kontrolu nad televizními obrazovkami. Ten systém totálně zpolitizovaných "trafik" totiž musí někdy v něčem kulminovat. Můžeme se jen těšit, že se tak zřejmě stane právě tam, kde to bude hodně vidět.
