Nejvýznamnějším objevem končícího milénia byly fazole
Tento článek italského semiotika, spisovatele Umberta Eca, autora známého detektivního románu ze středověku "Jméno růže", vyšel v deníku Guardian v sobotu 18. prosince.
V roce 1918, když mu bylo čtyřicet let, dostal můj dědeček z matčiny strany virovou chřipku, známou lidovým názvem "španělská chřipka", která tehdy decimovala skoro celou Evropu. Do týdne, navzdory velkému úsilí tří lékařů dědeček zemřel. V roce 1972, ve věku čtyřiceti let, jsem dostal vážnou nemoc, která vypadala velmi podobně někdejší španělské chřipce. Díky penicilínu jsem byl za týden zdravý. Takže je lehké chápat, proč ignoruji atomovou energii, cesty do vesmíru a počítače a stále si myslím, že nejdůležitějším vynálezem našeho století je penicilín (a všeobecněji řečeno všechny ty léky, které umožňují dnešním lidem, aby se dožili osmdesátky, zatímco by bývali v minulosti zemřeli v padesáti nebo v šedesáti).
Je obtížné určit, co je nejdůležitější technický vynález nebo vědecký objev v daném století, protože nám není jasné, kdy bylo co vynalezeno. Existuje mnoho věcí, které by čtenáři jistě zahrnuli mezi nejzajímavější úspěchy dvacátého století, jenže ty věci pocházejí ze století devatenáctého: například automobil, mrakodrap, podzemní dráha, dynamo, turbina. Můžete k tomu také přidat psací stroj, gramofon, diktafon, šicí stroj, ledničku, konzervy s potravinami, pasterizované mléko, zapalovač na cigarety a cigarety, výtah, pračku, gumu, piják, elektrický ventilátor, žiletky, holičskou židli, zápalky, pršiplášť, zavírací špendlík, nápoje naplněné kysličníkem uhličitým, kola s přehazovačkou, nafukovací pneumatiky, elektrické tramvaje, umělá vlákna a velké obchodní domy, kde se všechno tohle prodávalo, a - mohu-li pokračovat, elektrické osvětlení, telefon, telegraf, rozhlas, fotografii a film. Kromě toho, pan Babbage vynalezl počítací stroj, který dokázal za minutu vypočítat leccos, a z toho jsme se dostali na rovnou cestu k dnešním počítačům.
Když se začnete zabývat tisíciletími, je počítání ještě složitější. Jen podle legend můžeme usuzovat, kdy byl vynalezen střelný prach či kompas. A i když jsme si jisti, že určitý nástroj existoval, řekněme, ve dvanáctém století, protože je namalován na obraze z té éry, nemůžeme si být jisti, jestli už neexistoval o sto let dříve. Hovořím o těchto problémech proto, že se chci zabývat některými vynálezy, které se objevily na začátku našeho milénia, i když je možné, že některé z nich se plaše objevily už během dvou století předchozího milénia, ale nikdo jim tehdy nevěnoval moc pozornosti. V každém případě jsou to vynálezy, které změnily posledních tisíc let.
Mám-li mluvit o vynálezech, které se nesporně objevily v prvních stoletích po roce 1000, mým okamžitým pokušením je hovořit o kormidle, umístěném na zádi lodí. Podívejte se na nejslavnější komiks v historii, na tapisérii z Bayeux, která podrobně líčí průběh normanské invaze do Anglie v roce 1066, včetně bitvy u Hastingsu, kterou Anglosasové prohráli. Uvidíte, že Norman Vilém Dobyvatel přijíždí v lodi, připomínající vikingské čluny, a tyto lodě měly namísto kormidla na zádi přidělané podélné veslo. Tak se lodi kormidlovaly, dvěma takovými vesly, ještě v roce 1066. Ale s těmito podélnými vesly nebylo možné plavit se proti větru a vystavovat větru nejprve jednu a pak druhou stranu lodi. Kromě toho bylo obtížné plavit se na rozbouřeném moři.
Mezi dvanáctým a třináctým stoletím vzniklo moderní kormidlo. Bylo připevněno na zádi lodi na pantech a dalo se jím obracet ze strany na stranu. Pohybovalo se těsně pod hladinou vody a mohl ho řídit na palubě jediný muž.
Proč je kormidlo tak důležité? Je jasné, že bez tohoto vynálezu by se Kolumbus nedostal do Ameriky a historie milénia by byla dost odlišná. Chtěl bych ale hovořit o celé řadě vynálezů, které ani tolik necharakterizují toto milénium, ale umožňují nám oslavovat jeho ukončení. Bez těchto vynálezů bychom se možná nikdy nenarodili.
Před tisíci lety jsme byli přímo uprostřed středověku. Samozřejmě, pojem "středověk" je scholastická konvence. Například, v některých zemích, včetně Itálie, se hovoří o středověku i pro dobu, v níž žili Dante a Petrarca, v jiných zemích se už o těch letech hovoří jako o renesanci. Abychom to ujasnili, řekněme, že existoval alespoň dvojí "středověk": jeden trval od úpadku římského impéria (5. století po Kristu) do roku 999 a druhý začal v roce 1000 a pokračoval alespoň do 15. století.
Onen středověk před rokem 1000 lze právem nazvat dobou temna, a to nejen proto, že se v té době lidi hodně upalovali na hranici, protože se stejně intenzivně upalovalo ještě ve vysoce občanském sedmnáctém a osmnáctém století (nezapomínejme na amerického autora Nathaniela Hawthorna a jeho román Šarlatové písmeno), ani proto, že byly silně rozšířeny pověry, protože pokud se na věc díváme z hlediska pověr, náš "novověk" jim - z jiných důvodů - věří daleko víc než mnohé jiné doby.
Ne, období do roku 1000 lze právem nazývat dobou temna, protože invaze barbarů, k nimž v této době došlo, vrátily evropskou civilizaci o hodně nazpátek a postupně zničily římskou civilizaci. Města byla opuštěna, zůstala v rozvalinách, velké silnice byly zanedbány a zarostly plevelem, základní techniky byly zapomenuty, včetně dobývání nerostných látek. Na polích se nic nepěstovalo, alespoň až do feudální reformy Karla Velikého, celé rozsáhlé zemědělské oblasti se staly opět lesem.
V tomto smyslu bylo období před rokem 1000 érou chudoby, hladu, nejistoty. Ve své vynikající knize La civilisation de l'Occident médiévale, plné historek z každodenního života ve středověku, líčí Jacques Le Goff, jak nesmírně chudá byla tato doba tím, že vypráví lidové historky. V jedné takové historce se objevil svatý a zázračným způsobem vrátil vesničanovi srp, který mu spadl do studně. V době, kdy bylo železo vzácným kovem, by bývala ztráta srpu strašlivou věcí: vesničan by nemohl dál sklízet obilí. Čepel srpu byla nenahraditelná.
Jak se obyvatelstvo Evropy fyzicky zmenšilo a zesláblo, lidi začali umírat na endemické nemoce (tuberkulózu, lepru, vředy, ekzém, nádory) a na obávané epidemie, jako byl mor. Je vždycky riskantní pokoušet se předchozí tisíciletí o demografické výpočty, ale podle některých vědců poklesl počet obyvatel Evropy v sedmém století na asi 14 milionů obyvatel: jiní hovoří o 17 milionech v osmém století. Nízký počet obyvatelstva a neobdělávaná země znamenala, že téměř všichni trpěli podvýživou.
Avšak jak se přiblížilo druhé milénium, počty se změnily: obyvatelstvo se začalo rozrůstat. Někteří odborníci vypočítávají 22 milionů Evropanů pro rok 950, jiní hovoří o 42 milionech v roce 1000, ve čtrnáctém století žilo v Evropě asi 60 - 70 milionů lidí. I když se počty liší, jedna věc je jistá: za pět století od roku 1000 se obyvatelstvo Evropy zdvojnásobilo, možná ztrojnásobilo.
Důvody jsou obtížné zjistit: od 11. do 13. století došlo k radikální proměně politického života, umění, ekonomiky i technologie. Ti, kteří tou dobou žili, si byli vědomi, že vzniká vlna fyzické energie a nových myšlenek. Mnich Radulphus Glaber, který se narodil v posledních letech prvních milénia, začal psát svůj slavný soubor pěti historických knih Historiarum asi o třicet let později. Tento mnich neměl zrovna optimistický náhled na svět a vypovídá a o hladomoru v roce 1033, kdy popisuje hrůzný kanibalismus mezi nejchudšími vesničany. Ale jaksi i on cítil, že s příchodem roku 1000 vznikl na světě nový duch a záležitosti, které se dosud vyvíjely velmi špatně, se začaly měnit k lepšímu.
A pak napsal téměř lyrickou pasáž, která stále v jeho středověkých análech vyniká. Líčí v ní, jak na konci milénia Země najednou rozkvetla, jako louka na jaře: "Byl to už třetí rok po roce 1000, kdy na celém světě, ale zejména v Itálii a v Galii došlo k obnově bazilikálních kostelů. Všechny křesťanské národy usilovaly o to dosáhnout toho nejkrásnějšího. Zdálo se, že sama Země se probudila, shodila ze sebe starou dobu a oblékla se nově do bílého pláště kostelů."
K rozkvětu románské kultury (právě o tom píše v této pasáži Radulphus) nedošlo v roce 1003 najednou. Radulphus psal víc jako básník než jako historik. Ale hovořil a soupeření moci a prestiže mezi různými městskými státy: hovořil o nových architektonických technikách a o hospodářském oživení, protože takové kostely nemůžete stavět, nemáte-li za sebou bohatství; hovořil o kostelích, navržených ve větších velikostech, než byli jejich předchůdci, o kostelích, do nichž se vešlo rostoucí obyvatelstvo.
Přirozeně se dá říct, že s reformami Karla Velikého, s vytvořením německého impéria, s obnovou měst a se zrozením komun se také zlepšila ekonomická situace. Nedal by se ale také říci opak? Že se politická situace začala zlepšovat, města začala rozkvétat, protože každodenní život a pracovní podmínky něco zlepšilo? Ve stoletích před rokem 1000 byl pomalu zaveden trojpolní systém, takže bylo zemědělství plodnější. Ale obdělávání země vyžaduje nástroje a tažná zvířata, a i v této oblasti došlo k novým vynálezům. Nedlouho před rokem 1000 se začali koně kovat železnými podkovami (do té doby se jim kopyta balila do hadrů) a užívaly se u nich třmeny - samozřejmě více u šlechticů než u vesničanů.
Pro vesničany byl revoluční vynález nového chomoutu pro koně, voly a další tažná zvířata. Starý chomout příliš tlačil na krční svaly zvířete a stlačoval jeho průdušnici. Nový chomout tlačil na prsní svaly a zvýšil výkonnost zvířete až o dvě třetiny, čímž dovolil, aby pro některé práce nahradili koně voli. Kromě toho, zatímco dříve bylo nutno dávat zvířata do chomoutu jen v horizontální linii, v novém chomoutu bylo možno je umístit za sebou v jediné řadě, čímž se velmi zvýšila jejich tažná schopnost.
V této době se také změnila orba. Nyní měl pluh dvě kola a dvě čepele, jedna zemi rozřízla a druhá, radlice, ji obrátila. I když tento "stroj" znaly už severské národy v druhém století před Kristem, po celé Evropě se rozšířil až ve dvanáctém století.
Ale hlavně chci hovořit o fazolích, a nejen o fazolích, ale i o hrachu a čočce. Tato zelenina je bohatá na rostlinné bílkoviny. Chudí v onom vzdáleném středověku normálně nejedli maso, pokud se jim nepodařilo chovat pár slepic nebo pokud nepěstovali pytláctví (zvěřina byla doménou šlechticů). A jak jsem uvedl výše, chudá výživa plodila obyvatelstvo, které hladovělo, bylo hubené, malé, nemocné a nebylo schopno pracovat na poli. A tak, když se v desátém století začalo šířit pěstování luštěnin, mělo to na Evropu obrovský vliv. Pracující lidé mohli nyní konzumovat více bílkovin, v důsledku toho byli robustnější, žili déle, plodili více dětí a zabydleli kontinent.
Zastáváme názor, že vynálezy a objevy, které nám změnily život, závisejí na složitých strojích. Ale skutečností je - za to, že tady ještě žijeme - myslím tím nás Evropany, ale také potomky amerických Otců poutníků i španělských konkvistadorů - vděčíme fazolím. Bez fazolí by se obyvatelstvo Evropy za několik století nezdvojnásobilo a někteří z nás, včetně i čtenářů tohoto článku, by neexistovali. Někteří filozofové sice tvrdí, že by to bylo lepší, ale já si nejsem jist, že s tím všichni souhlasí.
A co Neevropané? Neznám historii fazolí na jiných kontinentech, ale bezpochyby by bez evropských fazolí byla odlišná i historie těchto kontinentů, stejně jako by byla historie Evropy jiná bez čínského hedvábí a indického koření.
Zdá se mi především, že tato historie fazolí má pro dnešek určitý význam. Zaprvé nám to sděluje, že musíme brát ekologické problémy vážně. Zadruhé víme dávno, že kdyby Západ jedl nemletou hnědou rýži i s plevami (mimochodem je výborná) konzumovali bychom méně potravin a kvalitnější potraviny. Ale kdo na takové věci vůbec pomyslí. Všichni budou říkat, že největším vynálezem tisíciletí je televize nebo mikroprocesor. Ale bylo by dobré, kdybychom se trochu poučili i od doby temna.
