Občasná spolčenost
Nechávám se inspirovat jazykem. V tomto případě tím opotřebovaným termínem "občanská společnost", kterému, stejně jako sousloví "veřejnoprávní média" tak docela nerozumím. Občanská společnost je však oblíbenou frází víme koho, a v současnosti je v módě, takže se mi to neříká vůbec lehce. Jelikož nevím, co to vlastně je, mohl bych být řazen mezi ty, kteří opravdu, ale opravdu nerozlišují a nevnímají cokoliv podstatného vyjma sebestředného pragmatismu, a to bych nerad připustil.
V takových rozpačitých situacích, abych zaběhlému českému názvu přišel na kloub se jako Čechoangličan obvykle uchyluji k léčbě překladem = jak bych to přeložil do angličtiny, jak to bývá překládáno. Leckdy se stane, že zjistím, že český termín je převzatý trochu jinak, ať záměrně (sexuální harašení) nebo bezděky (komplexní). Pokud není vůbec nadbytečný a vymyšlený (translatologie), může být přínosem do slovníku (asertivita). Narážím při tom na okaté (uchaté?) rozpory ve výslovnosti názvů (debl, losejndžls, šikejgo, roubert), o fotbalu nemluvě, ale kde není v rozporu význam, tam nemyslíme jinak.
Ale občanská společnost bude nejspíš germanismus. V angličtině to nezní nijak dobře.
Občanská společnost se do angličtiny uvedla jako civil society. Civil je na jedné straně hezké slovo, od slova civility, (např. Her Majesty's Civil Service, státní služba Jejího Veličenstva), je synonymem slušnosti, zdvořilosti, ohleduplnosti, a na straně druhé tu máme spojení Civil War, a, vida, doslovně, občanská válka. Evidentní důkaz, že překlad občanský = civil sedí. Ale nutno podotknout že v 'civil society' je zajisté slušný i voják. Přitom voják je taky občan, a náš občan není jen civil. Nějak se to tady motá. Je občan kdejaký OBecný ČAN, nebo jen každý druhý (jako obden) ?
Občanství jakožto pojem odlišný od národnosti lze přeložit doslova jako Citizenship oproti Nationality. V praxi se to zaměňuje až až, ale občanský stát lze chápat jako alternativu státu národnostního. Jako názorný příklad co mám na mysli, zcela záměrně přitažený za vlasy, uvedu pomyslnou a v praxi neudržitelnou Občanskou Republiku Kosovo...
Občanskou společnost by šlo přeložit civic society , ale to se bohužel v angličtině už používá ve smyslu občanského sdružení, spolku = jako je například ochotnické divadlo. Civic je slovo takové městské, maloburžoazní, kupř. ve spojení "civic pride" = něco jako pyšnost na vzhled náměstí, kde vlají vlajky a září květy k oslavě voleb, a po náměstí vykračují vyšňoření stavové cestou do dočasně dospělého místního gymnásia, kde skládají svými hlasy občanskou poctu do urny pod ikonu svobody.
Ve staré dobré Evropě jsou k vidění různé prastaré spolky, zájmové kroužky, sdružení atp. Angažovanost jednotlivců v různých zájmových seskupeních vytváří cosi samozřejmé, bezejmenné, dejme tomu společnost, bez přívlastků. Jenom dcera hokynáře v hávu premiérky (Thatcherová, pozn. JČ) ji odmítla vidět takto kolektivně. "There is no such thing as Society", pronesla erudovaně. Já bych opravil = není občanská společnost, pokud je společnost zdravá, jsou v ní lidé, jejichž správné kolektivní podstatné jméno není Stát, ani Národ, ale Společnost.
Jaká jiná demokratická společnost, než občanská. (Jaká jiná demokracie, než lidová...). Pořád tomu zbytnělému sousloví nerozumím.
Pokud mi k rozpoznání podstaty věci neposlouží teoretický a jazykozpytecký rozbor, obraťme list a pokusme se občanskou společnost poznat podle jejího chování, nebo alespoň podle toho, k čemu jí její zastupitelé (únosci?) přihlašují.
Hradní výzva tzv. Hradecká, kterou "exstudenti" rozbalili v předvečer víkendu stranických sjezdů, v sobě nese celou konstelaci prvků, které se hlásí k příkladně občanské společenskosti, a je tedy možné si termín občanská společnost odvodit od obsahu výzvy. Tento empirický výklad má už dost hlasů na podporu, aby mi stačil jako definitivní.
Ve výzvě je ta středostavovská škála hodnot. Samozřejmý je apel na solidnost a vnitřní slušnost jakoby z úst (ne však činů) pana Broučka cestou do 15 století. Ale je tu i husitský emotivní náboj, teskný patos, gejzír očistné pravdy, který vytryskne minimálně jednou za deset let.
A už je to tady.
Občanská společnost = Občasná spolčenost.
Spolčenost, t.j. semknutí proti cynickému pragmatismu pseudo-demokracie, ve které se rozcházejí slova a činy.
Neexistuje přece nic v demokracii méně standardní, než smlouva podepsaná Občas Demokratickou Stranou, která zaručuje beztrestné vládnutí Čelním Sklerotikům Sociální Demokracie, a přitom se odvolává na mandát od pravicových voličů. O opoziční smlouvě nebylo před volbami ani slovo. Kolik voličů by vám dalo takto velkorysý mandát otáčet kormidlo do protisměru k prodloužení vlastní beztrestnosti? Kolik, to zjistíte v dalších volbách. Čeho se bojíte?
Demokracie?
Jak se podle vás tohle cizí slovo překládá do češtiny, aby neztratilo význam?
