Světová organizace pro obchod - je na naší straně

Po debaklu při vyjednávání o liberalizaci světového obchodu v Seattle se nad rolí World Trade Organisation zamýšlel v týdeníku Observer v neděli 5. prosince Andrew Marr takto:

Bylo to velké vítězství pro lidstvo? To, že se rozhovory o světovém obchodu rozložily, oslavovala celá řada rozvojových zemí, organizace Greenpeace, desítky dalších nevládních organizací a všichni ostatní, kdo zastávají názor, že se "oni" - anonymní apoštolové amerického kapitalismu v šedivých oblecích snaží ovládnout svět. Konečně dostali Pánové světa pořádnou facku.

Celá záležitost byla bezpochyby velmi trapná pro prezidenta Clintona, jehož naděje, že jeho druhé prezidentské období, plné skandálů, skončí úspěchem, se rozložily během dlouhých dnů demonstrací před světovými televizními kamerami a neplodného vyjednávání za zavřenými dveřmi. Světová organizace pro obchod se však nerozpadne a vyjednávání bude znovu zahájeno, pravděpodobně příští rok v Ženevě. Avšak zastánci volného obchodu to musejí přiznat - minulý týden byl pro ně katastrofou, k níž od konce druhé světové války ještě nikdy nedošlo.

Jak se to stalo? V podstatě jde o to, že zájmy různých seskupení v různých částech světa jsou nyní příliš silné. Ve světové mocenské struktuře došlo ke změnám, které západní vyjednavači odmítli uznat. Doba, kdy bylo možno ignorovat asijské země, jihoamerické země a další země z třetího světa, už končí. A co je důležitější a daleko více neblahé, je nové, sílící západní ochranářství.

V Seattle šlo hlavně o americké záležitosti. Spojené státy stále zůstávají největší světovou ekonomikou. Ve Spojených státech má sídlo pět z deseti největších mezinárodních korporací - General Electric, Ford, General Motors, Exxon a IBM. Ve Spojených státech vzniká většina softwaru, Spojené státy jsou tedy hlavním zdrojem vyvážené kultury. Americká podnikatelská kultura je vlivná i v Evropě i v rozvojovém světě.

A jako by to nestačilo, Spojené státy se už osm let těší silnému hospodářskému rozvoji, spojenému s nízkou inflací a malou nezaměstnaností. Je to obrovský kontrast ve srovnání se situací jinde a částečně je americký hospodářský úspěch důsledkem toho, že Spojené státy vytvořily a rychle všeobecně přijaly ekonomiku založenou na elektronickém obchodování. Dnešní Amerika je právě tak obrovský ekonomický kolos, jak obrovský kolos je to vojensky i kulturně.

Zkoumejme však dlouhodobější trendy a zjistíme, že je situace jiná. Málokdo je přesvědčen, že se dokáže americké hospodářství, s dovezenou nízkou inflací, obrovským způsobem nadhodnocenými akciemi a nízkou produktivitou ve všech hospodářských sektorech s výjimkou elektronického průmyslu rozvíjet takto zdárně donekonečna. Něco se stane. Bude to měkké přistání, pokud bude mít svět štěstí, bude to krach, pokud svět štěstí mít nebude. Americkým Demokratům hrozí nyní před primárkami organizované odbory a také nově vznikající ochranářští aktivisté.

Zároveň vznikly nové tržní ekonomiky, v nichž jsou zaměstnanci placeni podstatně méně, a to silně ztíží postavení nynějšího globálního kartelu. Dnes je ze 100 nadnárodních společností 89 v Evropě, v severní Americe a v Japonsku. Dosud existuje jen hrstka nadnárodních společností, které mají sídlo jinde - například Petroleos de Venezuela, a korejská firma Daewoo. Avšak pokud neexistuje nějaká trvalá hospodářská kletba, která postihuje jen lidi asijského, latinskoamerického či afrického původu, tato situace se nyní bude rychle měnit. Začínají se totiž projevovat důsledky lehce převoditelných technologií do jiných oblastí, důsledky tržní ekonomiky a vyššího vzdělání. Mezi nejvýznamnější firmy světa se dostanou podniky, jako je indická Tata a nové koncerny, vzniklé v jižní Číně, stejně jako firmy Volkswagen a Nestlé.

Bude existovat dlouhé mezidobí, během něhož bude i nadále americká hegemonie, která byla vybudována od konce druhé světové války až do doby, kdy vznikla firma Microsoft, mít po celém světě obrovský vliv. Americký velký vnitřní trh a americká filozofie, že všeho se dá dosáhnout, jen pokud se člověk bude snažit, budou motorem americké ekonomické moci po světě ještě dlouho.

Avšak zanedlouho přijde skutečná globalizace, která není pouhým eufemismem pro americkou a evropskou nadvládu nad světovým hospodářstvím. Jak začínají přicházet na světové trhy miliardy lidí z jiných kultur, budou přebírat stále větší podíl světové ekonomiky. Americká (a do menší míry evropská) nadvláda nad světovou ekonomikou není osudem světa navždycky. Nepotrvá věčně.

Ukáže se, že Světová organizace pro obchod při napomáhání tomuto procesu zaujme roli organizace, které bude daleko brutálněji vystupovat proti Spojeným státům a Evropě než proti rozvojovým zemím. Světová organizace pro obchod vytváří předpisy, nechce nikoho ovládat silou. Nejobtížnější součástí oněch jednání v Seattle, která právě selhala, byl otevřený pěstní boj proti západním dělníkům, kteří chtějí ochraňovat svou životní úroveň před Asijci, a proti vládám, které chtějí využívat ekologických a lidskoprávních otázek jako výmluvy ve snaze zabránit příchodu zahraničních výrobků a utlačovat i nadále zahraniční pracovní síly.

Nakonec, až si to svět uvědomí, skutečná opozice proti Světové organizaci pro obchod se bude pravděpodobně rekrutovat z výřečných, bohatých kruhů, které se budou snažit chránit si vlastní zájmy - odpor se zvedne od ochranářských amerických Republikánů, nacionalistických Evropanů a japonských konzervativců. Tato opozice proti Světové organizaci pro obchod bude na míle vzdálena anarchickému idealismu a antikapitalismu nynějších demonstantů v Seattle. Tato opozice bude také daleko více nebezpečná.

Vzhledem k tomu, jak velká hrozba vzniká pro západní nadvládu nad světem od skutečné globalizace, pravděpodobnou alternativou k politice volnějšího obchodu nebude šťastný svět "spravedlivého obchodování", ale dojde k brutálnímu uzavření trhů - Evropská unie a severní Amerika vytvoří ostré bariéry a uzavře vůči vnějšímu světu své trhy.

Dosud předpokládáme, že otevřenější světový tržní systém je historickou nutností, bereme to jako samozřejmost.

Jenže možnost toho, že se na scénu v Americe dostane nová generace izolacionistických politků a v Evropě nová generace nacionalistů ropě nová generace nacionalistů, není vyloučena, pokud dnešní vedoucí politikové selžou tak, jak selhali v Seattle. Anarchická koalice demonstrantů ze Seattle využívá jazyka socialismu, ale tito lidé nemají žádnou vlastní agendu. Tito demonstranté obvinili Světovou organizaci pro obchod, že pomáhá "vykořisťovat naši planetu a její obyvatele prostřednictvím globálního kapitalistického systému". Namísto toho požadovali "alternativní sociální a hospodářské struktury, založené na spolupráci, ekologické udržitelnosti a občanské demokracii", což zní jako Komunistický manifest, který napsal strejda Rumcajs. Ale Pat Buchanan a Le Pen a ostatní mají daleko promyšlenější agendu.

Nic není více emocionálně uspokojivé než nalézt jediného nepřítele, kterého je možno obvinit ze všech problémů, které nám kazí život. Dnes považuje dosti podstatná většina gramotného a zpolitizovaného lidstva za tohoto nepřítele Světovou organizaci pro obchod. Ještě před rokem to byla instituce, kterou skoro nikdo neznal. Nyní se proměnila v očích mnohých v ničivého draka, očích mnohých v ničivého draka, v temnou moc, odpovědnou za všechno, od osudu obřích želv k ničení pralesů, od růstu nezaměstnanosti v Michiganu až po městskou kriminalitu v Jihoafrické republice.

Kdekoliv na světě se děje něco špatného, okamžitě je z toho obviňována Světová organizace pro obchod. A seznam obvinění roste každým dnem.

Avšak skutečnost je taková, že většina ekologických a ekonomických tlaků v dnešním světě vzniká v důsledku obrovskou rychlostí rostoucího počtu obyvatel této planety. Bez hospodářského růstu nebudeme schopni nakrmit obyvatele světa a hospodářský růst vyžaduje globální obchod. Abychom parafrázovali Winstona Churchilla: volný obchod je možná nedokonalý systém, je to ale nejlepší systém, jaký máme.

Ekonomickou historii moderní doby lze zredukovat na tři záležitosti: rostoucí počet obyvatel, nové technologie a tržní ekonomiky. Slučují se v jednotnou představu, akceptovanou po celém světě, zrychlení a  vymknutí se kontrole. A to je emocionální kontext hnutí zaměřeného proti Světové organizaci pro obchod. Donedávna byly komunikace neobyčejně pomalé. První transatlantické telefonní kabely v padesátých letech dokázaly přenášet 36 rozhovorů navzájem. jednou Dnešní optické kabely dokáží přenášet více než 10 miliónů rozhovorů najednou. Náklady na přenos informací klesají každého půldruhého roku o polovinu. na polovinu. Navzdory cenám leteckého benzínu stojí letenky v současnosti v reálných cenách jen asi třetinu toho, kolik stály v roce 1950. Rychlost, rychlost, rychlost.

To všechno umožňuje firmám posílat své ředitele kolem světa, sílat své ředitele kolem světa a kontrolovat z domácí základny, co se děje v jejich pobočkách, továrnách, co se děje s jejich dodavateli a zákazníky. Pak vezměte, jak rychle se rozšířila ideologie volného obchodu, nejprve do Japonska, do Jižní Koreje, na Tchai-wan, do Hongkongu a do Singapuru, pak do dalších asijských zemí a nyní i do Číny, do Latinské Ameriky, do východní Evropy, do Indie a do částí Afriky. Bylo to jako lesní požár. Země jako Chile, Estonsko, Malajsko a Panama jsou nyní označovány za "hospodářsky svobodnější" než Francie či Španělsko.

Od příchodu levných globálních komunikací, přes pád Sovětského svazu, přes vlny tržní liberalizace, až po úspěšné konečné kolo vyjednávání Všeobecné dohody o tarifech a obchodu, které vedlo ke vzniku Světové organizace pro obchod byla toto pozoruhodně rychlá politická revoluce.

V dnešní situaci však máme nevyrovnanou revoluci - došlo k ekonomické tržní revoluci, ale s tím nešly ruku v ruce politické a sociální změny. Tyto změny se budou v mnoha zemích světa navzájem odlišovat. V některých zemích, jako je Británie, to možná bude znamenat obnovení poškozených, ale starobylých zásad, podle nichž se politikové mají povinnost zodpovídat voličům. V jiných zemích dojde k násilné agitaci pro reformy.

Avšak volné trhy nemohou fungovat příliš dlouho, pokud je nepodporují demokratické politické kultury. Nejhorším západním charakteristickým rysem je uspěchanost, snažíme se tupě nutit jiné kultury, aby se měnily rychleji, než je přijatelné pro tamější lidi, kteří jsou nuceni uprostřed těchto změn žít. Dochází v současnosti k tak rozsáhlým hospodářským změnám, že by naším měřítkem měla být desetiletí, nikoliv jednotlivé roky. Zpomalit toto naléhání a vytvořit promyšlenější, dlouhodobý program změn je něco, co nepotěší politiky, kteří spěchají jen k nejbližším všeobecným volbám, ale je to jediný rozumný způsob, jak provést blížící se obchodní reformu.

Po celém světě nyní vznikají počátky globalistické politiky, která bude odpovídat vznikající globalistické ekonomice. Sloučit lokální a celostátní demokracii je při tom nyní nejsložitějším intelektuálním úkolem, jemuž čelí dnešní političtí vůdci. Jestliže to nevěděli minulý týden, možná si toho jsou vědomi teď. Na světě v poslední době vládl samolibý absolutismus, technokratická arogance, technokratická arogance ohledně nového ekonomického pořádku. Bylo velmi zapotřebí, aby to někdo podvrátil.

V dlouhodobé perspektivě je Světová organizace pro obchod silou dobra. Takovou organizaci potřebují chudí tohoto světa nyní nejvíce - organizaci, která by donutila bohaté lidi, aby otevřeli své trhy. A kdo je silou zla? Už jsou na scéně, a jejich pomocníci - demonstranti na ulicích města Seattle, si jich nepovšimli. Jsou to západní nacionalističtí politikové, kteří teď jenom čekají, kdy vystoupí na scénu.