Spokojený revolucionář
Asi před 14 dny jsem pana Chauna ještě neznal. Uviděl jsem ho v televizi, jak odpovídal na dotaz redaktora, proč výzva a co tím chtěli páni říci. Zapáleně hovořil o potřebě slušnosti ve společnosti, najmě v politice. Pak jsem ho viděl v televizi ještě několikrát. To už dostával nepříjemné otázky typu A co dál? Tak jsem se dověděl, že dál si výzva bude žít svým životem a pan Chaun se vrátí ke svému povolání. Nezapomněl podotknout, že už dnes je spokojený, protože výzva oslovila tolik lidí.
To mě zneklidnilo. Připomnělo mi to jistého pána, který sice nezakládal OF, ale využil situace v OF a založil politickou stranu, která se na hony vzdálila původním ideálům. Leč měnit názory je prý moderní. Sám pan Chaun natočil obdivný seriál Léčba Klausem. Pak se jaksi od svého oblíbence odvrátil a dnes požaduje jeho odstoupení. Roman Prorok to vysvětlil rčením, že ?jen blbec nemění své názory?. Zalapal jsem po dechu a zařadil se mezi blbce.
V pátek očekávám zakládání nové politické strany. Politika v českém podání není služba lidu, ale boj o moc. Účastní se jí ti, kterým nejde o spravování státu a věcí veřejných, ale o podíl na moci s různými doprovodnými efekty - peníze, popularita, vlastní důležitost, ovládání druhých, atd. Samé lepší vlastnosti. Ze své podstaty do politiky vstupují lidé bez zábran, tak říkajíc všeho schopní. Proto spokojeným revolucionářům, kteří u toho nechtějí být osobně, hrozí drobné nebezpečí: že jim tu jejich revoluci už podruhé někdo ukradne a proklamovanou slušnost promění za běžnou a obyčejnou neslušnost.
Petr Jánský
