Tajemství chromozomu 22
Vědci dešifrují kód lidského života
Odhalování tajemství chromozomů promění vědecké bádání oneocech a o jejich léčení nenávratně na dobu několika století, napsal ve čtvrtek 2. prosince deník Guardian.
Pozorovatelé to charakterizují jako biologický ekvivalent vynálezu kola a přistání lidí na měsíci. Ve středu 1. prosince vědci oznámili, že se jim podařilo rozkódovat chromozom 22. povede to k vzniku kdysi nepředstavitelných léčebných metod pro nemoce, jimž vědci dosud skoro vůbec nerozumějí.
Britští, američtí a japonští vědci oznámili v článku, který vyšel ve čtvrtek v časopise Nature, že dokončili rozkódovávání sekvence písmenného kódu chromozomu 22, který se skládá z 34 milionů písmen. Znamená to, že v důsledku intenzivní mezinárodní spolupráce budou vědci během následujícího roku schopni dokončit mapování celého lidského kódu celkem 3 miliard písmen, která jsou obsažena celkem ve 23 chromozomech, které zahrnují strukturu DNA, definující veškerý lidský život.
Skryté geny
Chromozom 22, druhý nejmenší lidský chromozom, obsahuje geny, které jsou spojovány se schizofrenií, s chronickou myeloidní leukémií a s trisomii 22, druhou nejběžnější příčinou spontánních potratů. Zahrnuje také geny způsobující vrozené srdeční vady, duševní zaostalost, rakovinu prsu a šedý zákal. Znamená to tedy, že zmapování těchto genů nabízí během nadcházejících staletí naději obrovského pokroku při léčení těchto nemocí.
V závodě dešifrovat chromozom 22 bylo v čele Sangerovo výzkumné středisko z anglického univerzitního města Cambridge, financované lékařskou charitativní organizací Wellcome trust. Výsledky byly postupně zveřejňovány na internetu. (Viz též zde.)
Sekvence dosud odhalil 679 genů, více než polovina z nich byla předtím u lidí neznáma. Předpokládá se, že v kódu se skrývají další stovky genů. Do jara roku 2000 budou mít vědci připraveno to, čemu říkají hrubá verze lidského genomu, kterou pak budou moci dešifrovat jejich vědečtí kolegové. Do roku 2003 budou vyplněny všechny mezery a opraveny omyly. Pak se začne pracovat na vývoji dosud neexistujících léků a léčebných metod.
Plný text chromozomů nebude nikdy vydán na papíře: bylo by na to zapotřebí půl miliónu stránek.
Dr. Michael Dexter, ředitel organizace Wellcome Trust, konstatoval: "Poprvé ví vědecký svět, jak vypadá celý jeden lidský chromozom. Znalosti, které z toho odvozujeme, budou využívány po dlouhá staletí. Je to pozoruhodný úspěch, který změní způsob, jímž budou nemoce v budoucnosti diagnostikovány a léčeny."
Dexter dodal: "Jsem skutečně přesvědčen, že to, co jsme dnes oznámili, se bude používat po celou dobu dalšího tisíce let. Máme-li jmenovat vynález obdobného významu, jehož se používalo po tisíc let, nenapadá mě nic jiného než vynález kola.
Dědičné nemoci
Britští, evropští a američtí vědci zahájili oficiálně mezinárodní plán, v jehož rámci mají být zmapovány celé délky všech lidských chromozomů, v roce 1990. Nazvali to projekt lidského genomu a přirovnali tento projekt k biologickému ekvivalentu přistání lidí na Měsíci.
DNA, kyselina dezoxyribonukleová, známá "dvojitá spirála" je recept života. Je napsána abecedou čtyř písmen, A, T, G a C, které představují chemické báze adenin, thymin, guanin a cytosin. Kód jednoho genu se může skládat jen z 1000 písmen, anebo může mít statisíce písmen. Existuje až 100 000 genů, které obsahují výrobní instrukce pro 200 000 bílkovin, z nichž se skládá lidské tělo, a také povely po "sestavení" tohoto těla. Vědci se domnívají, že existují až 4000 dědičných nemocí, způsobovaných chybami v jednotlivých genech, avšak smrtelné nemoce jako nemoci srdce, mrtvice, rakovina a Alzheimerova choroba jsou všechny ovlivňovány dědičností.
Hledání konkrétních genů na chromozomech bývá přirovnáváno k dolování hory jediným krumpáčem. Více než devadesát procent kyseliny dezoxyribonukleové se skládá z opakovaných sekvencí bez významu. V některých oblastech se geny shromažďují hustě, v jiných řídce.
Vědci nejprve museli pozorovat pacienty a dobrovolníky a jejich sourozence a studovat rodinné historie, aby zjistili, které rysy jsou předávány z generace na generaci a na kterých chromozomech je pravděpodobně možno je nalézt. Jiné vědecké týmy hledaly mezitím příčiny dědičných chorob jako je Huntingtonova chorea nebo Duchennova svalová dystrofie, o nichž je známo, že je působí jednotlivé geny.
Vědci pak shromáždili tyto informace a vytvořili genetické mapy, na nichž byly označeny genetické "mezníky". Byly zároveň také zahájeny studie genů jednodušších organismů jako droždí, mušek, bakterií a dalších, aby se dalo zjistit, co všechno mají geny společného. Byly přitom vyvinuty mocné počítačové a robotické techniky, které vydatně výzkumu napomáhají.
Pak vědci rozdělili navzájem vzorky lidské DNA na navzájem se přesahující fragmenty, naklonovali je v umělých chromozomech droždí a bakterií a pak pečlivě a složitě počítali přesné sekvence čtyř chemických základních složek, A, T, G a C. Za pomoci už předtím vytvořených map a za pomoci počítačů spojili vědci jednotlivé fragmenty do jediné dlouhé sekvence. První takovou dlouhou dokončenou sekvencí je chromozom 22.
Zjištěné informace jsou volně k dispozici na internetu pro další vědce i pro průmyslníky. Mezinárodní konsorcium výzkumných ústavů a farmaceutických společností už začalo spolupracovat na vyhledávání drobných změn v jednotlivých genech, které způsobují, že se jeden člověk odlišuje od druhého resistencí vůči nemocem či reakcí na léky. Povede to v budoucnosti k tomu, že bude možno jednotlivým pacientům předepsat léky, které budou přesně vyhovovat jejich tělesnému složení.
Obchodní hodnota
Tyto informace zřejmě budou mít také obrovskou komerční hodnotu. Vědeckým světem otřáslo, že si jeden významný nezávislý vědec v genetickém výzkumu, Craig Venter z Celera Genomics ve Spojených státech soukromě patentoval 6500 sekvencí DNA. Dr. Venter jako ředitel vlastního nevýdělečného Institute For Genomic Research už definoval genetické složení celé řady důležitých mikrobů.
Za podpory podnikatelských zájmů se nyní připravuje k analýze důležitých oblastí chromozoml, kde se nacházejí nejslibnější geny.
Zjištěné informace bude poskytovat okamžitě platícím subskribentům a každé tři měsíce poté je bude zveřejňovat. Data z americko-britského projektu lidského genomu jsou zveřejňována okamžitě. Je nevyhnutelné, že farmaceutické společnosti a biotechnologické firmy zažádají nakonec o patenty nového a přesného užívání těchto informací. Avšak vědci chtějí zabránit tomu, aby byl zlikvidován přístup k těmto informacím a aby byly zprivatizovány.
Dr. Dexter konstatoval: "Tato sekvence chromozomu 22 obsahovala 298 genů, o nichž bylo dosud neznámo, že se vyskytují v lidském těle. Informace o těchto genech jsou zveřejňovány zadarmo, bez patentových omezení a bez poplatku. Je neobyčejně významné, že vědci mohou tyto informace nyní volně používat, má-li být znalosti našeho genetického složení využito pro dobro lidstva."
Na mezinárodním partnerství pro zmapování chromozomu 22 se podílely univerzity v St. Lousi, Missouri, v Oklahomě a v Japonsku, ale výzkum vedl dr. Ian Dunham ze Sangerova ústavu v anglické Cambridgi. Ústav byl pojmenován po Fredu Sangerovi, který dostal Nobelovu cenu za to, že objevil v roce 1962 strukturu inzulínu a pak znovu v roce 1980 za to, že zjistil, jak identifikovat chemikálie v k'do DNA.
Dr. Sanger, jemuž je nyní jednaosmdesát let, uvedl tento týden: "Je skutečně výborné, že mé objevy začínají dostávat praktický význam a že z toho vzniká něco dobrého pro lidstvo."
Stručná historie DNA
Strukturu DNA dešifrovali v roce 1953 v Cambridgi Američan James Watson a Brit Francis Crick a vydali ji v časopise Nature. Dostali za to Nobelovu cenu. Změnilo to směr biologie.
O více než 35 let pozdějí byl James Watson jedním z lidí, kteří prosadili mezinárodní rozhodnutí dešifrovat celý lidský genom. Watson i Crick jsou dosud oba vědecky činní.
DNA je dlouhá molekula, která se v jádru každé lidské buňky skládá z 23 párů chromozomů. DNA je jen několik miliardtin milimetru široká, ale kdyby se všechny její součásti spojily, byla by celkem asi 1,6 metrů dlouhá.
DNA se vyskytuje ve všech živoucích organismech. Lidé sdílejí 30 procent své DNA se salátem a 98.4 procent DNA s trpasličími šimpanzi.
Informace o DNA se už využívají k zjišťování viny zločinců, jejím prostřednictvím byly identifikovány pozůstatky ruské carské rodiny, byly zodpovězeny otazníky o neandrtálském člověku a geneticky byly vytvořeny nové formy rostlin, myší, ovcí a prasat.
Původně se odhadovaly náklady projektu lidského genomu na 3 miliardy dolarů. Nyní se vypočítává, že náklady na každé definované písmeno jsou asi 10 Kč.
Milionář Rupert Murdoch: Internet poskytne obyčejným lidem obrovskou moc a vliv
Mediální magnát Rupert Murdoch ve středu vylíčil ve vysoce politické přednášce v Oxfordu svou vizi budoucnosti, podle níž budou v důsledku technologie mít obyčejní lidé obrovskou moc na škodu vlád, které nebudou chtít být v příštím miléniu dostatečně liberální a svobodomyslné.
Murdoch uvedl, že světové válečné konflikty, náboženské spory a dokonce hladomory budou vyřešeny prostřednictvím partnerství, které vznikne mezi pružně jednajícími vládami a technologicky gramotnými občany.
Rychle se šířící sdělovací prostředky, včetně tisku, televize a internetu budou v tom všem podle Murdocha hrát klíčovou roli.
"Jsou před námi obrovské možnosti, problémy, jimž čelíme, jsou řešitelné. Díky pokroku vědy a techniky je naše budoucnost lepší, než bylo dosud možno si představovat."
V příštím miléniu dojde k sociální ostrakizaci jen těch zemí, které budou mít "tvrdošíjně hloupé" vlády. Internet je podle Murdocha neobyčejně mocným katalyzátorem změn.
"Nesouhlasím s těmi, kteří varují, že je nová komunikační technologie zdrojem nové sociální nerovnosti. Je tomu přesně obráceně. Tím, že je možná komunikace mezi všemi národy budou lidi cítit, že všichni patří dohromady.
Nikomu nemusíte ukazovat, kolik máte peněz v bance, nebo jaký máte rodokmen, když se dáte s jinými do řeči na chatovací stránce. A v důsledku moderní technologie velmi brzo nebudete muset být členem elity, abyste měli právo získat univerzitní vzdělání a všechny výhody s tím spojené."
V přednášce, která v podstatě chválila nynější britskou labouristickou vládu, vyzdvihl Murdoch zásluhy britského premiéra, a jeho vizi měnícího se světa.
"Jak britský premiér neustále opakuje, vlády se musejí přizpůsobit dnešnímu měnícímu se světu. Musejí přesvědčit své voliče, nejen že změny jsou nezastavitelné, ale že jsou to dobré změny.
Moc a bohatství národů určuje nyní jejich inteligenční kvocient a jejich vzdělání. Proto jsem přesvědčen, že důraz britského premiéra na zlepšování vzdělávací úrovně je naprosto správný, i když nesouhlasím s tím, že by měla o školách rozhodovat ústřední vláda a nikoliv rodiče."
Murdoch uvedl, že by měl být zreformován britský sociální stát, vyjádřil názor, že přistěhovalectví bude schopno vyřešit mnoho budoucích problémů nedostatku pracovních sil a kritizoval příliš silný individualismus.
"Je pravda, že přistěhovalci přinášejí určité sociální problémy, ale také přinášejí své ruce, ochotné pracovat - od vylévání nočníků v nemocnicích až po psaní počítačových programů.
Vím, že se nyní hodně mluví o právu individua vést si vlastní nezávislý život. Jako člověk, který má silně volnomyšlenkářské tendence přiznávám, že je pro mě tento argument atraktivní, avšak nikoliv tehdy, pokud by to mělo znamenat, že by alternativní individualistický životní styl některých lidí musela podporovat společnost a daňoví poplatníci."
Murdoch projevil svůj známy proamerikanismus, když argumentoval, že by Evropa měla napodobovat demokratický a podnikatelský model USA.
"Logika i zkušenost nás učí, že ať už je americký ekonomický a společenský model jakkoliv nedokonalý, součinnost demokratické vlády, volného trhu a efektivního, průhledného právního systému maximálním způsobem podporuje tvůrčí schopnosti lidí.
Už dlouho je v Evropě a zejména ve Francii módou posmívat se takzvanému anglosaskému modelu zboží, vytvořeného na volném trhu a pružným pracovním trhům."
Právě tak, jak internet dokázal, že je možno poskytovat informace zadarmo, pokud jsou lidé ochotni přijímat reklamu, je možné, že v budoucnosti bude veškerý denní tisk financován jen z reklamy a bude zadarmo.
Když se přítomní Murdocha dotazovali na porušování lidských práv v Číně, kde má Murdoch podstatné podnikatelské zájmy, uvedl, že "učinila tamější komunistická vláda velký pokrok směrem ke svobodě".
Hup do vody
Na stránkách (obrazovkách?)
Britských listů se vždy najde pluralita názorů. Přitom
jistá jména zaznívají častěji, a čtenář jakoby se s
těmito lidmi seznamoval skrze jejich články (většinu mých
plků v BL najdete tudy ). Jakoby
každý pisatel zaujímal nějaký prostor nebo revír na
názorovém schematu.
Trochu tady odbočím, pro
vysvětlení: Zjednodušená forma zmíněného schematu je
jakýsi čtverec nebo obdélník, vodorovně značený
levice-pravice, zatímco svisle seshora dolů vede princip
direktivní-dobrovolný. V reálu je tento prostor spíše
tvaru U, neboť extrémy levicové a pravicové jsou o své
pravdě tak skálopevně přesvědčeny, že svá řešení
ostatním (ve jejich vlastní prospěch) hodlají vnucovat,
zatímco střed je měkký a co do vnucování nejslabší.
Možná ještě trefnější přirovnání je jakýsi
plandající hadr, upevněný u stropu na obou koncích.
Kdybychom svislou osu záměrně obrátili, můžeme se v
představách ponořit do moře, kde v levicových a
pravicových hlubinách dávného přesvědčení žijí
jakési ohavné potvory a uprostřed se u hladiny potácejí
hejna potěru, oscilující tu do leva tu do prava, tu
vábeny z jedné strany světélkující návnadou
nepoznaného, tu odpuzovány objevenou příšerou.
Někdy je to trochu obtížné pisatele
BL na tento topologický povrch zasadit, neboť
pisatelé-intelektuálové své názory převracejí a obracejí
dle libosti, aby si s tématem tzv objektivně analyticky
zahráli. Podobají se právníkům, kteří obhajují i zcela
nepochybného provinilce v zájmu fair play a vyváženosti. Sám
pan Čulík je schopen výborných akrobatických kousků tohoto
typu, je sice více doma na levici, ale přidá se rád, jen aby
diskuse neutuchla. Například by mi v tomto místě namítl,
ať uvedu příklady. Nemám k tomuto chuť, neboť pravidelný
čtenář jeho poznámek buď ví co mám na mysli, anebo mi
nerozumí a takovému nerozumím já. (Vida - příležitost ke
komentáři!) Abych vysvětlil. Jde vždy jen o mé tvrzení, můj
osobní dojem, můj výklad, význam, který čemusi přikládám
a jak to chápu já. Vypovídá to víc o mně než o nějaké
skutečnosti, že to nehodlám všem a důsledně dokazovat a
ospravedlňovat. Jen a jen můj názor, žádná absolutní
pravda. Stejně plané by bylo dokazovat na základě objektivní
existence pestrobarevných mořských potvor marnivost či řád
- čí, přírody anebo Boha? Jsou tací, kteří svůj výklad
vnucují. Pachtění za pravdou rozebíráním je jen jeden
možný způsob. Je možná i syntéza, myšlenka nadmutá
a odpoutaná jako horkovzdušný balón - dobrovolný terč
přízemním kritikům k sestřelení. Poesie. Výtvarné
umění. Hudba...
Abych se vrátil k tomu vodnímu
podobenství, pan redaktor se zdánlivě nachází v jakési
ponorce, nezúčastněn a nenamočen, přitom se pohybuje semo
tamo všemi směry a své rybičky pošťuchuje, aby voda
nestála. Občas je vystaví jako každý pyšný
chovatel. Správný přírodovědec by je
nechal na pokoji a jen pozoroval, ale BL jsou přece jenom
mikrokosmos společnosti, akvárium napodobující zdravý
diskusně-komentátorský oceán, jehož ekosystém se zde
simuluje, coby názorný příklad pro ostatní, leklé ryby, z
post-totalitního rybníka. Ale dost bylo podvodných
příměrů.
Čtenářů BL je tuším o několik
řádů víc než pisatelů a čtenáři mají své názory. Na
názorově tak pestrobarevných stránkách BL je možné nalézt
svého názorového šampiona. Pokud někdo zastoupí můj
vlastní názor uspokojivým způsobem, proč bych se sám stal
pisatelem. A pokud nemám názor žádný, mohu si zde vybrat,
jako v butiku. Podobně to máme s politikou. Pokud v politice
jsou lidé, kteří mne zastupují v tom pravém slova smyslu,
nemám zapotřebí do politiky vstupovat, pokud mi o nic nejde,
ať si v politice hraje na důležitého kdokoliv. To však není
náš případ.
Pokud mne nikdo nezastupuje, mohu se
angažovat sám, dostanu li k tomu příležitost. Mám však
nárok vyzvat ty ostatní k odstupu - jako bychom vyzývali
pisatele BL, aby přestali psát? Jak jim to sdělím, pokud
zůstanu jen čtenářem. Akt výzvy vůči politikům je aktem
politickým, chtě nechtě.
Pisatele v BL nikdo nezvolil. Jako naši
politici to jsou víceméně samozvanci, kteří se považují za
nejlepší zástupce nejen vlastního názoru - jsou i tací,
kteří znají pány Někoho, Nikoho a Každého tak
důvěrně, že jejich názory ochotně tlumočí. Internet je
pole působnosti ješitných. Já se k ješitnosti přiznávám,
než se zeptáte. Svou ilustraci níže nabízím samozřejmě k
obdivu. Ale i k následování, neboť obrazovky BL jsou na můj
vkus málo obrazové.
Zastáváte li názor, že mediální vliv je
mocenská zbraň, a že názory ostatních pisatelů nejsou jen
tlacháním do větru, oponujte těm názorům, s kterými
nesouhlasíte. Pokud ne, nabádejte všechny ostatní
potencionální čtenáře, aby BL nečetli, protože to je
"goebbelsovský plátek" který netřeba brát
vážně, právě proto, že je v BL takové názorové
panoptikum. Je snadné toto médium zlehčovat, ale je to
zbabělé, soudím.
Otázka zní, zda se stát místo
konsumenta aktérem. Pokud by šlo o vstup do politiky, jde
přecejen o závazek, a je
oprávněné namítnout, že do politického akvária
zapáchajícího zdechlinami, kde schází sanační systém,
hned tak nepolezu.
Ale na rozdíl od vstupu do politiky
"talk is cheap" mluvit je laciné - v obojím slova
smyslu. Tak se vyjadřujte, vážení spoluobčané, nenechejte
se názorově zastupovat, ani okecávat. Cvičte si své mozkové
závity.
Třeba mi vytkněte, že příměr s rybami je blbost. Ryby
přece mlčí.
Poznámka JČ: Odmítám nálepku, že jsou mé "názory" "levicové". Je to směšné. Jsou-li mé názory "levicové", jaké jsou pak názory mediálního magnáta Ruperta Murdocha, viz toto číslo Britských listů... Pravda, Murdochovy názory se poněkud odlišují od názorů Vladimíra Železného... - Nemohu za to, že v úzkém českém kontextu přijal agresivni primitivismus nálepku "pravicovosti". To ovšem přirozeně neznamená, že Čulíkovy názory jsou "leviové".
Jaroslav Bašta: špatně jste interpretovali skutečnosti
Otevřený dopis šéfredaktorovi deníku "MF DNES" ohledně Viktora Koženého
V Praze dne 1. prosince 1999
Vážený pane šéfredaktore,
obracím se na Vás v souvislosti s otištěním článku "Premiér Zeman má zprávu
o Viktoru Koženém a ODS", který otiskl Váš list ve středu 1. prosince letošního roku. Autor uvedeného
článku zcela nepravdivě interpretoval skutečnosti a proto Vás žádám o urychlené otištění opravy a uvedení informací
na pravou míru.
Zpráva "o aktivitách Viktora Koženého", jak ji představuje čtenáři pan
Kmenta, nebyla ani přísně tajná, jak pan redaktor tvrdí, a nebyla ani určena pouze premiérovi Miloši Zemanovi.
Zveřejněné facsimile, jež má potvrzovat údajnou věrohodnost tvrzení pana redaktora, je součástí zprávy, kterou
vláda projednala v květnu letošního roku v režimu "vyhrazené" (velmi vzdáleno režimu "přísně tajné"). Jedná se tedy
o materiál starý více než půl roku, svým usnesením si jej vyžádala v lednu 1999 vláda, a v zadání ani v samotné
zprávě není jediná zmínka o hospodaření ODS nebo dokonce o zakládání kont.
V tomto směru se odvažuji tvrdit, že pan redaktor nejen porušil základní
etiku svého povolání, která mu velí prověřovat to, co čtenáři předkládá, ale stal se, podle mého názoru, nositelem
cílené dezinformace, související pravděpodobně s blížícím se termínem konání kongresu ODS. Vzhledem k tomu,
že pro svá tvrzení používá naznačování jakéhosi temného spiknutí tajných služeb, připadají mi jeho
tvrzení o to nebezpečnější.
Děkuji Vám, pane šéfredaktore, za pochopení a věřím, že chápete mé pohnutky,
které mne nutí žádat od Vašeho periodika nápravu.
Jaroslav Bašta, ministr vlády ČR, v.r.
Ještě jednou k diskusi o postkomunistické reformě v ČR a o komunistické vině
K diskusi Žák, Ješ, Pavrovský - BL 19.11.99
Mám dojem, že mezi oběma diskutujícími je zřetelný věkový rozdíl a že zatímco Jiří Ješ zná ten komunistický režim
integrálně od samého začátku, Václav Žák zná jen jeho odvar z pozdějších let, jinak by nemohl přijít s argumenty jako že k
volbám chodilo 90,95 i víc procent lidí a že statisíce lidí chodily na manifestace a že si ti lidé nakonec budou představovat
nějaké vyrovnání na základě toho, že i jejich přičiněním mohl ten určitý režim existovat. Nad tím mohu já sám jako rovněž
pamětník jen tiše žasnout. Nebudu to rozvádět a omezím se na opakování toho, co jsem už dříve napsal ("Česká otázka",
Polygon 8/93):
"Šgenerace mladší, nemající o této věci (=prvním poúnorovém období) ani potuchy a jejichž povědomí je přirozeně
určováno hlavně posledními dvaceti lety (1969-1989), která se ovšem zmíněným pamětníkům mohou jevit ve srovnání s
poúnorovým režimem jako mizerná operetaŠ"
Situace v Německu po konci války se na rozdíl od názoru V. Žáka dá interpretovat zcela jinak a nesnese srovnání se situací
ČR v roce 1989. Především Němci (jak V. Žák sám jinými slovy konstatuje) táhli za války všichni za jeden provaz, tedy ne
všichni, aby si vydavatel BL nemusil brousit své přísné korektorské pero, ale velká a rozhodující většina. Bylo to vidět
např. na chování jejich armád, které tvrdě bojovaly až do hořkého konce nejen na ruské frontě, kde si dobře uvědomovaly
možné následky svého chování na ruském území, ale i proti armádám západním. Mohli si tedy sobě společně ledacos
vyčítat, ale nemuseli řešit ten základní problém všech postsocialistických zemí, jak se má zachovat dosud utlačovaná většina
k dosud ji tyranisující menšině, která pronikla do společenského organismu jako rakovina. V Německu ji měli v podstatě
všichni a přemýšlet o tom, co všechno způsobili v cizině a doma, si mohli nechat na dobu, až jim to dojde.
Stejně tak v poválečné obnově západoněmeckého hospodářství šlo o zcela něco jiného než ve zdánlivě obdobné situaci v
ČSR 1989. Ta německá byla po mnoha stránkách snažší i než ve "vítězných" evropských zemích. Studená válka byla už v
plném proudu a Spojené státy potřebovaly rychle navršit obranný val proti agresivnímu sovětskému komunismu.Ten
nemohl jinde stát než v (západním) Německu. Německo dostalo velkorysou finanční pomoc a výtečně využilo paradoxní
výhody svého válkou zničeného průmyslu. Postavilo si průmysl nový, moderní v době, kdy konkurence nehrála žádnou
roli a "vítězné" západoevropské země se zmítaly v poválečných politických, hospodářských a sociálních problémech.
Politicky bylo Německo pod kuratelou, a proto se mohlo věnovat v klidu (byla tam časem i zakázána komunistická strana )
znovuvýstavbě. Adenauer měl v podstatě volnou ruku a jmenováním významného nacisty do funkce šéfprokurátora možná
chtěl Němcům naznačit, že s denacifikací to nebude tak horké, protože na programu dne je znovuvýstavba země a z té
nehodlá nikoho vylučovat, protože by pak pro tu práci dohromady nikdo nezbyl.
Největší rozdíl mezi německou situací 1949 a československou 1989 si V.Žák, myslím, dost dobře neuvědomuje. Němci si
zachovali SYSTÉM, respektive jej po válce rychle obnovili. To znamená, že Němci měli zachovanou přirozenou hierarchii
v podnicích, které měly své vlastníky a po válce museli po totálním dobrodružství "jen" znovu najet na mírový tržní
způsob, jehož pravidla po šesti letech válečného hospodářství měli ještě v krvi.
Komunisté ten normální předválečný hospodářský systém zcela zničili. Zavedli uvnitř všech podniků a institucí svoji
stranickou hierarchii, jejíž hlavním úkolem bylo hlídat a likvidovat v zárodku každý pokus o samostatné myšlení. Tržní
způsob pak nahradili doslova vojensky organisovaným řízením a to na dobu 40 let, takže pamětníci starého systému v roce
1989 již z hospodářského života vymizeli.
V praxi spočíval ten rozdíl v tom, že německá vybombardovaná továrna si za vypůjčené peníze pořídila nejmodernější stroje
a už to jelo. U nás nebylo potřeba továrny vybombardovat, o jejich úpadek se postaral režim sám. Pokusy postavit nové
továrny na vlastní nové technologii většinou krachovaly nebo nesplnily očekávané výsledky a co je horší, i dovezená
moderní technika často neplnila jinde dosahované parametry "díky" praktikovanému systému. Proto stála ČSR v roce 1989
před úkolem mnohem složitějším než (západní) Německo v roce 1949.
Ve věci "kádrové" politiky stojím rozhodně na straně J. Ješe. Nepochybně, ale to jen ze statistických důvodů, museli za
komunismu existovat schopní manažeři, ale když dovolíte, ohromná většina jen s aprobací pro socialistický systém a to je
málo, jak ukazuje soudobá předvídatelná zkušenost. Pro J. Ješe uvádím zde svůj názor z roku 1970:
ŠVelká část těchto řídících pracovníků ( v soc. režimu) na všech úrovních nemá předpoklady zastávat své místo, což se
ostatně od určité doby veřejně přiznává. Toto tvrzení není úplně správné. Bylo by třeba spíše říci: nebyli by schopni
zastávat své místo v normálních podmínkách. Vzhledem k absurditě současného systému jsou to spíše lidé velmi schopní z
normálního hlediska, kteří jsou považováni za neschopné. Každý systém potřebuje své vlastní "vhodné" kádry; je třeba být
velmi odolný a nedat se blokovat ani svědomím, ani intelektuálními schopnostmi, aby bylo možno se zúčastnit tohoto
absurdního divadla a nepřistát buď ve vězení nebo v blázinciŠ
Není jasné, kde jsou teď ony Žákovy celé řady schopných manažerů ze starého režimu. Jednotlivci - jistě, ale velmi málo a
ne na všech úrovních, jak lze soudit z výsledků českého hospodaření.
Pro V. Žáka pak mám ještě něco. Říká v rozhovoru:
Ono je hrozně obtížné si představovat, že tu transformaci bylo možné naplánovat. Ta vždycky je, vždycky jako rozhoduje předchozí zkušenosti.
Vždyť to nebyl omyl jenom Václava Klause nebo našich politiků, vždyť tuto politiku prosazovaly i ctihodné instituce, jako je Světová banka
nebo Mezinárodní měnový fond. Ona měla určité teoretické oprávnění, jenže se zapomnělo na to, že ten kontext, že ta situace těch zemí je jiná.
Dneska Josef Tigrid (chyba v přepisu, správně Stiglitz - J.T.), hlavní ekonom Světové banky, píše studie, které jsou absolutně přesnou analýzou
chyb, které se během těch deseti let odehrály a /nesrozumitelné/ se kaje a říká, že to špatně odhadli, že kapitalismus není jenom svoboda trhu, ale
že to je kultura a že ty ekonomové té kultuře prostě nerozuměli, že to hrozně podcenili. To se dneska ví, ale ví se to na základě teprve těch chyb.
Vy so opravdu myslíte, že transformaci nebylo lze naplánovat? Tady s Vámi naprosto nesouhlasím. Právě a jedině proto, že
nic nebylo včas a předem promyšleno a naplánováno, to dopadlo tak, jak to dopadlo. Jistě jste četl můj nedávný článek v
BL na toto thema. Ukázal jsem v něm, že mnoho ze Stiglitzova projevu je možno najít v mé knížce vydané roku 1976 s
úmyslem vyvolat diskusi a připravit transformaci, nebo v mých zahraničních publikacích po 1989, z nichž ty první mají
zpoždění, protože mě na stránky pražského tisku nikdo nepustil a tato "exkomunikace" pro politicky delikátní themata je
dodnes solidárně dodržována. I Vy jste mou knížku ve své zmínce o Stiglitzove přesné analyse jaksi opomněl. Chtěl jste se
tím postavit na posici pražského tisku, i když v úvodu svého rozhovoru uznáváte, že poměr domácích k emigraci není v
pořádku? Nebo jste ji nečetl? To je škoda, poslal jsem ji m.j. i Vašemu předchůdci na místě šéfredaktora Listů. On se Vám
asi o tom nezmínil. Říkáte-li o sobě, že jste sociální liberál, pak by Vám knížka musela v mnohém vyhovovat.
A ještě malou poznámku o "ctihodných západních institucích": kdybyste žil na Západě a trochu se zabýval znalostmi
západních politiků, ekonomů a i lidí z ulice o reálném socialismu, byl byste se asi přesvědčil jako já, že neměli ANI PÁRU
o podstatě jeho fungování. Pan Stiglitz je první, který to přiznal, ale není jasné, zda to přiznají i jeho kolegové a zda se to
stane oficielním stanoviskem ctihodné Světové banky..
Jaroslav Teplý 21.11.99
Bezvadná statistická analýza, ale k ničemu
Na nejstarší a asi nejvlivnější české právnické fakultě se snaží vzbudit dojem, že
ohledně prodaných přijímacích testů se "něco děje".
Pražská Právnická fakulta UK vůbec poprvé na
svém webu ukázala, že se něco u nich stalo.
Dokonce (po více jak 4 měsících od provalení podvodů!) zřídila
speciální stránku o přijímacím řízení 1999.
Na této stránce je dokument "Zpráva zvláštní
komise pro posouzení prijímacích zkoušek pro akademický rok 1999/2000".
Dále se tam objevilo
prohlášení, plně podporujícího děkana Hendrycha, aby mohl v rámci svých možností
pomoci prošetřit skandální podplácení - ovšem co zatím (krom podání trestního oznámení,
které by stejně druhý den podalo dalších x lidí) pro to udělal, to skutečně nevím.
Pravděpodobně si připočte k dobru i statistickou
analýzu, jejíž komentář je třetím (a zatím posledním) dokumentem,
který PF k problému korupce zveřejnila.
Za takovou statistickou analýzu bych dostal u zkoušky za jedna, přesto na otázku, zda se podvádělo
i při jiných termínech, neodpovídá.
PF (děkan Hendrych) si nechala provést statistickou analýzu letošních přijímacích
zkoušek. Zpracována byla odborníky z Matematicko-fyzikální fakulty University Karlovy
(Anděl, Zvára). Už zde je první problém - i přes poměrně velkou nezávislost jednotlivých
fakult, jde stále o lidi z téže univerzity. (Osobně sice nemám pochyby o jejich nestranosti,
ale nevím, jak bych to přijal neznat lépe poměry na UK - stát se to např. na univerzitě v Olomouci, chtěl bych celou analýzu vidět,
abych uvěřil výsledkům - viz dále.)
Překvapením na začátek této analýzy je to, že se vlastně nejedná o onu analýzu - je to pouze
její komentář, vypracovaný pracovníky PF (dle slov doc. Zváry - jednoho z autorů
analýzy - sice občas statisticky ne zcela přesný, ale v podstatě správný - celou analýzu
nemám k dispozici,
tak toto nemohu ani potvrdit ani vyvrátit) - ačkoli odkaz jasně inzeruje :
Statistické výsledky přijímacích zkoušek v roce 1999 ( doc2000,
RTF, doc95,97 ).
(Otázku proč místo zveřejnění celé analýzy zveřejnili jenom výcuc bohužel
nemám komu položit - oficiální e-mail na PF, tak jak je uveden na webu PF, nefunguje)
Ovšem závažnější je dalsí skutečnost: v Komentáři se mj. píše:
Z výsledků o uchazečích jsou k dispozici tyto údaje:
Termín
Pořadové číslo termínu, tj. kdy se daný uchazeč zúčastnil přijímacího
testu.
Číslo
Pořadové číslo uchazeče v daném termínu, pod nímž byl test tohoto
uchazeče opravován.
Odpovědi
Odpovědi uchazeče na jednotlivé otázky, porovnání se správnými
odpověďmi, bodové hodnocení jednotlivých otázek
...
To je sice pravda, toto však má k dispozici PF UK.
Ne všechno měli autoři k dispozici. Speciálně neměli k dispozici
jednotlivé odpovědi!!
Při analýze se porovnávaly pouze jednotlivé termíny - tedy
11 řádných, 1 náhradní (při kterém se na 100% podvádělo) a 1 opakovaný. Zcela markantně
zde byl vidět rozdíl u onoho náhradního termínu oproti ostatním.
Jednoduchý závěr se přímo nabízí:
PF může být tedy spokojena -
i největší odborníci z MFF potvrzují, že se podvádělo jen při náhradním termínu. Tak to
ovšem bohužel není (což samozřejmě nepochybuji, že zpracovatelé analýzy z MFF velmi dobře
vědí). Do 11 řádných termínů byli uchazeči rozděleni podle abecedy (tedy v podstatě náhodně).
Je naivní představa, že pokud se podvádělo i u testů v řádném termínu, že by se uchazeči,
kteří si zaplatili, sešli zrovna v jednom termínu. Pokud uvážíme velkou účast "platičů"
v náhradním termínu, je možné očekávat tak (dle mě) maximálně 5% účast "platičů" v jednotlivých
termínech řádných přijímacích zkoušek. Tedy takové množství, které se běžnou statistickou
analýzou neprojeví. Samozřejmě je možné, že pokud se zúčastnili jednoho termínu např. pouze
3 "platiči", je to vůbec nezjistitelné. Ale přesto by taková analýza měla proběhnout - měli
by se hledat podezřelé shody odpovědí a nikoliv pouze srovnat jednotlivé termíny. Takováto
statistická analýza je sice bezvadná, ale v tomto případě k ničemu.
To, že moje připomínka není samozřejmá a že moje obava z nepochopení výsledků je oprávněná, lze snadno
doložit. Ve "Zprávě zvláštní komise pro posouzení přijímacích zkoušek pro
akademický rok 1999/2000" se mimo jiné píše o postupu vedení PF (tj. zrušení náhradního termínu
a ponechání platnosti řádných termínů)
:
Správnost postupu vedení fakulty potvrdilo i "Statistické zpracování
výsledku prijímacích zkousek na Právnické fakulte UK v Praze v roce
1999" provedené katedrou pravdepodobnosti a matematické statistiky
Matematicko - fyzikální fakulty UK v zárí 1999 [prof. RNDr. J. Andel,
DrSc, doc. RNDr. K. Zvára, CSc]
a na dalším místě:
c) Ve dnech po zjistení úniku testu byla fakulta kritizována ve dvojím
smeru: na jedné strane jí bylo vytýkáno, ze zrusila výsledky
prijímacích zkousek konaných v náhradním termínu dne 28. 6. 1999, na
druhé strane jí bylo vytýkáno, ze nezrusila výsledky prijímacích
zkousek konaných v cervnu 1999 v rádných termínech. Statistické
zpracování výsledku zkousek provedené katedrou pravdepodobnosti a
matematické statistiky Matematicko-fyzikální fakulty UK správnost
postupu fakulty potvrdilo a prineslo cenné poznatky.
To je prostě nesmysl. Nic takového není pravda (snad s výjimkou toho, že i takováto
analýza přináší cenné poznatky - např. o (ne)stejné úrovni jednotlivých termínů apod.).
Podle tvrzení zaměstnanců děkanátu bude provedena statistická analýza
přijímacích zkoušek i za minulých 5 let - pokud bude ovšem pouze taková, jaká je k vidění
na webu PF, nelze od ní čekat příliš mnoho. Lze od ní očekávat odhalení markantního rozdílu
u náhradního termínu (pokud se při něm podvádělo),
ovšem případné podvody u řádných termínu prakticky nemůže odhalit.
Rozhodně nemůže zbavit pochybností nad regulérností přijímacích zkoušek - a ani dojmu, že
se PF snaží celý problém nechat "vyšumět".
Děkuji za jakékoliv komentáře či připomínky k článku
Ponížení na Heathrow
Jan Macháček
Viděl jsem asi před 14 dny na BBC 2 pořad o letišti Heathrow. Myslím si, že se jednalo
dokonce o jakýsi dokumentární seriál. Pořad ukazoval vedle snahy pracovníků letiště o
zabezpečení hladkého provozu také práci pasových úředníků.
Příklad ukazoval studentku z Kolumbie, která jela na studia do Anglie a měla všechny
potřebné dokumenty. Úřednice ji však podrobila výslechu, že ani KGB by se nemusela stydět.
Série velmi osobních otázek se točila kolem jejího zázemí v Kolumbii, kolik vydělává
její rodina, kolik má u sebe peněz, jejího přítele, kdy se seznámili, proč nejsou spolu,
zda mají v úmyslu mít děti atp. Nakonec ji studentské vízum neudělili a vykázali ze
země, jelikož neprokázala úmysl vrátit se zpátky po skončení studia.
Vedle absence základní presumpce neviny mě fascinovala práce oné úřednice a také přístup
redaktora BBC. V něčem mi to připomnělo práci dozorců v koncentračním táboře,
jelikož absolutně rozhodovala o životním osudu někoho jiného. Podobný případ se stal mé
známé, která také měla všechny dokumenty, ale protože se její sestra vdala do Anglie, úřednice
nabyla dojmu, že tam chce asi také zůstat.
Bylo zajímavé, že BBC ukázala práci oné úřednice coby velice náročnou práci,
jelikož musí zjistit tolik údajů a odhalit všechny “narušitele”. Na onu ubohou
Kolumbijku se dívali coby na podezřelého, a navíc ji ukazovali jako příklad skrytého
nebezpečí pro “naši” společnost. Opět se vnucovala představa koncentračního tábora.
Je fascinující sledovat kontrast mezi občany EU, kteří jen “mávnou” pasem a jdou dál,
dále občany USA, Kanady, a dalších vyspělých států (Skandinávci, Švýcaři), kteří
sice nadávají na dlouhé fronty, ale pak nemají problémy a nás ostatní, kteří jsme bráni
coby vetřelci, kteří se chtějí přiživit na “práci poctivých britských daňových
poplatníků”. Jejich pohled BBC nezachytila.
Vzhledem k tomu, že zákony jsou psány tak, aby vyhovovaly především Britům, tedy
nikoli cizincům, není možnost podání stížnosti na úředníka ani odvolání proti
rozhodnutí. Zajímalo by ně, zda jsou v souladu s listinou základních práv a
svobod a podobnými dokumenty.
Ministr asi podobné problémy nemá, jelikož je občanem Velké Británie, stejně tak i
Jan Čulík. Myslím si, že by české ministerstvo zahraničí mělo reagovat, když ne jinak,
alespoň zavést povinné čtyřstránkové dotazníky pro každého Brita, který přijíždí
do ČR. Přeci není možné, aby k podobným výslechům docházelo v západní Evropě
na přelomu tisíciletí.
Jan Macháček
Článek francouzské autorky o bezdomovcích byl komunistický
Vazeny pane Culiku,
rad bych reagoval na clanek Z nejiste situace k antipatiim: Dnesni bezdomovci v Praze. I kdyz
se Vam to muze zdat absurdni, cely ten clanek je psan z komunistickych pozic. Tim
mam na mysli nikoliv pozice ceske KSCM, jako spise z pozic blizkych tvrdemu jadru
francouzske komunisticke strany. Jde o to, ze autorce se dari ignorovat veskerou
ne-komunistickou ekonomickou teorii a zda se mi, ze v rade pripadu prebira
hledisko a zdroje byvale oficialni propagandy CSSR. Puvodni text je kurzivou
Nedostatek bytu
Nedostatek bytu byva casto
prvni pricinou "tulactvi". Spojene staty jsou jednim z
nejcharakteristictejsich prikladu. Podle Marcuse (3) neni udrzovani a rozvoj
levneho bytoveho fondu ve Spojenych statech dostatecne lukrativni, ani pro
soukromy, ani pro statni sektor. Adaptace domu a bytu se deje na ukor chudych,
kteri si pak nemohou dovolit pronajmout si adaptovane a zmodernizovane byty.
Marcuse zduraznuje, ze bezdomovectvi neexistuje proto, ze by neco ve spolecnosti
fungovalo spatne, ale naopak proto, ze system funguje podle ocekavani.
Cely tento odstavec je nesmysl. Podle meho soudu jsou priciny
tulactvi v neschopnosti se adaptovat na podminky ve meste. Pokud tulactvi
souvisi s mobilitou obyvatelstva (stehovani z venkova do mest, coz pripousti i
autorka) tak jeho pricinami je nevzdelanost obyvatel, v rade pripadu jejich
asocialnost a mylne informace o situaci ve meste. Zabyval jsem se dopady vystavby
levnych statnich bytu a nalezl jsem radu argumntu proti teto vystavbe. Ve svem
dusledku statni bytova vystavba vede ke vzniku chudinskych ghett (Anglie, sidla
H.L.M kolem Parize). Existuje rada argumentu proti statni vystavbe (napr.
nevyhovujici struktura mest diky statni podpore). Naopak jsem nenalezl
argumenty pro statni vystavbu bytu. Citovala autorka ve sve praci take jine
ekonomicke prace, nez marxistu Marcuseho?
Postkomunisticka
transformace v Ceske republice vyrazne pozmenila cesky trh s byty, zejmena v
Praze. Hlavne k tomu doslo v dusledku privatizacnich a restitucnich procesu
(4). Je nepopiratelne, ze poklesl pocet levnych bytu v Ceske republice, avsak ceska
situace se od situace ve Spojenych statech odlisuje. V Ceske republice je pokles
poctu levnych bytu dusledkem specifickych procesu hospodarske transformace a
nikoliv dusledkem absence socialni ochrany v oblasti bytove politiky (i kdyz od
liberalizace cinzi byla i v CR socialni ochrana v teto oblasti dost oslabena).
Nejsem si zcala jist o poklesu poctu levnych bytu. Pokud vim,
tak dostupnost bydleni v CSSR byla horsi
nez je dnes. Jak to, ze autorka nezminuje cerny trh s byty, ktery je dusledkem
nedostecne liberalizace. Veta pokles poctu
levnych bytu (je) dusledkem specifickych procesu hospodarske transformace je
alibismus jak se vyhnout faktum
Krome toho ceska vlada
neinvestuje do stavby levneho bytoveho fondu, ktery by napravil nedostatek techto
bytu, zpusobeny restitucemi a privatizaci.
Ne, nedostatek bytu neni zpusobeny restitucemi a privatizaci,
i kdyz z hlediska Marcuseho muzeme povazovat restituce a privatizaci za formy zostrujiciho se tridniho boje.
Liberalizace cinzi,
slabost socialnich zaruk a pokles stavby levnych bytu vzdy zhorsuje problem
bezdomovectvi.
Coz je levicacky mytus. Problem bezdomectvi muze byt chapan
(mimo jine) i jako problem moralniho hazardu, kdy vysoke socialni zaruky vedou
k pocenovani dulezitosti se o sebe
postarat. Misto socialnich zaruk je potreba mit moznost rekvalifikace a i urcitou pomoc pri lecbe zavislosti (drogovych
i jinych) a moznost pristupu k poradenskym sluzbam. Na druhou stranu si myslim,
ze by stat mohl mit pozitivni vliv pokud zpristupni moznost ziskani levneho uveru.
Osoby, s nimiz jsem hovorila, byly relativne mlade a byly vytlaceny z
pracovniho trhu teprve nedavno.
Marxisticka terminologie, normalne se rika: nemaji uplatneni
na trhu prace.
Zda se spravedlive rici, ze pred rokem 1989 byli tito
lide integrovani do spolecnosti, a to i ti, kteri meli ruzne handicapy. Meli
zamestnani i byt. Zili v rodine a meli sit pratel a znamych. Meli sve misto v
hierarachii v zamestnani i v rodinne sfere. Neni tedy obtizne si predstavit, ze
byl komunisticky rezim pro ne vlastne lepsi. Samozrejme, nekteri jedinci byli vicemene
marginalizovani i pred rokem 1989, byli to napriklad byvali veznove ci
alkoholici. Nicmene
komunisticka spolecnost pro ne nalezla misto. Odmitala respektovat odlisnosti
mezi lidmi a timto zpusobem praktikovala nucenou politickou integraci. Tento
system fungoval relativne dobre pro spolecensky a ekonomicky nejchudsi lidi.
Je pravda, ze
existuje urcita (velice) mala hranicni skupinka lidi, kteri byli dostatecne na
vysi aby mohli pracovat v neefektivnich podnicich a na druhou stranu byli
natolik omezeni, ze se nebyli schopni prizpusobit porevolucnimu tlaku na
zvyseni efektivity (ten ale byl podstatne mensi, nez tvrdila a tvrdi oficialni
vladni propaganda).
Handicapovani lide v komunisticke spolecnosti
"neexistovali". To znamena, ze byli v lepsim pripade byli nekam uklizeni do
druzstva invalidu, v horsim nekde zapomenuti. Velice obtizne se shaneli
jakekoliv specialni pomucky, invalidni vozik nebyl samozrejmosti a tehdejsi
voziky byly dost nepohodlne (tezke), upravene automobily snad ani neexistovaly.
O bezbarierovem pristupu se zacalo mluvit vice az po revoluci. Zvukova
signalizace na prechodu je take porevolucni.
Co se tyce bezdomcu: ano, komunisticka spolecnost pro ne
nalezla misto v kriminale. Mam pocit, ze potulka byla v komunismu trestana na
zaklade absence pracovniho razitka v obcance. Plati tedy, ze kazdy mel praci a
nebo byl zavreny (mj. pise o tom Vaclav
Havel).
Figl je v tom, ze system fungoval relativne hure i pro spolecensky
a ekonomicky nejchudsi lidi. Minuly tyden byla v televizi debata s M. Stepanem
(nas "jediny zavreny komunista") a tam mu byla prave toto tvrzeni pomerne dobre
vyvraceno.
Obecne mi vadi, za autorka prijala optiku oficialni CSSR.
Nepripousti moznost, ze vedle oficialnich cisel komunisticke propagandy zde
byla rada problemu prave v bytove vystavbe a nepolemizuje s moznosti, ze nedostatek bytu je naopak dusledkem
nedostatecne privatizace a liberalizace. K tomu poznamku: kdyz rakousky Haider
pochvalil nacistickou zamestnaneckou politiku, byl z toho skandal. Pokud prijmeme
fakt, ze fasismus je obdobou komunismu, nejedna se do urcite miry ze strany
autorky o podobne nemravny postoj?
Takze:
kde autorka sebrala onen nesmysl s poklesem poctu levnych bytu? Pokud vim, tak
dostupnost bydleni v CSSR byla
horsi nez
je dnes. Jak to, ze autorka nezminuje cerny trh s byty, ktery je dusledkem
nedostecne liberalizace. Veta pokles poctu
levnych bytu (je) dusledkem specifickych procesu hospodarske transformace je
alibismus jak se vyhnout faktum, ktere se ji nehodi do kramu.
Krome toho ceska vlada
neinvestuje do stavby levneho bytoveho fondu, ktery by napravil nedostatek techto
bytu, zpusobeny restitucemi a privatizaci.
Ne, nedostatek bytu neni zpusobeny restitucemi a privatizaci,
i kdyz osoba, ktera povazuje Marcuseho za autoritu v otazkach levneho bydleni,
muze povazovat restituce a privatizaci za
formy zostrujiciho se tridniho boje.
Liberalizace cinzi, slabost socialnich zaruk a pokles stavby
levnych bytu vzdy zhorsuje problem bezdomovectvi.