Josef Lux
Rozhodnutí vlády o tom, kdo bude v budoucnu používat blikající majáček a s ním i přednost v jízdě a komu bude toto právo odejmuto, se už netýká Josefa Luxe.
Z toho, co o něm včera řekli lidé, kteří s ním spolupracovali či soupeřili v politice je přitom jasné, že k tomu modrému majáčku měl blízko. Zbývalo pouze zvítězit nad smrtí.
Jestliže byli všichni zprávou ze Seattlu zaskočeni, vypovídá to o tom, že bez ohledu na varování lékařů si lidé, kteří Josefa Luxe znali z blízka nepřipouštěli, že svůj zápas může prohrát.
Jaksi se to k němu nehodilo. Josef Lux nebyl pouze schopným vyjednavačem, a dobrým stratégem, díky čemuž jeho strana disponovala největším koaličním potenciálem. V některých situacích se projevil i jako politik neústupný, cílevědomý, důrazný a když to nešlo jinak i tvrdý.
Bralo by se jako samozřejmost, kdyby s tou cílevědomostí a důrazem vyjednal i vítězství nad zákeřnou nemocí.
Že se tak nestalo, šokovalo politiky, nikoli lékaře.
Vyslechl jsem názor, který nezopakuji medicínskou terminologií, který ovšem v překladu do normální řeči říká, že Josefa Luxe zahubila politika, leukémii že rozpoutal prožitý stres.
Rány které nemilosrdně dostával od protivníků, kteří o něm dnes hovoří s působivým respektem, ale také od novinářů, či karikaturistů se prý sčítaly a v jedné chvíli už jich bylo moc.
Podle této diagnózy je zhoubný virus, kterému podlehlo jeho tělo tím samým arogantním virem, kterým několik bacilonosičů nakazilo celou společnost.
Dělat profesionálně politiku ještě neznamená, že je člověk vůči ní imunní. Tohle je třeba říct, i když důležitější je něco jiného.
Soudě podle posledního vzkazu, když Josef Lux svým blízkým vzkázal aby se usmívali a nebrečeli se zdá, že v jeho případě vir zahubil pouze tělo, nikoli duši.
Vysílá se v úterý 23. listopadu ráno.
