Televize Nova a jiné podnikání: Poznámky k poznámkám Václava Žáka
Jan Čulík
Dodatečná poznámka: Tento text jsem napsal, než jsem měl přístup k dohodě o ochraně investic mezi USA a ČR (viz tyto Britské listy na jiném místě). Mou argumentaci v tomto článku však dohoda potvrzuje. Všimněte si, že Spojené státy si vyhradily celou řadu oblastí (viz Dodatek dohody), v nichž nejsou z důvodů státních zájmů ochotny poskytovat zahraničním investorům rovné příležitosti jako investorům domácím. Mezi tyto oblasti patří i kontrola nad sdělovacími prostředky. Trapné je, že československá strana si takovýchto oblastí vymezila jen velmi málo (nemovitosti, pojišťovnictví) a na sdělovací prostředky vůbec nemyslela. Šlendrián a neschopnost strateigckého uvažování z české strany? Jak je možné, že tyhlety důležité věci Klausovi nedošly, když viděl, jak pečlivě si americká strana tyto skutečnosti hlídá??
Nicméně, podle mé laické interpretace, v dohodě ČSFR - USA je v odstavci IX. uvedeno, že jsou jí nadřazeny už existující zákony v jednotlivých zemích i jiné dohody s podnikateli. V textu dohody se praví:
Tato dohoda nesníží účinnost
a) zákonů a předpisů, administrativní praxe nebo postupů
administrativních či soudních rozhodnutí obou smluvních stran;
b) mezinárodních právních závazků; nebo
c) závazků přijatých oběma smluvními stranami, včetně závazků
obsažených v investiční smlouvě nebo v investičním oprávnění,
které opravňují investice a přidružené činnosti k příznivějšímu
zacházení, než v podobných situacích přiznává tato dohoda.
Znamenalo by to tedy, podle mého laického rozumu, že česká strana má a měla právo vydat televizní licenci jen českému občanovi, pokud to stanoví domácí zákon.
Povšimněte si však, že dohoda není - alespoň jak já tomu rozumím - vůbec etatistická a hájí podnikatelské právo jednotlivců, českých a amerických individuálních občanů, bez ohledu na to, kde je jejich firma inkorporována.
Přirozeně, že je dohoda daleko výhodnější pro americké občany než pro občany české - američtí občané jsou kapitálově daleko silnější. JČ
(Psáno před tím, než byl k dispozici text smlouvy ČSFR-USA)
Výše uvedený komentář Václava Žáka je přesvědčivý, pokud jde o obecné podnikání, třeba v oblasti automobilového nebo kosmetického průmyslu. Jenže zákony o podnikání nemusejí být jen stoprocentně otevřené volnému trhu. Mnohé země připravují velmi složité zákonné podnikatelské struktury, aby sice soukromá firma mohla vydělávat, ale aby prospěch plynul taky společnosti. To je dosti běžné a zahraniční firmy to většinou respektují. Domnívám se, že to byla ochotna respektovat i firma CME, dokud se zájmem nezjistila, že po vyvinutí jen mírného tlaku se česká zákonná omezení rozplývají jak sníh na jaře, a začala toho využívat.
V tomto případě však jde o televizi, tedy o vlivný sdělovací prostředek, navíc ještě v situaci, kdy jeho majiteli byl udělen jako privilegium jen jeden z mála existujících terestrických vysílacích okruhů, televize není tedy provozována ve volném tržním prostředí, ale ve velmi netržní, v podstatě monopolní, výsadní situaci.
V "civilizovaných zemích", o nichž hovoří Václav Žák, by byly investice do podnikání v televizi v takovéto situaci omezovány různými klauzulemi, které by zajistily, aby sice stanice mohla vydělávat, nicméně aby plnila společenskou objednávku. Je také zajišťováno, aby komerční televizní stanice ve veřejném zájmu nezískala ve společnosti monopolní politický vliv, anebo aby v ní nepřípustně neovlivňovaly domácí politickou scénu zájmy ze zahraničí.
V Británii je například nejsledovanější komerční televizní okruh ITV, který sleduje cca 35 procent obyvatelstva, rozdělen z pluralitních důvodů na 16 regionálních televizních společností, které spolu navzájem soutěží o přístup do celostátního komerčního televizního programu.
Ve Spojených státech existuje klauzule, že žádný sdělovací prostředek nesmí mít větší než pětadvacetiprocentní podíl zahraničního vlastníka.
Princip, že mělo být televizi Nova sice umožněno, aby vydělávala peníze, ale že smlouva mezi ní a státem měla být omezena tak, aby televize plnila společenskou objednávku, je správný. Tuším, že vytvoření struktury "servisní společnost jedna firma - držitel licence druhá" vzniklo na základě doporučení britské Rady pro komerční televizní vysílání. V konzervativní Británii se podnikání v různých oblastech ekonomiky takovýmto způsobem ve veřejném zájmu omezuje nebo strukturuje běžně.
(Pohleďte třeba na zprivatizované železnice, které jsou v Británii dosti složitou, pro mnohé kontroverzní strukturou. Tratě vlastní donedávna státní firma Railtrack [Železniční komunikace], která je pronajímá pro provoz soukromým provozovatelům vlaků. Licenci na provozování vlaků dostane v konkursu taková firma, která dokáže provozovat vlaky na dané trati s nejmenší státní dotací.
Nebo: telekomunikace: největší britská firma British Telecom má státem nařízeno nesnižovat ceny telefonních hovorů pod určitou mez, stanovenou státním regulačním úřadem, aby BT nezničil malé, začínající konkurenční telefonní firmy, které mohou mít jakkoliv nízké ceny.
Konkurence v oblasti plynárenství a elektrárenství vznikla v Británii tak, že bylo uzákoněno, že si občan může objednat plyn či elektřinu od libovolné firmy, která mu nabídne nejvýhodnější ceny. Elektřinu a plyn mu pak dodá existujícím vedením či potrubím jeho původní monopolní dodavatel, tomu však za tuto dodávku platí nikoliv zákazník, ale nová konkurenční firma. Z toho vzniklo, že elektřinu i plyn zároveň nyní prodávají plynárenské i elektrické podniky a došlo k podstatnému snížení domácích cen za energii. Není snad nutno dodávat, že tato konkurenční struktura je velmi přísně regulována, aby nedocházelo k podvodům. Atd.)
Kritikové, kteří poukazují na to, že uspořádání vlastnických a licenčních vztahů ve firmách CME - CET 21 bylo nečisté a že měl mít Lauder prostě možnost si koupit celou televizi Nova, případně ji provozovat, jak chtěl, nemají pravdu.
Princip omezování licence ve veřejném zájmu je správný. Potíž je, že česká státní správa je slabá a nedokázala princip omezování komerční televize ve veřejném zájmu efektivně prosadit. Vznikl tedy zmatený galimatyáš provázaných vztahů mezi politickými stranami a Radou pro rozhlasové a televizní vysílání, v němž Železný svými lžemi, polopravdami a agresívní manipulací úspěšně lovil za podpory CME jako štika v rybníce.
Firma CEDC/CME šla do České republiky založit televizi Nova s plným vědomím, že její podnikatelská aktivita bude v ČR ve veřejném zájmu omezována. Troufám si říci, že kdyby česká státní správa omezovala televizi Nova tak efektivně, jako to dělají britská Rada pro komerční televizi, firma CME by se tomu pevnému řízení podrobila. Firma CME začala v ČR lovit v kalných vodách teprve, když zjistila, že se regulační orgán před jejím tlakem rozkládá. Právě česká státní správa dala firmě CME příležitost k agresívní činnosti v ČR na hraně zákona. Všechno je vinou české státní správy, i to, že se původní projekt CET 21 rozložil a že vznikl nynější televizní drek.
Nevím ovšem, jaké klauzule obsahuje česko-americká smlouva o ochraně vzájemných investic. Inteligentní smlouva by pravděpodobně obsahovala výjimky pro citlivé oblasti investic ve sdělovacích prostředcích. Lauder si při arbitrážním jednání může přesvědčivě stěžovat na to, čeho dříve velmi efektivně využíval: na nedokonalost českého právního prostředí, nikoliv na původní struktury dohody o tom, kdo má být držitelem licence.
Lauder může argumentovat, že si byl vědom, že CME nebude mít přístup k držiteli licence, a proto podnikl kroky, aby si co nejvíce zajistil svůj pevný vliv nad televizí Nova. (Zda byly ty kroky legální, jako například pomoc Železnému, aby získal šedesátiprocentní podíl v CET 21, nevím - pokud vím, licence je podle českého zákona nepřenosná.) Předpokládal, že smlouvy, které uzavře, budou vymahatelné. Myslím, že jeho hlavní stížností proti České republice bude, že se ukázalo, že v nepevném právním prostředí tyto smlouvy vymahatelné nejsou.
Myslím, že Lauder nebude protestovat proti tomu, že nemohl původně získat rovnou licenci, ale právě proti nevymahatelnosti uzavřených smluv.
