Rasismus: Jsou některé lidské společnosti méněcenné?
V následujících textech argumentuje Jaroslav Teplý z Holandska, že některé lidské společnosti, například společenství Romů, mají vlastně méněcennou civilizaci a světové společenství to bude muset brát v úvahu. Argumentace vychází z mé poznámky, zveřejněné minulý týden, "Co když se Romové prostě nechtějí přizpůsobit většinové společnosti?" Jaroslav Teplý argumentuje, že si v praxi žádná menšinová společnost nemůže dovolit nepřizpůsobit se svými hodnotami společnosti většinové. - Možná to tak v praxi skutečně vypadá, politická rétorika dnešního světa je ovšem jiná: myslím, že žádný politik veřejně nepřizná, že nějaká lidská kultura je méněcenná, natož že má povinnost přizpůsobovat se kultuře jiné. Tato otázka je ovšem u jádra celého česko-romského problému. Buď světové společenství otevřeně přizná, že je romská kultura "méněcenná", anebo nikoliv a v tom případě bude trvat na tom, že mají Romové i jiné "menšinové" lidské společnosti mít právo žít si přesně tak, jak si přejí.
Nevím, kolik existuje antropologických důkazů (fragmenty snáší Jaroslav Teplý), že jsou některé lidské kultury méněcenné. Přijatým způsobem diskursu je přesvědčení, že lidský příslušník jedné kultury nemůže diktovat kultuře jiné, jaká má být. Představa, že některé kultury jsou méněcenné, se většinou považuje za rasismus. - Mimochodem, zaštiťovat se Boženou Němcovou neznamená nic, najdu vám citáty v Nerudových Malostranských povídkách, které jsou ostře antisemitské. JČ
Jak je to s přizpůsobováním menšin většinové společnosti
JČ: ...kde je psáno, že se Romové mají povinnost přizpůsobit. Pokud uznávají jen hodnoty své komunity, kdo je přesvědčí, aby se přizpůsobovali hodnotám českým?
J.T. V praxi je otázka, zda si nějaká menšinová skupina vůbec někde může dovolit nepřizpůsobit se většině obyvatelstva. Jaký je důvod, aby majorita nějaké země financovala nějaké minoritě tento její roztomilý rozmar? V chudých zemích žádný důvod pro to není, v soudobých bohatých a proto blahobytem degenerujících zemích už ne tak docela. Odhlédněme od Romů k teoretickému příkladu, na kterém jsou obecné kontury tohoto problému lépe vidět:
Kmen lovců lebek se rozhodne jít s dobou a usadit se v nějaké bohaté evropské zemi. Poněvadž jeho členové nejsou ještě degenerovaní a dobře se orientují v dnešní situaci, nehodlají se přizpůsobit místní společnosti. požadují, aby byli ubytováni v krytých rekreačních centrech, kde je udržována subtropická teplota, jsou totiž zvyklí chodit (skoro) nazí. Protože uznávají jen hodnoty své komunity, musí jim podle jejich názoru místní společnost udržovat příjemné teplo v ubytovacích centrech a zásobovat je stravou, na kterou jsou zvyklí. Jejich mladí mužové musí dokázat svou dospělost zabitím jiného muže. Těch je v okolí jejich bydliště dost; pokud by museli hledat svou oběť trochu dál, pak musí dostat zdarma zpáteční jízdenku na vlak či autobus. A hlavně pak nechtějí poslouchat nějaké pitomé rasistické narážky na své staleté obyčeje a tradice.
J.T. 31.10.1999
Okrajové záležitosti (?) - Romové, Cikáni, podzim 1999
Z bezpečnostních důvodů je třeba se nejprve zaštítit klasikem.
...Také dráteníka i žida přivítala vždy s laskavou upřímností; byli to vždy ti samí a tudy známí již, jako by spřáteleni byli s Proškovic rodinou. Jen když jednou do roka se přihodilo, že se toulaví cikáni v sadu ukázali, tu se babička ulekla. Honem vynesla jim jíst ven a říkala: "S užitkem bývá, vyprovodí-li je člověk až na rozcestí."
Činím tak proto, abych odvrátil pozornost různých nátlakových "protirasistických " skupin či jednotlivců od sebe na jiné, to je snad zřejmé. Doufám totiž, že zmínění aktivisté začnou uvažovat o tom, zda by ostatky Boženy Němcové neměly být převezeny na jiný hřbitov, či zda by nebylo možné její dávno zemřelou babičku "kontumačně" odsoudit pro komparativní rasismus, dávala totiž přednost židům a dráteníkům před toulavými cikány. Nebo by se mohl omluvit Svaz českých spisovatelů za Boženu Němcovou, že to tak nemyslela. To je totiž teď móda v Americe, Kanadě a Australii omlouvat se se dnešní generaci původních obyvatel za skutky, za které dnešní obyvatelé nenesou ani stopu odpovědnosti . Dnešní generace původních obyvatel takovými komplexy ovšem netrpí a nehodlá se omlouvat za to, ze jejich předkové používali mučednických kůlů, aby zpříjemnili zajatcům odchod na onen svět a že je také skalpovali, aniž by se zabývali obchodem s parukami, což by onu činnost ve světle některých soudobých metod snižování výrobních nákladů do jisté míry ospravedlňovalo. Nahlíží na situaci zcela realisticky - prvotní obyvatelé hodlají např. v Kanadě stavět na svém území kasina, což bledé tváře bez povolení úřadů nesmějí. Tomu se pak dnes v ekonomii říká komparativní výhoda.
Ale vraťme se k Cikánům: kdyby se dnes někdo pokusil vystopovat počátek problémů s nimi, nutně by skončil někdy v šestém či sedmém století v Indii, odkud byli tehdy podle různých pramenů vyhnáni. Je tedy na Indech, aby se omluvili, pokuď na to budou mít chuť a čas. Ale nic by se tím v praxi nevyřešilo, jmenovitě teď, kdy Cikáni zahájili ve větším rozsahu emigrační ofensivu do západních zemí. Práci tam rozhodně neseženou, pokud by pracovat chtěli; mají ovšem sklony k jakési sociální turistice snad jako zbytek atavistického pudu kočovat.
Co je zde míněno sociální turistikou, osvětlí nejlépe citáty z článku Johanny Grohové: "Úředníci si nyní lámou hlavu, jak se připravit na návrat Romů z Británie". (MF Dnes 11.9.99) ...Podobně uvažovala rodina Gáborových z Prahy, která opustila Británii ještě před ukončením asylového řízení. Po návratu byli Gáborovi zklamáni; očekávali, že jim stát přidělí nový byt. Ten svůj před emigrací prodali. "Nevrátili jsme se proto, abychom skončili někde v lágru, kde není ani pořádné teplo. Proč úřady slibovaly, že nám pomůžou, když to nedělají," uvedl jeden z bratrů...Romští aktivisté nicméně varují, že mnoho Romů časem stejně odjede - bez ohledu na to, jak o ně bude stát po návratu pečovat. "Samozřejmě bychom byli moc rádi, kdyby byly vytvořeny podmínky, aby se mohli vrátit. Spousta z nich uvažuje o tom, že až je vyhostí, tak to budou zkoušet jinde" prohlásil romský aktivista Ondřej Giňa...
Karel Holomek, předseda Společenství Romů na Moravě a člen vládní rady pro lidská práva říká v rozhovoru s LN ("Romové jsou někdy vůči Čechům nespravedlivě nepřátelští" , Lucie Tvarůžková, 24.7.99), že...Romové jsou v podstatě nomádi. Z cestování mají radost. Seberou se a jdou. Žijí tím, co se děje dnes. Zítřek je nezajímá...
Zmíněná řekněme turistická ofensiva by ovšem mohla znamenat návrat k reálnému vidění světa všemi zúčastněnými partnery. Cikáni sami se už přesvědčují, že nejsou nikde vítáni a že se s nimi zachází někdy podstatně hůř než v ČR a že vyšší sociální podpora tento handicap nemusí dostatečně kompensovat.
Někteří Romové obviňují britské úřady z nedodržování Ženevské konvence a úmyslného odrazování od vystěhovalectví do Velké Británie (Slovo 28.6.99) Dokládá to pracovník rokycanské agentury Info Roma Kontakt Václav Miko případem manželů Bajgerových z Liberce, kteří do Velké Británie uprchli (??? -J.T.) před dvěma měsíci. Útěk je stál 160 tisíc korun a byli prý ochotni za svoji záchranu před rasismem zaplatit i mnohem víc. Jenže hned na letišti byli zadrženi a otec rodiny zatčen a odtržen od manželky a dcery. "Na naši žádost jsme dostali advokáta z agentury Mansuori i překladatele. Právník na nás ale požadoval tisíc liber, aby zajistil hladké získání asylu. Manžel byl zavřen několik set kilometrů ode mne a dcery. Já jsem byla v Doveru a tam mi britské ženy na ulici zbili dceru tak, že se dodnes nemůže vzpamatovat." uvedla pro agenturu paní Bajgerová..."Připadalo mi, že pro romské uprchlíky tam nic nefunguje. Byla jsem svědkem, jak naši lidé na letišti nedostali ani vodu na rozdělání Sunaru. Manžela pustili až po dvou měsících a to musel podepsat prohlášení, že se nikdy nevrátí. Britové vymysleli psychologickou metodu, jak Romy odradit a doslova vyštvat zpět, odkud přijeli" ..Podle Info Roma je případ Bajgerových věrohodný a zdaleka ne ojedinělý.
Západní země, jmenovitě Velká Britanie, usvědčovaná takto chováním vlastního obyvatelstva a úřadů (o tom existují i anglické prameny), budou muset ve vlastním zájmu upustit od licoměrného obviňování ČR z rasismu, nechtějí-li se dát chytit do pasti nastavené jim různými romskými organisacemi a nátlakovými aktivisty, kteří si udělali ze svého t.zv. antirasismu živnost. Jestliže vyhlásí jakékoliv sankce proti ČR, dodají Cikánům ten potřebný legální základ, aby se mohli ucházet v západních zemích o asyl a pak se to teprve rozjede, jak se patří. Možná, že si toho někteří západní politici ještě nevšimli, ale pak by je měl někdo na to decentně upozornit. Známý, shora již citovaný romský aktivista Ondřej Giňa odpověděl na otázku LN, jaký bude vývoj problému stěhování Romů do Kanady, že "Ti lidé jsou rozhodnuti odejít a kdyby se jim nepodařilo vystěhovat se do Kanady, budou mít snahu se vystěhovat někam jinam. Evropa ještě bude mít s Romy problémy". To byla podle mého názoru zcela jasná a nedvojsmyslná výstraha už v roce 1977 (LN 13.8.97 "Romy už nic nezastaví, tvrdí Ondřej Giňa" ). Ty problémy tedy už tady jsou a nelze nadále přecházet mlčením, že západním země jednostranně kritisují ČR schovávajíce se při tom za vznešenou, leč děravou humanitní masku. Jde při tom jednak o řešení reálného problému po staletí trvající značně vysoké neadaptovatelnosti Romů na evropskou společnost, jednak o mediální válku kolem jmenovaného problému. V té mediální válce ČR úplně selhala a dala se zatlačit do posice jakéhosi fackovacího panáka a s tím je třeba skoncovat.
Česká strana by měla provést inventarisaci romského problému po všech stránkách, t. j. ekonomickou, (všechny finanční prostředky a způsoby jejich vynakládání na podporu adaptace Romů a jejich efektivnost), sociální (zaměstnanost, kvalifikace, bydlení a také rychlost s jakou roste počet Romů, kteří se dokázali skutečně adaptovat atd.) a kulturní. Fakta, positivní či negativní, zjištěná při inventarisaci pečlivě dokumentovat i fotografiemi (např. jak vypadal Chánov před jeho předáním romské komunitě a jak vypadal za několik let, proti tomu dokumentovat způsob, jak bydlí a žijí Romové, kteří se postavili na vlastní nohy a snaží se udržet krok s celou společností). To všechno shromáždit v "bílé knize" a tu přeložit do 3 hlavních evropských jazyků a nabídnout ji západním vládám jako základ jakékoliv další diskuse.
Je totiž potřeba otevřít západním politikům jiný, opravdu reálný úhel pohledu na celou záležitost a i osvětlit i zásadně odlišný způsob nazírání Romů na společenské soužití. Tak např. Karel Holomek v shora citovaném článku říká: "Já netvrdím, že česká společnost je cílevědomě rasistická. Romům jsou ale podsouvány vlastnosti, které jim nepříslušejí. A ty vyvolávají odpor a znemožňují komunikaci. To, že třeba u olašských Romek je vysoce ceněna schopnost krást, neznamená, že krade každý Rom.." To je taková kamuflovaná stížnost starousedlých Romů na odněkud z Rumunska přišlé olašské Romy, kteří jim pokazili ne zrovna vynikající reputaci, ke které se za dlouhá léta s námahou dopracovali. Ovšem nezaujatý čtenář nemůže dojít k jinému názoru, než že když se chce olašská holka dobře vdát, musí umět dobře krást.
Jaký je postoj některých romských představitelů k poměrně nadějným projektům ukazuje dosti názorně zpráva "Romské spolky v Ostravě důrazně odmítly stavbu vesničky soužití" (MF Dnes, Scarlett Wilková, 14.10.99). Ve vesničce, financované vládou a zahraničními nadacemi, má žít polovina romských a polovina neromských rodin. Šéfové čtyř romských spolků prohlásili, že vesničku nechtějí, je to ghetto a projev rasismu. Ukažte mi bílého člověka, který půjde dobrovolně žít mezi Romy. Skončí to jako druhý Chánov, ghetto plné nepořádku, řekl jeden ze šéfů.
V "bílé knize" by neměly chybět ani aspekty a informace ilustrující obrovskou vzdálenost mezi romskou a evropskou kulturou. Známá proromská aktivistka a universitní profesorka cikánské řeči , Milena Hübschmannová, sesbírala a sestavila sbírku romských pohádek, která vyšla s finanční podporou min. školství v nakladatelství Fortuna a byla nabídnuta základním školám ovšem bez schvalovací doložky ministerstva. Ředitel školy v Orlové konstatoval, že "Pohádky jsou naprosto nevhodné pro jakoukoliv věkovou skupinu dětí. Jsou to horory typu, že matka musí otci donést do práce oběd. A protože nemá doma nic k jídlu, tak zabije syna a z jeho hlavy uvaří polévku". Naproti tomu zástupce ministerstva Jan Čtvrtečka uvedl, že "knihu jsme podpořili, protože základní školy navštěvuje hodně romských dětí a tyto pohádky jsou součástí jejich kultury. I neromské děti by se ale měly seznámit s kulturou Romů. Jen tak jim budou rozumět a tolerovat je". (Slovo 16.10:99, Radim Šlezinger, Zdeňka Látková: "Pedagogové nechtějí žákům číst Romské pohádky, protože podle nich jsou plné násilí").
Do "bílé" knihy pak nepochybně patří i názory a zkušenosti skutečně adaptovaných nebo chcete-li integrovaných Romů. Nelze opomenout paní Marii Bándyovou, romskou poradkyni Okresního úřadu v Sokolově. Ta říká, že většinu problémů v soužití s majoritní společností mají na svědomí sami Romové. Příčiny vidí v jejich způsobu života, chování a především v zanedbané výchově dětí..."My se musíme změnit k lepšímu a pak bude dobré všechno. Na celém světě jsou s Romy problémy a já se už dlouho sama sebe ptám proč. Nalézám jedinou odpověď - je to v nás". Naléhavě doporučuji každému, kdo se o romský problém zajímá, aby si rozhovor s ní vyhledal v MF Dnes 30.8.1999 (Jaroslav Nedvěd: "Musíme se změnit především my Romové, říká sokolovská poradkyně"), její názory plně vystihují situaci a není k nim co dodat. V rozhovoru se Slovem (10.7.99), který rovněž vřele doporučuju, říká paní Bándyová, že "Na Romy platí přísnost, aby ze sebe dostali to lepší, jen berličky a úlevy jim ale nepomůžou".
Na závěr jako ilustrativní post scriptum ještě dvě poznámky:
15 října jsem v Praze slyšel z rozhlasu zprávu, že Matiční ulici navštívil poslanec evropského parlamentu a jeho zpravodaj výboru pro ČR Jürgen Schröder, který se vyjádřil, že tam jde o sociální, tedy ne rasistickou záležitost. Závěrem dodal podle rozhlasové zprávy, že i jiné či všechny evropské země mají s Romy své problémy. Neposlouchal jsem příliš pozorně, myslel jsem, že si to přečtu zítra v novinách. Ale nepřečetl, ta poslední větička J. Schrödera z rozhlasové zprávy nějak ze zprávy tiskové v MF Dnes zmizela.
V posledním čísle Business Weeku, datovaném 1.11.99, komentuje James
Drake v
závěru svého článku (Building walls around gypsies could backfire on the
Czechs)
výrok Václava Klause, že "jsou horší zdi než tato (v Matiční ulici
-J.T.) a nikdo
nenavrhuje kvůli nim vyloučení Velké Británie z EU", takto: "Many would
say he
has a point. But in the world of realpolitik, some things are perhaps
best left unsaid" ("Mnoho lidí by řeklo, že má pravdu. Jenže ve světě reálné politiky je nejlépe, jestliže se o určitých věcech raději nemluví)" ,
což bychom mohli volně přeložit Quod licet Iovi, non licet bovi (Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi)
A.D.1999.
