Čech ve funkci
(The Czech in the post)
Tato recenze nové knihy Johna Keana o Václavu Havlovi od Josepha Farrella vyšla 30. října 1999 v deníku Scotsman.
Šest jednání je neobvyklou strukturou pro tragédii a je také neobvyklé zvolit pro životopis formu tragédie. Z tohoto důvodu je Keanovo úsilí odvážné a schopné, i když je zpočátku znepokojující nalézat ho na každé stránce. Keane není neviditelný tvůrce, který by skromně pracoval na objednávce, je to impresionistický umělec, který si o sobě hodně myslí.
"Mé líčení života Václava Havla je nutně subjektivní," píše Keane v úvodu ke své knize a dodává, že žádný životopis není objektivní a ti, kdo to předstírají, nemají pravdu. Člověk má obrovské nutkání posadit Johna Keana do rohu místnosti a tiše si tam v diskusi s ním rozebrat tyto argumenty, avšak alespoň dává autor této knihy jasně najevo, že se jeho životopis Václava Havla nemá číst s naivitou dítěte. Keane vyžaduje a očekává od svých čtenářů skeptickou nedůvěru.
Tato kniha je nejen životopis. Zároveň je to esej o tom, jak psát životopisy, a meditace o moci všeobecně a o Havlovi konkrétně. Zcela zjevně je účelem knihy soutěžit se zavedenými klasickými díly Thomase Hobbese a Machiavelliho. Jestliže tito myslitelé dokázali, že lidské zvíře se vždycky snaží získat, udržet a vykonávat moc nad ostatními příslušníky svého druhu, Keane formuluje otázku, jak se projevuje toto věčné nutkání v politických podmínkách známých nám, ale nikoliv těmto klasickým myslitelům.
Keane nenapsal životopis, který by Václava Havla stoprocentně strhal, tak jako to dělával Lytton Strachey. Nicméně napsal vědomě rozčarované, agnostické dílo. Keane je si dobře vědom toho, co dělá a jaký vliv na lidské jednání má ona "děvka bohyně", jak ji nazval D.H. Lawrence, totiž úspěch a moc. Václav Havel se tu nestal pouze předmětem životopisné práce, ale také traktátu, obdobně jako byl Cesare Borgia tématem traktátu pro Machiavelliho. Havlův životopis máme považovat za "učebnici pro demokraty", avšak jen v tom smyslu, že Havlův život, stejně jako život Borgiův, ukazuje, co lidé dělají cestou k moci a čeho by se dobrý demokrat měl vyvarovat. Struktura tragédie je odhalením procesu zhrubnutí a úpadku, jímž prochází tragický hrdina. Poslední kapitola, která nese nekompromisní název "Úpadek", zaznamenává způsob, jímž, stejně tak nezadržitelně jako Oidipa či Makbetha, posunují činy hlavního hrdiny jeho samotnému vůči jeho Nemesis.
Havlova tragédie začala, píše Keane, v roce jeho narození, v roce 1936. To zajistilo, že bude Havel vyrůstat uprostřed snad nejničivějších sil v Evropě. Avšak Havel měl také odvahu k tomu, aby se odmítl podrobit, a charisma k tomu, aby se mohl stát vedoucím představitelem opozičních sil. Jakmile se Keane o těchto vlastnostech zmíní, hned učiní odbočku a vysvětluje latinský původ slova kuráž, odvaha a řeckou odvozeninu slova charisma, obdobně jako později hovoří o Aristotelových názorech na přátelství, na moc pýchy a na pýchu moci a v poslední kapitole o politických podtextech smrti a umírání. Keane bere svou širokou erudici vážně.
Ve věku šestnácti let založil Havel skupinu, nazvanou Šestatřicátníci, jejíž hlavní kvalifikací pro vstup bylo být členem "prokleté generace" osob, kteří se narodili v témže roce, ale jejichž cílem bylo posmívat se železné rukavici, kterou ukazovali svobodným lidem tyrani, a dál debatovat a posmívat se, jako by tyranská vláda neexistovala. Později se Havel sám divil, jak pošetilí byli členové této skupiny, avšak činnost skupiny vytvořila precedens pro jeho vlastní pozdější činnost.
Havel stál v čele obrany literárněpolitického časopisu Tvář, který rozčílil stranickou hierarchii, a pak se v opozici vůči režimu začal vyjadřovat stále otevřeněji. Být disidentem je únavná práce, vadí při tom hádky a zrady, avšak skutečně zajímavé ve všech debatách o tom, jak se postavit komunistické moci, je, jak velkou roli v tom hrála kultura. V československém kontextu se to projevuje jako přetrvávající vliv dobrého vojáka Švejka, který v románu Jaroslava Haška se raději vyhýbal střetnutí s mocí, než aby se jí postavil a přímo se s ní dal do boje.
Disidentská volba byla mezi švejkovským realismem, jakou podporoval Milan Kundera, a radikalismem, který podporoval Havel. Je pozoruhodné, že v tomto případě zvítězili radikálové, snílkové a vizionáři. Havel za to zaplatil hodně. Byl ostrakizován, pronásledován a vězněn, avšak projevil takové vnitřní vlastnosti, o nichž by naši otcové neváhali nazvat je hrdinstvím nebo svatostí. Keane jako důsledný modernista ani jednu z těchto vlastnosti nepřijímá. Jde mu o to, ukázat, že Havel stojí na hliněných nohou.
Keane vynikajícím způsobem líčí zmatený průběh sametové revoluce a děsivý strach komunistických aparátčíků, kteří dovolili, aby zvítězila, avšak právě s úspěchem revoluce v roce 1989 a s nástupem Václava Havla k moci vznikají Keanovy problémy s Havlem. Pro Keana je politika vypočítavostí a protřelostí a dokonce dává kapitole, v níž se Havel stává vedoucím představitelem Občanského fóra titul Machiavelli.
Keane téměř obviňuje Havla z podvodu a ze lhaní vůči Alexandrovi Dubčekovi, vůči velmi realistickému kandidátu na prezidenta v nově osvobozené republice. Keanovo líčení těchto zmatených dní je netypicky nejasné, zdá se však, že Keane zastává názor, že Havel přislíbil, že se stane prezidentem na určitou dobu a pak ustoupí Dubčekovi. To se nestalo, i když možná to nebylo tak zlovolné, jak píše Keane, neboť Dubček zahynul v roce 1992 při autonehodě.
Poté, co se Havel dostal k moci, Keanovy sympatie pro něho se rozplývají. Havel je obviňován z Luciferova hříchu, že touží po moci v pekle, když nemohl mít moc na nebi. Keane má sám potíže s výkonem moci. Jakmile Havel vytvořil to, co Keane nazývá "monarchickou republikou" "divadelního státu", Keane sám zasedá na lavici opozice. Jeho novými hrdiny jsou ti, včetně Havlovy manželky Olgy, kteří se od Hradu odloučili a věnovali se méně vznešeným činnostem. Keane dokonce Havla obviňuje, že částečně zavinil rozklad Československa, i když jeho názory na tento problém jsou založeny na postojích pražských intelektuálů a neberou v úvahu historické pocity Slováků.
Keane je profesorem politologie, avšak je v něm mnoho z vesnického faráře, pro něhož je zlovolnost měst opakovaným zklamáním. Zároveň je také Keane realistou, který se odmítá podílet na skrývání čehokoliv. Na jedné straně obviňuje Keane Havla, že se mu nepodařilo vyrovnat se s nutnými kompromisy v politice, ale když Havel uzavře určité kompromisy, Keane ho obviňuje z nečestnosti. Jestliže se Keane vrátí k Machiavellimu, zjistí, že jeho vyvolený autor napsal o politice "podívejte se na výsledky" - a výsledky toho, jak Havel využil své moci, přinesly jeho spoluobčanům tak obrovský prospěch, jaký můžeme jen závidět.
