pondělí 1. listopadu O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Česká republika a její mentalita: Jak z krize: Marketing a česká politika (Jaroslav Plesl) Česká televize: O Kohoutovi bez Kohouta. Další promarněná příležitost české dokumentaristiky (tp) Majetkové poměry v českých televizích: Oprava mediálních kulis (Milan Šmíd) Václav Havel a jak vnímá Západ Českou republiku: Václav Havel Keanův životopis číst nebude, ale dostane z něho vejcuc (Jan Čulík) Havlovat, mít a nemít (další recenze knihy Johna Keana, Neal Ascherson, Observer) Střední Evropa: Svoboda nalezená a ztracená (poněkud stereotypní vidění střední Evropy očima Timothy Gartona Ashe) Česká republika: Jak se vyšetřuje v ČR policejní korupce (Michal Škop) Drastické pracovní podmínky v českých podnicích vlastněných cizinci - je to vina českého středního managementu? (Kostas Zgafas) V ČR jsou daně opravdu vysoké (Milan Krejčiřík) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Kostas Zgafas

V pátečních BL v rozhovoru mezi osobou vystupující pod názvem Ferdinand a panem Čulíkem popisuje Ferdinand podmínky, za kterých pracují dělníci v podnicích koupených Němci, a to těmito slovy:

"Měl jsem tu čest se seznámit zevnitř s několika plzeňskými podniky, které koupili Němci. Strach, poklonkování novým šéfům, vzájemné udávání. Nesmyslné pracovní vypětí, které nemá nic společného s produktivitou práce a které slouží jen k tomu, aby dělníci pochopili, kdo je tu pánem. Přiklad: ačkoliv dělníci dělají u strojů nezávisle, bojí se odskočit si na toaletu či k automatu pro kafe."

To je zajímavá ukázka a jistě je zajímavý a důležitý každý vnitřní pohled do zákulisí toho, čemu se říká "strategické investice" a podobně. Ačkoli by pracovní podmínky na Západě a další okolnosti související se zaměstnáním neměly být idealizovány, tak je pravda, že výše uvedená situace zní až drasticky a dělníci na Západě takto popsaným pracovním podmínkám vystaveni nejsou. Důležitá otázka je, proč je tomu tak zde v případech českých podniků zakoupených Němci. A to se nemusí týkat pouze pracovních podmínek, ale i toho, jak jsou čeští dělníci pracující v podnicích s většinovou zahraniční účastí placeni.

Nevěřím tomu, že by například Němci kupovali české podniky s motivací zdejší dělníky využívat za jakýchsi nesnesitelných pracovních podmínek nebo je ždímat za co nejnižší platy. Na druhé straně však Němci a jiní zahraniční investoři investují tak, aby to bylo pro ně co možno nejvýhodnější. Otázka však je, jaká je v tomto procesu úloha českého managementu, který stojí mezi českými dělníky a zahraničním investorem.

Nenese tento management v tomto procesu také svojí vlastní zodpovědnost? Například zodpovědnost za to, jak bude s českými dělníky nakládáno a jak budou placeni? Co se týká pracovních podmínek, tam management svoji zodpovědnost samozřejmě má. A ve věci vyjednávání platů jí má též. Jak se zdejší management k této zodpovědnosti staví?

V oblasti vytváření platových podmínek v oblastech s nižší pracovní silou (sem tam oficiálně probleskne výraz: low-wage countries) existují dva naprosto rozdílné přístupy, které mohou být rétoricky podobné, jsou však ve svém principu zcela antagonistické a je mezi nimi rozdíl jako mezi dnem a nocí.

První přístup, který se může týkat zejména využití kvalifikovanější dělnické pracovní síly, vychází z velice podstatných platových rozdílů v ČR a na Západě a v rámci takového přístupu lze pro české dělníky vyjednávat platy, které budou pro západního investora stále velmi výhodné, avšak zároveň budou podstatně převyšovat současný plat, uváděný jako průměrný plat v ČR. Takový přístup dále přispěje jako faktor pro zvyšování platů i v ostatních sektorech v ČR. Západní investoři neinvestují pouze do oplocených pracovních táborů v jihovýchodní Asii, ale zakládají podniky též v samotné západní Evropě, specificky například ve Španělsku, ale také v nejbohatších státech západní Evropy. Proč asi? Přijde-li zahraniční investor do Čech, tak je otevřen určitému jednání a bude zcela vážně a se zájmem poslouchat argumenty o kvalifikovanosti české pracovní síly, o nutnosti budování dlouhodobého pozitivního pracovního prostředí, o blízkosti ČR vzhledem k západní Evropě - tedy argumenty, kterými lze tlačit platy zaměstnanců směrem vzhůru. Český management toto možná ani neví. Také je třeba zvážit charakter a smysl samotné investice. Avšak zvážení všech těchto věcí a jejich využití ve prospěch zdejší pracovní síly a ve prospěch pozitivního tlaku na ostatní pracovní trh v ČR je do značné míry zodpovědností místních manažerů a vůbec místních lidí, kteří investici zařizují. Souhrnem: tento první přístup přispívá k přibližování pracovních a mzdových podmínek české pracovní síly s pracovní silou na Západě.

Druhý přístup je zcela odlišný. Spočívá nikoli ve využití levnější pracovní síly, ale ve využití chudoby a ve špatném postavení běžných lidí v totalitních nebo post-totalitních nebo jiných pseudodemokratických systémech (oplocené pracovní tábory v Malajsii (Nike), totalitní režim v Číně, pseudodemokracie v Mexiku, atd.). V takových systémech se místní management staví mezi pracovní sílu a mezi investora a profituje ze špatné situace místní pracovní síly tak, že sám umožňuje znevýhodňování této pracovní síly ve prospěch investora a tím se sám obohacuje. Bohužel existují indicie (viz. například uvedená Ferdinandova ukázka), že i management v ČR má sklony k zavádění podobného investičního chování s cílem vlastního profitu. Nemusí se jednat zrovna o jakési oplocené tábory, jde spíše o princip daného přístupu. Tento druhý přístup posiluje pseudo-demokracii, zpomaluje tvorbu demokracie a zpomaluje přibližování pracovních a mzdových podmínek české pracovní síly k pracovní síle na Západě.

Tyto dva přístupy je nutno adresovat, zásadně od sebe odlišit a určit zodpovědnost místního managementu za to, který z těchto dvou přístupů bude prosazovat a jaký přínos pro ČR budou mít zahraniční investice v důsledku zvoleného přístupu.