 |
|
Masochistický šepot
Kazi Šťastná
An English version of this article was published here in Central Europe Review .
14. října se pokusil velvyslanec Evropské komise v České republice Ramiro Cibrian splnit nezáviděníhodný úkol: prezentovat v podstatě zápornou zprávu Komise české vládě a také českým novinářům.
Na tiskové konferenci, poté, co Cibrian zvolil svůj běžný obdivuhodný přístup a přečetl hodnocení česky (i když Cibrian česky nehovoří plynně, naučil se sám vyslovovat obtížné hlásky tohoto jazyka a zásadně většinou na veřejnosti promlouvá v češtině) vznikla svým způsobem mezi českými novináři soutěž o to, kdo jako první přiměje velvyslance EU, aby řekl, že byla Česká republika vyřazena z prvního kola rozšiřování Evropské unie.
Tato reakce byla výmluvná, nejen proto, že po celou dobu tiskové konference, během níž Cibrian výmluvně zapřísahal Čechy, aby začali spěchat a zrychlili tempo euroreforem, za mnou chrápal objemný žurnalista, ale také proto, že jak se novináři zoufale snažili vymyslet nové způsoby, jak přimět velvyslance, aby zdrcujícím způsobem srovnal Českou republiku s ostatními kandidátskými zeměmi, mnoho hlavních argumentů velvyslancova projevu - a samotná zpráva Evropské unie - byly jaksi pominuty.
V jedné chvíli Cibrian splnil přání novinářů a vytvořil jakýsi žebříček v ekonomické oblasti. Podle jeho slov a slov zprávy EU jsou Kypr a Malta považovány za plně tržní hospodářství, Maďarsko a Polsko učinily podstatný pokrok stejně jako Slovinsko a Estonsko. Za nimi je Česká republika, kde je "situace, která vyvolává znepokojení". Důležitější ale je, zdůraznil Cibrian, že problémy, jaké existují v České repunblice, nejsou téže velikosti jako problémy existující v ostatních kandidátských zemích. Cibrian podtrhl, že hospodářské reformy, provedené v devadesátých letech v ČR byly nedostatečné a že nyní, o deset let později, stále chybějí určité základní struktury tržní ekonomiky.
Na to reagoval samolibě jeden mladý český novinář: "Není to poněkud přehnaně přísné hodnocení pro zemi, která má skoro nejvyšší HDP v tomto regionu?"
Cibrian odpověděl, že HDP na jednoho obyvatele není měřítkem, podle něhož posuzuje Evropská unie žadatelské země.
A zase: ten nepochopený argument byl výmluvný: náš HDP je tak vysoký, že přece naše hospodářství funguje - i bez základních ekonomických struktur, které, jak na to poukázal Cibrian a zpráva EU, chybějí. Stejně výmluvné byly velké grafy, které se objevily následujícího dne v českých novinách. Srovnávaly HDP kandidátských zemí a nikoliv zákony či regulační struktury, které existují v těchto zemích. Právě tyto struktury - a jejich znepokojující existenci v České republice - zdůrazňoval Cibrian. Poukazoval na to, že Evropská unie je ochotna být víc tolerantní v otázkách, kde jsou nutné velké investice, jako například v oblasti energetiky a ekologických reforem, avšak nápravu bude EU tvrdě vyžadovat v otázkách týkajících se vnitřního trhu, kde jde jen o zavedení dobrých regulačních struktur.
EU už také není ochotna přijímat jen oficiálně vyjádřený zájem o členství v Evropské unii. Komise bude zájem o vstup do EU "měřit prostřednictvím konkrétního pokroku" při přizpůsobování zemí požadavkům EU.
Namísto toho, aby tuto skutečnost české sdělovací prostředky komunikovaly české veřejnosti, namísto toho, aby se ptaly, proč došlo v mnoha oblastech k tak malému konkrétnímu pokroku a namísto toho, aby zdůraznily Cibrianův argument, že údajné tržní reformy v ČR začátkem devadesáteých let se vlastně dosud vůbec nekonaly, věnovali se čeští novináři převážně jen zjednodušenému srovnávání HDP jednotlivých uchazečských zemí.
Kdyby bývalo došlo k diskusi na tato témata, odstranilo by to široce zastávaný mýtus, že je nynější špatný stav českého hospodářství důsledkem plně fungujícího trhu. Taková veřejná debata by také pomohla odstranit obdobně nesprávnou představu, kterou mají ti, kteří se domnívají, že vděčí za své nynější bohatství a pohodlí úspěšnému přechodu ČR k tržnímu hospodářství.
V ČR dnes převládá nálada, že nic moc nefunguje a zveřejnění zprávy Evropské unie, jak se zdá, vyvolalo masochistickou úlevu samolibého uspokojení, že i někdo jiný řekl, že nic moc nefunguje. Krátce řečeno, zpráva potvrdila, co stejně už všichni věděli.
V týdnech před zveřejněním zprávy vznikaly skoro pokusy překonat záporné hodnocení Evropské unie. Typickou byla zpráva, kterou prezentovala čtyřkoalice české vládě a Bruselu týden před zveřejněním zprávy Evropské komise. Tato čtyřkoaliční zpráva se pokusila předpovědět, že Českou republik bude zajisté Evropská unie kritizovat.
Nyní, když už byla zpráva Evropské komise zveřejněna, dochází k obviňování mnoha lidí. Mnozí také konstatují, že už to všechno věděli dávno. Avšak i když se mnozí ptají: "Čí je to vina", málokdo se ptá, čím to je, že nic nefunguje.
Zpráva Evropské komise by neměla být pro české sdělovací prostředky jen pobídkou pro další apokalyptické titulky jako "JSME NEJHORŠÍ". Zpráva EU by měla být povzbuzením pro sdělovací prostředky, aby začaly zkoumat soudnictví, aby začaly věcně analyzovat hospodářskou reformu posledních deseti let i modely fungujících ekonomik v jiných zemích.
Konkrétní, podrobně psaná zpráva EU poskytuje příležitost ukázat veřejnosti, že není členství v Evropské unii pouze abstraktním cílem, o němž říkají politikové lidem, že je pro ně dobrý, ale že je spojeno s reformami, které jsou nutné, má-li země jako celek řádně fungovat - Nedostatky, o nichž hovoří zpráva EU, jsou totiž nedostatky existujícího českého zřízení, které ovlivňují záporně denní život českých občanů.
Je nutné propojit tuto zprávu s konkrétním, každodenním kontextem, jak ho zažívá na vlastní kůži většina českého obyvatelstva. Člověku z ulice musí začít být jasné, že jeho hodinu trvající boj na místním komunálním úřadu, jeho dlouhá léta trvající soudní spor s místním bytovým úřadem a ohrožení vstupu ČR do Evropské unie jsou součástí jediného, téhož problému.
Příliš často se připouští, aby vstup do Evropské unie zůstával kdesi v abstraktní říši nějakého "obecného dobra" anebo v malicherné říši vzájemných stranickopolitických trumfů. Simplistní diskuse politiků a sdělovacích prostředků ohledně toho, co by ČR měla či neměla dělat, zda by ČR měla do EU pospíchat nebo nemusí pospíchat, odvádějí pozornost od opravdových problémů.
Lidi by se měli ptát takto: Jsou tyto reformy něčím, co Česká republika potřebuje? Je zdržování těchto reforem mně, obyčejnému občanovi, ku škodě či ku prospěchu?
Namísto toho se členství ČR v Evropské unii buď přijímá nebo odmítá nebo bagatelizuje jako zbytečné byrokratické břemeno. Nehovoří se o konkrétních otázkách, tkeré jsou v nedávno zveřejněné zprávě jasně identifikovány.
Typickým příkladem je nedávný halas ohledně zdi, která se staví v Ústí nad Labem mezi (převážně) romským a neromským obyvatelstvem. Po celé dlouhé měsíce, kdy je tato otázka přetřásána v tisku, se opakovaně argumentovalo, že stavba zdi zostudí Českou republikse opakovaně argumentovalo, že stavba zdi zostudí Českou republiku a poškodí obraz ČR v Bruselu. Otázka, zda je stavba zdi vhodným způsobem, jak řešit problém, který vznikl v Ústí, se do českého tisku skoro vůbec nedostala. Ani české sdělovací prostředky nebyly schopny celý problém řádně identifikovat.
Daleko užitečnější než se obávat, "co si o nás pomyslí Brusel" anebo než zpívat známou českou písničku "na Západě to není o nic lepší" by bylo, kdyby sdělovací prostředky zkoumaly podobné pokusy vytváření ghett na Západě a to, jaký to má vliv na tamější komunity. Sdělovací prostředky by se taky měly ptát: vedly takovéto pokusy ke vzniku veřejného smíru tak, jak mnozí tvrdí, že se to stane v Ústí? Diskuse o těchto otázkách by zřejmě do značné míry rozptýlila trpkost, kterou pociťuje mnoho Čechů, že je Západ obviňuje z rasismu a přitom ignoruje v této věci vlastní dvorek.
Bude zajímavé sledovat, zda v nadcházejících měsících bude využito této zprávy EU jako odrazového můstku pro diskusi o nejnaléhavějších českých problémech, anebo zda české sdělovací prostředky budou až do helsinské vrcholné schůzky nebo do příští zprávy EU jen nafukovat povrchní podružnosti, a pak zase začnou volat: "Vždyť my jsme to po celou dobu věděli!"
17. října 1999
|
|
|
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|