Aféra Richard Sacher - jak si v roce 1990 Richard Sacher dal s Havlovým vědomím stranou soubor svazků Stb
Další úryvek z knihy Johna Keana, Václav Havel: politická tragédie o šesti dějstvích.
Strana 428-430:
Den poté, co byl Havel zvolen prezidentem, 30. prosince 1989, konečně prosadil svou a jmenoval Richarda Sachera novým federálním ministrem vnitra.
Z tohoto jmenování vznikly problémy. Vyvolalo to ostrý politický konflikt, kterému někteří Češi začali brzo říkat "Sachergate". Epizoda, která vypukla těsně před velikonocemi roku 1990, se daleko více podobala politické detektivce než její americký protějšek, a jediným důvodem, proč nevedla k nucené rezignaci československého prezidenta, bylo to, že se tou dobou Havlovi potenciální kritici kolem Hradu pevně přidržovali názoru, že je důležitá solidarita s Hradem, pokud má být bývalý komunistický režim skutečně poražen. Podle těchto kritiků existovalo mnoho důkazů, že si Sacher okamžitě po svém jmenování začal budovat vlastní, osobní sbírku starých svazků Stb, takzvaných "svazků Z". Tento jeho čin byl pochopitelný: bylo lepší uložit citlivé svazky ve vnitřních sklepeních ministerstva vnitra, než důvěřovat jiným, že je budou pečlivě archivovat. Ale kritikové zdůrazňovali, že Sacherova taktika byla ilegální a mohla vést k vydírání různých osob. Sacher odmítal spolupracovat s nově založeným Úřadem na ochranu ústavy a demokracie, jehož ředitelem byl Zdeněk Formánek. Tento úřad ty svazky od něho neúspěšně požadoval. Sacher také tajně prověřoval členy vlády a parlamentu. Také přehlížel skutečnost, že jeho agenti Stb stále některé svazky odstraňovali.
A to nebylo všechno. Někteří Sacherovi odpůrci dokonce tvrdili, že Havel, který o celé věci jasně věděl a který si byl vědom, že existují desítky bývalých disidentů s tlustými svazky Stb, některé tyto (i jiné) svazky od Sachera přebírá a tak se dostal Havel do sítě podezření.
Proč se Havel se Sacherem stýkal, byla záhada.Nedalo se vyloučit, že se Sacherem spolupracuje a snaží se využít těchto svazků na ochranu svého nového prezidentského úřadu před nebezpečnými odhaleními. Ať už tomu bylo jakkoliv, Sacherovi kritici byli přesvědčeni, že Sacher úmyslně zpomaluje reformu ministerstva vnitra a že se obklopuje s komunisty ze "starých struktur". Právě se mu nepovedlo propustit asi 800 členů StB.
Jan Urban, který zastupoval Občanské fórum, spěchal do Lán a požadoval od Havla, aby jednal rozhodně. Ve vhodné chvíli, když byl Havel o samotě, na něho Urban apeloval. "Václave," začal tiše a díval se mu přímo do očí, "hraju roli ve veřejném životě, ale nepředpokládám, že bych měl vědět všechno o vnitřních záležitostech státu. Chápu, že mohou existovat záležitosti národní bezpečnosti, o nichž bych neměl vědět nic. Řekni mi, je tato aféra se Sacherem takovouto záležitostí?" Urban dodal: "Stačí mi tvoje slovo. Řekneš-li 'Ano', dál do toho nebudu vrtat." Havel nechtěl lhát, trochu mu podklesly nohy, ale jasně se nevyjádřil. "Václave, tak to jsme otevřeně proti sobě," odsekl Urban a po krátkém dalším rozhovoru odjel do Prahy, kde navrhl nezávislé jednání o tomto sporu. Havel věděl, že se dostal do slepé uličky, a tak s tím souhlasil. Respektovaný filozof Ladislav Hejdánek se stal prostředníkem a bouřlivá šestihodinová schůze jednala o týden později v ústředí Občanského fóra o tom, co zjistil. Venku hlučně protestovali prohavlovští demonstranti, že prý připravuje Občanské fórum puč. Havel byl donucen přijmout dohodu, podle níž byl jmenován zkušený aktivista Charty 77 Jan Ruml prvním náměstkem ministra vnitra se zvláštní odpovědností za Stb.
