O komunistickém nebezpečí
Od jejího vypuknutí mi neskonale leze krkem debata o "vhodnosti" či "nevhodnosti" uvedení seriálu o majoru Zemanovi v České televizi. Major Zeman dnes už "rajcuje" jenom ty, na jejichž životě se nějak "podepsal" - ať už pozitivně, nebo opačně.
Jedni se za něj stydí (že v takové době a v této zemi vůbec dokázali žít, že neemigrovali), druzí jej vzývají (hlupáci a estébáci), třetím je odporný (komunisti jim nějakým způsobem ublížili), jiní se jím baví (Petr Čtvrtníček & spol).
Do debaty se ovšem vůbec nezapojují lidé pod 20 let, což je dobře. Vidím to na příkladu svého osmnáctiletého bratra a jeho vrstevníků. Ti se prostě jen dobře baví nad tím, jak se "staříci" hádají o nesmyslech. Zeman je pro něj jen něco jako film pro pamětníky.
Také už si nedovedou představit, jak se asi žilo v Československu ve 30. letech 20. století. A jaký je pro ně rozdíl mezi léty třicátými na straně jedné a 50, 60., 70., a - přiznejme si to - 80. léty na straně druhé? Žádný!
Což je VELMI DOBŘE. Proto oceňuji Puchalského rozhodnutí o uvedení seriálu jako vtipnou provokaci, které tleskám. Obnažila přesně to, co chtějí příslušníci "ztracených generací" zatajovat - neschopnost vidět události v širších souvislostech a naopak talent pitvat se v nedůležitých přežitcích.
Skutečné nebezpečí číhá jinde a jeho reprezentanty jsou opět příslušníci generací, které o Zemanovi tak horlivě diskutují. V jejich mozcích je komunismus vrytý tak hluboko, že žádná zahlazovací operace nemá šanci na úspěch, byť by se jí zhostil ten nejšikovnější plastický chirurg.
A právě proto je na tom Česko nyní tak špatně. Vládnou nám totiž lidé, kteří si v době vzniku seriálu o majoru Zemanovi dobře uvědomovali, kde a v jakém systému žijí, v naprosté většině s tím ovšem nebyli ochotni nic dělat - na rozdíl od Poláků a Maďarů.
Skvělým příkladem je v tomto ohledu Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Na to, aby odebrala licenci TV Nova, když tato stanice v roce 1994 začala vysílat něco jiného, než co bylo uvedeno v projektu, na to její členové nikdy odvahu neměli.
Ale Zeman jim leží v žaludku natolik, že rozjeli správní řízení proti České televizi. Jak směšné! Stačí se podívat, jak staří jsou členové rady. Svou hrdinskou akcí si - až na pana Milotu - trochu pozdě léčí komplexy, že se (přinejmenším pasivně) mlčky podíleli na budování komunismu.
Ale dívat se musíme především dopředu. Tam leží Evropská unie. Pro ni je mnohem důležitější jeden případ TV Nova než celých třicet případů majora Zemana.
Do EU nás však nepřivedou diváci majora Zemana, tam nás jednou budou důstojně reprezentovat děti, které dnes sledují seriál o rodině Simpsonových. Už se nemůžu dočkat.
Jaroslav Plesl, novinář
Poznámka JČ: Závažnější ale je, a na to nikdo moc nepoukázal, že se Česká televize po půldruhém roce ředitelování Jakubu Puchalského vzepjala k tak obrovskému výkonu, jako je - pouhé opakování - zastaralého komunistického seriálu o majoru Zemanovi. Co to vypovídá o roli veřejnoprávní televize? Že by skuteční filmoví a televizní tvůrci s autoritou odmítali s mladíkem Puchalským spolupracovat? Vždyť televize v letošní podzimní sezóně nenabídla nic skutečně výjimečného, nového, dobrého. Lidé by se měli ptát, proč tomu tak je. Kdyby totiž ČT předložila svým divákům letos na podzim vynikající nabídku mnoha zajímavých a podnětných pořadů, mohla by si možná risknout i tu reprízu majora Zemana - lidé by si jí v záplavě jiné vynikající nabídky ani moc nevšimli. Tragické ale je, že v dnešní televizní poušti není na obrazovce nic moc jiného - a tak připoutává major Zeman pozornost a vyvolává kontroverzi.
