Zoufalství vystrašeného elitáře
Kdo můžete, přečtěte si prosím pozoruhodný článek profesora Oldřicha Uličného z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, otištěný v Učitelských novinách č.33, str. 13. Není třeba autora nijak hanobit za jeho úzkoprsé chápání vzdělanosti, za xenofobii hraničící s rasismem nebo za nevědomost, který je v pozadí jeho nechápavosti v otázkách školství. Veškerou práci odvedl sám, a to v dokonalosti, které bychom asi nedosáhli, kdybychom ho chtěli diskreditovat v očích veřejnosti. (A stálo by to možná za to, protože prý - ovšem to se šušká, neručím za to - by rád kandidoval na děkana FF UK.)
Článek se jmenuje Necháme se terorizovat od dětí a mládeže? Je v rubrice Zrcadlo praxe, ale vypadá spíš jako Gogolovo zrcadlo ukazující Uličnému jeho křivou hubu...
Pojednává o tom, že svoboda a demokracie do škol nepatří, protože by záškoláci, provozovatelé šikany nebo "prostě lenoši" mezi žáky by nakonec došli až k střílení učitelů jako v Americe. To je ovšem otázka bez legrace hodná důkladné úvahy: Hledání rovnováhy mezi svobodou (Uličný ovšem chápe svobodu typicky postkomunisticky - bez zodpovědnosti, a proto ji v hrůze před USA tolik odmítá) a mezi jejími omezeními od státu, od byrokratů nebo od těch, kteří by rádi byli pány nad kmány, není žádná historicky překonaná maličkost. Ale ta navrhovaná řešení, nebo dokonce ty prozrazené osobní postoje, to vše jsou ostudné věci, za něž se my - akademická obec Karlovy univerzity - můžeme leda hluboce stydět, a sotva to můžeme nechat jen tak. Uličný nás straší Spojenými státy a žádá, abychom zachránili elitní děti proti všem grázlům z nižších vrstev. Nebýt toho, že grázlovství spojuje automaticky se sociální pozicí rodičů (píše o "dobrých rodinách" nebo "střední rodičovské vrstvě" a o "beznadějné spodině"), mohli bychom souhlasit: vzdělanost by mohla být zničena, kdyby hlupáci (třeba i na místech univerzitních profesorů) znemožnili nadaným dobře studovat. Napadám autora článku za to, že mu přitom ani v nejmenším nepřijde na mysl, že ti nadaní u nás ničí život těm akademicky nenadaným, a to svým systémem školství, které učí právě jenom ty nadané, i způsobem výuky, která učí jen ty, kteří myslí v abstrakcích a slovech. A Uličný ovšem volá po posílení separatismu a elitářství, chtěl by "důslednou diferenciaci školství a vzdělávání už od 11 až 13 let, která by odpovídala skutečné inteligenční strukturovanosti společnosti". (Kdyby si Uličný, chce-li už se znemožňovat v Učitelských novinách, aspoň četl na druhé straně jejich obálky rozhovory s veřejně uznávanými osobnostmi všech povolání a postů - viděl by, že jenom malá menšina měla kdy školu ráda, a když, tak jednoho výjimečného kantora.) Uličný se vyslovuje pro tělesné trestání - ovšem “výchovné údery vždy s mírou, v pravý čas, jen s láskou, beze svědků, a pokud možno od rodičů", aby ho někdo nenařkl ze sadismu nebo výzvy k týrání dětí, jak sám upozorňuje. Kdepak ze sadismu, jenom z toho, že ještě o vzdělávání nezačal opravdu pořádně myslet, a trochu taky z podněcování ke xenofobii. A možná by slušelo se autora zeptat, co si myslí o eugenice, kterou u nás před Uličným naposled prosazovali Němci za války.
Abyste si dovedli udělat obrázek hned (celý text převzít nelze, autorská práva mi dovolí nanejvýš ocitovat pár řádků pro potřebu výkladu), uvedu pár hlodů, a to nejprve těch nejtěžších:
Kdo z neučitelů by chtěl v pracovní době být neustále připraven použít sebeobranné chvaty a nosit neprůstřelnou vestu, resp. v případě žen jen džíny, protože v nich údajně nemohou být znásilněny? Tato neblahá vize se u nás bude výrazněji týkat jistě jen některých oblastí a doufejme i, že je její realizace v nedohlednu. Naštěstí existuje pořád dost dobrých rodin a místní kvalitní genofond nebyl stálými emigracemi dosud vyčerpán. Jak však k tomu přijdou děti z dobrých rodin, aby byly šikanovány a ohrožovány darebáky? (...)
Rodičům by se však mělo dostat ještě výraznější výchovy než učitelům. S beznadějnou spodinou ovšem těžko co počít, ale je tu ona střední vrstva, která své děti kazí velkým kapesným a ničí nezájmem. K lidským povinnostem, které stojí vysoko nad a daleko před lidskými právy, by měla patřit povinnost řádně vychovat potomstvo. Od toho snad na světě jsme.
A tak dál. Chtělo by se dopsat Uličného článek do vyjádření jeho skutečných postojů, které stojí v pozadí: Co by asi rád udělal s tou beznadějnou spodinou? Fakt bych to od něj rád slyšel dřív, než to za něj v nějaké parodii napíšu sám. Jak to myslí s tím genofondem z dobrých rodin - a moc bych chtěl slyšet, jestli se k nim počítá on sám... Asi by to měl říct nahlas, ne? A kde bere tu rozhodnou pravdu, že nejvíc je vychovat potomstvo, a pak teprve svoboda? Nechtěl by si přečíst třeba Bibli, když už má tak blízko k jezovitům? Bůh přece dal Adamovi svobodu volit mezi dobrem a zlem, ne? A pak teprve mu řekl Milujte se a množte se..., když už si člověk tu svobodu k sexu a svobodné vůli vzal.
Aby bylo jasno: ovšemže jsou vzdělávací a výchovné potíže, a dost vážné, s dětmi z rodin, kterým předchozí desítky a stovky let upíraly přístup ke vzdělávání. Když škola vypadá jako kasárna za Rakouska-Uherska, nebo když jsou učebnice psány nesrozumitelným polovědeckým blábolem, když ve třídě mluví pořád jen učitel a my musíme jen sedět a chraň pámbu se zeptat, nebo když se dítěti po druhé třídě už sotva stává, že by ve škole zažilo něco radostného, potkalo převahu informací a prací zajímavých, není možné se pohoršovat nad tím, že vznikly (u nás trochu míň než v USA) vrstvy, které si samy neumějí pomoct, a jsou podle Uličného beznadějnou spodinou. Americké školství i tamní separace bohatých a chudých si nepochybně nadělaly za minulá desetiletí a staletí takovou spoustu škod, že dnes je odstraňují za miliardy dolarů týmy nejschopnějších lidí. Jenže oni už revidovali svou vlastní surovost a elitářské hlupáctví dávno, a snaží se ho překonat, kdežto my k němu za pomoci pravých odborníků teprve směřujeme. Možná by se prof. Uličný měl naučit i jiný jazyk než němčinu a jet se do té Ameriky podívat. Viděl by tam ty maléry, viděl by i jaké procento všeho školství skutečně představují, možná by pochopil, že stát velký jako kontinent se prostě celý jednotně nevejde do jeho malé hlavy. A možná by se tam seznámil se skvělými programy, které vědí líp než on o bolestech a křivdách, které školy a systém na dětech páchají, a právě proto se problémům nesnaží pohansky uhnout do elitních studoven.
Je mi samozřejmě jasné, že v případě Uličného článku jde o výlev stárnoucího elitáře, jenž se po revoluci vrátil zpět do složitého, a navíc svobodného světa, který už psychicky nezvládá, do světa, jehož proměnlivost a mnohostrannost trýzní jeho chabé sebevědomí a v němž se jistě za pár let na jeho místo prosadí jiní, mladší lidé, s odlišnými názory. Ale kromě své soukromé povinnosti odchovat zdárné děti má jako profesor univerzity taky povinnost být sebekritický a hlavně se vzdělávat. Snad by mu pomohlo si přečíst pár studií z kulturní antropologie o povaze změny v lidském společenství, snad by stačilo jen číst beletrii, aby viděl, jak dědkové vždycky spílají mládeži, a že jsou tím směšnější, čím víc se tomu poddávají.
Ale možná bychom se neměli útrpně usmívat. Dovedu i představit, že se najde dvacet ředitelů gymnázií, kteří zveřejní petici na jeho podporu. Opravdu, je děsná představa, že by se učitelé mohli naučit vzdělávat zároveň děti studijního i praktického zaměření, a pak by se musela gymnázia slít se základkami, ubylo by ředitelských míst atd. Dovedu si představit, že ve strachu ze spojené Evropy a z její konkurence se zase jiní budou dovolávat zplynování beznadějné spodiny a budou si chtít laskat svůj rodinný genofond.
To, co se Uličný na závěr dost hloupě ptá, může působit až humorně: Kdo tedy dětem řekne, co je dobro a co je zlo? Kruh se uzavírá, má to být rodina a škola. Jen jasné oddělování zla a dobra dítě pochopí, přestože je to v životě pak složitější. Důležité je, aby mladí měli svou pozitivní vizi. K tomu je nezbytná aktivní a pozitivní rodinná a školní výchova, jasné oddělování zrna od plev, a to i za cenu preventivních zásahů do tzv. dětských práv a za cenu požadavku důsledně plnit dětské a lidské povinnosti. (Podtrhl O.H.)
Že občas není textu dobře rozumět, není divu, Uličný je dost chabý stylista proto, že se dává unášet vášněmi a svou důležitostí. Divu je, že ten stylista je vedoucím nejpřednější světové katedry českého jazyka.
Humorné to ovšem vůbec není. Chtělo by se mi požádat Brusel, aby přestal uvažovat o integraci Česka do Evropské unie. Podívejte se, jak tam vypadají názory univerzitního profesora. Jaké názory mají ti ostatní, když on je profesorem? V jakém asi stavu je celý národ? Co nám udělají z Evropy? A myslím, že budu mít pravdu, když si tipnu, že vedení Univerzity Karlovy nebo aspoň Filozofické fakulty se ani neozve, natož aby nabídlo Uličnému předčasný důchod nebo aspoň pěkné tiché výzkumné místečko.
Ondřej Hausenblas
Poznámka JČ: Ondřej Hausenblas působil donedávna na katedře českého jazyka FFUK, kde byl jeho šéfem právě Oldřich Uličný. Pro zásadní profesionální neshody s Uličným odešel Hausenblas z katedry českého jazyka v minulých měsících na pedagogickou fakultu.
