Jenom takový docela malý hyenismus
O pokusu o podvod na Al Fayedovi, kterého se loni ve Vídni dopustil
jistý Le Winter, a v souvislosti s tím o mé osobě se v BL toho napsalo už
věru dost a mám pochopení pro každého, v kom ještě jeden můj návrat k
té aféře vyvolá nevoli. Omluvou mi budiž to, že v žádném případě
nehodlám tu aféru dále rozdupávat.
Oč mi jde, je zcela něco jiného, totiž
o příležitost ke srovnání etiky jednoho britského novináře a několika
českých.
Záplavu všech těch článků o mně a Le Wintrově aféře v českém
tisku, včetně v BL vyvolal, více než rok po tom, co se ta věc ve Vídni
udála, článek v The Guardian, který vyšel někdy koncem července v
souvislosti s tím, že Al Fayed podal v USA občanskoprávní žalobu na
údajné organizátory toho podvodu.
Ačkoli jsem mezi žalovanými osobami
nefiguroval, The Guardian napsal, že jsem údajně byl jedním ze dvou
LeWintrových spolupachatelů, kterým se podařilo uprchnout. Den po tom,
co vyšel článek v The Guardian, vyšel na první straně Lidových novin
(byla to zrovna sobota, takže si každý jó početl) článek Petra Peška, ve
kterém se ale už psalo zcela kategoricky, že jedním z pachatelů, kterým
se podařilo uprchnout, jsem byl “zřejmě" já.
O něco později vyšel
článek Jaroslava Kmenty v Dnes, jehož nosné téma bylo, že mě vyšetřují
vídeňské úřady a že v této souvislosti požádaly české státní
zastupitelství o pomoc.
Třetí, kdo mě postavil do špatného světla jako
podezřelého bylo Slovo spolu se Zemskými novinami. Tam se zase psalo, že
o pravdivosti mého tvrzení, že s podvodem nemám nic společného “není
přesvědčena rakouská policie, která české orgány požádala o Koecherův
výslech, a dále pan redaktor Pokorný ještě podotkl, že fakt výslechu
zlehčuji.
Neměl jsem nejmenší chuť držet pusu a rozhodl jsem se protestovat
přímo u zdroje, tj. obrátit se přímo na The Guardian.
Protože jsem na
ně žádné lepší spojení neměl, poslal jsem jim na jejich e-mailovou
adresu pro běžné dopisy čtenářů protest adresovaný zcela obecně Dear
Sir/Madam, zvědav, jestli se něco bude dít.
Dělo.
Během tří dnů mi
odepsal autor článku Stuart Millar, také e-mailem. Omluvil se za
zpoždění, zaviněné tím, že dopisů čtenářů chodí redakci spousty a také
že to chvíli trvalo, než ho lidé z oddělení dopisů našli, a projevil
ochotu uvést celou věc na pravou míru, když mu k tomu dodám více faktů.
To jsem udělal, a koncem srpna vyšel v The Guardian další článek, který
mě za spolupachatele, ani údajného, nejen neoznačoval, ale naopak
konstatoval, že “tento měsíc rakouský státní zástupce rozhodl zastavit
své vyštřování", a že “od předběžného právního postupu proti Karlu
Koecherovi bylo upušteno pro nedostatečné důvody k žalobě".
Nový
článek v The Guardian také uvedl jako fakt, že jsem z Vídně normálně
odejel ještě před tím, než se LeWinter sešel s Al Fayedovým zástupcem, a
že “přesto se Al Fayedův tábor snaží mě do celé věci zatahovat."
Byl
jsem ovšem nadšen. Konečně už netvrdím jenom já, že jsem se na tom
podvodu nepodílel, ale soudí tak i rakouská policie a soud, i ten The
Guardian vzal svoje nařčení zpátky, takže moje čest je zachráněna. A
jistě, vedeni anglickým příkladem, uvedou věc na pravou míru i Lidové
noviny, Dnes a Slovo.
Omyl. Lidové noviny, ač zřejmě jejich pan Pešek
čte The Guardian bedlivě, zaujaly polohu mrtvého brouka. Kmentovi do
Dnes jsem osobně přinesl dotyčný článek z The Guardian, ale dozvěděl
jsem se že to se musí ověřit ve Vídni. Prý faxem, telefonem že to nejde,
a to že ovšem bude trvat. Měl pravdu, trvá to dodnes.
Panu Pokornému do
Slova jsem článek z The Guardian poslal faxem. Reagoval na to tím, že
napsal sám nový článek, v němž o ukončení vyšetřování referoval, ale -
redakce mu ho prý nechce uveřejnit, že to už není zajímavé.
Takže jako
materiál “for the record" články o tom, že jsem vyšetřován a kdoví jak
to bylo, přetrvávají, novinářská etika neetika.
Ale abych české novináře
nezatracoval zcela. O původním nařčení v The Guardian referovalo také
Právo, které si dalo práci spojit se s mluvčím státního zastupitelství
ve Vídni a pak ještě prezidentem Zemského soudu a zjistilo, ještě před
tím než to zveřejnil The Guardian, že vyšetřování skončilo a že mé jméno
v celé aféře nefiguruje.
A pak tu ovšem byly BL, které mi poskytly
prostor, abych na nařčení aspoň odpověděl. Což ovšem bylo také všechno.
Že The Guardian - o jehož prvním článku BL informovaly bez prodlení,
zjistil a uveřejnil, že vídeňské vyšetřování skončilo fiaskem (a že tedy
moje vysvětlení, otištěné v BL bylo zřejmě pravdivé) dodnes do BL
neproniklo. Škoda.
