Není pravda, že blairovský pravicový "socialismus" zlikvidoval staré hodnoty,

napsal ve čtvrtek v deníku International Herald Tribune komentátor William Pfaff v článku, zabývajícím se západoevropskou politikou a ekonomikou.

Je konvenčně přijímaným názorem, píše Pfaff, že nový druh daleko pravicovějšího "socialismu", který do Evropy zavedl britský premiér Tony Blair, zlikvidoval starý, nepružný "socialismus", který donedávna vládl na tomto kontinentu.

Německý kancléř Gerhard Schroeder přijal Blairův program taky za svůj. Pokouší se rozbít tradiční vazbu mezi zvyšováním penzí a výškou mezd a snaží se omezit výdaje Spolkové republiky o 16,3 miliard dolarů, jak to požadují tržní ekonomové.

Tony Blair v Británii se už stal podnikatelským favoritem, protože odmítl ideologii údajně zastaralého socialismu, pokračuje Pfaff. Schroeder se pokusil podle Blairova vzoru v Německu o totéž, ale neuspěl.

Naproti tomu francouzský premiér Lionel Jospin je typicky nepolepšitelným "socialistou" starého stylu, podporuje staré socialistické myšlenky "solidarity" a podpory pro slabé členy společnosti. Podporuje tržní hospodářství, nikoliv však tržní společnost. Když se stal v roce 1997 premiérem, kritikové očekávali, že Jospinova politika zavede zemi k rozpočtovému schodku, do stagnace a k vysoké nezaměstnanosti.

Ukázalo se, že to tak vůbec není. Schroeder je nyní v důsledku toho, že začalo prosazovat Blairovu pravicovou politiku, ve velmi nezáviděníhodné situaci. Schroederovi se nepodařilo získat podporu podnikatelského sektoru a ztratil přitom podporu socialistů.

Německé hospodářství trpí vysokou nezaměstnaností (10,5 procenta). Tradicionalisté ve Schroederově straně sociálních demokratů povstali proti Schroederovi a obviňují ho, že opustil tradiční sociálně demokratickou ideologii usilující o "sociální spravedlnost" a prosazující rovnostářskou politiku. V důsledku toho utrpěl Schroeder nedávno volební porážku ve dvou německých zemích, které dosud hlasovaly pro levici. V Británii nedávno Blair utrpěl v doplňovacích volbách skoro stejně těžkou porážku, i když to byla dost výjimečná situace. Blairova popularita klesá. Britský tisk ho kritizuje za to, že prý se Blair soustřeďuje jen na formu, na prezentaci své politiky, a zanedbává, stejně jako Clinton, její obsah. Britské hospodářství letos dospělo po šesti letech expanze do období stagnace.

Francie je naproti tomu paradoxně v hospodářsky vynikající situaci. Jospinova vláda je nyní nejpopulárnější vládou v Evropě. Jospin je u moci už dva roky a těší se větší popularitě než jakýkoliv jiný francouzský premiér za posledních pětadvacet let.

Francouzská ekonomika je v rozkvětu. Nezaměstnanost dosáhla minima za posledních šest let, i když je stále vyšší než v Německu. Vláda konstatuje, že ve Francii letos vznikne stejně vysoký počet nových pracovních příležitostí jako ve Spojených státech.

Hospodářský růst Francie se zrychluje a odhaduje se, že letos dosáhne 2,5 procent, což je více, než se očekávalo, a příští rok prý dosáhne dokonce 3 procent. Inflace je v podstatě nulová.

Je zjevné, podtrhuje Pfaff, že rozdíly v hospodářské situaci Británie, Německa a Francie, mají co činit daleko více s konkrétními podmínkami, jaké vládnou v jednotlivých zemích, a nikoliv s ideologickým přesvědčením jejích vedoucích představitelů.

Mnoho závisí na inteligenci a schopnostech vedoucích politiků. Zubatý úsměv Tonyho Blaira zjevně nevydržel dostatečně dlouho a Schroedera taky obviňují, že se jako Blair soustřeďuje jen na prezentaci a že jeho politika nemá žádné pevné, konkrétní jádro.

Lionel Jospin nemiluje světla ramp, ale ukázalo se, že je to obratný politik, který dokáže lidi přesvědčit a udržet si respekt svých protivníků.

Přesto však je nynější hospodářský vývoj ve Francii ideologicky zajímavý, zdůrazňuje William Pfaff. Jospinovi a jeho kolegům se podařilo využít i utvářet pozitivní rozvoj francouzského hospodářství, přestože ignorují tržní doktrínu, podle níž je možno dosáhnout hospodářského rozvoje jen na úkor sociálních vymožeností.

V posledních letech je všude hlásá jménem tržních principů hospodářský fatalismus. Západoevropanům se pořád tvrdí, že tržní síly odsoudily k zániku evropský model sociálního kapitalismu s intervencionistickým státem.

Je zajímavé vidět nyní fakta, která dokazují opak, uzavírá William Pfaff.