Na obranu "Impulsu 99"
Čtenáři Britských listů jsou mi svědky, že k iniciativě “Impuls 99" zaujímám od počátku velmi zdrženlivé stanovisko. Pro pořádek opakuji, že především mi na ní vadí komformní povrchnost a neschopnost autorů jít k jádru problému. Dopis Václava Bělohradského (Právo, Salon, 19.srpna 1999) iniciátorům mě však svým obsahem překvapil natolik, že mlčení by bylo “unfair", už jen proto, že ne vše, co se tváří jako kritika je kritikou.
Především chci poukázat, že Bělohradský se tímto dopisem dopustil velmi nečestného faulu. Jelikož obsah výzvy nelze smést pod stůl, už jen proto, že se pokouší mapovat naše domácí problémy, byť nedostatečně, obávám se, že smyslem Bělohradského dopisu je, vyrobit notně nabubřelý zástupný problém. Čím jsou domácí problémy vůči problémům globálním? Čím je zplundrovaná česká ekonomika vůči zplundrované planetě? Sobectví malého “z" je třeba nahradit vznešeným velkým “Z", míní Bělohradský a dodává, že toto je reálný problém, jimž by se měli politici zabývat a ne šťourat do české mizérie. Proč tak činí, nemusí být až tak velkou záhadou pro ty, kteří sledují politické hrátky “neuvěřitelně gumové ODS".
Nelze při této příležitosti nevzpomenout nebývalou angažovanost Bělohradského ve prospěch politiky ODS, a to i tehdy, kdykoli sáhla na podstatu toho mravního řádu, který dává státu smysl existence. Ostatně, ani v dopise se Bělohradský tomuto tématu nevyhnul ( ...odtud to všeobecné a neužitečné blouznění o etice podnikání, masové komunikace, obchodování, bankovnictví a mezinárodních vztahů...), zřejmě v obavě, že mu jej někdo nelaskavě připomene. To bylo v dobách, kdy Klaus plodil “neviditelnou ruku trhu", která vyřeší všechny naše problémy, a ekologii považoval za “šlehačku na dortu".
V těch dobách byla ODS ještě velmi proevropská až kosmopolitní, nadšeně integrační, hlásící se k evropskému kulturnímu dědictví tak vehementně a neomaleně, až se našincům začalo zajídat. Číst tehdy Lidové noviny nebo Telegraf, poučující nás i svět, jak má vypadat správný a pravý kapitalismus, bylo totéž, jako koledovat si o žaludeční vřed. Jenže, jak se později ukázalo, byla to jen drzá hra, předpokládající nalezení spojenců mezi podvodníky a spekulanty na Západě, ochotných zúčastnit se v téměř “komunistické a rozhazovačně sociální" EU (Ameriku nevyjímaje) sametové revoluce. Když se ukázalo, že EU se nemíní nechat vytunelovat, začal se trpaslík ODS na ní zlobit.
Tehdy Bělohradský pohrdavě hovořil o “moralistech" terorizujících svobodnou občanskou společnost, snažících se dusit svobodu podnikání a přirozenou iniciativu. Proč tak činí i dnes, kdy se ukázalo, že nemravný trh je cesta do pekel, je nasnadě. Problému totálně vykradeného státu těmi elitami, kterým dělá ODS politické roští, je třeba se vyhnout a místo něj nastolit problém “nemorálnosti globální ekonomiky". Když už postkomunisté nemají na to, aby uspěli na světových trzích, pak je třeba národu vtlouct do hlavy, že “další ekonomický růst je nejen nesmyslný, ale i nemorální". Spojenci tohoto pochybného postoje se zajisté najdou jak mezi extrémní pravicí tak levicí. I tak je možno trhnout nějaké ty voliče navíc.
Bělohradský se samozřejmě ani slovem nezmiňuje o tom, že pro třetinu občanů naší země je problémem, jak vyjít s penězi za mzdu, jak vyjít s podporou v nezaměstnanosti, za co zaplatit činži a poplatky. Důchodci a invalidé, živořící v nedostatcích všeho druhu, jakoby pro něj ani neexistovali. Špatnému svědomí je totiž třeba se vyhnout. Voličům nesmí dojít, že příčinou české bídy je chamtivost společně s neschopností, kterou Klaus pojmenoval “individuálním sobeckým zájmem", jako politickou prioritou ODS.
Tato schizofrenie ducha je u Bělohradského je patrná z výroku, v němž se pohoršuje nad cynismem bohaté menšiny lidstva vůči chudé většině. O cynismu české verze těchto elit samozřejmě mlčí, natož aby vzpomínal, jak se z těchto soudruhů stali multimiliardáři. K mlčení a existenci na mediální periferii jsou však tlačeni všichni, kteří se odváží o českém dvorečku psát otevřeně. Patent na pravdu má pouze ODS a to ostatní je všechno špatně.
Jeho řečnická otázka: “kdo kontroluje poptávku po veřejném mínění, kdo jeho produkci a distribuci", se sice tváří, jako by chtěl dělat advokáta nejširší veřejnosti, avšak na fakt, že ti novináři, kterým už bylo trapné pět ódy na “specifickou českou cestu", se stali pro Klause a ODS sebrankou, jaksi zapomíná. Jako náplast na vřed pak předkládá otázku, zda “může být americký monopol na výrobu a distribuci demokratického veřejného mínění pro nás Evropany legitimní".
Když už není možné ten český privatizačně ekonomický švindl a z něj pramenící průšvih nějak zakamuflovat, je dobré mít po ruce někoho, na něhož se dá všechno svést. Vlastně za naší krizi může euroamerický civilizační šovinismus, o jehož démoničnosti není třeba pochybovat. Gradací těchto lží pak je obvinění, že “globální kapitalismus.... se rychle fašizuje".
Prý se fašizuje i část naší pravice, míní Bělohradský, straší tyranií západních hodnot (neudivuje, že právě on se nechává těmito materiálními hodnotami tak rád tyranizovat) a zároveň tvrdí, že “konformismus současné levice je jednou z největších politických katastrof naší doby". Obrátit vlka kožichem dovnitř a ještě jej donutit aby běhal, dokáže zřejmě pouze Bělohradský a ideologové z ODS.
Ekonomická globalizace je zajisté problém, který je nutno řešit, zrovna tak je nutno řešit problematiku globálního oteplování, drancování přírodních zdrojů, chudoby a devastace přírody. Problémem však je, že tyto neduhy je nutno řešit globálně, tedy uvnitř systému, nikoli z pozice outsidera, vztekajícího se, že svět netančí podle něj. “Integruj se Evropane, nebo zmrzni", hrozí Bělohradský varovně, aniž by se zmínil o tom, co doporučuje jeho rodná ODS. O třetí alternativě, zvané “česká specifická cesta", se už pro jistotu nezmiňuje, třeba proto, že by také musel hovořit o globalizovaných proudech spekulativního kapitálu, provětrávajícího v dobách největší slávy ODS české státní finance a banky způsobem, za nějž by se nemuseli stydět ani bankovní lupiči.
Tímto výčtem podpásovek rozhodně nemíním s jeho názory polemizovat. Není totiž s čím polemizovat. O technologii moci, čili o ideologických metamorfózách ODS, se nemá cenu přít. Bude -li to pro ODS výhodné, přidá se třeba k vyznavačům kultu woodoo. Ostatně kostlivců má po skříních více než dost a ideologických šamanů také. Pouze doufám, že iniciátoři výzvy “Impuls 99" konečně pochopí, v čem spočívá jádro české krize, a přestanou si hrát na svém písečku, ať to stojí, co to stojí. S falešnými hráči se vskutku nikde dojít nedá.
