úterý 10. srpna

O B S A H

Britské listy:

  • Titulní stránka Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Česká moderní historie:
  • Ludvík Vaculík: Já vůbec neřeším ten Západ. Mně je to úplně jedno, jak je to tam (rozhovor s Janem Čulíkem) Jaderná energetika:
  • Temelín:Kámen na krku, nebo zdroj zisku? (Miloš Tichý) Nacionalismus a střední Evropa:
  • Obrana "etnických Maďarů" (Cas Mudde) Příčiny podnikatelského úspěchu 1:
  • Jak získat dobré zaměstnání



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Temelín:Kámen na krku, nebo zdroj zisku?

    Miloš Tichý

    Tento článek vyšel v dvouměsíčníku Listy, který je možno objednat na této adrese.

    Diskuse kolem Temelína květnovým vládním rozhodnutím do jisté míry skončila, ale témata v ní obsažená se budou vynořovat stále znovu. Proto se zdá účelné zabývat se aspoň nezpolitizovanou částí problému. Témata diskuse se za poslední dva roky podstatně proměnila. Dříve se diskutovalo hlavně o bezpečnostních rizicích jaderné energetiky a strachu z ní, nyní je to prakticky jen o penězích. Do této diskuse vnesla Temelínská komise dva podstatně nové prvky:

    Za prvé nepokračovala v diskusi o tom, z jakého zdroje je elektřina nejlevnější, což může snad být užitečné v okamžiku, kdy se uvažuje o stavbě, ale nikoli, kdy je téměř hotovo. ČEZ stále operoval jen neprůkaznými čísly. Nikdy neuvedl, odkud je má nebo jak k nim došel. To způsobilo všeobecnou nedůvěru, která kulminovala prohlášením presidenta Havla v den rozhodování vlády.

    Za druhé Temelínská komise správně usoudila, že prostavěné miliardy jsou pryč a nemá se příliš cenu jimi zabývat. Proto se zaměřila na skutečné podnikatelské záměry a rizika s nimi spojená. V souvislosti s tím je nutno ocenit, že při odhadech toku hotovosti přestala manipulovat s odpisy a začala počítat se skutečnými náklady na splácení úvěru. Tím se vyhnula se metodické chybě většiny předchozích odhadů ČEZu.

    Několik možných řešení

    Zpráva komise byla interpretována tolikrát a tak různě, že nezasvěcenci jde hlava kolem. Stručně lze říci, že je to typický výsledek poradenské činnosti: dává několik možných řešení problémů za různých předpokladů. Je na zadavateli, aby si vybral a hlavně za svou volbu nesl odpovědnost. Jednoznačná doporučení by totiž znamenalo i převzetí zodpovědnosti, a k tomu komise mandát neměla.

    Výpověď komise je poměrně jednoduchá: podnikatelský záměr ČEZu dostavět Temelín může být za určitých podmínek ziskový, ale je poměrně reálné, a možná pravděpodobnější, že bude ztrátový. Druhá varianta, nedostavění a likvidace stavby přivede ČEZ na pokraj bankrotu.

    Ekologové prosazují druhou variantu. V jejich uvažování vidím hlubokou logickou chybu: připadá mi, jako by dávali přednost vyhazovu z práce před možným snížením platu. Berou úmyslně tu ekonomicky horší variantu. Zjednodušeně řečeno: jsou-li náklady na dostavbu srovnatelné s náklady na likvidaci a nebudou-li banky chtít předčasně zpátky peníze, zůstane ČEZu v prvním případě stroj na produkci elektřiny. Jeho provozní náklady jsou relativně nízké a finanční bilance se bude pohybovat kolem nuly. V druhém případě zbudou ČEZu oči pro pláč a ztráta srovnatelná s vlastním jměním.

    O budoucím vývoji cen a spotřeby elektřiny neshromáždíme víc argumentů, než kolik jich je ve zprávě. Bude-li u nás pokračovat recese, nezbude, než abychom se snažili vyvážet elektřinu do zahraničí. Ta jí má ovšem nadbytek, takže lze očekávat opačný proces. Provozovateli elektráren v Evropě jsou společnosti podstatně silnější než ČEZ, a tedy schopné po určitou dobu prodávat pod cenou. Evropský trh bude v té době (léta 2003-2010) pravděpodobně velmi liberalizovaný, i když zatím nevíme, jak efektivně bude fungovat jeho regulační rámec (a tudíž např. zákaz dumpingu). A naopak: dočkáme-li se výrobního růstu a určité ochrany před zahraniční konkurencí, můžeme na Temelíně vydělávat.

    V diskusi o finančních tocích je nutno velmi pečlivě kontrolovat, aby se na něco nezapomnělo. A sem se zřejmě vloudila chybička: předpokládalo se, že odsířené uhelné elektrárny jsou už bez probémů: tj. v nebližších deseti letech do nich nebude třeba podstatněji investovat. To je možná omyl - investice, a nikoli zanedbatelné, budou asi nutné.

    Když byl před osmi lety schválen zákon o čistotě ovzduší a ministerstvo vydalo vyhláškou emisní limity, byl to po letech ignorance velký čin. Od té doby mají české emisní limity zcela neoprávněně pověst, že jsou velmi přísné. Před osmi lety to byla možná pravda, dnes to však už neplatí.

    České limity jsou podstatně měkčí (tj. někdy o dvě třetiny vyšší) než v Německu. Evropská unie přijala nebo přijme emisní limity na této (německé) úrovni. Schyluje k přijetí podobných limitů v rámci dalšího protokolu Úmluvy o dálkovém přenosu znečištění. A zde asi vzniknou pro ČR vážnější problémy.

    ČEZ odsířil zdánlivě nad míru, tj. může dnes dosáhnout emisí oxidů síry hluboko pod nynější českou normu a zpřísněné emisní limity by způsobily pouze vyšší provozní náklady (na vápenec). Pokud se týče oxidů dusíku, počítalo se při rekonstrukci kotlů s tím, že současné emisní limity budou platit aspoň patnáct let, než kotle definitivně dožijí.

    Pokud se připojí ČR k novému protokolu o omezování emisí nebo se nepodaří vyjednat výjimku z příslušných direktiv při vstupu do EU, začnou platit někdy mezi roky 2005-10 nové, podstatně přísnější emisní limity oxidů dusíku. ČEZ proto bude muset investovat částky, které jsou řádově srovnatelné s náklady na odsíření. Nebude-li Temelín dostavěn, přidají se tyto náklady k ranám, které vyjmenovala komise. Ani opačné řešení není bezbolestné, snad jen poněkud milosrdnější: část nákladně odsířené kapacity bude zbytečná a ČEZ ji bude muset buď zakonzervovat, nebo zlikvidovat. Přijde to však podstatně levněji, než se zbavit tun betonu nad Vltavou u Týna.

    Dilema ekologů

    Je tu ještě jedna ekologická past: Mezinárodní úmluva o klimatické změně je jedno z největších vítězství ekologů posledního desetiletí. Pokud se dohodneme, že lidstvo potřebuje nějakou elektřinu a teplo, je nutno se rozhodnout, co je menší zlo: zcela spolehlivě emitované miliony tun CO2 do ovzduší nebo málo pravděpodobné selhání reaktoru nebo ještě méně pravděpodobná havárie úložiště jaderných odpadů.

    Ač jsou občas srovnávány, JSOU rozměry obou variant nesouměřitelné: oteplení je skutečně globální a není kam se před ním "schovat". Na druhou stranu i hrozná černobylská havárie postihla jen omezenou část světa a u reaktorů, jaký je v Temelíně, je skutečně málo pravděpodobná. Tektonická havárie jaderného úložiště a následné vyplavování radioaktivního odpadu postihne jen jedno povodí a dá se likvidovat jako jiné kontaminace. Navíc technologie zpracování jaderného odpadu zaznamenala v posledním desetiletí některé významné úspěchy, které problém řádově zjednoduší.

    Nedostavění Temelína znamená hrozbu nesplnění závazku zmíněné mezinárodní konvence, protože produkce emisí prosté elektřiny z Temelína je zhruba srovnatelná se závazkem snížit emise.

    Z těchto kleští ČR mohou zdánlivě snadno dostat úspory energie. Četné studie sice našly řadu ekonomicky návratných úsporných opatření s nezanedbatelným potenciálem, ale zatímní výsledky jsou slabé. Důvodů je řada a jedním je např. nedostatek levných a snadno dostupných investičních prostředků, zejména státních. Stát jako jeden z největších spotřebitelů tepla a elektřiny by měl jít příkladem a investovat do úspor.

    Ekologové tvrdí, že nedostavbou Temelína vznikne situace k prosazení úsporných technologií. O tom lze pochybovat, protože stát jako majoritní vlastník bude sanovat ČEZ, a těžko bude mít dostatek prostředků na investice do úspor.

    Autor je jaderný fyzik. V současné době se zabývá tím, jak spolu souvisejí energetika a životní prostředí



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|