Temelín:Kámen na krku, nebo zdroj
zisku?
Miloš Tichý
Tento článek vyšel v dvouměsíčníku Listy, který je možno objednat na této adrese.
Diskuse kolem Temelína květnovým vládním rozhodnutím
do jisté míry skončila, ale témata v ní obsažená se budou vynořovat stále
znovu. Proto se zdá účelné zabývat se aspoň
nezpolitizovanou částí problému. Témata diskuse se za poslední dva roky
podstatně proměnila. Dříve se diskutovalo hlavně o bezpečnostních rizicích
jaderné energetiky a strachu z ní, nyní je to prakticky jen o penězích. Do
této diskuse vnesla Temelínská komise dva podstatně nové prvky:
Za prvé nepokračovala v diskusi o tom, z jakého zdroje
je elektřina nejlevnější, což může snad být užitečné v okamžiku, kdy se
uvažuje o stavbě, ale nikoli, kdy je téměř hotovo. ČEZ stále operoval jen neprůkaznými čísly. Nikdy neuvedl, odkud je má
nebo jak k nim došel. To způsobilo všeobecnou nedůvěru, která
kulminovala prohlášením presidenta Havla v den rozhodování vlády.
Za druhé Temelínská komise správně usoudila, že prostavěné
miliardy jsou pryč a nemá se příliš cenu jimi zabývat. Proto se zaměřila na
skutečné podnikatelské záměry a rizika s nimi spojená. V souvislosti
s tím je nutno ocenit, že při odhadech toku hotovosti přestala manipulovat
s odpisy a začala počítat se skutečnými náklady na splácení úvěru. Tím se
vyhnula se metodické chybě většiny předchozích odhadů ČEZu.
Několik možných řešení
Zpráva komise byla interpretována tolikrát a tak různě, že
nezasvěcenci jde hlava kolem. Stručně lze
říci, že je to typický výsledek poradenské činnosti: dává několik
možných řešení problémů za různých předpokladů. Je na zadavateli, aby si vybral
a hlavně za svou volbu nesl odpovědnost. Jednoznačná doporučení by totiž
znamenalo i převzetí zodpovědnosti, a k tomu komise mandát neměla.
Výpověď komise je poměrně jednoduchá: podnikatelský záměr ČEZu
dostavět Temelín může být za určitých podmínek ziskový, ale je poměrně reálné,
a možná pravděpodobnější, že bude ztrátový. Druhá varianta, nedostavění a
likvidace stavby přivede ČEZ na pokraj bankrotu.
Ekologové prosazují druhou
variantu. V jejich uvažování vidím hlubokou logickou chybu: připadá mi, jako by
dávali přednost vyhazovu z práce před možným snížením platu. Berou
úmyslně tu ekonomicky horší variantu. Zjednodušeně řečeno: jsou-li náklady na
dostavbu srovnatelné s náklady na likvidaci a nebudou-li banky chtít
předčasně zpátky peníze, zůstane ČEZu v prvním případě stroj na produkci
elektřiny. Jeho provozní náklady jsou relativně nízké a finanční bilance se
bude pohybovat kolem nuly. V druhém případě zbudou ČEZu oči pro pláč
a ztráta srovnatelná s vlastním jměním.
O budoucím vývoji cen a spotřeby elektřiny neshromáždíme víc
argumentů, než kolik jich je ve zprávě. Bude-li
u nás pokračovat recese, nezbude, než abychom se snažili vyvážet elektřinu do
zahraničí. Ta jí má ovšem nadbytek, takže lze očekávat opačný proces.
Provozovateli elektráren v Evropě jsou společnosti podstatně silnější než
ČEZ, a tedy schopné po určitou dobu prodávat pod cenou. Evropský trh bude
v té době (léta 2003-2010) pravděpodobně velmi liberalizovaný, i když
zatím nevíme, jak efektivně bude fungovat jeho regulační rámec (a tudíž např.
zákaz dumpingu). A naopak: dočkáme-li se výrobního růstu a určité ochrany před
zahraniční konkurencí, můžeme na Temelíně vydělávat.
V diskusi o finančních tocích je nutno velmi pečlivě kontrolovat,
aby se na něco nezapomnělo. A sem se zřejmě
vloudila chybička: předpokládalo se, že odsířené uhelné elektrárny jsou
už bez probémů: tj. v nebližších deseti letech do nich nebude třeba podstatněji
investovat. To je možná omyl - investice, a
nikoli zanedbatelné, budou asi nutné.
Když byl před osmi lety schválen zákon o čistotě ovzduší a
ministerstvo vydalo vyhláškou emisní limity, byl to po letech ignorance velký
čin. Od té doby mají české emisní limity zcela neoprávněně pověst, že jsou
velmi přísné. Před osmi lety to byla možná pravda, dnes to však už neplatí.
České limity jsou podstatně měkčí (tj. někdy o dvě třetiny vyšší) než v Německu. Evropská unie přijala nebo přijme emisní limity na této
(německé) úrovni. Schyluje k přijetí podobných limitů v rámci dalšího
protokolu Úmluvy o dálkovém přenosu znečištění. A zde asi vzniknou pro ČR vážnější problémy.
ČEZ odsířil zdánlivě nad míru, tj. může dnes dosáhnout emisí
oxidů síry hluboko pod nynější českou normu a zpřísněné emisní limity by
způsobily pouze vyšší provozní náklady (na vápenec). Pokud se týče
oxidů dusíku, počítalo se při rekonstrukci kotlů s tím, že současné emisní
limity budou platit aspoň patnáct let, než kotle definitivně dožijí.
Pokud se připojí ČR k novému protokolu o omezování emisí nebo
se nepodaří vyjednat výjimku z příslušných direktiv při vstupu do EU,
začnou platit někdy mezi roky 2005-10 nové, podstatně přísnější emisní limity
oxidů dusíku. ČEZ proto bude muset investovat částky, které jsou řádově
srovnatelné s náklady na odsíření. Nebude-li
Temelín dostavěn, přidají se tyto náklady k ranám, které vyjmenovala komise.
Ani opačné řešení není bezbolestné, snad jen poněkud milosrdnější: část
nákladně odsířené kapacity bude zbytečná a ČEZ ji bude muset buď zakonzervovat,
nebo zlikvidovat. Přijde to však podstatně levněji, než se zbavit tun betonu
nad Vltavou u Týna.
Dilema ekologů
Je tu ještě jedna ekologická past: Mezinárodní úmluva o
klimatické změně je jedno z největších vítězství ekologů posledního
desetiletí. Pokud se dohodneme, že lidstvo potřebuje nějakou elektřinu a teplo,
je nutno se rozhodnout, co je menší zlo: zcela spolehlivě emitované miliony tun
CO2 do ovzduší nebo málo pravděpodobné selhání reaktoru nebo ještě
méně pravděpodobná havárie úložiště jaderných odpadů.
Ač jsou občas srovnávány, JSOU rozměry obou variant
nesouměřitelné: oteplení je skutečně globální a není kam se před ním "schovat".
Na druhou stranu i hrozná černobylská havárie postihla jen omezenou část světa
a u reaktorů, jaký je v Temelíně, je skutečně málo pravděpodobná. Tektonická
havárie jaderného úložiště a následné vyplavování radioaktivního odpadu
postihne jen jedno povodí a dá se likvidovat jako jiné kontaminace. Navíc
technologie zpracování jaderného odpadu zaznamenala v posledním desetiletí
některé významné úspěchy, které problém řádově zjednoduší.
Nedostavění Temelína znamená hrozbu nesplnění závazku zmíněné
mezinárodní konvence, protože produkce emisí prosté elektřiny z Temelína je
zhruba srovnatelná se závazkem snížit emise.
Z těchto kleští ČR mohou zdánlivě snadno dostat úspory
energie. Četné studie sice našly řadu ekonomicky návratných úsporných
opatření s nezanedbatelným potenciálem, ale zatímní výsledky jsou slabé.
Důvodů je řada a jedním je např. nedostatek levných a snadno dostupných
investičních prostředků, zejména státních. Stát jako jeden z největších
spotřebitelů tepla a elektřiny by měl jít příkladem a investovat do úspor.
Ekologové tvrdí, že nedostavbou Temelína vznikne situace
k prosazení úsporných technologií. O tom lze pochybovat, protože stát jako
majoritní vlastník bude sanovat ČEZ, a těžko bude mít dostatek prostředků na
investice do úspor.
Autor je jaderný
fyzik. V současné době se zabývá tím, jak spolu souvisejí
energetika a životní prostředí
