Housenky
Někdy stojí zato ohlédnout se pár dnů dozadu. Třeba jak jsme si zavzpomínali na prvního člověka na Měsíci a kolikrát přitom padlo, že další dobývání Měsíce se velmi lišilo od plánů z šedesátých let. Víkend přinesl další paradox. Opravdu, koho by tehdy napadlo, že po skončení programu Apollo tam dorazí další Pozemšťan až po smrti. Sonda Lunar Prospector totiž dopravila na Měsíc urnu s popelem amerického astronoma Eugena Shoemakera, který se pro tělesnou vadu nikdy nemohl stát astronautem a přál si být na Měsíci alespoň pohřben.
Ohlížíme-li se pár dnů dozadu po domácích událostech, nelze přehlédnout reakce na iniciativu Impuls 99. Lidé, kteří se k ní připojili, si kladou za cíl pojmenovat nejzávažnější svízele této doby a především nabídnout své síly při jejich řešení. Není to petice, žádající ty nahoře, aby buď něco udělali nebo odstoupili. Přesto politici reagují převážně odmítavě nebo přezíravě. Kdo se chce jakýmkoli způsobem dotýkat politiky, má tak činit pouze ve vyhrazeném prostoru politických stran. Ty jsou přece povolány, aby řešily veškeré problémy.
Smutné je, že na této reakci vlastně není vůbec nic překvapivého. Jako jindy se kritici nezajímají o podstatu věci, nýbrž o to, komu iniciativa slouží a kdo za ní stojí. Nikoli, co kdo říká, nýbrž kdo to říká a co chce získat.
Některé z těch kritických postojů mají kořínky hlubší než desetileté. Poslanec ODS Zahradil včera v televizní debatě pravil, že politické nešvary mají být napravovány zevnitř politických stran, ne zvenčí. Těmi slovy by ovšem mnohem líp bodoval na perestrojkovém aktivu u příležitosti první Gorbačovovy návštěvy v Praze než včera v České televizi. I když i tam měla jeho slova smysl. Dala víc než co jiného najevo, že česká politika se skutečně uzavírá do sebe. Jakoby spoléhala nikoli na občany, ale na matku přírodu: i housenky se na vrcholu léta začínají balit do kokonů v naději, že se za rok probudí jako motýli.
Vysílá se v pondělí 2. srpna ráno.
