Hříchy léta
Léto budiž opatrně pozorováno, ne pochváleno, je nutno opravit básníka. Letní hříchy jsou totiž rozmanité i početné.
Jeden včerejší jako kdyby měl na svědomí sám geniální Cimmrman. Podle zpráv televize Prima měli inspektoři Českých drah zjistit, že jim dvě tratě někdo ukradl i s kolejemi. Probůh, jak dlouho asi trvá ukrást trať?
Jiné události, poněkud staršího data, jsou hříšné nejen tím, že se vůbec staly, ale i tím, že s plynutím času rostou obavy, zda neklesnou hluboko na dno jámy pamětnice. Například onen čtvrtmetrák heroinu, který ukradli a poté znovu prodávali jihomoravští policisté. Nebo přijímací testy na pražskou právnickou fakultu, nabízené ve velkém za velké peníze.
Povyskočme si ještě výš, abychom zahlédli, co hýbe světem politiky. Obvinění exministra zahraničí Zieleniece premiérem Zemanem - neboť to on je vyhlásil do světa, ne Zieleniecův nástupce Kavan - že zneužíval fondů ministerstva na vlastní propagaci stále visí ve vzduchu, aniž je čímkoli doloženo. Stejně jako výkřik z jiného kouta, že vláda chystá na příští rok rozpočtový deficit přes sto miliard.
Nejspíš podložené úvahou, že když předchozí vlády deklarovaly vyrovnaný rozpočet, který však ve skutečnosti schodek jen ukrýval, musí i tato mít své schodkové plány, tajené občanům.
Všechny ty události, jakkoli jsou svým významem jen málo souměřitelné, jsou příznačné pro společnost, jejíž politické elity se zapletly do svých vlastních osidel. Vězí v nich natolik, že se ze všeho nejvíc věnují sporům o moc či dohodám o dělení moci a ztrácejí schopnost reagovat na vnější podněty. Jsou typické pro dobu, jíž chybí impuls, který by společnost rozhýbal. Jestliže s takovým impulsem nedokážou přijít politické elity, musí nutně přijít odjinud.
23.7.1999
