Princezna Diana, milionář Fayed, CIA a český rozvědčík
Kontroverzní vlastník luxusního londýnského obchodního domu Harrods a otec milence princezny Diany Mohamed Al Fayed zahájil ve Spojených státech soudní řízení o odškodné ve výši 6 milónů dolarů proti třem mužům s údajným propojením na CIA, napsal v pátek britský deník Guardian. Jeden z těchto třech mužů je údajně bývalý agent české tajné služby Karl Koecher.
Tito tři muži se Fayedovi pokusili prodat falešné dokumenty, které dokazovaly, že prý britská princezna Diana a Fayedův syn Dodiho byli zavražděni na příkaz Buckinghamského paláce a britské královské rodiny. Podle dokumentů schválila britská rozvědka MI6 toto vražedné spiknutí.
Soudu v Los Angeles byly minulý týden předloženy dokumenty, z nichž vyplývají podrobnosti složitého plánu, jehož cílem bylo vylákat z Mohammeda al Fayeda dvacet miliónů dolarů za falešné telexy od CIA o údajných britských přípravách na vraždu princezny Diany a Dodi Fayeda. Také londýnskému milionáři nabídli spiklenci falešný lékařský certifikát, podle něhož byla Diana těhotná, když zemřela.
V souvislosti se soudní žalobou byli jmenováni Keith Fletcher, čelný americký právník z Beverly Hills, Pat McMillan, údajný bývalý agent CIA a investigativní novinář George Williamson.
Na podvodu se také účastnili alespoň dvě další osoby, které údajně mají zkušenosti ze špionáže na vysoké mezinárodní úrovni. Jedním z nich je Oswal le Winter, Američan rakouského původu, který byl údajně vysokým činitelem CIA a byl za svou účast na podvodu odsouzen v Rakousku na čtyři roky do vězení. Jinou takovou osobou je Karl Koecher, nechvalně známý český špión z období studené války. Koechera stíhají rakouské úřady.
Od úmrtí princezny Diany a jejího milence Dodiho Fayeda 31. srpna 1997 v automobilovém podjezdu ve středu Paříže tvrdí otec Dodiho, že úmrtí nebyla náhodná, ale že jsou důsledkem spiknutí, které zorganizovala britská špionáž. Fayedův mluvčí uvedl minulý týden, že nynější žaloba u soudu v Americe neznamená, že vlastník obchodního domu Harrods změnil svůj názor na příčinu smrti. Jeho žaloba je prý naopak reakcí na to, že americké úřady dosud nezahájily proti osobám, účastnícím se na podvodu, žádné trestní stíhání.
"Je tomu déle než 15 měsíců od té doby, co byly spáchány tyto závažné trestné činy a americké úřady dosud neučinily naprosto nic ani nevysvětlily, proč zůstávají v nečinnosti," uvedl Fayedův mluvčí. Dodal, že právě proto zahájil nyní al Fayed občanský soudní proces v této věci.
Dokumenty, předložené soudu v Los Angeles, tvrdí, že koncem roku 1997 nebo začátkem roku 1998 připravili Le Winter, McMillan a Williamson plán na vypracování falešných špionážních dokumentů o plánech na zavraždění Diany. Zamýšleli nabídnout tyto dokumenty bulvárnímu americkému listu National Enquirer za 1 milión dolarů a Fleer měl jednat jako "údajně legitimní prostředník", který měl dohodu o prodeji vyjednat.
Fleer souhlasil se svou účastí na podvodu, ale navrhl, že by bylo lukrativnější obrátit se s falešnými dokumenty přímo na vlastníka obchodního domu Harrods. Poukázal za novinový článek, v němž al Fayed konstatoval, že je ochoten zaplatit až dvacet miliónů dolarů za informace o smrti jeho syna a princezny Diany. Skupina s tímto návrhem souhlasila a cena byla dohodnuta na 20 miliónů dolarů.
Loni v dubnu několikrát Fleer telefonoval s šéfem bezpečnostní sekce obchodního domu Harrods Johnem McNamarou. Tvrdil mu, že se na něho obrátily "důvěryhodné osoby s informacemi, že úmrtí Diany a Fayeda nebyla náhodná, ale jsou důsledkem pečlivě připraveného plánu na vraždu, kterou vykonala britská rozvědka na žádost britské královské rodiny a Buckinghamského paláce."
Fleer řekl McNamarovi, že spolehlivé zdroje CIA mají dokumenty a důkazy ohledně toho, že se s jedním agentem CIA spojil agent MI6 v Evropě a požádal CIA, aby sestavila pracovní tým pro provedení vraždy. Tento špión CIA údajně poslal do ústředí telex ohledně instrukcí a údajně dostal odpověď, také telexem, že se CIA nechce na záležitosti podílet, ale že doporučuje MI6 agenta, který má styky s týmem K, který ve Švýcarsku pracuje pro s izraelsku rozvědku Mossad.
Fleer dal také najevo, že prý jeho tým může dodat i lékařský dokument, podle něhož byla Diana nemocná, a soubor zpráv zahraničních rozvědek, podle nichž byl Buckinghamský palác "vážně znepokojen" vztahem princezny s Dodim. Podle těchto dokumentů prý považoval princ Philip tento vztah za "hrozbu dynastii". Za další částku, řádově v miliónech dolarů, byl tým ochoten poskytnout zprávu o interním vyšetřování CIA o tom, do jaké míry se CIA údajně na vraždě podílela. Za tento dodatečný dokument měli spiklenci od al Fayeda dostat 15 miliónů dolarů.
Ale McNamara se nechytil. Na akci byly upozorněny americké úřady a byla zahájena složitá operace, jejímž cílem bylo chytit podvodníky. Operaci organizovala FBI.
14. dubna poslal Al Fayed 25 000 dolarů na kontzo v Las Cruse, v Novém Mexiku, jako "zálohu" spiklencům. Peníze vybral Williamson.
Fleer a McNamara pak jednali o tom, kde měly být dokumenty předány. Americké úřady chtěly, aby to bylo na americké půdě, spiklenci chtěli dokumenty Al Fayedovým lidem předat v Praze. Nakonec se shodli na Vídni.
Podle soudních dokumentů Fleer instruoval Mc Namaru, aby umístil zbytek dohodnuté ceny na anonymní konto v rakouské bance Kreditanstalt.
22. dubna cestoval McNamara podle Fleerových instrukcí do Hotelu Ambassador ve Vídni a sedl si ke stolu na straně do ulice Kartner Strasse. O půl třetí odpoledne k němu přistoupil jeden ze spiklenců, představil se jako George Mearah, posléze se ukázalo, že je to Le Winter.
Byla dohodnuta další schůzka odpoledne a při ní byl Le Winter zatčen rakouskými úřady, podporovanými FBI. Ale nejméně dva společníci uprchli.
Jedním z nich je prý Karl Koecher, známá postava mezinárodní špionáže. Byl uvězněn ve Spojených státech za špionáž pro komunistické Československo, ale v roce 1985 byl propuštěn a bylo mu dovoleno přejít přes Postupimský most ze západního do východního Berlína při dramatické výměně za Anatolije Ščaranského, vězněného ruského disidenta.
Pokoj v Hotelu Stadt v městě Bamberg, v němž bydlel Le Winter, objednal pod svým jménem Koecher a i on prý založil konto, na něž měly směřoval Al Fayedovy milióny. Koecherovo jméno není v soudním případě uvedeno, protože se prý zdržuje v České republice.
V Le Winterově hotelovém pokoji nalezla policie diplomatický pytel americké vlády a v něm zfalšované dokumenty CIA, pistoli s náboji a 10 000 dolarů v hotovosti.
Le Winterova účast přidává celé aféře další bizarní nádech. Le Winter o sobě tvrdí, že byl vysokým agentem CIA a že pak pracoval jako poradce pro špionážní záležitosti pro film Dvojitý maltézský kříž, v němž se tvrdí, že bombový atentát proti americkému letadlu, které spadlo ve skotském Lockerbie, provedla Sýrie a nikoliv Lybie. Avšak CIA tehdy konstatovala, že Le Winter nikdy "nebyl agentem", že je to jen ambiciózní podvodník.
Le Winter byl loni v říjnu za pokus o podvod odsouzen na 30 měsíců a později byl jeho trest zvýšen na čtyři roky.
Ve Spojených státech vyšetřuje FBI také obvinění z podvodu, konkrétně v souvislosti s částkou 25 000 dolarů, odeslanou do Nového Mexika, a také obvinění ze snahy vylákat z Al Fayeda dvacet miliónů dolarů.
Al Fayed ale tvrdí, že CIA v Americe zasáhla a zabránila procesu s těmito muži, aby nevyšlo najevo, že se plánů na zavraždění Dodiho a Diany skutečně účastnila.
Otázka týdne
Jan Čulík pro Radiožurnál, neděle 25. července 1999, 9.10 ráno.
Co si myslíte o majetkovém přiznání, které chce Zemanova vláda vyžadovat od každého českého občana s majetkem větším než 10 miliónů korun?
Podívejte se, v Británii, kde žiju, a taky v Americe, dalo by se říct, jsou veškeré zisky neustále podrobovány majetkovému přiznání.
Informace o všem majetku, jakého jste kdy nabyli, musí pravidelně každý občan i podnikatel předkládat daňovému úřadu a ze všech příjmů platit daně. Takže je známo, kdo z čeho zbohatl a jak.
Dovedu pochopit, že majetkové přiznání má být pročišťovacím sítem proti dosavadní, nepříliš průhledné privatizační praxi.
V západních zemích je určitá obdoba v tom, že např. v Británii, v boji proti praní špinavých peněz z prodeje drog, mají bankovní úředníci povinnost upozorňovat policii, kdykoliv se nějakému občanovi objeví na kontě nevysvětlitelně velká částka.
Podnikání, má-li fungovat a má-li být dlouhodobě ekonomicky úspěšné, musí být průhledné a poctivé.
Jen se podívejte třeba na internetové stránky amerického úřadu pro dozor nad kapitálovým trhem Security and Exchange Commission, kde musejí firmy, působící na americkém kapitálovém trhu, předkládat každého půl roku řádově až stostránkové podnikatelské a finanční zprávy.
Jen jeho prostřednictvím jsme před třemi lety objevili v České republice neznámé podrobnosti o kapitálových transakcích v televizi Nova.
Průhlednost podnikání a podnikatelských zisků není žádným levicovým opatřením, ale základní podnikatelskou praxí. Je podivné, že toto opatření v českém parlamentě podporují pouze sociální demokraté a komunisté.
Jeden z předchozích řečníků argumentoval v tom smyslu, že bude vynucování majetkových přiznání příliš drahé a že nepřinese očekávané zisky pro státní pokladnu.
Je to podivný argument, protože první prioritou by přece mělo být očistit českou podnikatelskou scénu od podvodníků. Argumenty, že to "bude příliš drahé", nemohou být na místě.
Jiná věc je, zda je sociálně demokratická vláda, nebo konkrétněji česká státní správa schopna efektivně provést tuto operaci; zda se skutečně podaří zavést serióznost v podnikání do ČR, anebo zda to má být prostě jen bič proti těm, kteří něco vlastní.
Česká státní správa je velmi neefektivní a hrozí nebezpečí, že toto nové opatření povede jen k další hrozné byrokracii. Jenže, to platí o navrhovaných státních opatřeních v jakékoliv sféře lidské činnosti. Nemůžeme složit ruce do klína a nedělat nic jen proto, že hrozí nebezpečí, že by nový předpis česká státní správa realizovala špatně.
Znepokojující je, že už nyní přichází vláda s tímto návrhem se zpožděním a existuje velká pravděpodobnost, že ostatní strany v parlamentě, snad spokojené s nynější podvodnickou pověstí České republiky, návrh na toto opatření stejně asi budou blokovat.
(Ve srovnání s verzí v Radiožurnálu rozšířeno.)
Hříchy léta
Léto budiž opatrně pozorováno, ne pochváleno, je nutno opravit básníka. Letní hříchy jsou totiž rozmanité i početné.
Jeden včerejší jako kdyby měl na svědomí sám geniální Cimmrman. Podle zpráv televize Prima měli inspektoři Českých drah zjistit, že jim dvě tratě někdo ukradl i s kolejemi. Probůh, jak dlouho asi trvá ukrást trať?
Jiné události, poněkud staršího data, jsou hříšné nejen tím, že se vůbec staly, ale i tím, že s plynutím času rostou obavy, zda neklesnou hluboko na dno jámy pamětnice. Například onen čtvrtmetrák heroinu, který ukradli a poté znovu prodávali jihomoravští policisté. Nebo přijímací testy na pražskou právnickou fakultu, nabízené ve velkém za velké peníze.
Povyskočme si ještě výš, abychom zahlédli, co hýbe světem politiky. Obvinění exministra zahraničí Zieleniece premiérem Zemanem - neboť to on je vyhlásil do světa, ne Zieleniecův nástupce Kavan - že zneužíval fondů ministerstva na vlastní propagaci stále visí ve vzduchu, aniž je čímkoli doloženo. Stejně jako výkřik z jiného kouta, že vláda chystá na příští rok rozpočtový deficit přes sto miliard.
Nejspíš podložené úvahou, že když předchozí vlády deklarovaly vyrovnaný rozpočet, který však ve skutečnosti schodek jen ukrýval, musí i tato mít své schodkové plány, tajené občanům.
Všechny ty události, jakkoli jsou svým významem jen málo souměřitelné, jsou příznačné pro společnost, jejíž politické elity se zapletly do svých vlastních osidel. Vězí v nich natolik, že se ze všeho nejvíc věnují sporům o moc či dohodám o dělení moci a ztrácejí schopnost reagovat na vnější podněty. Jsou typické pro dobu, jíž chybí impuls, který by společnost rozhýbal. Jestliže s takovým impulsem nedokážou přijít politické elity, musí nutně přijít odjinud.
23.7.1999
Vlastní vahou
Podle výsledků nedávného průzkumu agentury STEM je s českou vládou nespokojeno 74 % občanů. I politika snad napadne, že pokud se ten průzkum jmenuje "Změna vlády", jsou výsledky víc okamžitou reakcí na onu kosmetickou operaci (vyhození minista financí Svobody a jmenování Pavla Mertlíka na jeho místo, pozn. JČ) než hodnocením celoroční práce. Ovšem koukne-li se na čísla z doby, kdy si vláda teprve zkoušela, jak se v ministerských křeslech sedí, a kdy ji podporovala rovná polovina voličů, musí mu dojít, že si v průběhu premiérového roku velmi, opravdu velmi pohoršila. A podtrhne-li mu asistent ve výsledcích průzkumu, že kladně se k vládě vyjadřují převážně lidé se základním vzděláním a v penzijním věku, zatímco nejvíce nevůle budí mezi vysokoškoláky a lidmi pod třicet, třeba si učiní na kraj papíru poznámku že je to nebezpečný trend.
Není pochyb, že výzkum veřejného mínění je pro hodnocení stavu vládnutí v zemi a rozhodování o jeho dalším směřování jen pomocným hlediskem. Je ho však nutno vnímat vážněji než schizoidní reakci poslanecké sněmovny na zprávu o činnosti vlády za první rok existence. Je to totiž sdělení, že je čím dál menšinovější i ve vztahu ke svým občanům, s nimiž ovšem smlouvu o své stabilitě podepsat nelze.
Stability může dosáhnout jen odpovědným rozhodováním. Že toho je schopna, prokázala týž den, kdy se dozvěděla o propadu vlastní podpory. Všemi hlasy proti jednomu odmítla nehorázný pokus ministra průmyslu Grégra o pokračování v ekologicky i ekonomicky nesmyslné těžbě uranu.
Podstatné je, že Grégr stál se svými nikoli důvody pro těžbu, nýbrž pouhými záminkami proti všem. Nebyla mu nic platná nadsazená čísla budoucích nezaměstnaných ani zjevné nutkání vytěžit vše, co máme pod nohama. Dokáže-li vláda takto jednat častěji, možná, že premiér bude moci jednou oznámit, že se odráží ode dna nejen ekonomika, ale i ona. Zatím však, bohužel, klesá. Vlastní vahou.
22.7.1999
Proč mi leze politická korektnost krkem?
Někteří lidé si z ní udělali životní poslání podobně, jako jiní lidé se pídí
po prohřešcích třeba proti quebeckému jazykovému zákonu a s měřítkem v ruce
zjišťují, zdali se obchodník neprovinil tím, že by měl anglická písmena na
firemním štítu stejně velká jako písmena francouzská, když zákon výslovně
nařizuje, že ta francouzská musejí být větší. Nejsou-li, je to důvod pro
udání a pro hřejivý pocit, že jsem napravil hrozivou jazykovou situaci.
Lidé, kteří našli zalíbení v politické korektnosti, se patrně diví, proč
takovou záslužnou činnost znevažuji.
Politická korektnost nedovoluje rozšiřovat vtipy ani o Skotech ani o
instalatárech nebo policistech. Každý má přece právo na to, aby si z něho
bližní nedělali legraci, pokud si nevydělává na živobytí jakožto klaun - v
tom případě je urážející, jestliže se bližní nesmějí.
Politická korektnost se mezi nás vplížila pod záminkou, že odstraní
diskriminaci. Neodstranila ji, ale vytvořila novou, nyní se lidé dělí na
politicky korektní a politicky nekorektní. Nedělejte si vtipy ani z jedněch
ani z druhých, bylo by to politicky nekorektní.
Jak se vpližovala? Tak třeba v době předkorektní, kdy politicky korektních
lidí bylo jako šafránu, přišel přistěhovalec ze země, kterou dnes z důvodů
rozvinuté politické korektnosti nemohu jmenovat, ale mohu říci, že v té zemi
nejsou ženy považovány za lidské bytosti. Do Kanady ten muž přivedl svou
početnou rodinu zřejmě v naději, že najde demokracii, která mu umožní, aby
se občansky realizoval. Koupil si něco a ono se mu to nehodilo, takže to
přišel do obchodu vrátit. (Bylo oblíbené koupit si v pátek sako, o weekendu
se předvést známým a v pondělí sako vrátit pro nevhodnou barvu, která se
nehodila ke kalhotům nebo pro úzké rukávy). Dostal se ale do prekérní
situace - vracení zboží i peněz vyřizovala nikoliv lidská bytost, ale žena.
Takhle se přece pán tvorstva, byť byl zatím jen přistěhovalcem bez
kanadského občanství, neponíží, aby jednal se ženou. Vyhledal pana vedoucího
a vysvětlil mu, že mu jeho zvyky, nábožentství a tradice velí, aby v tak
důležitých záležitostech, jako je vracení zboží, jednal jen se sobě rovným -
tedy mužem. Pan vedoucí (dnes by to musel být opravdu politicky nekorektní
zabedněnec) doporučil zákazníkovi, ať to vyřídí s příslušnou pracovnicí.
Když ten odmítnul se takto ponížit, pan vedoucí ho doprovodil ven z obchodu
bez ohledu na přísloví "náš zákazník - náš pán".
Později, jak se politická korektnost plíživě šířila, dopadla v jedné škole
kritická situace pro jiného příslušníka stejné národnosti mnohem lépe.
Přišel se zeptat ředitele na prospěch svého syna. I on zažil šok, protože
tak důležitou funkci ve škole nezastával člověk, ale pouze žena. Místo, aby
šel domů balit a stěhovat se z tak ďábelské společnosti zpět do vlasti,
přistěhovalec trval na tom, že o prospěchu svého syna bude mluvit pouze s
mužem. Paní ředitelka školy buď už byla poučena nadřízenými orgány nebo měla
přirozený smysl pro politickou korektnost, takže jednomu mužskému učiteli
propůjčila svou funkci ředitelky a tento dočasný pan ředitel jednal s
přistěhovalcem k jeho úplné spokojenosti.
Je zajímavé, že v Kanadě nikdy nejednají politicky nekorektně přistěhovalci
nebo členové menšin nýbrž domácí lidé a příslušníci většiny. Kanaďani jsou
skutečně od přírody velice tolerantní. Tak toleratní, že netolerantním lidem
dovolí, aby ti měli nadvládu. Před 30 lety a dříve bývalo zvykem, aby se
přistěhovalci (kteří přicházeli většinou z Evropy) přizpůsobili kanadským
poměrům. Všichni jsme o tom věděli a ti, kteří si pamatovali slova básníka o
tom, jak hovoří vlast ("Opustíš-li mne, nezahynu - opustíš-li mě, zahyneš"),
trpěli depresemi. Časem to přešlo, když se vlast často nechovala jako matka
ale spíš jako macecha. Situace v Evropě se značně zlepšila a Kanada přestala
Evropany přitahovat. Demografický profil přistěhovalectví se změnil a začali
převládat lidé z Afriky a Asie. I když politická korektnost velí
negeneralizovat, dovolím si nicméně generalizovat v tom smyslu, že jsou
národnosti i na těchto jiných kontinentech, které se Kanadě aspoň částečně
přizpůsobují a jiné národnosti naopak vyžadují, aby se Kanada přizpůsobila
jejich požadavkům. Zřejmě mají mentální blok, ale není politicky korektní na
jeho existenci upozorňovat. Tyto národnosti sebou přinášejí svoje problémy
ať kastovní, náboženské, rasové nebo ve vztahu k ženám. Kanaďani jsou z toho
nešťastni, protože až dosud všechno klapalo jako hodinky a nyní začínají
diktovat svoje podmínky lidé, kteří využili kanadského pohostinství.
Mluvíte-li s obyčejnými lidmi, ti mají jediný požadavek - aby si
přistěhovalci nepřinášeli do Kanady ze svých zemí svoje problémy. Jestliže
se doma nesnášeli Turci s Azerbajžánci, Chorvati se Srby, Síkové s Hindy,
dalo by se očekávat, že chtěli těmto a jiným problémům uniknout na tento
kontinent. Politická správnost tak, jak se praktikuje, situaci nezlepšuje
ale naopak zhoršuje.
Podotýkám, že jsem proti všem možným druhům diskriminace ať jsou podle
libovolného kritéria. Přistěhuje-li se do Kanady animista, muslim nebo
buddhista, nechť mu nikdo nezabraňuje v jeho víře a neodstrkuje ho. Ale
současně nechť mě přestanou politicky korektní lidé přesvědčovat, že musíme
z vánoc odstranit křesťanský "nátěr" a to jak na veřejnosti tak i ve
školách, abychom neuráželi nové přistěhovalce. (Jak by k tomu ti ubožáci
přišli, aby museli v Kanadě hledět na jesličky? Ve staré vlasti by si nikdo
nedovolil něco takového jim vnucovat, tak proč to trpět v nové vlasti?)
Nechť jsou lidé přijímáni do práce podle svých schopností a ne podle nějaké
kvóty, která by zaručila politicky korektní poměrné zastoupení menšiny ve
všech povoláních. Jestliže se třeba 6.37% všech Kanaďanů přistěhovalo z
Měsíce, je politicky korektní požadovat, aby bylo nejméně (!) 6.37% Měsíčanů
zaměstnáno v hasičských a policejních sborech, v městských radách, ve
sborech plavčíků na plážích, mezi lesníky i v personálu letišť, prostě
všude, bez ohledu na to, že jsou velice drobného vzrůstu? Politická
korektnost bohužel upravila zkoušky tělesné zdatnosti zejména pro hasiče
tak, aby se Měsíčané mohli v tomto povolání uplatnit a bylo rozhodnuto
nebrat po dobu příštích 3 roků do úvahy uchazeče, jedná-li se o zdravé silné
bílé muže. Politicky neuvědomělí čtenáři novin, mezi něž zřejmě patřím, dali
v anketě najevo, že by byli při požáru zachraňování raději silným a obratným
než politicky správným hasičem. Není politicky správné hledat pro Měsíčany
uplatnění tam, kde by pro to měli vynikající předpoklady, protože by to
odvádělo jejich pozornost od hasičských a policejních sborů i basketbalových
družstev a "segregovalo" by je to.
Politicky korektní je také neustále vyžadovat od Měsíčanů vyjádření, zdali
jim nikdo neukřivďuje a nezesměšňuje je. Jestliže si některý (-á, -é)
stěžuje, že pro svůj malý vzrůst nebyl (-a, -o) údajně povýšen (-a, -o) do
postavení ředitele, generálního ředitele nebo jejich náměstků nebo přijat
(-a, -o) do národního basketbalového družstva, přikázat provinilým
organizacím okamžitou nápravu.
Nebývalo zvykem, aby evropský přistěhovalec okatě prosazoval krajana,
protože platilo přijímání pracovníků na konkurs, kdy místo získal ten
nejlepší. Tato praxe vzala za své zejména na místech, kde se do vedoucího
postavení dostal příslušník nové přistěhovalecké vlny. Brzy měl kolem sebe
plno svých krajanů a ti začali prosazovat své vlastní kulturní tradice, jak
se v případě přistěhovalců říká politicky korektně jejich diskriminačním
praktikám. Prostě dochází k tomu, že si domácí lidé svou přepjatou
politickou korektností podřezávají větev, na které sedí. Jakmile bude
většina vedoucích míst obsazena novou vlnou, nebude se nadále tolerovat
dřívější tolerantnost. To je jeden z důvodů, proč mi politická korektnost
leze krkem.
Politická korektnost je všude. V Britských listech jí vyniká jejich
vydavatel, pan J. Čulík. Bylo by jistě nekorektní podezírat ho, že svoje
poznámky dává na konec téměř každého článku z obavy, že by mu nějaká vyšší
Autorita mohla vytknout: "Pane vydavateli, tohle vy necháte bez připomínky,
takovou nekoreknost nenapravíte?" Ne, v demokracii takové připomínky
neděláme ze strachu před úřady, nýbrž proto, že jsme niterně přesvědčeni o
tom, že konáme dobro, vlastně Dobro. Asi bychom večer těžko usínali,
kdybychom museli mít vnitřní obavu, že bez našich poznámek nepochopí řada
laskavých čtenářů, jakých politických nekorektností se autoři dopustili.
Není sice politicky korektní podezírat čtenáře, že jsou nechápaví nebo že by
snad dokonce s omyly autora souhlasili. Jsme-li ale přesvědčeni, že právě my
vidíme, oč je anglické písmenko na quebeckém firemním štítu větší než
francouzské, písemně na to upozorníme. Ano, je politicky korektní důrazně
upozorňovat na politickou nekorektnost a varovat před ní.
Některé věci nechápu. Jednoho dne třeba čtu, že nebýt národních buditelů
jako byl J. Jungmann, mohli mít dnes Češi za mateřský jazyk němčinu (za mých
mladých let tedy správně s přívlastkem "samospasitelnou") a tedy by daleko
lépe komunikovali s ostatními členy EU. Zřejmě tedy nejednal Jungmann
politicky správně. Jenže o několik dní později vidím, že je politicky
nekorektní odsuzovat Turky za to, že se německy učit nechtějí. Jedná se
nikoliv o Turky žijící v České republice, kde bych se sám pozastavil nad
tím, proč by se měli učit německy, nýbrž o Turky žijící v Německu, kteří by
se tomu jazyku podle mého zřejmě nekorektního názoru naučit měli, jestliže
tam chtějí žít a živit se prací. Snad je to jiné v Británii, kde se Turci
ani jiné národnosti nemusí učit anglicky a každý dostává státem placeného
tlumočníka. Kanada vyžaduje, aby se přistěhovalci naučili alespoň jednomu
úřednímu jazyku - angličtině nebo francouzštině, a posílá je do jazykových
kurzů. Disproporce mezi politickou korektností pro různé skupiny lidí jsou
tedy dalším důvodem, aby mi ta korektnost lezla krkem, protože heslo "Co je
dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi" se politicky korektně aplikuje tak,
až ten vůl je z toho jelen...
