Interview, Matiční a co dál
Šel jsem po schodech a četl si výtisk článku z BL, kde byl rozhovor se socdemokratickým ústeckým Krovem, a dožrala mě Čulíkova poznámka, že intervárium je na prd, pokud člověk neosmaží dotyčného tvrdou otázkologií:
Základním nedostatkem tohoto rozhovoru je podle mého názoru, že interviewující novinář v podstatě zastává tentýž názor jako osoba, kterou interviewuuje. Jenže novinář musí vždycky zastávat přesně opačný postoj, než interviewovaný politik, a tlačit ho ke zdi obtížnými otázkami z opačné strany politického spektra, aby byl problém pořádně objasněn. Výše uvedené otázky měl autor rozhovoru dávat spíše Petru Uhlovi, na Uhlova kritika se měl obracet otázkami, s jakými by se na něho obracel někdo jako Petr Uhl.
Tolik Čulíkova poznámka.
Jenže jak osmažit Krova, když to co říkal bylo to co jsem cítil a uznával i já? Intersies nemusí snad být jen souboj...
Dodržkoval jsem a otevřel dveře. Byl jsem u starosty městského obvodu Neštěmice, Pavla Tošovského. Trochu ho lituji, ale každý má co chtěl. Největší legrace byla, že v den kdy bývalý starosta a dnes náměstek primátora předával starostovskou židli a hlavně papíry novému starostovi, zavolali z Prahy, že přijedou,aby dohodli návštěvu pana prezidenta v Ústí. A klidné předávání papírů bylo v háji...
Přišel jsem udělat se starostou rozhovor, jeden ze série rozhovorů s aktéry Matiční.
Starosta má smůlu a štěstí zároveň, že do té doby nepůsobil v politice, a proto vstoupil do komunální politiky rovnýma nohama, ale nebyl zatížený kauzou Matiční. Byl tím kdo zdědil pohromu.
Když s ním později hovořili novináři, ptal se jich, kolik mají mezi Cikány (Romy) kamarádů, se kterými si v pohodě sednou do hospody na skleničku a hodinku dvě si popovídají.
Tošovský jako starosta patří do kategorie medvídků: je pro co nejklidnější řešení čehokoli. Proto byl spokojený, když v problematické otázce Matiční ulice došlo na podzim minulého roku ke smíru.
V květnu tohoto roku v otevřeném dopisu vládě Tošovský neskrýval rozčarování nad postupem vlády, které bez ohledu na politickou příslušnost zastává ve městě většina komunálních politiků:
"Domkáři i obyvatelé na společném mítinku akceptovali řešení, kdy dětem vybudujeme hřiště v této lokalitě a hlavní vchody budou situovány z druhé strany. Toto řešení poté schválilo i zastupitelstvo. Několik měsíců byl ohledně této otázky klid, začalo se dařit i komunikaci s oběma stranami konfliktu.
Určitou důvěru k mé osobě jsem začal cítit i ze strany řady romských obyvatel obecních bytů a zdálo se, že problém bude celkem rychle a bezbolestně vyřešen, a to ke spokojenosti všech. Do této křehké rovnováhy však vstoupil v dubnu letošního roku svými prohlášeními pan Uhl, který během několika málo dnů dokázal takovým způsobem konflikt vyhrotit, že se dnes už dá mluvit o hysterii kolem Matiční ulice. Mnohým zúčastněným se celá situace jeví tak, že Petr Uhl svojí činností vyvolává konflikt, aby se pak následně zviditelnil a přesvědčil o své nepostradatelnosti při jeho řešení."
V dopisu mj. napadá zprávu Uhla vládě: Je zde obligátní věta: "Plot nic nevyřeší .... Cesta je zřejmě dvojí - částečném odstěhování Romů jinam a výstavbě sportovního zařízení (i pro větší děti) na západ od areálu nebo na jiném vhodném místě v okolí".
Dodávám: Pan Uhl zřejmě nepochopil, že stavíme jak hřiště pro malé děti (pískoviště, skluzavky, houpačky, prolézačky), tak i streetballové hřiště pro větší děti. Stavby jsou umístěny na jediném vhodném obecním pozemku v lokalitě. Místo, které "nabízí" pan Uhl, je soukromým pozemkem, kde je již plánovaná stavba parkoviště pro kamióny. To se ovšem vládní zmocněnec nenamáhá zjišťovat, zato udílí rádoby fundované hraběcí rady.
Starosta v dopise dále uvádí:
V materiálech, které jsem získal, se objevuje celá řada dalších nesrovnalostí, na které by bylo třeba z naší strany reagovat, avšak pro časovou tíseň zmíním jen poslední odstavec, který mi připadal zvlášť pikantní :
"Projednávání věci ve sněmovně bude příležitostí o těchto věcech veřejně mluvit, tedy i jinak, než to činí - většinou stále silně protiromské - sdělovací prostředky. Nedostaneme-li tyto problémy na veřejnost s pravdivým popisem věcí (do něhož patří, že Romové jsou ve svých domácnostech čistotnější než Češi, které zvláště vzhledem ke kulinářským zlozvykům považují za degeše - nečisté), porostou nám zdi kolem romských ghett, až se spojí do jedné velké zdi kolem republiky, kterou Evropa ze sebe vyloučí, jako kus těla, zasažený rakovinou rasismu a xenofobie".
Co k tomuto odstavci dodat? Autor asi žije na jiné planetě. Nejsou to náhodou podobná vyjádření, která provokují v některých lidech rasismus?
Snažil jsem se na několika bodech demonstrovat naprostou neobjektivitu vládního zmocněnce P.Uhla. Neustále tvrdím, že je nekompetentní osobou pro zastupování naší země v zahraničí.
Konstatuji, že naprostá většina hostů z ČR i zahraničí, se kterými jsem měl možnost mluvit (televizní štáby ARD, BBC, členové Helsinského výboru z Velké Británie, nezávislé sdružení Český ombudsman a další, kteří si chtěli udělat svůj názor), neshledala na počínání radnice nic, co by porušovalo lidská práva. Netvoříme žádné etnické ghetto ani segregaci. Nemáme zřejmě však dostatek prostředků, abychom dokázali lidem, kteří vůbec nevědí, o co jde, že celá záležitost není nic více než nafouknutá mediální bublina. Proto žádám vás, členy vlády, abyste měli odvahu vyjádřit se ke skutečné Matiční ulici a ne k virtuální realitě, která díky této kauze vznikla.
Tolik citace z dopisu starosty vládě.
Když jsme se starostou hovořili o dalších výhledech, shodl se s konkurentem z ČSSD Krovem (Tošovský je modrý pták ODS). Za největší zlo považuje Uhla a díl viny přisoudil i místopředsedovi vlády Rychetskému. Upozornil na to i v otevřeném dopisu vládě:
"....radnice měla vůli dohodnout se s vládou na takovém řešení, které by bylo přijatelné pro všechny strany a nevzbuzovalo neoprávněné obavy z porušování jakýchkoliv zákonů. Proto rada městského obvodu Neštěmice odsouhlasila v květnu 1999 variantu, kdy bude vybudován vchod i do Matiční ulice, nikoliv však naproti rodinným domkům. Přes ústní příslib hodnověrného reprezentanta vlády Rychetského - pozn. autora), který s námi o této variantě jednal, vláda na svém zasedání dne 26.5. 1999 zpochybnila legitimitu rozhodnutí neštěmického zastupitelstva týkající se Matiční ulice."
Kvůli jisté mediální antikoncepci, kterou si vláda naordinovala, dodnes není jasné co se všechno na jednání vlády řeklo. Zda vůbec bylo hovořeno o tom, že kromě plotu vysokého 1,8 m tak bude i branka do Matiční ulice, o které hovořil Rychetský jako o pozitivním signálu, který by vlastně tento spor - nespor zlikvidoval. Protože co mít proti plotu s brankou do ulice?
Zdá se, že Rychetský o tom asi nehovořil a nechal Uhla volně puštěného ze řetězu se svou teorií neštěmického spiknutí proti lidským právům? Snad se to během pár týdnů dozvíme více.
Co bude dál?
Přišel jsem podívat na vyjádření právníka, který prostudoval přípis přednosty okresu, který zatrhuje neštěmickým uplatnit rozhodnutí zastupitelstva o stavbě plotozdi.
Již od prvopočátku bylo zřejmé, že zatržení tipce zastupitelstvu je věc jedna a stavební povolení, resp. nahlášení stavby, resp. opravy stávajícího plotu, je věc druhá. Na té se nemění nic, není odvolané, nedá se zastavit, je právoplatné. Takže plotozeď bude. Podle vyjádření právníka je rozhodnutí okresního hejtmana irelevantní, protože chybí zdůvodnění. Z celého dopisu není jasné proč chce zatrhnout neštěmickým radním ve věci Matiční tipec. Rozhodnutí bez zdůvodnění není žádným rozhodnutím. Není ničím.
Dočetl jsem a starosta šel se svým starším synem na oběd do hospody Na růžku - pět a půl kroku od Matiční ulice kde jedli a pili již nejedni potentáti, i Uhl.
A já jsem si udělal několik poznámek na téma: starosta Tošovský poprvé zažil na vlastní ucho anonymní telefonát, který mu vyhrožoval, že za to co dělá bude dozajista čili určitě zavřenej...
Poznámka JČ: To, že pan Roček se názorově shodoval s postoji interviewované osoby, je podružné. I chtěl-li prospět jeho postojům i kauze, kterou zastává, měl mu dávat co nejtvrdší otázky a umožnit mu tak, aby pod palbou promyšlené, věcné kritiky novinářovy argumenty stejně promyšleně rozdrtil. Dramatičnost rozhovoru a brilantnost diskuse udrží v takovém případě novinářovu pozornost. Když se klepetkovsky novinář i interviewovaná osoba navzájem shodují, výsledkem je nuda a čtenář rozhovor ani nečte, televizní divák ho (příliš) nesleduje.
