Nikde není nic zadarmo
BL uveřejnily několik příspěvků kritizujících "zlé" české spořitelny a
banky, které účtují nejrůznější poplatky za úkony, které provádějí s penězi
zákazníků.
Protože jsem kanadskými zvyklostmi (elektronické výplatě) nucen mít
bankovní konto, mohu do probíhající diskuse přispět kanadskými reáliemi.
Je dobré připomenout si, že smyslem existence jakékoli banky není
poskytování služeb, ale zisk. V poslední době pak maximální možný zisk.
Použitím prostého selského rozumu lze dospět k závěru, že zisk je to co
zbyde z celkových příjmů po odečtení nákladů a ztrát. A také k tomu, že
slečna za přepážkou není zadarmo (pro banku) stejně jako počítač, do jehož
klávesnice mlátí za účelem transakcí s příslušným kontem.
Zadarmo nejsou ani úroky, kterými banka tak nějak vyjadřuje vděk
zákazníkovi za to, že jí svěřil peníze, nástroj tvorby jejího zisku.
Úhrada nákladů za operace související s vedením konta se děje buď skrytě
(stanovením poměrně nízké úrokové míry), otevřeně (účtováním různých
manipulačních poplatků) a kombinací obojího.
To, že zákazník někde neplatí žádný poplatek za finanční operace neznamená,
že dostává výhodnější "deal". Srovnání je možné jen v případě, že v
rovnici, z níž má vyjít výhodnost určitého uspořádání, jsou proměnnými
veličinami pouze podmínky té které banky.
Pokusím se nyní vysvětlit, jak k zákazníkovi přistupují kanadské
(samozřejmě soukromé) banky.
Před deseti lety bylo běžné, že se za vedení účtu a vystavování šeků
neplatilo. Úrok, obecně nižší než u "investovaných" peněz, byl odstupňován
podle výše vkladu.
V době maximalizace zisku přišly kanadské banky na chuť druhé variantě.
Velmi tvořivě začaly začaly zavádět individuální poplatky za vystavování
šeků, bankovní převody, výpisy z účtů a pod. Samozřejmě se zdůvodněním, že
v období globalizace musejí banky víc vydělávat, aby zůstaly schopné
konkurence. V okamžiku, kdy se lid začal poněkud bouřit nad tím, že to je
trochu moc, banky zdánlivě ustoupily.
Objevily se nabídky měsíčních paušálů za bankovní operace. Zákazník se od
bankovního representanta dozvěděl, že vlastně bance platí zbytečně moc
(jako by to nevěděl a byla jeho vina) a že se mu vyplatí některý z
"úsporných balíčků".
Paušály jsou poměrně dobrý trik, protože zákazník, který provádí mnoho
operací vskutku může platit méně než by ho stály jednotlivé operace. Pro
banku to znamené zjednodušení operací a tak na vše doplácí ten, kdo vlastně
balíček vůbec nepotřebuje.
Zavedení paušálů zároveň poněkud utlumilo protesty proti bankám, protože
zákazníkův podpis vlastně "legalizoval" dřívější praxi vnucených poplatků.
Typický poplatek za vedení konta a operace s ním spojené, jako je vystavení
šeků, používání bankovních automatů a bankovních karet, je kolem 12 dolarů
měsíčně (šest půlitrových plechovek Plzně).
To je celkem malá suma, jenže Kanada má 30 miliónů obyvatel. Kdyby jen
každý ctvrtý člověk měl bankovní konto (zhruba jedno na rodinu) jde ročně o
částku přes jednu miliardy dolarů o níž si kanadské banky v poslední
přilepšily.
Nevím do jaké míry banky v manipulování zákazníků spolupracují, ale
základní trend je zcela zřejmý: s globalizačními výmluvami vytvořily
všechny banky takové podmínky, že se nevyplatí mít víc než nezbytné minimum
na bankovním kontě. V takovém případe je ale nutné platit poplatky.
Na začátku devadesátých let přinášelo konto s průběžným stavem 2000 dolarů
u kanadské banky Bank of Montreal úroky zhruba 100 dolarů ročně
(používám-li současnou úrokovou míru). Stejné konto přinese dnes asi 20
dolarů ročně. Zahrneme-li do výpočtu dříve neexistující poplatek za
transakce (balíček 144 dolarů ročně) je zřejmé, že vlastník konta na tom je
na konci desetiletí o 224 dolarů hůř.
Chtěl bych ještě upozornit na souvislost mezi bezpečností vkladu a
podmínkami, které banky nabízejí. Pokud vím, vklady v kanadských bankách
jsou plně pojištěny do výše 80 000 dolarů. Je možné, že při bankrotu
nějaké malé banky někde v USA nedostane věřitel nic a pak ty věci zadarmo
mohou přijít dost draho.
Česká
zkušenost Víta Novotného s tím, že se poplatky zvyšují a spotřebitelé
informují jen nepřímo - nejlépe vývěskami v bankovních pobočkách - odpovídá
kanadské. Ačkoli právě dnes mi přišel dopis z Bank of Montreál, v němž mi
sdělují, že od prvního srpna budou blíže poplatky vyšší.
Protože ani v Kanadě nemají lidé možnost jít jinam než ke kolosům (v tomto
případě soukromým) nezbývá mi než hledat útěchu v druhé části dopisu v němž
stojí, že si mě jako dobrého zákazníka (platiče) považují a za odměnu mi ty
vyšší sazby budou účtovat až od ledna. To je další dobrý trik, protože
takový dopis odradí zákazníky od okamžitých protestů (leden je ještě
daleko) a pak už bude pozdě.
Jiří Jírovec
PS Pro zajímavost uvádím některé roční úrokové míry. Přes velmi malou
inflaci zůstávají úrokové karet MasterCard a Visa vysoké (15-18%) a
kreditových karet obchodních domů (Sears, Canadian Tire) zcela lichvářské
(28%). Půjčky na domy, obnovitelné po pěti letech, jsou kolem 7%. Běžný
účet (line of credit) otevřený u banky je kolem 8%.
Abych zabil dvě mouchy jednou ranou zmíním se o cenách připojení na
Internet. Ten roněž není zadarmo - leda v knihovnách, když se člověk
zaregistruje.
Připojení přes telefonní linky se platí buď jako měsíční paušál za x hodin
(nevyužitý čas propadá, za překročený čas se platí vyšší sazba). Cena je
zhruba 30-40 centů za hodinu. Hodina navíc je asi za 50 centů.
Existuje také možnost koupit kalendářně neomezený blok hodin. V tomto
případě nic nepropadá, ale cena je kolem 50 centů za hodinu.
V některých místech existuje možnost připojení na Internet přes televisní
kabel. Toto spojení je trvalé přes modem, které zapůjčuje kabelová
společnost. Společnost Rogers nabízí v Ottavě přípojku za 39.95 dolarů
měsíčně. Přenos dat je údajně rychlejší, ale otevření BL mi na jejich
systému trvalo zhruba stejně dlouho jako po telefonu.
Poznámka JČ: Ve Velké Británii jsou dosud běžné bankovní služby (vedení účtu, vydávání šeků) zadarmo. Donedávna bylo zadarmo i vydávání úvěrových karet, za vlastnictví úvěrové karty se však nyní platí poplatek cca 500 Kč měsíčně. Žádný vkladový limit na účtu v bance se při získávání úvěrové karty nevyžaduje, zákazník však musí mít v bance konto po určitou dobu a nesmí mít trvalé bydliště v zahraničí.
