Jak vyhodili Petra Vařeku: Obecné poučení
Soukromá
stížnost Petra Vařeky na to, jak s ním vykmitli v jeho bývalém
zeměstnání, by neměla uniknout pozornosti čtenářů. Obsahuje totiž několik
velmi cenných poučení.
Petrovi Vařekovi jeho zaměstnavatel navrhl, aby přestoupil k jiné firmě,
jíž by jeho současná práce byla svěřena. On sám by přestal podléhat
platovým omezením původního zaměstnavatele a mohl by být za stejnou práci
lépe ohodnocen. Součástí smlouvy, kterou podepsal bylo i to, že pokud jeho
poměr u nové firmy skončí (bez jeho viny) bude původním zaměstnavatelem
přijat zpět.
To první je, že není vždy moudré opustit tak zvané trvalé místo kvůli
finančně lépe ohodnocenému, ale málo jistému uspořádání.
Z hlediska zaměstnanců (mluvím o Severní Americe) je ochrana "jobu" na
jednom z prvních míst. Jsou-li zaměstnanci odborově organizováni je zcela
jisté, že jejich kontrakt se zaměstnavatelem obsahuje dvě zásadní klausule.
První z nich se týká tak zvané seniority. Je-li zaměstnavatel nucen snížit
stav, musí nejdřív propustit zaměstnance s méně odpracovanými léty. (Toto
opatření rovněž zamezuje tomu, aby zaměstnavatel propouštěl starší
zaměstnance, kteří jsou obvykle ve vyšších platových kategoriích.)
Druhá klausule se týká obsazování volných míst. Podle ní jsou volná místa
přednostně obsazována interním konkursem, tedy zaměstnanci podniku. Právo
na účast v takovém konkursu mají po určitou dobu i zaměstnanci, kteří byli
propuštěni.
Pro zajímavost uvádím příslušnou část smlouvy, kterou uzavřela s mým
zaměstnavatelem odborová organizace pod níž spadám:
"Zaměstnanec, který dostal výpověď, bude přednostně zvažován pro (volná)
místa spadající pod jeho odborovou organizaci a to dříve než je na dané
místo vypsán interní konkurs a dříve než zaměstnavatel nabídne místo
externímu zájemci v případě, že místo již bylo inserováno. Toto opatření
zůstává v platnosti po dobu rovnající se době předcházejícího trvalého
pracovního poměru, ale ne delší než 24 měsíců od data výpovědi."
Toto opatření v praxi znamená, že externí uchazeč o zaměstnání nemá takměř
naději místo získat.
Na podobnou bariéru budou lidé v ČR narážet tím časteji, čím větší bude
nezaměstnanost a čím komplexnější budou kolektivní smlouvy odborů se
zaměstnavateli.
Druhé poučení, které případ Petra Vařeky nabízí, je vědět co člověk
podepisuje. Je nutné vědět, co se stane, když něco selže. Jaké je
odvolání, do jaké míry je smlouva vůbec právně platná a závazná.
Třetí poučení se týká toho čemu se anglicky říká "small print" tedy různá
dovysvětlení psaná na bezvýznamném místě drobným až takměř nečitelným
písmem. Například inserát na leasing auta oznamuje, že za pouhých 200
dolarů měsíčně můžete pořídit zbrusu nové auto. Malý tisk vám pak
nenápadně sdělí, že k tomu musíte přidat různé daně, že chtějí několik
tisíc předem a že tz dvě stovky budete platit jen prvních pět měsíců a pak
se cena zvýší podle momentální úrokové sazby. Když něco vypadá až moc
dobře, čtěte drobný tisk.
Škoda, že Petr Vařeka nenapsal, zda jeho bývalý sekční šéf měl nějaký vztah
k one firmě, k níž ho poslal. Jedna z možností přece byla, pokud mu tak
záleželo na výši platu Petra Vařeky, aby mu doporučil, aby si Petr Vařeka
založil vlastní firmu a kontrakt dal jemu.
Jiří Jírovec
