čtvrtek 10. června

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Přehled událostí Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Válka o Kosovo:
  • Srbové podepsali dohodu o stažení vojsk z Kosova
  • V této temné zemi může osvobození přinést jen další krveprolévání (Robert Fisk) ČR a Evropa:
  • Logika pro jednadvacáté století (Dana Cihelková)
  • Tah na branku (Ivan Hoffman, Český rozhlas) Reakce na film o Slušovicích:
  • Papež, severní vítr nebo žampión lesní (Robert Sedláček)
  • Ještě k Františku Čubovi (Ferdinand) Reakce:
  • Čulíkovy chyby při posuzování českých pohledů na Kosovo (Jiří Jírovec)
  • Kosovský problém, ČR a západní "chattering classes" (Jan Čulík)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Papež, Severní vítr nebo žampión lesní

    Reakce na článek I.Nachtmannové ze 2.6.1999 “Ekonomický disident F.Čuba?"

    Robert Sedláček

    Nebývá zvykem, aby tvůrci reagovali otevřeným dopisem na své recenzenty, stejně jako nebývá zvykem recenzovat recenze.

    Dovolím si však tentokrát tohle nepsané pravidlo porušit a poprosit Vás o zveřejnění reakce na recenzi slečny šéfredaktorky Nachtmanové, kterou věnovala mému poslednímu filmu o osobě F.Čuby.

    Nejde mi o to, abych vyvracel bod po bodu dojmologii slečny recenzentky, je to jen plýtvání času - přesvědčeného prostě nepřesvědčíš.

    U čeho bych se zastavil a co rozhodně za rozbor stojí, je způsob argumentace mladé novinářky. Vždy mě přitahovaly rozpory a kontrasty.

    Pozorně jsem si tedy přečetl článek o “disidentu F.Čubovi" a pak se nevěřícně vrátil k titulku, abych se ujistil, kdo jej psal a odkud přichází.

    Na formulaci myšlenek, jimiž slečna Nachtmanová argumentuje, totiž stačí intelektuální potenciál získaný četbou nedělního Blesku (byť soustředěnou) a podobnou hustotu urážek a nálepkování by v české recenzentské kotlině člověk dlouho hledal.

    To vše od vysokoškolského studenta, nadto “masové komunikace". Na jedné straně se bavím představou, jak asi slečně šéfredaktorce muselo být při sledování filmu fyzicky nevolno, že nevydržela až do závěrečných titulků (mj. by se tam dověděla, že na filmu spolupracoval nejen Stanislav Devátý, ale i polistopadový ministr vnitra (federální i republikový), náměstek pro tajné služby, generální prokurátor) , na druhé straně se děsím, že člověk neinformovaný - o to však názorově pevnější - má možnost z pozice mediálního všehomíra pronášet obecné soudy a veřejně podsouvat vlastní duševní anamnézu druhým.

    Z každého řádku recenze doslova čiší zaujatost, která (jak řádky přibývají) postupně autorku zoceluje , nutí ji hledat pregnantnější formulace a klást zásadní otázky přesahující rámec středoevropský rámec.

    Přibývají vykřičníky, otazníky a uvozovky. Nutno říci, že pejorativní způsob psaní dehonestuje především autorku samu (v tomto ohledu zvlášť vydařený je subjektivní přepis děje filmu v prvních třech odstavcích).

    Střízlivému rozumu vše začne skřípat ve chvíli, kdy slečna Nachtmannová začne sama rozkrývat, co všechno novodobí manipulátoři veřejného mínění nebohému divákovi zapřeli.

    Jestliže do této chvíle mi nezbývá nic jiného, než krčit rameny, protože filmy točím pro diváka, jemuž se ne všechno musí líbit (tím spíše, jedná-li se o koncesionáře), v okamžiku vyslovování obecných soudů na mou adresu začíná být nevolno zase v mém žaludku.

    S flagrantní neznalostí věci zatahuje slečna šéfredaktorka téma na úplně jinou rovinu, navíc ani o této nemá - byť sebemenší - povědomí.

    A tak - s čistotou vědomostmi nedotčeného - vytahuje kartu estébáckých firem, přelévání miliard, celních podvodů, agenturní spolupráce - to vše v konfiguraci temných sil a spiknutí, přesně tak, jak je na počátku devadesátých let “zasvěceně" popisoval Respekt (mimochodem právě tento časopis má nehynoucí slávu na absurdní démonizaci “slušovického zázraku" a mrzí mě, že na projekci nepřišel třeba Ivan Lamper, byť jsem ho zval).

    Autorka prostě převzala kadenci i způsob vyjadřování revoluční žurnalistiky, zřejmě proto, že vlastní reflexe jí chybí a komunistický tisk asi není to pravé (ikdyž forma psaní v takových padesátých letech by v ní možná určité reminiscence vyvolat mohla - odkazuji na věty Š"Ano, nebylo mu nic prokázáno, ale znamená to snad, že je svatý?Š.neboŠ.Máme snad tyto lidi považovat za novodobé hrdiny?ŠŠatp).

    Skutečně tragické je zjištění, že vaši tříletou systematickou studijní práci bohorovně cejchuje kdosi, jehož teoretický základ je postaven na bulvárně stylizovaných titulcích novin (slečna se jistě dostala i k přelomovým článkům “Slušovický strach").

    Konstrukce “Čuba, Majský nebo Berezovský" vypadá sice přitažlivě, reálně jde ale o stejnou pitomost jako třeba “Papež, Severní vítr nebo žampión lesní".

    Téměř dojímá dětsky naivní otázka : citace z textu sl.Nachtmannové Š"Jaké to asi mohly být informace, když je poskytovala rozvědka?" .

    Jenomže je to skutečně na pokrčení ramen, když se člověk v médiích dnes a denně setkává s podobně obecnými soudy, s podobně jasným hodnocením činů druhých a to od lidí, jejichž jedinou předností je, že jsou o svém názoru od počátku skálopevně přesvědčeni?

    Bubny, které sice hlasitě duní, ale uvnitř jsou prázdné. Mají své ideje a jsou schopni je našroubovat na jakékoli téma.

    Nepotřebují věci znát, bohatě postačí, když jim dají nějaký název (nálepku). Člověk dnes není placen za znalost, nýbrž za řádek (chcete-li za stopáž).

    Tohle už není charakteristika slečny Nachtmannové, to je pocit, o němž už dlouho přemýšlím a zmíněný článek mě vyprovokoval, dát to na papír.

    Není to ideologizace témat, je to prostě nedostatek informací (na Moravě, odkud pocházím, se tomu říká hloupost).

    Na druhé straně je to pochopitelné. Sám často zažívám ten pocit, že čím víc získávám informací, tím roste moje celková nejistota.

    A tak slečna šéfredaktorka ještě oprášila své znalosti z oboru novodobá ekonomická kriminalita, vzpomněla na Čadka, Tykače, Junka, Rezeše (kvalita informací rovněž na úrovni studia novinových titulků) pro větší přehlednost přidala ještě minirecenzi na pořad “Neznámé Slovensko", aby se dopracovala k resumé o dokumentaristech, kteří oprašují kvality totalitní publicistiky.

    Slušovice jsou kontroverzní téma a já se těšil, že rozpoutají polemiku, která i mne posune dál v mém tápání, co si vlastně myslet o životě svých rodičů (tedy o reálném socialismu).

    Ze Sítnice, prostřednictvím Britských listů, se ozvalo jen prázdné dunění deset let vzdálených revolučních tympánů.

    S uctivým pozdravem

    Robert Sedláček

    Režisér



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|