čtvrtek 10. června

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Přehled událostí Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Válka o Kosovo:
  • Srbové podepsali dohodu o stažení vojsk z Kosova
  • V této temné zemi může osvobození přinést jen další krveprolévání (Robert Fisk) ČR a Evropa:
  • Logika pro jednadvacáté století (Dana Cihelková)
  • Tah na branku (Ivan Hoffman, Český rozhlas) Reakce na film o Slušovicích:
  • Papež, severní vítr nebo žampión lesní (Robert Sedláček)
  • Ještě k Františku Čubovi (Ferdinand) Reakce:
  • Čulíkovy chyby při posuzování českých pohledů na Kosovo (Jiří Jírovec)
  • Kosovský problém, ČR a západní "chattering classes" (Jan Čulík)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britske listy over the past year or so. (Selected Britske listy articles in English now appear in the new electronic pages of the journal "The New Presence"). - Zde je měsíčník Nová přítomnost.
  • Tady je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.

    Co je nového v České republice

  • Podle prezidenta Havla by měla Česká republika vyslat do Kosova více než sto padesát vojáků, premiér Zeman však běduje, že stát nemá na víc peníze. A když poslanci odmítli zvýšit rozpočet o miliardu Kč na pomoc uprchlíkům, nebudou chtít platit ani vojáky pro Kosovo. Havel je přesvědčen, že každá investice do míru v Evropě se budoucím generacím několikanásobně vrátí.

  • Ředitelem Českého rozhlasu se stal Václav Kasík, který řídil stanici Rádio Alfa. Kasík ve funkci nahradí Vlastimila Ježka, jehož funkční období končí 30. června. V závěrečném kole bylo pět uchazečů. Kromě Kasík šéfredaktor ústeckého studia ČRo Pavel Ryjáček, redaktor Rádia Svobodná Evropa Milan Bouška, prezident Unie občanských elektronických médií Milan Brunclík a programový ředitel ČRo Josef Havel. Kasík byl zvolen těsnou většinou pěti hlasů. Na Radu "zapůsobila jeho koncepce". Také bylo důležité "Kasíkovo předchozí mediální působení". Rádio Alfa dostalo licenci pro provozování prvního českého celoplošného komerčního rozhlasu, věnovaného zpravodajství a publicistice. Tuto koncepci nedodrželo a začalo vysílat převážně zábavnou hudbu. Koupila ho firma CME a udělala z něho Rádio Nová Alfa.Po šesti letech Alfa letos v únoru přestala vysílat, protože Rada pro rozhlasové a televizní vysílání jí neudělila licenci na další období, a to kvůli sporům rady a rádia, o nedodržení programové skladby, a také kvůli spojení s americkou firmou CME.

  • Jeden pitoreskní jev české televizní scény (dočasně) mizí? Rada pro rozhlasové a televizní vysílání doporučila zastavit vysílání pořadu televize Nova Volejte řediteli až do vyřešení konfliktu mezi majitelem licence na vysílání Novy, společností CET 21, a servisní organizací televize - Českou nezávislou televizní společností, kterou vlastní podnik CME. Doufejme, že to není jen proto, že se Volejte řediteli pokusil vysílat Jan Vávra. Předchozí Železného dryáčnická sebereklama jakoby Radě dlouho nevadila.

  • Železný prý už sehnal úvěr pro vytvoření vlastní televize Nova. Neprozradil dosud odkud. - Zajímavé je, jak české sdělovací prostředky mění postoj vůči Železnému a CET 21: už po něm ČTK opakuje, že ČNTS, kterou vlastní CME, je jen " ze servisních organizací zajišťujících provoz Novy". Odkdy? Železný právě měl ve společenské smlouvě, uzavřené s podnikem CME, že bude jednat výlučně v zájmu CME a že ČNTS bude jedinou servisní organizací.

  • Zaměstnanci ČKD Dopravní systémy dostali výplatu za  březen 1999. Je to první výplata po 82 dnech, protože naposledy dostali 18. března výplatu za únor.

  • Za nevyplacené mzdy budou stávkovat zaměstnanci strojírenských podniků, sdružení v odborovém svazu Kovo.

  • Vláda předloží Poslanecké sněmovně do 14 dnů dokument, který bude po jednotlivých resortech asi na sto stránkách popisovat výsledky své práce za prvních deset měsíců svého funkčního období.

  • Vědecká rada Filozofické fakulty olomoucké Univerzity potvrdila, že bývalý šéf poslanců ODS Jiří Honajzer opsal od jednoho ze studentů část práce, bez níž by nedostal doktorský titul. Honajzrova disertační práce je prý zčásti opsaná z o tři stupně nižší bakalářské práce studenta Jiřího Křečana. Honajzer (nyní člen Unie svobody) verdikt vědecké rady odmítl komentovat. Před rokem uvedl, že poctivě studoval, úspěšně absolvoval přijímací i závěrečné zkoušky a obhajobu, napsal úspěšnou seminární a závěrečnou práci, v nichž vždy uvedl zdroje.

  • Tunelování českých podniků - ale vždyť je to tak prosté: nebylo by to možné, kdyby se automaticky převzaly třeba předpisy londýnské burzy. Píše Pavel Hradil:

    To, co predvedl Andrej Babis a spol (Agrofert) spolu s manazery fondu KB a CS je neuveritelne. Jsem zvedavy, co na to komise pro cenne papiry. Loni Babis vyhral soutez o majoritni balik v Deze za cca 1800Kc na akcii, dle mne umele cenove srazeny - 2. mesice predtim byl kurz cca 2500Kc, ale ani ta se mu nezdala, jelikoz kurz stale letel dolu. Tak radsi zaplatil 15 mil. pokutu, aby mu ty same fondy prodaly rozhodujici balik pred tydnem za cca 800Kc kus - za necelych 600mil. koupil dlouhodobe prosperujici fy s obratem pres 3 miliardy! Aby nemusel vyplacet drobne akcionare, tak ze sveho cca 60proc. baliku "prodal 10proc." , tim ztratil majoritu a nikomu nemusi nic vyplacet!! Jak genialni a jednoduche - v Americe kriminal do smrti. Jelikoz vlastnim 40ks, mohl bych si s nimi vytapetovat, ale ani to nejde jelikoz je mam jen v pocitaci KCP.. At zije Klaus, Zeman, akce ciste ruce a vse podobne!!!!!!

  • Ad Panoptikum na Nove: Píše dramaturg Dušan Kovář:

    Odborova organizace v CNTS vznikla az po odchodu Vladimira Zelezneho z funkce a z Besedy, kdy pracovnici CNTS najednou pocitili, ze blahe casy pantaty Vovky skoncily. Predtim opravdu nebylo nutno mit v Nove odbory, protoze o zamestnance bylo velmi slusne postarano (platy, pracovni podminky, materske dovolene, lekarska pece atd. se diametralne lisily od Kavcich Hor v tom pozitivnim smyslu slova). Se vpadem CME tyto jistoty proste skoncily a pracujici lid reagoval, jak mu instinkty velely. Co se tyce toho technika, ktery si stezoval na to, ze tem cizakum nerozumi, kdyz mu dejchaj za krk: myslim, ze nejde o to, ze by ten kluk neumel anglicky, spise o to, ze mu ten americkej strejcek nejakym zpusobem branil v praci. Nedivil bych se, podle toho, co vidim a slysim, mam pocit, ze ti panove by stejne rasantne zasahovali v obchode s pomeranci nebo pneumatikami ci jeste lepe organizovali bezpecnostni sluzby na uzemi Bronxu (treba i Vam by pripadalo dostatecne panoptikalni, kdybyste videl, jak p. Klinkhammer pri shromazdeni pracovniku CNTS vitezoslavne vytahl z rukavu trumf proti Zeleznemu - monitorovaci zarizeni z byvale pracovny gen. reditele a tvrdil, ze toto je dukaz o hadi proradnosti a mazanosti nenavideneho tridniho nepritele. I na Vas by z toho momentu dychla 50. leta). - Jenže když jsem natáčel v roce 1995 v Nově jednu reportáž pro pořad Na vlastní oči, střihači byli na volné noze, pracovali bez časového omezení, kameraman byl na volné noze, zvukař nebyl zvukař, ale tágo s mikrofonem držel řidič televizního automobilu (zvuk tedy nebyl moc kvalitní) - tito lidé, se mi zdá, neměli výhody Železného sociální sítě... JČ.

  • Australské české noviny budou vydávat lidé kolem Vratislava Richarda Eugena Maria Johna Baptisty Bejsaka-Collorado-Mansfelda na univerzitě v Sydney. Budou se jmenovat Noviny. Kdo se chce dovědět víc, ať napíše sem.

  • Poznámka Jaroslava Teplého:

    Pane Culiku, Vase ctenarka (BL 9.6.99) ma pravdu se svou namitkou proti memu prirovnani o alergii a autoimunite, tedy pokud jsem vubec opravnen se k teto veci vyjadrit. Alergie skutecne nebyl spravny priklad, protoze jde sice o poruchu imunitniho systemu, ale jinou nez v pripade autoimunity. Pro tu plati, co jsem ve svem prirovnani napsal, prikladem takove autoimunitni nemoci muze byt, tusim, reumatoidni artritida. Ale i alergie jako premrstena reakce se dobre hodi pro prirovnani s politickou korektnosti. Oboji je totiz podle meho nazoru priznakem fysicke (alergie + autoimunni nemoci) a psychicke (pol. korektnost) degenerace zapadniho sveta.

  • Prévert o proticizineckém zákoně. Napsala jedna čtenářka:

    Vazeny pane Culiku,

    pri cetbe o navrhu proticizineckeho zakona jsem si vzpomnela na jednu basnicku od J. Preverta:

    Tím hůř

    Pustte dovnitr zablaceneho psa
    Tim hur pro ty kdoz nemaji radi ani psy ani blato
    Pustte dovnitr psa vyvaleneho v blate
    Tim hur pro ty kdoz nemaji radi blato
    Kteri nechapou
    Kteri nevedi co je pes
    Kteri nevedi co je blato
    Pustte dovnitr psa
    At se jen otrepe
    Muzes umyt psa
    Muzes umyt blato
    I vodu muzes umyt
    Nemuzes umyt ty
    Ty kteri rikaji ze maji radi psy
    Pod podminkou ze...
    Zablaceny pes je cisty
    Blato je ciste
    Voda je taky cista nekdy
    Ti vsak co rikaji pod podminkou ze..
    Tamti nejsou cisti
    Naprosto ne.

    My sem za chvili nepustime ani Stroehleina, natoz nejake zablacene psisko.

    Nevim, jestli jsem to pochopila dobre; v navrhu proticizineckeho zakona je snad zminka, ze pokud nebude cizinec zamestnancem zahranicni firmy, nesmi v Ceske republice pracovat dele nez tri roky. Pak musi pobyt prerusit. Je to logicke? Myslim, ze v USA po delsim pracovnim pobytu naopak lide dostanou "zelenou kartu".

    Ale nebudme jen sebemrskacsti. Evropska unie si take da s prijetim zablacenych psisek z Vychodu nacas. - Logické by to bylo, protože po příliš dlouhém pobytu v dané zemi by "cizinec" mohl získat právo žít tam trvale. JČ

  • Skrytá reklama v českém vysílání BBC. Prisel tento dopis:

    Vazeny pane Culiku,

    kdysi jste psal o nepripustné reklame. Ceske vysilani BBC nyni jiz nekolikrat uvedlo neco ve stylu: Ivan Kytka bude o teto problematice mluvit za dva tydny. Ale jiz tento tyden si muzete o problemu precist v jeho clanku, ktery vyjde v tydeniku Respekt. Je to skryta reklama nebo ne? Treba jim Respekt neco plati za to, ze ho inzeruji, anebo publikuje jejich vysilaci cas, nevim. Bylo by dobre, kdyby se alespon BBC drzela pravidel.

    V Producers' Guidelines BBC se praví:

    A product or service must never be included in sound or vision in return for cash, services or any consideration in kind. This is product placement and is expressly forbidden in BBC programmes. References to trade or brand names of goods or services should be kept to a minimum and made only if they are editorially justifiable. There must be no element of plugging. The BBC broadcasts much information derived from other organisations. Proper acknowledgment should be given to the source of the information, whilst avoiding advertising or "plugging".

    Výrobek nebo služba se nikdy nesmí vyskytovat v obraze ani ve zvuku oplátkou za peníze, služby či cokoliv jiného. To je tzv. product placement a v pořadech BBC je výslovně zakázán. Zmínky o obchodních názvech či značkách zboží či služeb musejí být jen minimální a mohou se vyskytovat ve vysílání pouze, pokud je to redakčně ospravedlnitelné. Tyto zmínky nesmějí obsahovat žádný prvek reklamy. Pořady BBC přejímají mnoho informací od jiných organizací. Zdroj informací musí být řádně uveden, ale je nepřípustné ho inzerovat a dělat mu reklamu.

    Třeba české vysílání BBC vysvětlí, jaký postoj zaujímá vůči těmto předpisům.

  • Internetové stránky českého ministerstva zahraničí už zase fungují.

  • (Nejen) pro Jana Kavana: Dělejte něco, aby mohli mladí lidé z ČR víc studovat v zahraničí. Napsala jedna čtenářka:

    Jmenuji se ... a studuji anglictinu na ... college v .... Nahodou jsem na Internetu zahlidla vase jmeno a zacetla jsem se do zprav. Je bezvadne, ze neco takoveho existuje, jsou tu sice takove veci, jako Mlada fronta dnes v anglictine, ale neni to kompletni, spis jen povrchni zpravy. Vec, ktera me momentalne extremne zajima je, jak dlouho to bude trvat, nez se Ceska republika dostane do EU? Bude to znamenat, ze student napriklad v Britanii si na zivobyti bude moct privydelavat? V soucasne dobe je nemyslitelne, aby si ceska holka nasla jinou praci nez au-pair, jinak totiz riskuje being illegal, coz se prave ted deje mne. Neda se s tim neco delat? Myslim vseobecne, prece do NATO uz jsme vstoupili, ne?Co nam stoji v ceste, abychom se stali cleny EU? Ja si uvedomuji, ze tohle je jen jedna stranka veci, ale verte mi, neni lehke se protloukat s par librama v kapse, dluzit za najemny, nenajit praci a porad je tu neustala pritomnost strachu, ze se do toho vlozi imigracni. Ja uz mam nastesti je dva tydny,po poslednich zkouskach se vracim domu, ale nejsem prvni ani posledni a znam pripady, kdy to skoncilo na drogach a prostituci. A zacalo to studiem anglictiny...

    Jen takový nápad: co by se stalo, kdyby česká vláda začala i prostřednictvím sdělovacích prostředků vyvíjet na Evropskou unii nátlak, že když se tedy má tolik přizpůsobovat EU, nemohla by EU podat asociačním zemím pomocnou ruku tím, že by mladým lidem z těchto zemí umožnila v nich studovat? Vždyť jsou tyto zákazy do nebe volající! - Jsem si docela jist, že kdyby se využili schopní odborníci na publicitu, i britské sdělovací prostředky by tuto záležitost podpořily. Jde-li o začleňování střední Evropy do EU, tak ať se to dělá seriózně. Co víc může těmto zemím pomoci než mít na Západě vyškolené mladé lidi! - Martin Madera k tomu z Cambridge poznamenává, že zahraniční studenti v Británii smějí částečně pracovat, potíž je ale získat to stipendium anebo těch cca 15000 liber ročně (asi 900 000 Kč), které vás dohromady stojí vysokoškolské studium v Británii. . K tomu ale též příspěvek Milana Šmída v dnešních BL. (JČ)

  • České lesbičky na internetu. Napsal jeden čtenář:

    Jene,

    chtel bych vas upozornit na aktivity ceskych lesbicek na internetu pokud vas to bude zajimat, podivejte se na adresy

    http://www.lama-web.cz/llk/

    http://members.tripod.com/elza2829/

    Podle mne muze byt internet idealni misto pro navazovani vzajemnych kontaktu mezi lesbickami -- v CR maji jen malo prilezitosti ke vzajemnemu poznavani a vetsina z nich celkem pochopitelne i malo odvahy ke coming-outu. Najdete zpusob, jak tomu pomoci v Britskych listech?

  • Česká literatura na internetu. Podívejte se na stránku http://narayan.praha.cz - zabývá se českou literaturou. Najdete tam dopis Ivana Diviše, články od Jiřiny Fuchsové, báseň Karly Erbové, nositelky ceny Jana Zahradníčka za poezii, a další texty.

  • Úplný text mírové dohody o Kosovu je zde.

  • Na tomto místě je anglický text žaloby proti Miloševičovi.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ. Za pomoci Jiřího Gallase z Internet Servisu jsme dali do provozu Tematický archív Britských listů, v němž naleznete podle obsahu roztříděné a v každé tematické kategorii chronologicky uspořádané články, které vyšly v BL od 1. září 1997. Archív sice ještě obsahuje určité množství překlepů a některé další provozní chyby, ale to opravíme v nejbližších dnech. Můžete brouzdat Britskými listy a podívat se, jak se různá témata během času vyvíjela. (Předchozí vydání BL jsou také k dispozici v jiném, starším tematickém archívu, viz zde.)

  • Pišme poslancům a dožadujme se informací a nápravy věcí veřejných!Veškeré e-mailové adresy poslanců českého parlamentu jsou zde. - Internetové stránky českého parlamentu jsou skutečně velmi dobré, zejména vynikající je knihovna dokumentů, zahrnující stenografické záznamy zasedání od roku 1861 až do současnost, včetně vyhledávajícího stroje. - Otázka však je, zda poslanci používají své e-mailové adresy. No, vyzkoušejte to. JČ

  • Nová stránka časopisu Prague Business Journal shrnuje důležité informace o Praze a obsahuje i celou řadu dalších užitečných faktů, zpráv a informací.

  • Oficiální server o zákonném pojištění motorových vozidel je na  adrese www.ruceni.cz.

  • Zajímavý odkaz. Mam jeden zajimavy odkaz http://kosovainfo.com/english/politics/990305-peace.htm .- dokument predlozeny Srbum v Rambouillet. Zvlaste bod cislo 8 velice pobouril mnoho lidi u nas. Zajimave je tez vyjadreni A. Solzenicyna, ktery rozhodne nepatri k neeticky jednajicim lidem. I.H.

  • Link na srbskou televizi na internetu. Zde je link na Real Video/Audio zpravodajskych relaci srbske televize tlumocenych do anglictiny: http://www.c-span.org/guide/international/kosovoserbiatv.asp. Marek Sojka.

    Přehled článků o krizi v Kosovu, zveřejněných v BL v minulých dnech:

    Další články k tematice nynější války v Evropě o Kosovo najdete v přehledu nejdůležitějších textů z posledních dní, viz Obsah zde napravo.


  • To nejlepší z "českého" internetu. Jako příloha českého vydání časopisu PC World z března 1999 a  také časopisu Profit se distribuuje právě vydaný CD ROM "To nejlepší z českého internetu". Jako jeden z mála skutečných českých internetových časopisů jsou na CD ROMU zdá se mi velmi dobře prezentovány cca 5 megabyty nejzajímavějších článků přibližně za poslední rok také Britské listy. Seznamte prostřednictvím tohoto CD ROMU s Britskými listy vaše přátele.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

    Výběr textů z posledních dní:


    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.


    Srbové podepsali dohodu o stažení vojsk z Kosova

    Jugoslávie souhlasila, že stáhne všechny vojska z Kosova, což zřejmě povede k ukončení bombardovací kampaně NATO, která trvala 78 dní.

    Dohoda byla podepsána ve středu večer po pěti dnech přerušovaných rozhovorů mezi NATO a jugoslávskými generály nedaleko makedonské hranice.

    Generál NATO Sir Mike Jackson uvedl, že budou letecké údery suspendovány, jakmile bude potvrzeno generálnímu tajemníku NATO Javieru Solanovi, že jugoslávské jednotky provedly požadovaný "počáteční odsun" jednotek.

    Jugoslávská delegace konstatovala, že dohoda znamená, že válka v provincii nyní skončila.

    Generál Jackson uvedl, že obě strany podepsaly vojensko-technickou dohodu, která obsahuje podrobnosti o "ověřitelném a spořádaném odsunu z Kosova, který se bude dít po etapách."

    Srbové se neočekávaně vrátili na základnu NATO v Kumanovu v Makedonii ještě ve středu večer, asi hodinu poté, co už byly rozhovory pro ten den přerušeny. Jugoslávci konstatovali, že obdrželi z Bělehradu "nové instrukce".

    Bombardování bude suspendováno během několika hodin, pokud bude počáteční odsun jugoslávských vojsk verifikován, uvedl ve středu čelný americký činitel.

    Ještě před podepsáním dohody bylo zjevné, že se Srbové připravují na odchod z Kosova.

    "V určitých oblastech zpomalily srbské jednotky svou činnost a přesunují se, možná pro odsun," uvedl mluvčí NATO Jamie Shea.

    Rada bezpečnosti OSN čeká, než NATO suspenduje bombardování, než začne jednat o návrhu rezoluce, kterou pro OSN připravily země skupiny G8. Čína požaduje úpravy rezoluce. Chce omezit pravomoci mezinárodních jednotek a zdůraznit v dohodě autoritu Rady bezpečnosti.

    Návrh rezoluce požaduje, aby se kosovští uprchlíci směli vrátit do provincie pod ochranou mezinárodních mírových sborů, aby byla odzbrojena KLA a aby vznikla dočasná civilní vláda pro Kosovo pod správou OSN.

    Prezident Clinton uvedl, že přijatelná míra koordinace mezi NATO a ruskými jednotkami bude stačit.


    V této temné zemi může osvobození přinést jen další krveprolévání

    Tento článek Roberta Fiska z Kosova vyšel ve středu 9. června v deníku Independent.

    Kdyby byly dovoleny fráze v Prištině a podobných městech, výraz "město strachu" by nestačil. V prázdných ulicích se ozývají výstřely, hlučně, blízko, někde zpoza mešity z patnáctého století. Neustále je slyšet hluk motorů letadel NATO a rány dopadajících bomb v kopcích kolem kosovského hlavního města, takže se v ulici maršála Tita mění tlak. Jsou tady hektary vypleněných domů, domovů pronásledovaných Albánců, dva z nichž jsem potkal - stále ještě obdivuji jejich odvahu - jak jdou na korze, zavěšeni do sebe, manžel a jeho těhotná manželka, čekají na první den osvobození.

    A pak jsou zde Srbové, kteří se bojí budoucnosti, nemohou prodat své domy, desetitisíce z nich, dosud nejsou schopni pochopit, co "mír" Jugoslávie s NATO ve skutečnosti znamená. "S Natem přicházejí Albánci," řekla jedna dívka. "Tohle bude albánské město."

    NATO, přirozeně, příliš nezajímá osud zbývajících přibližně 100 000 kosovských Srbů - většinou jsou to civilisté a nejsou vinni zločiny srbských polovojenských jednotek. NATO už hovoří nevzrušeně o jejich "pravděpodobném" odchodu.

    Nejprve byli kosovští Albánci obětí "etnické čistky" Srbů. A za několik dní - maximálně za dva týdny - budou Srbové podrobeni "etnické čistce" od albánských spojenců NATO.

    Bill Clinton a Tony Blair přislíbili, že budou v této temné zemi chránit Srby i Albánce. Nepodaří se jim to. "Jezdit tady krajinou není bezpečné - musíte to vědět," řekl nám jeden armádní major upřímně. A já mám dojem, že pro Srby je už Priština ztraceným městem.

    Jako obvykle jsou přítomní hrdinové. Dva z nich byla ona albánská manželská dvojice a jiným hrdinou byl voják v záloze Zoran Brankovič, který vede největší obchod v Kosovu na výrobu klíčů. Ukázal na jednopatrový dům v Ruga Zejtaretu. "Tady se narodil můj otec, já jsem se tady narodil a žili tady všichni Brankovičovi," uvedl.

    A ukázal na rumiště na jednom konci ulice - dílo NATO - v němž zemřel jeho bratranec. "Ne, nikdy neodejdu. Tohle je můj domov - můj vlastní domov, který patří naší rodině. Mám tady bratra a manželku a tři syny a chceme tady žít s albánskými sousedy. Albánští lidé v Prištině nikdy nebyli problém - problémem byly peníze KLA a mafie. Do obchodu mi chodili všichni, Albánci, Turkové, Srbové, Černorhorci..."

    Ale to bylo tehdy a teď je nyní. Cestou podél vybombardované pošty - opět dílo NATO - jsme nalezli Narjanu a jejího chlapce, Nikolu, jak se objímají kolem ramen, ona držela růži na dlouhém stonku. "Proč bych měla odcházet, když je tohle můj domov a má země?" zeptala se. Nikola, který byl v práci v podniku Jugopetrol, když ho v dubnu NATO zničilo, hovořil o ortodoxním klášteře v Gračanině a přiznal se, že si chce Miljanu vzít. "Neměli s tou válkou přestat v tuhle chvíli," řekla dívka. A pak zase bylo slyšet hlučné ozvěny výstřelů. "Kdo střílí na koho," ptal jsem se.

    Pokrčili rameny. Ale mám nepříjemné podezření, že Kosovská osvobozenecká armáda nečeká na NATO, až přijede do Prištiny a okupuje to město. Myslím, že už tady jsou, mezi domy vyhnaných lidí, a čekají, že se dají do akce, než se objeví na ulici maršála Tita první britský voják.

    Nedaleko od Uroševače, jen asi 20 kilometrů odtud, se dostal pod palbu ve slepé ulici izraelský novinář Ron Ben-Yishai. On i jeho srbský řidič byli zraněni. O několik hodin později vypálila KLA na autobus z Prištiny do Prizrenu dvacet kulek.

    Takže jaký život by tady mohli mít Srbové? Po mnoho kilometrů jsem včera jel sám opuštěným Kosovem, kde byly jen dávno už Srby vypálené albánské domovy.

    V Prištině se už šíří dohady, že srbská vláda nepovolí všem 100 000 Srbům opustit Kosovo, že se do měst středního Srbska už nevejde více uprchlíků.

    Blížila se bouře a temnělo nebe, když jsem dojížděl k Lužane. Na vybombardovaném mostě ležela kostra onoho strašlivého autobusu - onoho autobusu z Prištiny do Nisu, který minulý měsíc zničila řízená střela. Mokrá levá bota nějakého chlapce ležela vedle autobusu na silnici. Pod mostem tekla řeka, do níž byli vrženi mnozí mrtví - Srbové i Albánci - nalezl jsem hromadu hnijícího šatstva a hromadu květin z umělé hmoty, purpurové, červené a žluté mezi skutečnými modrými chrpami na břehu řeky, symbol vzpomínek na mrtvé Srby i Albánce, poslední památník Kosovu, které mohlo existovat, ale nevzniklo.

    Protože Albánci tady pořád ještě jsou - není jich tady sice mnoho. Ale dvojice, kterou jsme zastavili včera odpoledne na korzu, nám vykládala, co dělala po dobu minulých dvou měsíců.

    "Byli jsme pořád v bytě," řekli jednoduše. "Ve dne v noci. Byli jsme doma, to je všechno. Stěhovali jsme se z jednoho domu do druhého, z bytu do bytu, pořád, v případě, že by si pro nás přišli. Můj vlastní bratr zmizel. Šel jsem se zeptat na Miloševičovu policii, kde je."

    Když to řekl, byl jsem šokován jeho odvahou. Kosovo není místem pro odvážné lidi. "Ne, nenašel jsem ho. Přišel jsem o vlastního bratra."

    Jeho manželka ho prosila, aby přestal mluvit a aby už šli. Byla to mladá žena, nedávno těhotná, dítě bylo počato uprostřed noční můry jejího národa. Obrátili se rychle od nás a šli rychle pryč, zavěšeni do sebe. Čekali na zítřek, jehož se Marjana a Nikola a Zoren Brankovič obávají daleko víc, než si jsou schopni přiznat.


    Logika pro jednadvacáté století

    Dana Cihelková

    Vize sjednocené Evropy má své zásadní odpůrce i zastánce. Na jedné straně se můžeme setkat s argumenty obhajujícími posvátnost "absolutní" suverenity států, kdežto na druhé straně s argumenty zatracujícími jakýkoli projev vlastenectví, jako něco neskonale přežilého, co už do moderní Evropy nepatří.

    Je lidským údělem pohybovat se od jedné krajnosti ke krajnosti druhé, aniž bychom pomysleli, že střídmost je jedinou cestou, jak dosáhnout úspěchu. Evropský integrační proces je provázen všemi krajnostmi, jaké si jen lidé dokážou vymyslet. Nakonec se sice vždy ukázalo, že radikální řešení jsou ta nejhorší a přinášejí více škod než užitku, ale také se ukázalo, že člověk je bytost nepoučitelná. Podíváme - li se zpět do historie, nacházíme v ní stále tytéž chyby a omyly, zanechávající za sebou pouze bolest, roztrpčení a pocity marnosti.

    Každé dogma má v sobě zabudováno už ve svých počátečních podmínkách množství chyb, spočívajících v rozdílech mezi objektivní realitou a vytčených ideálech. Je tudíž v povaze každé krajnosti přizpůsobovat tuto objektivní realitu k obrazu dogmatu. Pro ilustraci se podívejme na krajnosti, jaké můžeme nalézt v Čechách.

    Postkomunismus zplodil "individuální sobecký zájem" jako politické dogma, na němž postavil "trh bez přívlastků" a demokracii nahradil "technologii moci". Je nasnadě, že takovýto systém musel přivodit katastrofu rázu ekonomického i mravního. K tomu musíme přičíst nezkušenost většiny občanů s demokracii a kruh se uzavřel. Stačila veskrze prolhaná mobilizační vyhláška, aby protagonisté "české bídy" mohli opět být u kormidla, byť jen prostřednictvím "opoziční smlouvy".

    Lidé naříkají, že v tomto marasmu nemají koho volit. Vzniká tak nebezpečná situace, která vyhovuje pouze extremistickým proudům, včetně těch, jejichž "technologie moci" tuto situaci způsobila. Nedivme se pak, že ti, jimž moc momentálně uvízla v rukou, mají snahu "zprůhlednit" politickou scénu odstraněním plurality a institucionalizací systému dvou stran.

    Ti, jejichž snahy jdou tímto směrem, si totiž dovedou spočítat, že lidé si dříve nebo později uvědomí jaké možnosti jim skýtá demokracie, přestanou vzhlížet k "elitám", které se staly elitami díky "sametovému podvodu", a začnou budovat společnost odspodu. Řečeno jinak, tlak směřující ke vzniku nových politických stran, nezatížených manýry postkomunismu, už zde je a bude sílit.

    Je charakteristické pro postkomunistické politické proudy, že se vnitřně vyčerpaly a dnes už nemají společnosti co nabídnout. Jedinou jejich snahou tudíž je, uhájit dobyté území za každou cenu. Situace pochopitelně není černobílá a nelze očekávat, že všechny parlamentní strany zmizí na "smetišti dějin". Nepochybně se najdou takové, jimž pud sebezáchovy nedovolí pokračovat v sebezničujícím směru a přizpůsobí se.

    Ve vypjatých situacích se vždy otevírá prostor extremismu všech možných barev. Podívejme se na některé jeho formy blíže. ODS se čím dál více začíná profilovat jako nacionalistická strana, nikoli však proto, že ji leží na srdci blaho národa, ale proto, že jí uplatňovaná "technologie moci" by v podmínkách západoevropského pojetí demokracie neuspěla. Představitelé této strany se netají, že EU je pro ně nepřijatelná, protože je příliš socialistická. Řečeno jinak, "individuální sobecký zájem" je v příkrém rozporu s politikou prosperity všech.

    Není náhodné, že odpor k EU můžeme taktéž najít u komunistů a republikánsky či levičácky laděných mimoparlamentních proudů. Ty nabývají na síle, nikoli proto, že jejich politické cíle jsou správné, ale jen proto, že v naší zemi doposud neexistuje věrohodná alternativa. Nutno však dodat, že lidé nemají s demokracii doposud tolik zkušeností, aby si tuto jinou alternativu sami vytvořili.

    Podívejme se například na zemědělství. V počátcích transformace nás politikové přesvědčovali, že zemědělská politika EU je špatná, založená na přerozdělovacím systému a tudíž ji nemůžeme následovat. Vrhli nás opačným směrem, nikoli však proto, že by zemědělství EU stálo na hliněných nohou, ale proto, že dotace zemědělství by spolykaly tolik prostředků, že by nezbylo na "specificky českou cestu" privatizace. Důsledky této chyby právě prožíváme. Spotřeba mléka, masa a zeleniny je v ČR zhruba na úrovni jedné čtvrtiny spotřeby v EU. Hroutí se jak družstevní tak soukromé farmy a zpracovatelský průmysl, aby vůbec přežil, musí se opírat o dotované dovozy z EU. Stručně řečeno, zemědělství EU nás převálcovalo a bude trvat mnoho let, než se z toho vzpamatujeme, ovšem pouze za předpokladu, že budeme respektovat to, co v EU vedlo a nadále vede k prosperitě. Přestože dotační politika EU má své slabiny, nelze ji odvrhnout tak dlouho, dokud nebude nalezeno lepší a všeobecně prospěšnější řešení.

    Na tomto konkrétním příkladu transparentně vidíme, jak vypadá deformovaný národní zájem a jeho zneužití pro zájmy velmi sobecké. Co bychom dnes dali za to, kdyby se naše zemědělství ubíralo evropskou cestou a respektovalo osvědčené postupy. Tragédií však je, že "česká cesta" za sebou zanechala ve státní kase pouze meluzínu a dnes jsou dotace zemědělství velmi vzdálenou hudbou budoucnosti, pokud ovšem do té doby se český venkov nepromění v "safari".

    Rozjásané rozkradení českého průmyslu má tytéž důsledky. Obhajoba suverenity ve všem, vždy a všude, se ukázala být falešnou kartou hráčů politického pokeru. Nepřizpůsobováni se etickým, právním a legislativním normám EU, pod záminkou euroskepticismu, se vymstilo. Český průmysl se dnes hroutí pod náporem konkurence jako domek z karet. Co nám je dnes platné, že máme několik desítek "požíračů ruského kaviáru", vlastnících miliardové majetky, když nám chybí desetitisíce "podnikatelských dříčů", jejichž "baťovský zápal" by byl páteří naší ekonomiky?

    Obdobně bychom mohli pokračovat ve výčtu "hříchů postkomunistických manýrů" i v jiných oblastech politiky státu. Položme si otázku, proč se školství a zdravotnictví potácejí v agónii? Inu proto, že "specifická česká cesta" státní pokladnu vytunelovala, průmysl rozkradla a už není z čeho brát. Marasmus euroskepticismu už může odstranit pouze zahraniční dlouhodobý kapitál, právem se dožadující toho etického a právního prostředí, na jaké je v EU zvyklý.

    V souvislosti s válkou na Balkáně slýcháváme takovéto jednostranně kategorické soudy: "jsem proti NATO, jsem proti EU, jsem pro nedotknutelnost suverenity kteréhokoli státu (čímž je míněn Miloševičův režim), nikdo nemá právo zatahovat ČR do války, odporující našim národním zájmům". Zabývat se detailním rozborem argumentů, podepírajících tyto názory, nemá smysl. Ten trik totiž spočívá v iracionalitě podstaty každé války a tudíž už jen pouhý náznak pochybností o právu Miloševiče zdecimovat jeden národ, spustí frenetický pokřik o "válečných štváčích". Pak následuje výčet srbských obětí a po něm obvinění Clintona, Blaira a Havla ze zločinu genocidy. Prosté, jednoduché a přímočaré. Nepřítel je definován. Jen těch čtvrt miliónu mrtvých v Bosně a Hercegovině, čtyřicet tisíc vyvražděných v Kosovu, dvěstě tisíc nezvěstných a milión pod kulomety vyhnaných si může jít stěžovat nanejvýš na lampárnu. Při takto prolhané propagandě "euroskeptiků a nacionalistů" se pak vytrácí jako marnost nad marnost i oběť té tisícovky Srbů, jejichž neštěstím bylo, že uvěřili Miloševičově lži o Velkosrbské říši. Brát si tyto mrtvé jako rukojmí protiatlantické propagandy je hanebné.

    Obávám se, že pod pokličkou obrany národních zájmů, posvátnosti státní suverenity a euroskepticismu se skrývá něco velmi obludného. Něco málo z toho jsme si odkryli v souvislosti s kolapsem "české specifické cesty" a kolapsem zemědělské politiky. Odpůrci demokracie a zastánci "technologie moci" totiž věří, že moc je nedotknutelná, že nikdo nemá právo ji kritizovat, natož se ji stavět na odpor. To je důvod, proč nevidí a nechtějí vidět zločiny Miloševičova režimu a vymýšlejí sáhodlouhé nepravdy, obviňující každý jiný názor se zrady národních zájmů, porušování mezinárodních zákonů a lidských práv.

    Na druhé straně hlasy o tom, že je třeba "držet basu" s Aliancí za všech okolností, bez práva na vlastní názor a práva předkládat vlastní varianty řešení, bez rizika denunciace, jsou zrovna tak sebezničující, jako nacionalistický euroskepticismus.

    Zesměšňování úcty k národní kultuře, jazyku a národu jako takovému, jak se občas objeví mezi věrozvěsty totální globalizace, je vším možným, jen ne pochopením evropanství. Obávám se, že nositelé těchto názorových proudů si ještě neuvědomili, že by si měli narovnat záda a ne se otáčet jako korouhvička ve větru. Bezduché jásání nad výprodejem českého průmyslu do rukou zahraničních společností, většinou spojené s pohrdáním českým podnikatelským stavem (kéž by jednou mohl v podmínkách rovných šancí vzniknout), se pak jeví jako dobová obdoba žasnutí komunismem znormalizovaných občanů nad kdejakým výrobkem z dovozu. Nedivme se však. Postkomunismus nemohl nic lepšího vyprodukovat, než karikaturu demokracie, velmi vzdálenou skutečnosti.

    Bylo by však chybou pohlížet na EU a NATO jako na něco samospasitelného, co automaticky vyřeší naše problémy. Dokud budeme tolerovat špinavé politické praktiky, lži politiků, postkomunistické mafie, zákony umožňující ožebračování občanů a jejich nerovnost před zákonem, dokud budeme tuneláře a zloděje považovat za úspěšné podnikatelé, dokud budeme tolerovat amoralitu justice a aroganci byrokracie, můžeme se zaklínat nacionalismem, euroskepticismem, nebo evropanstvím či kosmopolitismem, nic nám to platné nebude, vždy zůstaneme chudinou východní výspy Evropy.

    Osobně zastávám názor, že prosperita EU vyrostla především z dědictví kolektivního úsilí po nalézání optimálních řešení, přinášejících užitek, co nejširšímu okruhu občanů. O tom, co vyprodukovala "česká cesta" jsme si už něco řekli. Jen dodejme, že z mnohých euronadšenců se stali zarytí euroskeptikové krátce poté, kdy zjistili, že "sametová revoluce", která by z EU odstranila přílišnost socialismu, je neuskutečnitelná.

    Je tudíž na nás, abychom se rozhodli, zda chceme zůstat trpaslíkem mezi EU a nevyzpytatelným východem, zda si můžeme dovolit zůstat poplužním dvorem postkomunistických elit, pozvolna prchajících z potápějící se Aurory, na jejíž výstřel čekali zloději a lumpové celého světa, nebo uznat, že požadavek na zcivilizováni právního řádu a legislativy, do podoby neumožňující další ožebračení dvou třetin národa (pokud ovšem mzdu okolo 600 DEM měsíčně nepovažujeme za terno a věnec slávy českého liberalismu), není zasahováním do naší státní suverenity.


    Tah na branku

    Ivan Hoffman, Český rozhlas 1 - Radiožurnál

    Pavel Telička, náš vyjednavač s Evropskou unií, řekl předevčírem na této stanici, že našim politikům chybí "drive". Aktuálně lze toto slovo přeložit jako tah na branku. Nejde ani tak o to, že se v našem směřování do Unie nacházíme v podobné situaci, jako když včera naši fotbalisté prohrávali dva nula, jako spíš o to, že politici působí dojmem hluboké rezignace a pouze zakopávají balóny.

    Tak jako ke zvratu v zápase se Skoty bylo nutné ten zvrat chtít a mít onen drive, tak i cesta k prosperitě a slušnější společnosti předpokládá nějaké nasazení.

    Místo toho od některých politiků slyšíme, že snad ani není o co stát, že ta Evropská unie je prolezlá socialistickými byrokraty, kteří na rozdíl od nás urážejí svobodné občany různými sociálními jistotami.

    O tom, že je v té unii nesrovnatelně větší pořádek, že nesrovnatelně lépe hospodaří a že mít nějakou jistotu vůbec není k zahození ani slovo. V předtuše, že si uvědomíme jak nám svou provinční politikou připravují bídu, začínají tito politici nabízet místo údajného vyprázdněného evropanství národní soudržnost a vlastenectví.

    Je to nabídka podezřelá už tím, že směřuje k občanům, které reprezentuje nejlepší hokejový tým na světě a nejlepší fotbalové mužstvo v Evropě. Národní soudržnost na stadionech a u televizorů přece vůbec nevylučuje, abychom nemohli být také bohatými Evropany.

    Mimochodem Koller přiletěl dát vítězný gól proti Skotům z Belgie a většina našich hráčů, kteří včera vyhráli za Česko sedmý zápas v řadě hraje v evropských klubech evropský fotbal.

    K tomu aby Česká republika měla dobrou pověst i mimo trávníky a ledové plochy prostě potřebujeme lidi, kteří by uměli dělat evropskou politiku. Ty, kteří toho nejsou schopni, je třeba vystřídat, pokud nechceme hrát v těžké ekonomické, kulturní a civilizační konkurenci pouhý krajský přebor anebo divizi.

    Vysílá se ve čtvrtek 10. června ráno.

    Papež, Severní vítr nebo žampión lesní

    Reakce na článek I.Nachtmannové ze 2.6.1999 “Ekonomický disident F.Čuba?"

    Robert Sedláček

    Nebývá zvykem, aby tvůrci reagovali otevřeným dopisem na své recenzenty, stejně jako nebývá zvykem recenzovat recenze.

    Dovolím si však tentokrát tohle nepsané pravidlo porušit a poprosit Vás o zveřejnění reakce na recenzi slečny šéfredaktorky Nachtmanové, kterou věnovala mému poslednímu filmu o osobě F.Čuby.

    Nejde mi o to, abych vyvracel bod po bodu dojmologii slečny recenzentky, je to jen plýtvání času - přesvědčeného prostě nepřesvědčíš.

    U čeho bych se zastavil a co rozhodně za rozbor stojí, je způsob argumentace mladé novinářky. Vždy mě přitahovaly rozpory a kontrasty.

    Pozorně jsem si tedy přečetl článek o “disidentu F.Čubovi" a pak se nevěřícně vrátil k titulku, abych se ujistil, kdo jej psal a odkud přichází.

    Na formulaci myšlenek, jimiž slečna Nachtmanová argumentuje, totiž stačí intelektuální potenciál získaný četbou nedělního Blesku (byť soustředěnou) a podobnou hustotu urážek a nálepkování by v české recenzentské kotlině člověk dlouho hledal.

    To vše od vysokoškolského studenta, nadto “masové komunikace". Na jedné straně se bavím představou, jak asi slečně šéfredaktorce muselo být při sledování filmu fyzicky nevolno, že nevydržela až do závěrečných titulků (mj. by se tam dověděla, že na filmu spolupracoval nejen Stanislav Devátý, ale i polistopadový ministr vnitra (federální i republikový), náměstek pro tajné služby, generální prokurátor) , na druhé straně se děsím, že člověk neinformovaný - o to však názorově pevnější - má možnost z pozice mediálního všehomíra pronášet obecné soudy a veřejně podsouvat vlastní duševní anamnézu druhým.

    Z každého řádku recenze doslova čiší zaujatost, která (jak řádky přibývají) postupně autorku zoceluje , nutí ji hledat pregnantnější formulace a klást zásadní otázky přesahující rámec středoevropský rámec.

    Přibývají vykřičníky, otazníky a uvozovky. Nutno říci, že pejorativní způsob psaní dehonestuje především autorku samu (v tomto ohledu zvlášť vydařený je subjektivní přepis děje filmu v prvních třech odstavcích).

    Střízlivému rozumu vše začne skřípat ve chvíli, kdy slečna Nachtmannová začne sama rozkrývat, co všechno novodobí manipulátoři veřejného mínění nebohému divákovi zapřeli.

    Jestliže do této chvíle mi nezbývá nic jiného, než krčit rameny, protože filmy točím pro diváka, jemuž se ne všechno musí líbit (tím spíše, jedná-li se o koncesionáře), v okamžiku vyslovování obecných soudů na mou adresu začíná být nevolno zase v mém žaludku.

    S flagrantní neznalostí věci zatahuje slečna šéfredaktorka téma na úplně jinou rovinu, navíc ani o této nemá - byť sebemenší - povědomí.

    A tak - s čistotou vědomostmi nedotčeného - vytahuje kartu estébáckých firem, přelévání miliard, celních podvodů, agenturní spolupráce - to vše v konfiguraci temných sil a spiknutí, přesně tak, jak je na počátku devadesátých let “zasvěceně" popisoval Respekt (mimochodem právě tento časopis má nehynoucí slávu na absurdní démonizaci “slušovického zázraku" a mrzí mě, že na projekci nepřišel třeba Ivan Lamper, byť jsem ho zval).

    Autorka prostě převzala kadenci i způsob vyjadřování revoluční žurnalistiky, zřejmě proto, že vlastní reflexe jí chybí a komunistický tisk asi není to pravé (ikdyž forma psaní v takových padesátých letech by v ní možná určité reminiscence vyvolat mohla - odkazuji na věty Š"Ano, nebylo mu nic prokázáno, ale znamená to snad, že je svatý?Š.neboŠ.Máme snad tyto lidi považovat za novodobé hrdiny?ŠŠatp).

    Skutečně tragické je zjištění, že vaši tříletou systematickou studijní práci bohorovně cejchuje kdosi, jehož teoretický základ je postaven na bulvárně stylizovaných titulcích novin (slečna se jistě dostala i k přelomovým článkům “Slušovický strach").

    Konstrukce “Čuba, Majský nebo Berezovský" vypadá sice přitažlivě, reálně jde ale o stejnou pitomost jako třeba “Papež, Severní vítr nebo žampión lesní".

    Téměř dojímá dětsky naivní otázka : citace z textu sl.Nachtmannové Š"Jaké to asi mohly být informace, když je poskytovala rozvědka?" .

    Jenomže je to skutečně na pokrčení ramen, když se člověk v médiích dnes a denně setkává s podobně obecnými soudy, s podobně jasným hodnocením činů druhých a to od lidí, jejichž jedinou předností je, že jsou o svém názoru od počátku skálopevně přesvědčeni?

    Bubny, které sice hlasitě duní, ale uvnitř jsou prázdné. Mají své ideje a jsou schopni je našroubovat na jakékoli téma.

    Nepotřebují věci znát, bohatě postačí, když jim dají nějaký název (nálepku). Člověk dnes není placen za znalost, nýbrž za řádek (chcete-li za stopáž).

    Tohle už není charakteristika slečny Nachtmannové, to je pocit, o němž už dlouho přemýšlím a zmíněný článek mě vyprovokoval, dát to na papír.

    Není to ideologizace témat, je to prostě nedostatek informací (na Moravě, odkud pocházím, se tomu říká hloupost).

    Na druhé straně je to pochopitelné. Sám často zažívám ten pocit, že čím víc získávám informací, tím roste moje celková nejistota.

    A tak slečna šéfredaktorka ještě oprášila své znalosti z oboru novodobá ekonomická kriminalita, vzpomněla na Čadka, Tykače, Junka, Rezeše (kvalita informací rovněž na úrovni studia novinových titulků) pro větší přehlednost přidala ještě minirecenzi na pořad “Neznámé Slovensko", aby se dopracovala k resumé o dokumentaristech, kteří oprašují kvality totalitní publicistiky.

    Slušovice jsou kontroverzní téma a já se těšil, že rozpoutají polemiku, která i mne posune dál v mém tápání, co si vlastně myslet o životě svých rodičů (tedy o reálném socialismu).

    Ze Sítnice, prostřednictvím Britských listů, se ozvalo jen prázdné dunění deset let vzdálených revolučních tympánů.

    S uctivým pozdravem

    Robert Sedláček

    Režisér


    Ještě k Františku Čubovi

    Ferdinand

    Jeste k Frantisku Cubovi:

    To, co produkovaly Slusovice v oblasti vypocetni techniky predstavovalo (i s prihlednutim k dobe nutne na zavedeni do vyroby) pouze bezne znamou ci mirne zastaralou techniku.

    Mozna opravdu uzivali informace od rozvedky, v zadnem pripade to vsak pro vyvoj jejich vypocetni techniky nebylo nutne.

    To vsak neznamena, ze nebyly Slusovice zvyhodnovany. Prosty dovoz casopisu (volne dostupne) a elektroniky (neembargovane) byl pro potencialni konkurenty nedosazitelny. Stejne tak nemohl kazdy vydavat preklady spickovych zahranicnich knih a pak je prodavat za volne ceny (200Kc za vytisk v roce 88!).

    Pry zde byl autorsky zakon byl obchazen vlozenim slusovickeho komentare, takze se z klasicke ucebnice (napr. programovani v jazyce C) stalo "puvodni autorske dilo".

    Slusovice nashromazdily obrovsky majetek, protoze fungovaly v jinych podminkach nez jejich konkurenti.

    Kdyz v roce 89 jejich monopol padl, o sve vyhody prisli. Naopak se na poli vypocetni techniky objevila obrovska konkurence. Pochopitelne udelali to nejlepsi, co (ze sveho hlediska) udelat mohli - rozdelili si dosazeny zisk a prelili jej do bezpecnejsich oblasti.

    Čulíkovy chyby při posuzování českých pohledů na Kosovo

    Poznámka k článku Jana Čulíka "Co si Češi myslí o válce v Jugoslávii"

    Jiří Jírovec

    Zmíněný článek , psaný pro polské čtenáře, mě poněkud zklamal. Zdá se, že si Jan Čulík vytvořil představu o tom, co si Češi myslí a proč ještě před tím, než si od čtenářů BL vyžádal jejich názory. Je škoda, že autor přistoupil k analýze českých názorů s přesvědčením, že lidé, kteří jsou proti akci NATO, prostě nemají pravdu. Taková apriorní představa totiž nutně omezuje nestrannost analýzy.

    Jan Čulík bohužel nepoužil při sbírání materiálu na svůj článek, v němž nepřímo porovnává reakce Čechů a jejich západních protějšků na válku v Jugoslávii, otázky z průzkumu veřejného mínění třeba v Británii, přestože jen tak mohl získat trochu srovnatelné odpovědi.

    Místo toho položil čtenářům BL několik otázek vlastních. Polským čtenářům si pak postěžoval, že za ně dostal "velmi důrazně vynadáno, protože prý byly neobjektivní". Jenže ty otázky byly vskutku nepovedené a je ke cti čtenářů, že na to přišli a ozvali se.

    Četl-li jsem správně, Jan Čulík připisuje tuto reakci čtenářů "neumělému zacházení s informacemi".

    Myslím, že to je omyl. Stejně jako spekulace, že se přístup Čechů k akci Západu odráží mentalitu, kterou československé společnosti vtiskl normalizační režim let šedesátých a sedmdesátých.

    Protože jsem politiku začal vnímat v době procesu se Slánským a až do roku 1986 žil v Praze, tvrdím, že Češi si vždy dokázali opatřovat informace z druhé strany a že na nich oficiální propaganda nezanechala takový účinek, jaký se jí občas účelově připisuje.

    Výsledkem mísení spíše šedé (než rudé) státní propagandy s objektivními i narůžovo natřenými informacemi zvenku bylo, že český občan vstoupil do sametu (nekriticky) orientován pro-západně a patrně víc pro-americky než třeba pro-evropsky.

    Je jisté, že díky praktické zkušenosti posledních deseti let se začala růžová barva trochu oloupávat, ale ani tak si nemyslím, že zvýšeně negativní přístup Čechů k bombardování Jugoslávie odráží jejich anti-západní nebo dokonce anti-americký sentiment.

    Jan Čulík opomněl sdělit svým polským čtenářům, že názory, ať již pro nebo proti, které Češi vyjadřují v BL i jinde, nejsou nijak odlišné od těch, které lze najít v západních sdělovacích prostředcích.

    "Ideologicky" vychází Čulíkova analýza z jakési nadřazenosti civilizovaného západu v němž, na rozdíl od necivilizovaných zabedněnců, prý lidé chápou, že na integritě území záleží daleko méně než na vůli lidu (tedy menšin), takže až se irští katolíci pomnoží, odhlasují si v referendu, že půjdou k Irsku a zatím zlým Turkům bude "v budoucnu zřejmě obtížnější" provádět útlak Kurdů.

    Zabednění jsou i Češi, kteří upírají, kvůli obavě z narušení vlastní české teritoriální integrity, právo Kosovců na vlastní stát. Pak je ovšem zabedněný třeba Clinton, který dělá to samé. Není snad údajným cílem NATO prosadit autonomii Kosova v rámci Jugoslávie?

    Součástí problému Kosova je nedostatek odpovědí na otázku kde začíná a kde končí právo na "vlastní" či historické území a co je a co není přípustné v rámci ochrany/získání takového území.

    V obecnější rovině pak neposkytují politikové odpovědi takměř na nic. Právě proto lze číst úvahy o tom, co se stane, až podíl romského etnika v severních Čechách vzroste nad 50%. Na rozdíl od Jana Čulíka nevidím, proč by takový názor měl znamenat, že jeho autor vnímá situaci v Kosovu "dost zkresleně".

    Domnívám se, že jde o zcela logicky nadhozený problém, který politiky velmi znervózňuje. Museli by přijít s modelem, jak řešit soužití menšin řešit. Jenže žádný takový, který by byli sami ochotni používat ve svých vlastních zemích, zjevně nemají.

    Vzdálím se na okamžik od článku Jana Čulíka k poněkud obecnější úvaze. Nebo spíš k formulaci otázky, na níž by bylo zajímavé znát odpověď. Co když právě integrita teritoria hraje klíčovou roli v soužití menšin? Co když právě zdánlivá "věčnost" daného uspořádání (viz třeba Poláci v Čechách nebo Maďaři na Slovensku), potlačuje chutě na získávání území a "nutí" lidi, aby spolu žili v míru.

    V otázce práva na historické území se nabízí paralela s Palestinou, kde si Židé (dlouho proti vůli Britského imperia) dělali nárok na území, na němž kdysi jejich předkové žili. Toto právo prosazovali a prosazují nejen terorisováním Palestinců, ale i administrativními opatřeními, která velmi silně omezují lidská práva tamních Arabů. K tomu jim dopomáhá Bůh, silná židovská lobby v USA a ochranný nátěr demokratického státu.

    V případě Kosova si musíme připomenout, že cílem (alespoň některých) vůdců kosovských Albánců není soužití se Srby, ale jeho etnické vyčistění a samostatnost.

    Jan Čulík se (Čechů) ptá, zda je "spravedlivé, aby bylo většinové obyvatelstvo určité oblasti v zájmu státní územní integrity potlačováno". Jenže stejně tak by se mohl ptát, zda menšina v dané zemi má právo prosazovat svoje vlastní zájmy na úkor státní územní integrity jen proto, že shodou okolností žije převážně v jednom cípů státu.

    Výrok, že se "mnozí Češi si teď s úlekem začínají uvědomovat, že nakonec možná nejsou součástí Západu" nebyl dovysvětlen. Češi možná s úlekem zjišťují, že ta skvělá Evropa, o níž jejich politikové básnili, je daleko primitivnější a pokrytečtější než si mysleli.

    Jan Čulík připisuje jistou vinu za zaostalost Čechů tomu, že "vedoucí čeští politikové občanům problém nijak nevysvětlili". Jenže politikové nechtějí nikomu nic vysvětlovat - tedy alespoň ne ve smyslu objektivního přísunu informací, na jejichž základě si občan udělá vlastní úsudek. Politik naopak chce, aby občan jeho názor považoval za jediný správný.

    Vedoucí státníci NATO obhajovali vlastní akci pustými frázemi pocházejícími evidentně z jediného propagandistického zdroje. Tuto rétoriku samozřejmě převzal i president Havel a evidentně s ní neuspěl, protože jeho poddaní si ještě dobře pamatují hesla o vítězství pravdy a lásky a nejsouce filosofy, těžko chápou, jak se taková věc dosáhne bombami a násilím.

    Podstatný nedostatek Čulíkovy analýzy vidím v tom, že zcela opomenul časový vývoj názorů (nejen Čechů) na válku v Jugoslávii. Možná nechtěl příliš zdůrazňovat, že na začátku bombardování nebyla o genocidě vůbec řeč, že šlo jen o to klepnout Miloševiče přes prsty kvůli nesouhlasu Srbů s diktátem z Rambouillet a že NATO zdůvodnění akce několikrát vylepšilo.

    Mimochodem Lord David Owen, který vedl mírová jednání v Bosně, o jednání v Rambouillet prohlásil (v pořadu "As it Happens", CBC, 7. června 1999), že to byla diplomatická katastrofa a že kdyby Západ jednal jinak, mohlo dojít k dohodě a nikoli k bombardování.

    S tím, jak se bombardování prodlužovalo, došlo samozřejmě i na spekulace, jaké další zájmy mohou být ve hře. Skutečnost, že Češi používají většinu argumentů, které se objevily v západních sdělovacích prostředcích, svědčí o tom, že jsou dobře informováni.

    Píše-li tedy Jan Čulík, že "Spojené státy se snaží podle lidí v ČR získat strategický vliv nad Jugoslávií Š atd" jde o polopravdu, protože to samé můžete slyšet ze západních sdělovacích prostředků. V žádném případě nejde o ryze český postoj.

    Zvláštní zmínku zaslouží poznámka Jana Čulíka, že si Češi myslí, že na americkou politiku mají přímý vliv podnikatelé. No mají, a to tak velký, že se čas od času objeví nářky, že lobbisté mají v USA příliš velkou moc a mělo by se s tím něco udělat. Systém sám je málo průhledný a tak se o jednotlivostech dá pouze spekulovat.

    V Kanadě, kde to je o něco lepší, se občas vyskytne obava, aby to tady za chvíli nebyla taková lobbystická džungle jako v USA.

    Do jaké míry americká lobby ovlivnila jednotlivá rozhodnutí vlády USA je tedy těžko říct, ale v každém případě bude následovat silný tlak na nové zbrojní programy a zvýšení rozpočtu armády, aby se mohly USA na cizích územích ještě efektivněji bránit.

    Jan Čulík rovněž argumentuje špatnou prací českých sdělovacích prostředků a post-komunistickou nedůvěrou ke sdělovanému slovu ("kdoví proč nám někdo tyto informace sděluje a co má vlastně za lubem"). Nevím v jaké éře je teď Severní Amerika, ale v místních sdělovacích prostředcích lze najít dostatek informací, které vedou k týmž otázkám a tím pádem k nedůvěře ke slovu sdělovanému politiky. Další skutečností, kterou Jan Čulík pomíjí, je to, že v "zavedených" či vyspělých demokraciích se lidé o politiku většinou moc nezajímají, protože už zjistili, že stejně nemohou nic změnit. Protože Češi k tomuto stavu teprve dospívají, je otázka zda je veřejné mínění jako veřejné mínění.

    Čím víc se člověk o problém Kosova zajímá a čím víc informací se k němu dostane, tím víc mu je zřejmé, že za jednoduchými hesly politiků určených jednoduchým masám jsou bohužel jednoduché mozky, které se zmohou právě tak na házení bomb.

    Jde o komplexní problém, který nemá ono slibované jednoduché řešení - zbavit se Miloševiče a bude to.

    Když už jsem u tohoto údajného válečného zločince mohu čtenářům BL nabídnout velmi zajímavou odpověď kanadského generála Mackenzieho, který velel jednotkám OSN v Bosně. V interview pro kanadskou CBC byl tázán na to, do jaké míry se Miloševiče dotklo jeho jmenování válečným zločincem. Vysloužilý generál řekl (cituji zpaměti): "Myslím, že asi moc ne. Víte, ono je totiž pravděpodobné, že na něj byl vydán tajný zatykač již dřív - to se tak dělá, aby takový člověk byl pod tlakem." Má-li generál v tomto případě pravdu, vrhá to poměrně divné světlo na načasování zveřejnění obvinění i na tvrzení mluvčícho NATO, že ta kanadská prokurátorka je přece nezávislá.

    Proč by měl člověk ausgerechnet věřit nějakému Jamiemu nebo Václavovi, že nic než bomby Jugoslávii nespraví a ne třeba názorům opačným, které zastávají seriózní lidé včetně papeže.

    Co když je NATO v rukách příliš ambiciózních jedinců, jejichž seskupení je samo o sobě nebezpečné pro jejich okolí. Bývalý kanadský velvyslanec v Chorvatsku řekl před několika dny (CBC Radio), že samotné NATO představuje obrovský problém, protože jeho představitelé obešli nejen OSN, ale i vlastní parlamenty a kumulují obrovskou moc.

    Věříme-li třeba prohlášení poradce presidenta Clintona, že v Kosovu po pět let nedošlo k incidentu vyprovokovaném Bělehradem a že teprve v roce 1988 a 1999 došlo ke dvěma, rok vzdáleným incidentům budeme těžko věřit (dodatečným) tvrzením, že v Kosovu probíhala genocida a hrozilo nebezpečí z prodlení.

    Zmínil jsem se o názoru lorda Owena, že se mělo vyjednávat jinak. Pro zajímavost dodávám, že se Kanada a USA konečně shodly na tom, kolik lososů mohou rybáři ulovit v pacifiku mezi Vancouverem a Aljaškou. Proti Balkánu jde o prkotinu a přesto jednání trvala několik let, hrozilo se hospodářskou válkou a div ne střílením (kvůli ochraně práv rybářů). Nakonec asi pomohlo to, že Američanům končil pronájem torpédové střelnice patřící k území Britské Columbie.

    Chci tím vším říct, že jakmile se dostanete trochu pod povrch vypadají věci zcela jinak.

    Některé interpretace Jana Čulíka toho, co si Češi myslí jsou silně povrchní: "Není přípustné snažit se zabránit rozsáhlému vraždění na vnitřním území určité země vojenskou silou, protože na tom území má právo rozhodovat jeho vláda."

    Tvrdit, že Češi považují za přípustné, aby určitý stát na svém území rozsáhle vraždil, považuji za  zjednodušení, kterého by se novinář Čulíkova formátu neměl dopustit. Být proti vojenské akci NATO neznamená souhlas se zabíjením.

    Skutečnost, že většina lidí, kteří reagovali na otázky Jana Čulíka, je proti bombardování Jugoslávie potvrzuje to, co jsem naznačil výše - čím víc informací lidé mají, tím hůře se jim přijímá oficiální linie NATO.

    Bylo by záslužné, kdyby se Jan Čulík k tomu, co si Češi myslí o válce v Jugoslávii, ještě vrátil a vložil svůj přehled do poněkud důkladnější a objektivnější analýzy.

    Jiří Jírovec.

    PS A ten Miloševič je Chorvát nebo Srb? Tuto otázku mi položil nerepresentativní vzorek severoamerické populace ztělesněný kolegou s nímž jsem před několika dny supěl na kole cestou z práce. Přes veškerou kvalitu místních sdělovacích prostředků neví o Kosovu takměř nic. A to jde o člověka s universitním vzděláním, který se přece jenom tu a tam přijde o politice pobavit.


    Kosovský problém, ČR a západní "chattering classes"

    Jan Čulík

    Jiří Jírovec (viz výše, v tomto vydání Britských listů) cituje kanadského vysloužilého generála Mackenzieho, který velel jednotkám OSN v Bosně, a v interview pro kanadskou CBC byl tázán na to, do jaké míry se Miloševiče dotkla obžaloba z válečných zločinů. Vysloužilý generál řekl, cituje Jiří Jírovec po paměti: "Myslím, že asi moc ne. Víte, ono je totiž pravděpodobné, že na něj byl vydán tajný zatykač již dřív - to se tak dělá, aby takový člověk byl pod tlakem."

    Řeči se mluví a voda teče. 8. června 1999 napsal reportér týdeníku Independent v Jugoslávii Robert Fisk z Bělehradu toto:

    "Slobodan Miloševič prý před šesti týdny utrpěl mírnou mrtvici, která se v třetím týdnu května opakovala a v jejím důsledku má ochrnutou levou ruku. Miloševičovi kritikové říkají, že druhou mrtvici způsobil Miloševičův šok nad tím, že ho a jeho kolegy obžaloval tribunál pro válečné zločiny v Haagu"

    Tak jak to tedy vlastně všechno je?

    Ať je západní demokracie jakkoliv nedokonalá, je založena na kritice. Mnoho lidí se živí tím, že v - často nepříliš dokonalé práci vládnoucích politiků - hledají hnidy. To je činnost záslužná, protože neustálé zpochybňování přijatých politických řešení často vede politiky k zvýšenému úsilí kritizovanou politiku zlepšit.

    Nezastávám cynický názor, jaký - jak se někdy zdá - zastává Jiří Jírovec, že snad všichni politikové v demokratických zemích jsou stereotypně jednající primitivové a korupčníci, demokracie nefunguje a je tedy všechno ztraceno. Politiky ve vládě skutečně často korumpuje moc - přesto však přežívají aspoň někteří jedinci, kteří neztrácejí ani u moci svůj idealismus.

    Dovolil bych si argumentovat, že úplně všichni demokratičtí politikové nejsou darebáci. Píše-li Petr Habala v Neviditelném psu (jak to nedávno citoval v Britských listech Jaroslav Teplý), že je demokracie dobrou ukázkou toho, jak si politická scéna vybírá jen ty nejhloupější a nejdruhořadější jedince, možná je to trpká zkušenost z deseti let českého postkomunismu, ale není to typická zkušenost ze všech demokratických zemí, stejně tak jako podnikání není všude na světě automaticky podváděním.

    Ale vraťme se k těm neustálým kritikům. V Británii se některým z nich říká poněkud pejorativně "chattering classes" - středostavovské "povídavé" třídy, které nemají příliš moc nic jiného na práci než debatovat jen tak pro věc debaty. Být advokátem diaboli za každou cenu je, jak už jsem uvedl, ve většině případů zdravé, ale co si počít v situaci, kdy je nutno hledat pro obtížný a naléhavý problém (jsou vražděni lidé po desetitisících) schůdné řešení?

    Být advokátem diaboli ovšem asi není zdravé, šířím-li jen své ideologické předsudky a pokud skutečnost dokáže, že jsem neměl pravdu, na chvíli se odmlčím a pak - aniž bych se omluvil, melu svou zas dál. To učinili mnozí západní levicoví obhájci sovětského typu života po rozkladu komunismu, mnozí to nyní činí při této válce o Jugoslávii. Přidávají se k nim také "pravičáci", kteří často ve Spojených státech prostě nesnášejí prezidenta Clintona, ať dělá co dělá. Přidávají se také lidé, kteří - zcela oprávněně - se děsí zabíjení nevinných lidí na obou stranách. Ale jaká byla alternativa?

    Od začátku existence Britských listů mně nadávali mnozí čtenáři z České republiky, že jsem prý zarytý, ideologický "levičák". Ti lidé nevědí, o čem mluví: neznají na Západě dlouhodobě existující vrstvu pseudointelektuálů, kryjících se povrchní levicovou ideologií, povrchně kritizující západní společnosti jen pro jejich kritiku. Nikdy nebyli na veřejných shromážděních, kde jakoukoliv diskusi umlčely militantní feministky svými jednoduchými hesly.

    Aby nebylo mýlky: znovu zdůrazňuji, že nejsem ani proti kritice, ani proti feminismu. Jen proti stereotypním, nepodloženým útokům.

    Na postojích lidí v České republice se mi zdá fascinující, že ačkoliv většinou ostře odmítají "levicové západní ideology", tentokrát se s nimi dali dohromady. Kritické postoje západních apriori kritických intelektuálů modifikovali na základě své politické kultury pro domácí potřebu - totiž vyhnout se nutnosti něco udělat, když jde velkému počtu lidí o život.

    Píše-li Jiří Jírovec jen o "údajném válečném zločinci Miloševičovi", připadá mi ten relativismus, s prominutím, obscénní. Mezinárodní soudní tribunál v Haagu využil podrobné dokumentace britské i americké rozvědky, která přímo ukázala, že nese Miloševič jasnou odpovědnost za vraždění lidí v Kosovu. Není to sprosté vůči těmto zavražděným lidem, zpochybňovat toto obvinění?

    Nijak neobhajuji nedokonalost západní politiky. Jistěže je odsouzeníhodné, že západní mocnosti odkládaly vydání této tajné dokumentace proti Miloševičovi haagskému soudu až na poslední chvíli, kdy potřebovaly Miloševiče demoralizovat. To však, že snad využili této dokumentace účelově, přece neznamená, že není autentická? Nebo si Jiří Jírovec myslí, že ty záznamy o tom, jak Miloševič velel etnickému očišťování a vraždění, jsou také účelově zfalšovány?

    Ano, přiznávám všechny chyby Západu: Západ zbaběle dával skoro deset let ruce pryč od jugoslávského problému, až vykvetl v kosovskou katastrofu. Ano, patnáct set usmrcených civilistů v Srbsku je těžkou cenou, která byůa zaplacema za nynější, doufejme, snad pro budoucnost uspokojivé řešení.

    Jakou by však navrhovali v březnu 1999 kritikové, jako je Jiří Jírovec, západním spojencům alternativu? Miloševič, stejně jako jiní balkánští diktátoři a pseudopolitikové (Tudjman, Izetbegovič) nedodržuje dohody. K jejich dodržování ho přiměje jen síla. (Jeden čtenář mi napsal, že to je normální, že se na Balkáně prostě smlouvá.)

    Mělo NATO zůstat s rukama v klíně, když Miloševič reagoval na útoky od KLA vyháněním, vražděním a vypalováním domovů civilního obyvatelstva?

    Mělo NATO rovnou od samého začátku k tomu, aby rozdělilo navzájem znesvářenou srbskou a albánskou stranu vyslat do obtížně ovládnutelného horského terénu Kosova své pozemní jednotky, aby tam bojovaly proti partyzánům z obou stran v boji muže proti muži? Dovedu si představit, že by v tom případě civilní i vojenské oběti na obou stranách byly daleko vyšší než oněch 1500 civilistů a 3000 vojáků, které usmrtily letecké údery.

    Kritikové musejí být velmi zklamáni. Ať už útočili na leteckou kampaň NATO proti Jugoslávii z jakýchkoliv pohnutek, ono se ukázalo, že byla účinná. Vypadá to, že se skutečně podaří z Kosova utvořit mezinárodní protektorát a obyvatelstvo se do něho bude moci vrátit.

    Jak to velmi výmluvně napsal Neal Ascherson v týdeníku Observer o minulém víkendu, jde o jednu zásadní věc:

    Mají mít prioritu všeobecná lidská práva nad suverenitou jednotlivých zemí, nebo mají mít diktátoři jednotlivých zemí právo dělat si na svém území se svými obyvateli, co chtějí?

    Četl jsem v Lidových novinách jednoho komentátora, který se znepokojením poukazoval na to, že nynější válka Severoatlantického společenství vůči Jugoslávii byla "koloniální".

    Ano, podporuju takovouto koloniální válku, když jde o základní lidská práva, jako je to, nemít vypalované domovy a nebýt vražděn po desetitisících.

    Je zajímavé, že když se někdo proviní trestným činem na území své země, to, že je za to pohnán k odpovědnosti (alespoň mimo postkomunistické země, viz třeba případ britského konzervativního ministra Aitkena, který byl právě za křivou přísahu u soudu odsouzen do vězení na půldruhého roku), nepovažuje se to za kolonialismus.

    Nemyslím, že je možné základní lidská práva relativizovat a hledat postranní vysvětlení, jako že ve skutečnosti jde o snahu Ameriky prosadit celosvětově svou hegemonii.

    V západní Evropě se připravují na tento víkend velké demonstrace, v nichž budou desetitisíce lidí požadovat, aby Západ zrušil obrovské finanční dluhy rozvojového světa, peníze, které tamějším diktátorům zapůjčily neodpovědně v sedmdesátých a v osmdesátých letech západní banky, a úroky z kterýchžto nesplatitelných půjček musejí dodnes mnohonásobně západním zemím splácet neobyčejně chudí lidé.

    Argumentuje se ovšem, že dluhy mohou být odepsány jen při uvalení velmi přísných finančních podmínek transparentnosti, zákonnosti a serióznosti - aby se poskytnutými penězi vládnoucí diktátoři znovu neobohatili.

    Pokud je to kolonialismus, jsem všemi deseti pro.

    Ještě pár poznámek k článku Jiřího Jírovce

  • Ano, reakce veřejnosti na válku v Jugoslávii se alespoň zde v Británii dosti podstatně odlišovaly od reakcí, jaké jsem obdržel od řady čtenářů Britských listů z ČR.

  • Možná, že v některých západních demokraciích mají velké průmyslové podniky na politiku země nepřímý vliv. Nedovedu si však představit, že by ředitelé amerického podniku Boeing či General Motors vedli konkrétně rozhodování politiků při jednání skupiny G8 anebo generálů NATO v Jugoslávii, ani si nedovedu představit, že by rozhodnutí k bombardování Jugoslávie vyšlo z průmyslových kruhů. To je naprosto absurdní.

  • Jsem přesvědčen, že na integritě území záleží méně než na vůli lidu po sebeurčení. Pokud by tomu tak nebylo, pak bylo úsilí Tomáše Masaryka o založení nezávislého Československa odsouzeníhodné - vždyť byly Čechy přece už tři sta let součástí Rakouska! Česká republika bude stejně zanedlouho jen regionem ve velkém státě Evropské unie. Kdyby nakrásně žilo v severních Čechách za sto let 95 procent Romů a 5 procent Čechů - budou jim Češi odepírat autonomii a vyhazovat je ze zaměstnání, protože jsou to Romové, jak se to dělo Albáncům v Kosovu? Tím si skutečně zadělají na vznik Romské osvobozenecké armády, a vznikne právem.

    Můžeme si být jisti, že vysoce hispánská Kalifornie či Nové Mexiko budou opravdu za padesát - sto let stále ještě součástí Spojených států? Může si být Jiří Jírovec jist, že Quebec zůstane navždy součástí Kanady? Anebo, pokud by tamější Francouzi hlasovali pro osamostatnění, měla by ottawská vláda začít vyhánět francouzské obyvatelstvo z domovů a vypalovat jejich byty?

  • Potlačuje skutečně integrita území "chuť na odtržení"? Britská vláda zavedla za poslední dva roky velmi podstatnou regionální decentralizaci ve Skotsku i ve Walesu. Nejsem si vědom, že by to vedlo k posílení separatistických tendencí v těchto zemích, spíše naopak.

  • Židé utlačují Palestince. Ano, jistě, židé mají velký vliv na americkou politickou scénu, protože dokáží zmobilizovat velkou část obyvatelstva ve volbách a ta může být pro voliče nebezpečná. Kolikrát argumentovali kritikové nynější války, že kromě jugoslávského problému zůstávají desítky jiných problémů nevyřešeny. Já jsem rád, že se svět pokusil o řešení zatím aspoň tohoto jednoho problému.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|