Sedmé schwarzenberské setkání o stavu občanské společnosti v Čechách a na Slovensku
Jan Čulík
Podstatnou část Britských listů věnuji dnes této třídenní debatní konferenci, která se konala v Scheinfeldu v německém kraji Mittelfranken (přibližně na půl cestě mezi Frankfurtem a Norimberkem) na rodném sídle knížete Karla Schwarzenberka, na hradě Schwarzenberku.
Schwarzenberská setkání organizuje historik dr. Vilém Prečan, autor známé Černé knihy ("Sedm pražských dnů") o srpnu 1968. Dr. Prečan jako mladý vědec měl v roce 1968 vynikající nápad: rozhodl se, když Rusové vpadli do Československa 21. srpna 1968 systematicky sebrat základní dokumentaci k této historické události - vždycky si totiž historici stěžují, že nemají dokumentární materiál k velkým historickým událostem. Stačil knihu této dokumentace ještě rychle vydat v Československé akademii věd, než nastala normalizace. Kniha pak jako základní materiál obletěla svět: mimo jiné byla vydána i v anglickém překladu. .
Jako disident, který byl donucen k emigraci, shromažďoval Vilém Prečan od začátku osmdesátých let v Německu nezávislou samizdatovou a exilovou literaturu a působil jako prostředník mezi českou domácí nezávislou společností a Západem. Karel Schwarzenberg mu posléze nabídl, aby svou činnost přenesl do Scheinfeldu, kde vzniklo Československé dokumentační středisko nezávislé literatury. Je to archív a knihovna exilovéa samizdatové české a slovenské literatury od roku 1948. Má být v nejbližší době převezena do nového sídla Dokumentačnho střediska v Dobřichovicích.
Po pádu komunismu až donedávna byl Vilém Prečan ředitelem pražského Ústavu pro soudobé dějiny ČSAV. Dosud však má však s manželkou - stále ještě z osmdesátých let - svůj byt právě ve správních budovách u zámku v Scheinfeldu. Jednou za rok - dva pořádají Prečanovi za finanční pomoci německé nadace Konráda Adenauera v prostorách zámku, kde je umístěna střední internátní škola, třídenní diskusní setkání Čechů a Slováků na aktuální témata. Tato setkání vyrostla z pravidelných schůzek lidí kolem samizdatového časopisu Obsah.
Letošního setkání se zúčastnilo přes šedesát osob: například novinář pražského rozhlasu Ivan Hoffman, vydavatelka slovensko-českého časopisu Mosty, věnujícího se posilování slovensko-českých styků Soňa Čechová, kníže Karel Schwarzenberg, bývalí novináři ze Svobodné Evropy Milan Schulz (který v České televizi moderuje pořad Sněží) a Agneša Kalinová, Petr Pithart, Jiří Pehe, který nyní odešel z prezidentské kanceláře (rozhodl se, že přece jen potřebuje být nezávislým komentátorem) a stal se ředitelem pražské pobočky newyorské univerzity, Pehův nástupce na Hradě Pavel Fischer, historik Bedřich Loewenstein, literární historik Antonín Měšťan a celá řada Slováků: historik Josef Jablonický, politikové František Mikloško a Peter Zajac a hlavně, což bylo nejzajímavější, činitelé místní a komunální samosprávy z českého a slovenského venkova.
Debatu zahájili obecnějšími úvahami o konceptu občanské společnosti Bedřich Loewenstein, politologové Milan Znoj a Jiří Pehe. Jan Čulík promluvil o sdělovacích prostředcích v České republice, viz páteční vydání BL a také viz dnešní vydání.
V sobotu odpoledne referovali Slováci o tom, jak vyvolal Vladimír Mečiar aktivizaci slovenské občanské společnosti, které se nakonec tohoto pseudopolitika podařilo ve volbách svrhnout. Petr Zajac přednesl velmi kritický příspěvek o nynější politické situaci na Slovensku.
Nejzajímavější však byla nedělní diskuse, kdy promluvili někteří činitelé komunální správy na malých českých vesnicích a svědčili o pozoruhodné, nebývalé aktivitě alespoň některých částí českého venkova. Zejména svědectví paní starostky Hany Sejkorové, z vesnice Bystré na Českomoravské vysočině, kde se natáčel v roce 1968 film Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci, a nyní právě dokončené Jasného pokračování, film Návrat ztraceného ráje (1998), přineseme v zítřejších Britských listech.
Svědectví lidí z českého venkova bylo povzbuzující. Není jejich vinou, že proměny života na venkově nejsou schopny zaznamenat české sdělovací prostředky, posedlé hloupostmi, které si mezi sebou vyměňují pražští establishmentoví politici.
Ale skutečnou výzvou pro novináře v České republice by bylo zaznamenat co se děje na českém venkově. Připadá nám, že se česká společnost znatelně proměňuje, tyto změny jsou však mimo chápání a mimo horizont vnímání českých sdělovacích prostředků.
V dnešních BL přinášíme debatu k sdělovacích prostředkům ze Scheinfeldu, k diskusi o projevech občanské společnosti na českém venkově se vrátíme příště.
