Záhady kolem útoku na uprchlíky v Kosovu
Channel Four News, čtvrtek 15. dubna 1999
NATO přiznalo, že kosovské uprchlíky usmrtilo omylem - vyhrává Miloševič propagandistickou válku?
Jon Snow: Záběry bombardovaných kosovských uprchlíků - hlas pilota NATO:
"Přiletěl jsem tam, zaměřil jsem svůj systém na čelné vozidlo a provedl jsem laserově naváděný bombový útok na toto vozidlo, čelné vozidlo."
Jon Snow: Dobrý večer. NATO je v defenzívě, navzdory zintenzívňující se bombardovací kampani proti Srbsku. Stále obklopuje zmatek to, co se ve skutečnosti stalo během útoků, které usmrtily kosovské uprchlíky. Nebyly zveřejněny žádné videozáznamy, jak bývá zvykem. I když pilot popisoval, že viděl kosovské vesnice, vypálené srbskými jednotkami, ani jeden záběr této scény také nebyl zveřejněn.
Dnes večer nejnovější zprávy: budeme hovořit s činiteli ve Washingtonu a v Bělehradu. A vracíme se do historie: budeme zjišťovat, co vypovídají války o pravdě a o propagandě a jak ovlivňuje konečný výsledek.
Po celém dnu zmatků přiznalo nyní NATO, že jeden z jeho pilotů byl odpovědný za to, co mluvčí charakterizoval jako "tragickou nehodu v Kosovu. Někdy je nutno riskovat životy několika lidí, mají-li být zachráněny životy mnoha lidí," uvedl. Avšak informace, které podalo NATO ve čtvrtek odpoledne na tiskové konferenci, se v mnoha ohledech odlišují jak od televizních záběrů scény po útoku i od svědectví uprchlíků, kteří říkají, že přežili bombový útok. Za okamžik uslyšíme verzi NATO, proč to dopadlo tak strašně, ale nejprve reportáž Lindsay Taylora o výpovědích očitých svědků, kteří nyní přešli do Albánie.
Lindsay Taylor (stísněným hlasem): Útočiště v uprchlickém táboře. Ale události posledních čtyřiadvaceti hodin zůstanou s nimi navždy. (Pláč uprchlíků.) Nejprve byli donuceni opustit své domovy, pak, když si mysleli, že už to nemůže být horší, zaútočila na ně letadla. Stále ještě v šoku, chtěli vypovídat o tom, co se jim stalo, mladí i staří.
Jak na ně zaútočila nízko letící stihačka třikrát. Zasáhla obě strany silnice a pak první tři valníky v jejich konvoji. Bílé stany uprchlického tábora vytvářejí iluzi poklidu.
(Pláč lidí uvnitř stanu.) Ale uvnitř jednoho stanu je jedna rodina v nepředstavitelném zoufalství. Tato rodina jela na valníku třetího traktoru. Když se vydali na cestu, bylo jich 25, nyní je jich 16. Dva jsou mrtví, sedm jich bylo raněno a jsou stále v Kosovu. Rijša Barami drží na klíně pětiletého vnuka. (Pláče.) Jeho otec je mrtev.
"První traktor zasáhla bomba a lidi uhořeli," říká. "Otec tohoto chlapce zahynul okamžitě. V druhém traktoru byl můj druhý syn těžce raněn a přišel o ruku." Uvádí, že neví, jestli bylo letadlo srbské nebo letadlo NATO. "Utekli jsme," říká. Nechali za sebou mrtvé a raněné.
Tento muž je však přesvědčen, že viděl srbské letadlo. Říká, že ho viděl na vlastní oči. Jiný muž, který přežil incident, tvrdil totéž, a dodával, že na uprchlíky střílela srbská policie.
"Jen jedno letadlo přiletělo kolem nás a bylo to srbské letadlo. Ale policisté se smáli a říkali, že je to letadlo NATO. Policisté na nás začali střílet."
Je nemožné taková tvrzení ověřit. Konec konců, mnoho uprchlíků by chtělo, aby vinu nesli Srbové. I když jim sdělily Channel Four News, že NATO omylem zaútočilo na civilisty, zde konstatovali, že tomu nevěří. Jak se snaží vyrovnat s hrůzou toho, co se stalo, jiní řekli, že jestliže je NATO odpovědné, za to, co se stalo, bombardování by mělo pokračovat.
Ale tvrzení a protitvrzení propagandistické války jdou mimo mysl dvanáctiletého chlapce, který právě přišel o otce. Odborníci na traumata se nyní starají o některé tyto děti. Pomáhají jim, aby hovořili o svých zážitcích, aby nakreslili, co se stalo.
Popisovat to, je jedna věc, porozumět tomu, je věc jiná. (Pláč.) Ať už je odpovědný kdokoliv, pocit ztráty to neumenšuje.
Jon Snow: To byl Lindsay Taylor. Takže, jak si mohl pilot stihačky NATO splést řadu traktorů s konvojem vojenských vozidel? Asi se to nikdy nedovíme. Asi se taky nikdy nedovíme, proč, se vší technologií, kterou má NATO k dispozici, mu to trvalo 24 hodin, než přiznalo, že je za útok odpovědné. Ale jak informuje náš zahraniční korespondent Gaby Rado, způsob, jako NATO i Jugoslávie zachází s touto tragédií, ukazuje, jak důležitá je ve válce propaganda.
Gaby Rado: Masakr v západním Kosovu je tragická ukázka toho, že vidět něco nutně neznamená, že tomu rozumíme. Hrůzné záběry jsou už na našich obrazovkách celý den, ale mnoho otázek, které z nich vznikají, nebylo vůbec vysvětleno. Ve čtvrtek odpoledne na tiskové konferenci v Bruselu NATO nenabídlo novinářům pravidelný videozáznam ze stihačky. Namísto toho zveřejnilo pozoruhodně osobní svědectví nejmenovaného pilota:
"Doletěl jsem zpátky k silnici a viděl jsem další dům, který byl zrovna podpálen. Povšiml jsem si konvoje tří vozidel, která se pohybovala směrem na jihovýchod, asi jedno zakliknutí od čerstvě hořícího domu. Viděli jsme tři tmavozelená vozidla, vypadající jako vozidla, v nichž se přepravují vojáci. Zastavila se u dalšího domu na ulici. Několikrát jsem tato vozidla přeletěl, abych se ujistil, že to jsou vojenská vozidla. V té chvíli jsem se rozhodl, že to jsou lidé, odpovědni za pálení vesnic, které jsem dosud viděl. Přiletěl jsem blíže, zaměřil jsem systém na první vozidlo a provedl jsem útok laserově naváděné bomby na toto vozidlo."
Gaby Rado: Toto vysvětlení vyvolává víc otázek, než jich zodpovídá. Například, záběry z místa po útoku jsou zjevně ze dvou míst. Jedno je na asfaltové silnici, druhé na prašné venkovské cestě. Jenže pilot hovořil jen o útoku na jedno vozidlo na jediném místě. Vojenské nákladní auto, nikoliv traktory s valníky.
Edward Cowan, bývalý britský vojenský atašé v Jugoslávii: Pilot popisuje, jak se zaměřil na cíl, na první ze tří vojenských vozidel a pak vypustil svou laserově naváděnou bombu. Nebylo nám ukázáno, ani popsáno, to, co se stalo, když tato laserově naváděná bomba zasáhla cíl.
Gaby Rado: Takže možná se minula cílem a zasáhla něco jiného.
Edward Cowan: To nemohu rozhodnout já. Přece musí NATO předložit důkazy, pokud ty důkazy existují.
Gaby Rado: Od útoku se vysvětlení NATO několikrát výrazně změnilo.
V 16 hodin ve středu tvrdilo Srbsko, že NATO zasáhlo dva konvoje, jeden v Maje a jeden v Žrže, a že bylo 70 lidí usmrceno.
V 16.30 konstatovalo NATO, že jeho letadla útočí jen na vojenské cíle.
V 19.45 uvedl Washington, že je možné, že na uprchlíky zaútočila jugoslávská letadla.
Ve 23.00 středoevropského času řekl německý ministr obrany Rudolf Scharping, že možná srbské dělostřelectvo začalo na uprchlíky střílet, ale
v 11.30 dnes dopoledne uvedl britský ministr zahraničních věcí Robin Cook, že jestliže byla za útok odpovědná letadla NATO, tak toho litujeme.
Ale pochybnosti vyvolávají i srbské postoje. Srbové by měli odpovědět na tyto otázky:
Zranění byli nafilmováni, jak jsou odváženi pryč. Ale kameramanovi pod srbským dohledem muselo trvat nejméně dvě hodiny, než dorazil na místo. Proč tedy byl například tento muž ponechán uprostřed trosek tak dlouho? Zatímco tam seděl, tento státní úředník měl čas sepsat zprávu, kterou drží v tomto záběru v ruce.
Edward Cowan: Uvádí se, že konvoj se stal terčem útoku na této hlavní silnici, podle důkazů, předložených především Srby. Ale podíváte-li se na tento útok, není tam nikde velký kráter, který by vytvořila bomba. Takže z tohoto hlediska, pokud americký pilot skutečně udělal to, o čem hovořil, odpálil laserem naváděnou bombu, pak tento pilot nemá naprosto nic společného s útokem na konvoj. Je možné, že měl něco společného s útokem na druhém místě, kde je na filmových záběrech vidět, že byly zbourány budovy.
Gaby Rado: Záběry, nafilmované v nemocnici, ukazují strašlivá zranění, za něž přijímá NATO alespoň určitou odpovědnost. Obě strany jsou si dobře vědomy obrovského dopadu televizních záběrů v tomto konfliktu. Srbové dovolili zahraničním kameramanům výjimečně přístup do jinak temných koutů Kosova. NATO se zatím rozhodlo nezveřejnit vojenské video toho, co se přesně při útoku událo.
Jon Snow: To byl Gaby Rado. - James Foley je mluvčím amerického ministerstva zahraničí, bude s námi nyní hovořit z Washingtonu. Jamesi Foley, jestliže dáme stranou všechnu analýzu a všechnu rétoriku, je faktem, že NATO bombardovalo tyto kosovské uprchlíky?
James Foley: Myslím, že ještě neznáme všechny podrobnosti, ale faktem je, že NATO přiznalo odpovědnost za to, že zaútočilo omylem a tragicky na tento konvoj. Vím, že vaše vysílání se zmiňovalo o tom, že během prvních 24 hodin byly vydávány rozporné zprávy, ale to se často děje ve válce, že přicházejí zprávy, které si protiřečí. Myslím, že je ale důležité, že NATO přiznalo odpovědnost za to, co je tragická nehoda.
Jon Snow: Ano, ale problém je, jak jsme ukázali, došlo k dvěma útokům. Jsou to dvě úplně rozličná místa. Jedno je na prašné venkovské cestě a druhé je na asfaltové silnici. Za který z těchto útoků přejímá NATO odpovědnost?
James Foley: Podle mých informací šlo o konvoj.
Jon Snow: Ten na asfaltové silnici?
James Foley: Tak tomu rozumím já. Myslím ale, jak už na to poukázali jiní, to, co je nejvíce šokující, kromě těchto strašlivých záběrů ubohých obětí, je to, jak Srbové cynicky zacházejí s tímto incidentem. Víte, nepouštějí západní novináře do hořících vesnic a k zvěrstvům, která se tam odehrávají, a jsem trochu překvapen, že západní média nevyžadují přístup do těchto míst.
Jon Snow: No, víte, nám se zdá zase velmi podivné, že západní spojenecká organizace taky neposkytuje západním sdělovacím prostředkům přístup k videozáběrům. Normálně dostáváme do 24 hodin po takovémto incidentu záběry z pilotní kabiny stihačky. To nám bylo nyní odepřeno. A druhá věc. Za vlády Ronalda Reagana se tvrdilo z Pentagonu, vedle vašeho ministerstva, že americká vojenská technologie dokáže přečíst poznávací značku automobilu na Rudém náměstí. Faktem celé záležitosti je, že váš pilot hovoří velmi aktivně o pálení vesnic, které viděl z letadla. Musejí existovat záběry těchto scén. Musejí existovat satelitní záběry, musejí existovat záběry pálených vesnic z zpravodajských letadel AWACs. Proč nejsou zveřejňovány?
James Foley: Myslíte záběry hořících vesnic?
Jon Snow: Ano, právě, přesně.
James Foley: Zveřejnili jsme satelitní záběry některých vesnic před spálením a po spálení a zničení -
Jon Snow: No, promiňte, to ale bylo minulý týden. Miloševič mezitím, jak zdůrazňujete, vzal západní média a ukázal jim svou verzi událostí. Vy jste nám poskytli odosobněný hlas pilota. To je doslova všechno, s čímž jste přišli proti Miloševičově propagandě.
James Foley: Jsem si jist, že NATO bude brzo schopno zveřejnit fotografie, které dostaneme. Nezveřejňují všechno zjevně také z operačních důvodů. Ale mě překvapuje, že západní sdělovací prostředky připustily, aby se účastnily na této zjevné manipulaci. Faktem je, že Srbové nevyjadřují žádnou lítost za všeobecná zvěrstva a etnické očišťování, a jak řekl dnes ministr zahraničí Cook, prolévají nad touto tragickou nehodou krokodýlí slzy.
Jon Snow: No, nezlobte se, je sice krásné, že obviňujete toho, kdo přináší zprávu, ale nevychází nyní z NATO signál, že jste nyní velmi v defenzívě? Naprosto jste selhali v tom smyslu, že jste nám nesdělili, co se děje a neposkytli jste nám pro to důkazy.
James Foley: Naopak. NATO přijalo odpovědnost za tuto tragickou nehodu.
Jon Snow: Ale chcete od nás, abychom se soustředili na zvěrstva, která páchají Srbové, což samozřejmě chceme předložit lidem zde, ale jediné, co máme, je hlas pilota. To je přece ubohé, že takhle dlouho po začátku války obrovský technologický aparát, který mají Spojené státy a NATO, neposkytuje lidem, kteří tuto válku z vlastní kapsy platí, žádné důkazy o tom, co se děje na místě.
James Foley: Myslím, že hlavní je to, že NATO přiznalo odpovědnost za tuto nehodu a ukázalo dnes hlasem pilota, co se stalo, a je na vojenských úřadech, mají-li další informace, které mohou zprostředovat sdělovacím prostředkům.
Jon Snow: Mohlo by tedy americké ministerstvo zahraničních věcí vyvinout tlak na NATO, aby dělalo a co nejrychleji zveřejnilo tyto záznamy?
James Foley: Velmi se zajímáme o to, abychom mohli ukázat co nejvíce veřejnosti, co Srbové dělají v Kosovu. Faktem je, že nemáme přístup do této oblasti a proto jsme tak znepokojeni osudem mnoha statisíců uprchlíků, o jejichž osudu nic nevíme. Zastáváme názor, že by měly mít mezinárodní humanitární organizace k nim přístup.
