 |
|
Z Albrightové a Clintona mě jímá tíseňJiří Jírovec
Pane Čulíku,
posílám Vám několik poznámek souvisejících s Kosovem.
Díky za zaslání části dopisu čtenáže, který se domnívá, že moje články o Kosovu jsou "biased". Já ovšem nejsem reportérem BL, proklepávajícím daný problém ze všech stran, ale autorem, který, tak jako jiní, předkládá především vlastní pohled na věc a spoléhá se na to, že Vaše šéfredaktorská ruka dá BL nutnou vyváženost. Když srovnám BL s jinými zdroji informaci, jsem přesvědčen, že se Vám daří tuhle věc dělat velmi dobře.
JJ
Několik poznámek ke Kosovu
K článkům Ferdinanda a Jaroslava Teplého
Poté, co Miloš Kaláb pochválil můj článek o Kosovu, se stala zajímavá věc. Autoři Britských listů, Ferdinand a Jaroslav Teplý , použili jeho interpretaci jednoho z mých závěrů, který jsem udělal, a připisují mi myšlenku, která v mém článku vůbec není.
Napsal jsem totiž toto: "Možnost, že již tak chudí obyvatelé této oblasti (Kosova) budou po rozpadu bývalé Jugoslavie využiti pro politické a případně náboženské cíle ambiciózních politiků, nemohla jistě uniknout pozornosti evropských politiků. Je zcela legitimní ptát se, proč nic neudělali, proč nepoužili Kosovo jako model ukázkového řešení jak ekonomicky povznést zaostalou oblast evropského kontinentu. Z lepší ekonomické situace by se jistě odvinula i větší náboženská a jazyková snášenlivost."
Nešlo mi o dotace, o nasypávání peněz (i když to je v EU a v Kanadě běžná praxe), ale o koncept, model a v jeho rámci skutečné odstraňování zdí mezi lidmi a mezi státy o němž mnozí politikové tak šťavnají. Šlo mi o koncept investování do vztahů mezi lidmi místo do zbraní.
K otázce Jana Čulíka
Jan Čulík se v poznámce k
Zamést už dávno před vlastním prahem. Netlačit Srby do kouta kvůli vlastním geopolitickým zájmům (nejen v případu Kosova, ale i Chorvatska a Bosny). Nepodporovat teroristy (nyní osvobozeneckou armádu Kosova), kteří pronikli z do Kosova se zbraněmi ukradenými albánské armádě. Garantovat neoddělitelnosti Kosova od Jugoslávie. Zbavit se vlastního velikášství. Neobcházet OSN. Odsoudit již dávno rasistickou politiku etnického čistění, ať již ji má v programu kdokoli.
V krátkém přehledu historie Kosova, otištěnén v Lidových novinách, je uveden významný mezník: "1981- Ozbrojené střety mezi Albánci a pořádkovými silami; Albánci vytyčili požadavek etnicky čistého , tj. albánského Kosova. Pramen: LN, ČTK, CNN".
Je tento požadavek stále ještě v programu Albánců? A dá se uskutečnit bez násilí?
Poznámka JČ: No, to nemůžou odpověď přesunout do minulého času - protože ať problém zanedbaly jakkoliv, existuje NYNÍ. Z toho se nevyvylékneme. - Nevím, proč by nějaká oblast nemohla být samostatná, pokud v referendu vyjádří její obyvatelstvo k tomu vůli. - A za třetí: nikdo neidealizuje kosovské Albánce - v autonomním Kosovu by jistě musela být zabezpečena práva všech druhů obyvatelstva.
Kosovské zpravodajství severoamerické televize
Kdyby nešlo o lidské životy, tak by se divák mohl nad přímými přenosy z Jugoslavie usmívat. Všechno je předvídatelné - starty skvělých strojů B2, noční záběry letadel, jimž za zadkem efektně šlehají plameny forsáže, jakési vzdalující se světelné body, což jsou údajně křižující rakety vzdalující se k Srbům, pak nějaké ta reklama a hodně grafiky zvýrazňující na mapě, co je ještě všechno nutné zasáhnout, aby si to Miloševič rozmyslel. A k tomu desetkrát opakované, několik dní, možná týdny staré záběry místních lidí, kteří buď utíkají s trochou majetku k hranicím nebo nesou chleba a svíčky z obchodu.
Díky neustálému zdůrazňování "lidskosti" bombardování, které se s laserovou přesností vyhýbá civilistům, leč zasahuje padouchy a jejich radary, není divák příliš vzrušen obavou o osud lidí na zemi.
Na mě padá tíseň v okamžiku, kdy se na obrazovce objeví Clinton, naše krajanka Albrightová a další politikové či vojáci.
Clinton teď varuje svět před nedozírnými následky, k nimž by došlo. Tváří se stejně zachmuřeně a stejně přesvědčivě, jako když světu líčil, že s tou Lewinskou nic neměl, nebo že Súdanu je třeba bombardovat jednu továrnu v níž vyrábí hromadné zbraně ve zhruba stejné době, kdy je vyletí do povětří kus americké ambasády. Co je a co není pravda, se z jeho projevu nedá odhadnout.
To samé platí pro ministryni zahraničních věcí. Fráze na frázi a neschopnost odpovědět na jedinou podstatnější otázku. Její poslední vystoupení bylo zajímavé alespoň tím, že měla na hrudi jakousi hvězdnou ozdobu - její poradci přes "image" zřejmě považují za vhodné, aby se trochu přiblížila ohvězdičkovaným generálům.
Dva, tři dny po zahájení akce je zřejmé, že jsou američtí politikové překvapeni ohlasem veřejného mínění a hledají v plánech neexistující, ústupovou cestu.
Americký voják přece nebude bojovat za nějaké pronárody někde v Evropě. Jesse Helms, předseda zahraničního výboru amerického Senátu se už dal slyšet, že by USA měly (finančně) podporovat Osvobozeneckou armádu Kosova, ta ať si to se Srby rozdá.
O den později prohlásí Clinton, že USA podporují udržení Kosova v Jugoslavii - což je ovšem nereálné, pokud bude ona osvobozenecká armáda při silách.
Vojáci zatím září blahem, protože se jim všechna letadla vracejí na základny. Dělají "svoji práci", aniž by se museli obávat politického fiaska. Budou Miloševiče srovnávat se zemí tak dlouho, dokud si to nerozmyslí diktátor nebo Clinton. Mám pocit, že něco podobného sliboval před nějakou dobou Goering Londýnu.
Pozapomenut je zřejmě i Norimberský proces, který kdysi vyvrátil stereotyp vojáka (či politika) s mozkem neschopným pojmout víc než rozkaz vůdce. Jak jinak si vysvětlit výrok amerického pilota, chystajícího se do Evropy, že (volně tlumočeno) není placen od toho, aby se staral o to, co se děje v Kosovu, ale za to, aby pilotoval letadlo (kam mu řeknou - JJ) a splnil úkol.
Vzhledem k vypovězení většiny zahraničních novinářů z Jugoslavie, vládne zjevná rozpačitost, jak udržet diváka u přijímače mezi reklamami. Mnoho obrazových materiálů se používá kolem dokola (aniž by na to diváka upozornili). Přímé reportáže se většinou odehrávají tím způsobem, že reportér mávne rukou někam za sebe, prohlásí, že tím směrem je Jugoslavie a že neví, co se tam děje, ale že slyšel (z albánských pramenů) o násilnostech Srbů.
Podle mého názoru se v televisním "válečném" zpravodajství objevuje nový trend - jakési sblížení války a extremních sportů. Odvážné mládí se řítí po lavinézních svazích nebo mezi stromy a skalisky na lyžích nebo snowboardech či pilotuje bombarďáky. Pokořuje zrádné terény nebo diktátory, podle toho, co je zrovna po ruce. A divák konsumuje ilusi, že tak to má být, to vzrušení a nezbytný happyend.
I používaná terminologie se podobá sportovní. Piloti, kteří se těší, že si konečně shodí nějakou tu bombu (však se na to poctivě a tvrdě připravují), připomínají sportovce, který se nemůže dočkat, až ho jednou trenér postaví do mistráku.
Pokud jde o vyváženost zpravodajství zdá se mi, že v amerických stanicích převažuje vlastenectví. Hlasy proti (většinou vycházející z toho, že jakési Kosovo nestojí za americké životy - a pak není tam nafta) jsou poněkud zasunuté v dočasném přívalu positivní propagandy.
V tomto smyslu je zajímavá rétorika amerických politiků. Ti, kteří jsou pro, argumentují, že USA musejí bránit demokracii. Ti kteří jsou proti, ale nechtějí vypadat nevlastenecky, nehlasují pro "podporu politiky presidenta Clintona" ale rozhodli se svým hlasem "podpořit ozbrojené síly a jejich morálku". Převedeno do srozumitelnější řeči to znamená zhruba toto: My sice nesouhlasíme s Clintonem a jeho politikou, ale když už se to takhle rozjelo, tak přece nemůžeme dávat našim vojákům najevo, že zase jednou bojují zbytečně. Kanadská CBC (televise i rozhlas) je o něco vyváženější a věcnější - pravděpodobně i díky tomu, že přejímané zpravodajské bloky BBC přinášejí i poměrně ucelený "evropský" pohled na věc.
Jiří Jírovec
PS Rozhlasová stanice CBC 1 vysílala ( 26.3. 1999 17.15 místního času) velmi zajímavý rozhovor se kanadským Srbem žijícím v Torontu (tamní srbská komunita velmi ostře proti akci NATO protestuje). Tento člověk, rozhodně nevystupující jako obdivovatel Miloševiče, na mnoha příkladech dosti přesvědčivě vyvracel řadu tvrzení, na nichž je současná akce NATO postavena. Uvádím pro zajímavost jeho interpretaci zrušení autonomní oblasti Kosovo na přelomu let 1989-90. Šlo prý o krok nutný k tomu, aby nová Jugoslavie mohla vůbec fungovat jako stát. Problém prý byl v tom, že po rozpadu Federativní Republiky Jugoslavie měl Kosovský parlament formálně stejnou váhu jako srbský, takže v případě rozdílného názoru by vlastně v zemi panovalo bezvládí. Došlo tedy k dohodě, podle níž bylo dřívější administrativní uspořádání zrušeno. Současně s Kosovem byly zrušena i další autonomí oblast Vojvodina. Může se k tomu někdo vyjádřit?
Poznámka JČ: Mezitím bylo sestřeleno americké letadlo Stealth, není pravda, že byli vykázání reportéři ze Srbska, tam měl být původní Miloševičův příkaz odvolán, a britští reportéři tam dosud jsou, viz dnešní BL. Reportéři ovšem odešli v obavě o životy z Kosova. K tomu se doufám vrátíme v zítřejším vydání BL.
|
|
|
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|