Byrokracie je tak česká jak české pivo. ČR je byrokratická supervelmoc
(An English version of this article is available in the current issue of the Electronic New Presence magazine.)
Jako mnoho cizinců, kteří žijí v České republice, často shledávám, že jsem zmaten a frustrován něčím tak podivným a komplikovaným, že ať se snažím, jak se snažím, nemohu záležitosti porozumět.
"Jde snad o češtinu?" ptáte se. Ne. Hádáte docela dobře, ale o češtinu nejde. Navzdory své veškeré exotičnosti, nevyslovitelným shlukům souhlásek a často různým druhům koncovek pro tentýž pád, češtinu je možno se naučit a pochopit ji. Má zřetelnou logiku, pochopitelnou strukturu a - ano - určitou krásu. Je nutno se také zmínit o tom, že je to jazyk, který je zcela zjevně užitečný v zemi, kde navzdory silnému úsilí hovoří většina lidí jen velmi nedokonalou angličtinou či němčinou.
Ne, jestliže existuje jedna věc v České republice, která neobyčejně silně rozčiluje cizince, je to česká byrokracie. Občanské průkazy a několik různých druhů osobních identifikačních čísel; povolení a licence pro každou představitelnou formu činnosti, razítka velká a malá, formuláře, předpisy, instrukce, nařízení. Pokusíte-li se změnit údaje na účtu za plyn, vyžaduje to celodenní odyseu na druhou stranu města; přepsat telefon na jiné jméno vyžaduje méně času a (trochu) méně papíru, ale trvá to několik týdnů, než to byrokratická mašinérie zpracuje.
A pokud byste byli natolik odvážní, že byste chtěli používat modem, Český telekom by rád od vás obdržel písemné ohlášení této skutečnosti, včetně písemného potvrzení, že výše zmíněný modem byl instalován schváleným způsobem kvalifikovaným technikem (pokud možno s razítkem od onoho kvalifikovaného technika).
Každý, kdo se kdy odvážil do českého úřadu sociálního pojištění s nějakým nevinným dotazem a vyklopýtal odtamtud zmatený a bez informací o mnoho hodin později, dobře ocení, proč využil atmosféry právě v takovém úřadu na přelomu století v Praze pro své dílo Franz Kafka. Hrůzy, spojené s úsilím získat povolení k pobytu pro cizince byly už na tomto místě popsány. Z humanitárních důvodů vás jich ušetřím.
Na rozdíl od českého jazyka, česká byrokracie nefunguje, jak se zdá, podle žádné logiky, nemá ani srozumitelnou strukturu či krásu a není užitečná absolutně pro nikoho.
I když si na ni Češi stěžují, nicméně si mnoho z nich nedovede vůbec představit, že by dobře uspořádaná demokracie mohla fungovat bez takovéto byrokracie. Když se šéfredaktor týdeníku Electronic New Presence střetl před několika týdny na toto téma s čtenáři českého internetového deníku Britské listy, mnoho z nich mu napsalo, že protestuje nepřiměřeně.
Americké řidičské průkazy, ujistili Stroehleina čtenáři Britských listů sebevědomě, jsou vlastně taky občankami. A americká čísla sociálního zabezpečení jsou svým způsobem podobná českému systému několikanásobných osobních indentifikačních čísel a průkazů totožnosti. Vlastně jsou vůbec Spojené státy úplně stejné jako Česká republika. Češi nejsou vůbec posedlí byrokracií...
Na to je přirozeně nutno odpovědět, že Češi jsou posedlí byrokracií. Více byrokratičtější a na byrokracii zaměřený národ si snad nelze ani představit. Co jiného lze říci o zemi, kde vláda řeší problém byrokracie tím, že založí meziministerskou Protibyrokratickou komisi, která rychle vytváří sérii dalších podvýborů a pracovních komisí?
Ale buďme na okamžik upřímní. Existuje něco, co mnoho cizinců, trvale žijících v České republice, včetně mě, vnitřně dobře ví, ale většinou jsou příliš frustrováni nebo rozhněváni svou poslední návštěvou na daňovém úřadě či na cizinecké policii, než aby to přiznali. Prostá pravda je to, že byrokracie je tak česká jako pivo, Milan Kundera a Dobrý voják Švejk. Barokní administrativa je nedílnou součástí českých zemí stejně tak jako barokní architektura. Byrokracie je slávou českého národa, je to národní kulturní dědictví, které by měli chránit a oceňovat Češi i cizinci.
Mnoho lidí se nesprávně domnívá, že je česká byrokracie většinou pozůstatek komunismu. Na tomto argumentu je jistě něco pravdy. Po roce 1948 poskytla komunistická mánie pro plánování a státní řízení skutečně velký a často surreálný prostor byrokratickým tendencím. Ale láska Čechů k byrokracii má daleko hlubší kořeny než krátkodobá česká zkušenost se socialismem. Ano, v mnoha ohledech bylo období komunismu zvrácením vynikající české tradice předpisů a vyplňování formulářů. Který byrokrat, vědomý si vlastního významu, mohl konec konců být šťasten v systému, kde byly předpisy porušovány a kde všichni věděli, že oficiální statistiky a plány jsou nesmyslné?
Velký německý sociolog Max Weber jako první argumentoval, že byrokracie není nějaká krátkodobá úchylka, ale je to administrativní mašinérie, která řídí všechny moderní průmyslové společnosti. Mají-li Češi náklonnost k byrokracii (Panebože, a jakou!), je to možná především dědictví pozoruhodné společenské a hospodářské modernizace českých zemí koncem devatenáctého století. Během pouhých několika generací se Češi proměnili z bukolické slovanské oblasti, kde lišky dávaly dobrou noc, v moderní, průmyslový evropský národ, a přitom si vytvořili bohatý literární jazyk a kulturní tradici. Zároveň si také vytvořili bohatý administrativní slovník (většinou jsou to kalky převzaté od německých či rakouských vládců) a vynikající kulturu byrokracie a administrativy. Nikoliv bezdůvodně viděli Maďaři stereotypického Čecha jako habsburského daňového výběrčího s dlouhým kabátem a tvrdým srdcem, který odebíral poctivým Maďarům jejich těžce vydělané peníze.
Mnoho lidí, včetně Maxe Webera, dává rovnítko mezi byrokracií a racionalitou a výkonností. Pokud není byrokracie racionální a výkonná, aspoň teoreticky by měla být. Moderní sociologové organizace společnosti však se na věc dívají jinak.
Účelem byrokracie je, samozřejmě, zajistit, aby se určité věci vykonaly. Je to samozřejmě dobré, jestliže jsou tyto věci nakonec vykonány. Avšak daleko důležitější je, že je byrokracie kultura, zvyk, způsob, jak dělat záležitost tak, jak tomu každý rozumí, i když se to lidem zrovna moc nelíbí. A samozřejmě různé země mají různé zvyky a kultury. Byrokracie je trochu jako káva. V některých zemích jako například v ČR je káva silná a lidi jí pijí hodně a dávají do ní všechno. V jiných zemích jako Anglie mají ji rádi slabou a nechávají si ji na zvláštní příležitosti. A, stejně jako u kávy, neexistují důkazy, že když ji požíváte příliš, byrokracie vám škodí. Například Francouzi mají vlastní, velmi napoleonskou odrůdu byrokracie, ale ve srovnání s Brity, kteří nenávidí papírování, je Francie velmi dobře řízena.
Představa, že by se měli Češi obejít bez byrokracie, je jako navrhovat, aby byl Pražský hrad přestavěn v pobočku supermarketu Tesco, nebo aby bylo zbouráno Národní divadlo a namísto něho tam bylo postaveno mnohaposchoďové parkoviště. Byrokratický jazyk je velkým českým literárním žánrem, kteří přežívá bohužel neoslavován. Inspiroval nejen Kafku, ale i české autory jako je Václav Havel a Bohumil Hrabal (jehož novela Ostře sledované vlaky získala titul od speciálního výrazu pro vlaky s municí). Vyplňování formulářů, razítkování, průkazy totožnosti a identifikační čísla jsou, krátce řečeno, součástí české středoevropské tradice.
Avšak podobně jako u jiných zanedbaných kulturních památek, určitá míra čištění a opravování by byla na místě. Až se k tomu najdou finanční prostředky, doufejme, že elektronické formuláře na internetu nahradí ošuntělé papírové formuláře. Inteligentní karty s hologramy a křemíkovými čipy by mohly nahradit ošuntělé staré lepenkové průkazy s nejasnými podobenkami. Občany budou mást "virtuální kanceláře", s nimiž se budou spojovat videolinky z pohodlí vlastního domova, a nebudou muset osobně chodit to neúpravných kanceláří s vadnoucími květinami na psacích stolech.
Češi by ale neměli zrazovat jednu ze svých nejstarších národních tradic. Jak se blíží jednadvacáté století, nechť Češi i nadále způsobují, aby ostatní národy civěly s otevřenými ústy na neuvěřitelný rozsah a složitost jejich byrokracie. Plně věřím, že tomu tak skutečně vždycky bude i nadále.
