Registrované partnerství osob stejného pohlaví - co z toho má stát?
ČR v zákonném návrhu diskriminuje homosexuály - na rozdíl od jiných zemí, má-li být jejich vztah uznán, musejí mít oba v ČR povolený trvalý pobyt. Jinde stačí trvalý pobyt jednoho z partnerů
Dovoluji si vám nabídnout několik názorů. Není pravda, že by občané České republiky, kteří jsou citově a sexuálně orientováni na osoby stejného pohlaví měli být poslancům Poslanecké sněmovny českého parlamentu státu v případě schválení návrhu zákona o registrovaném partnerství za bůhvíco vděčni - nakonec vlády zřídkakdy něco podobného dělají, pokud z toho nemají samy prospěch.
Následující výčet si v žádném případě nečiní nárok na úplnost, a pouze se snaží dostat celou diskusi poněkud více do rovnováhy. Rád bych se pokusil čtenáře BL přimět k zamyšlení a diskusi.
1) Uzákonění partnerského soužití bude ve svém důsledku znamenat značné úspory pro státní pokladnu. Představte si situaci, kdy jeden z partnerů ztratí práci a bude žádat o podporu v nezaměstnanosti či jiné sociální dávky. V případě registrovaného partnerství budou moci úřady práce či sociálního zabezpečení automaticky brát v úvahu příjem či materiální poměry partnera.
2) Je-li partnerský vztah funkční a naplňuje-li oba partnery štěstím, statistická četnost sebevražednosti, závislosti na nikotinu, alkoholu, promiskuitním sexu apod., která je v případě gay jednotlivců objektivně významně vyšší než ve zbytku populace, se rapidně sníží. Tím se sníží četnost předčasných úmrtí, alkoholismu, rakoviny plic, depresí a ostatních psychiatrických stavů a tedy náklady na léčbu těchto stavů. Je nutno poznamenat, že příčinou vyšší prevalence (četnosti výskytu) těchto jevů je homofobie (nenávist, odpor, předsudky vůči gayům) ve společnosti, nedostatek kladných identifikačních vzorů pro mladé gaye a lesbičky, kteří se se svou sexuální orientací teprve vyrovnávají (české masmediální prostředky by měly přestat vysílat programy se zženštilými karikaturami či pestrobarevnými průvody, či si plést gaye a lesbičky s transsexuály či transvestity - a obecně používat citlivý jazyk a nikoli bulvárně zabarvené kreace typu "Ozbrojený homosexuál ukájel své pudy" - viděli jste již někde titulek "Ozbrojený heterosexuál ukájel své pudy"?), a nedostatečná síť podpůrných sociálně-psychologických služeb (např. linky pomoci, azyly pro mladé lidi, kteří byli svými rodiči vyhozeni z domu apod.).
3) V případě cizích státních příslušníků - partnerů českého občana: zahraniční zkušenosti (např. australské, novozélandské, kanadské, či v neposlední řadě britské, které byly natolik pozitivní, že se chystá zrovnoprávnění lhůty, po kterou musí spolu dva partneři spolužít předtím, než cizí partner smí podat žádost o povolení k trvalému pobytu [indefinite leave to remain] ze čtyř na dva roky - tedy na stejnou úroveň jako u manželského páru) ukazují, že cizí partneři jsou často vzdělanější, ambicióznější apod. než průměr domácí populace - přesně ty vlastnosti, které vlády identifikují jako předpoklady pro vznik nových firem a tím nových pracovních příležitostí pro domácí nezaměstnané.
4) V případě lesbických partnerství s dětmi, poslední výzkum ["Lesbian Household Project", kontakt: Dr Gill Dunne, LSE Gender Institute, London School of Economics, e-mail:gdunne@jasmine.u-net.com] ukazuje, že lesbické matky se svém dětem věnují daleko více, než jejich heterosexuální protějšky. Výzkumy nebyly schopné pojmenovat jediné negativum takové životní zkušenosti. O gay otcích se toho zatím moc neví - nový výzkum se teprve chystá. [Na rozdíl od ČR, kterou fragmentace sociálních vazeb teprve čeká, v západních zemích stěhování za prací vedlo k přetrhání tradičních rodinných vazeb, rodiče tady prostě již dávno neočekávají, že se o ně jejich děti budou ve stáří automaticky starat apod. Tento stav vede k pocitu odcizení, který zase má významný podíl na zločinnosti mládeže - vlády si proto již dnes uvědomují význam řádné rodinné výchovy do té míry, že přestávají trvat na dogmatu výchovy v tradiční heterosexuální nukleární rodině a ve stále vyšší míře uznávají roli gay a lesbických rodin s dětmi). Dokonce rovněž soudy v natolik konzervativní zemi jako je Velká Británie již v řadě případů kladně rozhodly o adopci dítěte stejnopohlavním párem - jediným kritériem je pro ně zájem dítěte.
5) Institucionalizovaná léčba či péče o osamělého gaye ve stáří přijde minimálně na osmkrát dráže než domácí léčba, kdy se o nemocného či nemohoucího může starat jeho partner. Spočítáte-li si finanční přínos, který uznání stejnopohlavních partnerských vztahů přinese vládám, navzdory všem výdajům (zrovnoprávnění dědické daně, úlev na daních spolužijících registrovaných párů s manželskými páry apod.) z toho vládě poplyne značný zisk, který bude vítaným přínosem v časech očekavaných krizí společností veřejných sociálních služeb [welfare state] následkem zvyšujícího se podílu výdělečně pasivního obyvatelstva (především důchodců).
Studiem předešlých bodů se akademicky zabývají podobory sociologie (veřejná a sociální politika, která se věnuje studiu a prognóze sociálních trendů), které se etablovaly v posledních deseti patnácti letech nejen na zahraničních univerzitách, nýbrž nově např. při Institutu sociologických studií Fakulty sociálních věd UK v Praze.
Nezbývá doufat, že do hlasování o návrhu zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví osob [
Závěrem je třeba znovu zopakovat, že orientace na stejné pohlaví bude vždy menšinovým jevem, nedá se jí naučit, jelikož je vrozená - všichni gayové a lesbičky se narodili heterosexuálním rodičům. Nikdo z takto orientovaných občanů si ji dobrovolně nezvolil (zvolili byste si něco, co by vám přineslo spoustu potíží v každodenním životě?), nelze ji nijak léčit či “přeprogramovat". Ultrakonzervativní katolické nátlakové skupiny úmyslně operují nikdy neprokázanou teorií svedení či spojují homosexualitu s pedofilií - faktem zůstává, že naprostá většina pedofilů je heterosexuálně zaměřena a byla známa oběti (často příbuzný, rodinný přítel apod.), s transsexualitou či transvestitismem. Přiznání rovných práv gay spoluobčanům a lesbickým spoluobčankám v žádném případě neprohloubí krizi rodiny, spíše přispěje k upevnění rodiny (konec předstírání a živoření ve strachu, že na "to" rodiče přijdou a jaká pak bude jejich reakce, konec obvykle tragicky končících manželství "naoko" - začátek plnohodnotného života v souladu s vlastním citovým a pohlavním zaměřením). Jen tehdy totiž budou moci plně realizovat svůj potenciál a přispět širší občanské společnosti.
Benny Rees
(Autor je český překladatel a publicista, žijící ve Velké Británii v trvalém monogamním partnerském vztahu se svém britským partnerem. Další informace lze nalézt např. na http://www.gay.cz/comeout/)
