Jistota a podstata vědy
Clanek pojednavajici o podstate vedy v BL mne zas poskytl
inspiraci ke kratkemu zamysleni, ci spise variaci na tema, ktere jsem
v BL zapredl uz driv.
Chapeme-li pojem "jistota" ryze matematicky, pak si v zivote opravdu ne-
muzeme byt cimkoliv jisti. Skutecne, co nas opravnuje k pevnemu presved-
ceni, ze slunce vyjde zitra zase ? Krome ocekavani dane silou zvyku nic.
Tendence naseho mysleni vyvozovat na zaklade opakovanych zkusenosti kategoricke zavery si vsimnul uz anglicky filosof David Hume.
To ze se nedotykame horkych predmetu, je zpusobeno tim, ze jsme se nekolikrat uz spalili - skutecne nic jineho za tim neni, ac nas touha po poznani
(kterou si neumime uspokojive vysvetlit a ktera muze hranicit az s chorob-
nou utkvelou predstavou - obsesi) svadi k tomu, abychom se zabyvali tim,
ze kamna pali "objektivne".
A pri abstraktnich uvahach, v nichz mame zvlastni a nepochopitelne zalibeni
pak zapominame na to, ze jistota, kterou jsme ziskali blizsim seznamenim
s kamny nas opravnuje jen a pouze k tomu, abychom tento kontakt jiz vickrat
nenavazovali.
Vyse nastinenymi banalitami jsem chtel ilustrovat jen to, ze vyznam mysleni
a reci, ktera slouzi k formulovani objevenych pravd (ci radeji zjisteni),
je hlavne prakticky. Mysleni a rec proste vyrostly "ze zdola" na zaklade
prirozene potreby komunikaci mezi lidmi a prirodou.
Z ryze praktickych duvodu si clovek spredl sit pojmu, ktera mu vyznamne usnadnila orientaci v prirode. Poznali jsme kuprikladu vlastnosti ruznych
materialu a i to, jak si pomoci z nich vytvorenych predmetu ulehcit a zpri-
jemnit zivot; poznali jsme toho nekonecnekrat vic a udelali jsme se tim,
kym jsme. A uplne nakonec jsme se do te site tak zamotali, ze jsme zapomeli
jak to vsechno zacalo. Matematickou metodu extrapolace pro odhadnuti prubehu funkce mimo znamy obor, jsme zacali pouzivat mimo oblast ji prislusici a
dostali se tak az k pocatku vzniku vesmiru, zivota, duse a buhvikam jeste.
Uverili jsme ruznym "objektivnim pravdam", aniz bychom se soucasne ptali po
jejich praktickem prinosu. (Omlouvam se za slovo "prakticky", ktere mne
pripada v teto souvislosti ponekud vulgarni, ale nic vhodnejsiho mne nenapadlo.)
Nevim co "objektivne" znamena to, ze pri velkem tresku explodoval casoprostor, prestoze se nad tim taji dech. Vim jen to, ze v poznani zachazime az
tam, kde nestaci bezna zkusenost. Neprozkoumanych smyslu pouzivame k objevovani podobne neprozkoumanych veci; "nezname" objevujeme pomoci "neznameho".
Predstavme si malire kresliciho svuj autoportret. Skutecnemu umelci vsak
nestaci zvladnout techniku kresby. Nechce aby tento obraz byl pouhou podobiznou, ale snazi se vyjadrit i hnuti mysli v zobrazovane tvari.
Predstavme si vsak, ze by chtel do platna vmalovat i svou touhu po sebezpodobneni...
V poznani sveta dominuje egocentricnost se kterou se JA chce zmocnit
intelektualni nadvlady nad vesmirem. Chceme vse pochopit, pricemz nechapeme samotny vyznam slovesa "chapat".
Chce se mi nekdy az rict, ze svetlo chytame do pytle, ktery je navic deravy.
Poznavat lze vsak i jinak. Zaposlouchejme se pozorne napr. do nektere
Beethovenovy klavirni sonaty a s uzasem zjistime, jak obrovsky vesmir
se pred vami otevre. A pochopime i beze slov.
